Dark Side Of The Sun 29.

autor: Lauinka

Takže matura je za mnou a teďka se vám můžu již plně  věnovat. Vaše Lauinka 🙂

Bylo již brzy ráno, kdy se Tom vzbudil plný energie. Takhle svěží snad ještě  nebyl. Rád si pospal, když mohl, a u jeho práce to možné bylo. Tedy až na výjimky. Hlasitě zívl a protáhl se. Pěkně to v něm zakřupalo. Rukama si přejel po obličeji a zapadl do koupelny. Dal si rychlou osvěžující sprchu a vyčistil si zuby. Potom se odšoupal do kuchyně, kde si udělal něco malého k snídani. Hlavně potřeboval svůj šálek teplé kávy. Cítil, že dnešek bude náročný a pěkně dlouhý. Zasedl za stůl a koukal jen tak do prázdna. Opět byly v jeho hlavě myšlenky točící se kolem jeho dokonalého černovláska. Bylo mu smutno, ale věděl, že pouze tam bude v bezpečí. Už toho dost natropil. Vždyť jej nedokázal ani ubránit.  

Po jídle vzal mobil a vyťukal číslo na Kamilu. Bylo to zvláštní holka a s Tomem byli jako dvojčata. Čekal, než to zvedne, dobře věděl, že jeho kamarádka už dávno bude na nohou.

„Prosím?“ 

„Ahoj, brouku,“ pozdravil ji a opřel se zády o opěrku židle.

„Oh, ahoj, Tome. Tak brzy bych nečekala, že zavoláš. Co se stalo? Nejsi nemocný?“ Zasmála se zvonivě

„Ha, ha, ha vtipný, fakt moc vtipný,“ broukl na oko uraženě.

„Ale víš, jak to myslím, ne?“

„Jistě, jenom v dobrým. Co teďka děláš? Napadlo mě, že bychom mohli zajít na to kafe a potom svolat tu sebranku.“

„Jo jo, jasně. Tak v deset u parku? Jako vždycky?“ Usmála se, ale to nemohl Tom vidět, ale přesto to věděl.

„Obvyklé místo, tak v deset.“ Rychle se s ní rozloučil a dal se do snídaně a kávy, která před ním tak krásně a lákavě voněla. Potom se oblékl a trochu upravil, aby se jej Kamila nelekla. I když on vypadal dokonale vždycky a ve všem.

Bylo něco kolem půl desáté, když Tom opouštěl svůj byt. Měl ještě plno času, a proto zaběhl do protější trafiky pro svoje oblíbené cigarety. Spokojeně se usmál a mířil k parku, kde si dal sraz se svojí kamarádkou. Tohle bylo i snad poprvé, co přišel včas, dokonce ještě dříve než Kamila.

„Tome?“ Zasmála se, nemohla uvěřit tomu, že by tu byl dříve než ona. „No teda, ty ses i polepšil?“

Tom ji se smíchem objal a pohladil po zádech. „Jsme rád, že jsi tu.“

„I já a moc.“ Lehce se políbili na tváře, jak to měli vždycky ve zvyku.

„Tak pojď, zvu tě na kafe nebo na co chceš, musíš mi povyprávět, co je nového, co se děje a tak“

„Ale, ale, Tom Kaulitz místní drbna?“ Zasmála se a to už šli vstříc jedné dobré kavárně na rohu parku.

Sedli se do jednoho temnějšího kouta a povídali si. Tom stále přemýšlel, zda jí to všechno říct, nebo raději mlčet. Byli sice přátelé, ale byl na vážkách. Když všechno přizná, může jej podrazit. Rozhodl se raději mlčet. Poslouchal, co mu vyprávěla. Zážitky z vězení a celé to vyslýchání, že to bylo kruté. To věděl i on sám. Ale bohužel musel mlčet, bylo to důležité pro něj a pro Billa. Opět na něj myslel. Jak se asi má a co dělá? Nejraději by se někam schoval a byl jen sám s ním, ale moc dobře věděl, že si musí být jistý na sto procent, že je všechno v pořádku. Nechtěl riskovat. Vypadalo to, že nikdo z kluků o ničem nevěděl, což mu dost dobře nahrávalo do karet, ale co když si Klárk přece jen vytvořil spojence? Co když mu bude usilovat o život a ne jen jemu, ale i Billovi? Musel si teďka dávat dost velký pozor a nikomu nevěřit.

„Ale kecy,“ zasmál se a dloubl do kamarádky. „Jak vůbec Andy zemřel?“ Upil trochu kafe z hrníčku a sledoval Kamilu.

„Prý koupil kulku,“ pokrčila rameny, „já ještě byla v lochu, když se to stalo. Tak mě napadá,“ zamyslela se a potom pohlédla na Toma. „Jak to, že jsi nebyl s klukama v klubu?“

„No… já čekal, až se mi Andy ozve, pokud vím, plánoval něco dost velkýho. A když se mi neozýval, nějak jsme to neřešil, dělal to dost často. Akorát bych nečekal, že by se nechal jen tak odprásknout.“

„Popravdě, tohle mi taky nejde nějak extra do hlavy. Byl dost dobrej ve střílení a… nechápu to. Každopádně ty kšefty zbyly na tebe. Nestihlo se to vyřídit a zásilka stále čeká. Myslíš, že to zvládneš?“

„Oh… no… jo, snad jo.“ Zamrkal párkrát, nečekal, že to bude tak rychle, ale byl za to i rád. Alespoň bude brzy s Billem.

„Snad? Tome, tady nejde žádný snad nebo možná, tady jdeme na jistotu.“ 

„Já vím, vezmu si to na starost, budeš mi k ruce?“ koukal na ni a zase upil z hrnečku.

„Jo, klidně.“ Přikývla a ledabyle si rukou prohrábla vlasy.

„Fajn, budeš moje pravá ruka.“ Rozhodl se rychle, ale přesto věděl, že věřit jí nemůže. Byl až příliš opatrný. Tentokrát nešlo jen o jeho život, šlo i o jeho lásku, a tu miloval více než cokoliv na světě. Vždyť i ztratil matku, všechno jeho vinou. Bylo mu z toho smutno, ale musel bojovat.  

Ještě chvíli si povídali o tom, co kdo z nich dělal, když se neviděli. Vždycky si dobře rozuměli. A Tom si byl jist, že kdyby neměl Billa, snad by si s Kamilou i něco začal. Byla velice atraktivní, ale taky dost nebezpečná. Nezměnila se, snad vůbec ne. Vlasy do půl zad, blond a stále tak krásně lesklé. Zelené stíny k jejím dokonale zeleným očím seděly jedna báseň. Rty nosila obtáhlé sytě rudou rtěnkou. Vybízely k polibku. Její pleť byla krásně opálená a piha nad jejím horním rtem také dělala svoje. Byla okouzlující.