autor: Disturbed Angel
23.srpen 2012
Už třetí den jsem já i plno dalších lidí v nějakém obrovském kovovém kontejneru. Jsme tu namačkaní jako sardinky v konzervě. Je tu hrozný zápach. Lidi okolo tu zvrací a vylučují jiné odpadní látky bez ohledu na ostatní. Je to tu vážně odporné. Kousek ode mě je mladý kluk. Je postřelený. Dal jsem mu napít trochu své vody, co jsme já a pár lidí dostali, než jsme vyjeli. Ta rána nevypadá dobře. Je slabý, myslím, že má horečku a možná i halucinace. Nechci to přivolávat, ale myslím, že umře. Kdo ví, co bude s námi se všemi.
A dál? Dál už nebylo ani písmenko. Ani čárka, která by Tomovi přiblížila, co Bill prožíval. Tenhle zápis je asi 14 dní starý. Takže teď měl Tom důkaz, že jeho bratr doopravdy byl v tom kontejneru. Víc doufal v to, že žije. Doufal, že je v pořádku a brzo se dozví, kde je. Věřil, že za chvíli už ho bude svírat v náručí. Ale nevěděl, jak dlouhá chvíle to bude.
Téměř nadskočil, když mu zazvonil pevný telefon na jeho kancelářském stole. Zvedl ho. Byla to Maria, kdo jiný. „Tome, už je tady.“
„Dobře, řekni, že jsem tam hned,“ řekl a s tím položil telefon. Malý deníček strčil do první zásuvky, kterou následně zamkl jedním klíčem, který byl na celém svazku. Ten si Tom strčil do kapsy spolu s telefonem a klíči od auta. Vydal se ven, po chvíli už zmáčkl tlačítko ve výtahu a ten se i s ním začal spouštět do přízemí.
„Lilian Auro Meitner!!!“ ozval se Tomovi známý hlas přes celou halu. Uviděl svého blonďatého kamaráda, který tuhle větu před pár sekundami vypustil z úst. Dřepnul si a očima hledal, kde se mezi nohami lidí objeví. Po chvíli už zahládl ty nepřehlédnutelné zrzavé vlasy. Roztáhl ruce a do náruče mu vběhla malá holčička. „Strejdo, Tome,“ vypískl a tiskla se k němu. Tom jí pohladil po hlavě, ona se odtáhla a zakabonila se.
„Nene, na vlasy ne. Tomi, pozor ať mi nezničíš můj cop.“ Tom se usmál. To k nim došel Andreas. „Lilian, kolikrát jsem ti říkal, že Tomovi nemůžeš říkat Tomi,“ ten zakroutil hlavou a nadechoval se k tomu, aby řekl, že mu to přirozeně nevadí. Malá dívka ho, ale předběhla. „Musím mu říkat Tomi, ty seš Andy a on je Tomi. Andy a Tomi, chápeš?“
„Mladá dámo, nezdá se ti, že jsi drzá?“ řekne Andy a dá si ruce v bok. Zelenooká holčička jen zakroutila hlavou. „Vidíš to? Tome, tohle už není možný. Nemůže mi ani říkat táto. Neřekla mi tak snad ani jednou. Začínám vážně přemýšlet o tom, že tohle dítě není moje. Jsem klidný a líný, zatímco ona je tak aktivní. Ooh bože je přesně jako Adrian.“
Tom se pousmál. Pamatuje si, jak se Andreas seznámil s malou, drobnou brunetkou. Byl z ní unešený. Vzpomíná si taky na to, když mu oznámil, že je těhotná. Malá Lilian už má skoro pět let. Je to úžasné dítě.
Jistě byste si všimli podobnosti obou jmen jejich rodičů. Tom si moc dobře vzpomíná na hádku mezi Andym a Ad. Mimochodem byla snad jediná za jejich vztah. Všechno bylo kvůli jménu malé Lili. Andreas odmítal jméno, které by začínalo na to proklaté písmeno. Písmenko, které je první v abecedě. Adrian si přesto alespoň částečně prosadila svou a prostřední – druhé jméno je Aura.
Adrian a Andreas nejsou manželé, ale žijí spolu. Tedy alespoň se o to snaží. Ona je neustále v jiném městě, je fotografka a musí jezdit sem a tam. Malou bere s sebou. Andreas taky dost často přejíždí z místa na místo. I přes tohle všechno si skvěle rozumí. Zřejmě jim vyhovuje takový vztah. Někdy, když jsou lidi pořád spolu, si můžou začít lézt na nervy. Tihle dva spolu nejsou často, ale přesto se tak milují. Užívají si každou společnou chvíli.
Včera ovšem musela Adrian odletět někam do USA. Lilian tedy zůstane se svým tátou v Německu. Tom včera neměl náladu nikam jít, ale když mu jeho kamarád do telefonu oznámil, že chce, aby šel ven s jeho dcerou, hned si to rozmyslel. Vážně ji miloval. S ní vždycky úplně zapomněl na všechny problémy. Je ale tak těžké se loučit a vracet se tak do tvrdé reality. Na to ale Tom teď nechtěl myslet. Teprve před pár minutami tu malou vílu přivítal, tak se hned nebude zabývat loučením.
„Kam půjdeme?“ zeptal se Tom Andyho a už slyšel vypískávání malé a její nápady.
„No nevím, jak vy dva, ale já musím něco zařídit. Budete si muset užít den beze mě. Takže mi na ni dávej pozor. Nebo spíš, Lili, ty dávej pozor na Toma, ano?“ řekl blonďák s úsměvem, když se sehnul.
„Spolehni se, Andy.“
„Tati,“ řekl skrz zuby sám a malá se jen začala chichotat. „Zavolám ti, až budu hotový. Teda pokud ti nevadí mi ji přes den pohlídat.“
„Jasně, že nevadí. Jsem rád, já bych ti měl ještě platit za to, že mi ji občas dovedeš.“
„Neříkej dvakrát, když ji to někdy chytne, tak je to s ní k nevydržení.“
„Ale co to ten táta říká, ty umíš i zlobit?“
„Jasně, že ne, Tomi. To je jiná a zlobivá holčička. Lilinka je vždycky hodná.“
„..a hrozně chytrá,“ dodal Andy. „Tak nic, mějte se. Já ti pak zavolám. A ty nezlob,“ řekne ještě na malou a cvrnkne ji do nosu. Ona se jen zachichotá a mává Andreasovi, dokud jí nezmizí z dohledu.
„Tak co, kam půjdeme?“ zeptal se Tom a pozoroval malou, jak se točí na židli v recepci. Kousek dál stála Sarah a něco kopírovala. Občas otočil hlavu a usmála se. Malá se zastavila a vypadala, že přemýšlí.
„Neubliž si,“ zasmál se Tom. „Snažíš se vymyslet něco jiného než zmrzlinu?“
Lili se na něj koukla a zamračila se. Pak chvíli mlčela, ale netrvalo dlouho a vypískla. „Už to mám, Tomi, půjdeme na pohár.“
„Originální,“ pousmál se a malá ho štípla do nohy. Oba vstali. Ještě pozdravili Sarah a vyšli před budovu. Když došli k autu a Tom ho jediným tlačítkem odemkl, malá stěží otevřela dveře, sotva na ně dosáhla. Začala se sápat na sedadlo řidiče. Tom mezitím v kufru hledal autosedačku. Otevřel dveře u spolujezdce a položil ji tam. Podíval se na malou a pozvedl obočí. „Dneska řídíš?“ malá se zachichotala a přikývla. Snažila se točit s volantem, ale důvod proč jí to nešlo, byl ten, že na něj skoro nedosáhla. Tom obešel auto. „Až jindy, Lil, slyšel jsem od táty, že jsi ráno pila.“
„Ale to bylo jenom kakao,“ vydechla zoufale. „No právě, já ráno kakao neměl, takže řídit můžu.“
Malá neochotně přelezla na sedačku. Tom ji přivázal a z přihrádky vytáhl jejího plyšáka. Hned ho s radostí přijala. Chvíli se s ním mazlila, a pak se na Toma podívala. „Tomii, to sis zrovna vymyslel.“
„Co jsem si vymyslel?“ zeptal se a zapnul svůj pás. „S tím kakaem. Vymyslel sis to.“
Tom se usmál, koukl na ni a přikývl. „Přiznávám se,“ řekl s úsměvem.
„Příště ale řídím,“ řekla rozhodně Lili, a potom konečně vyjeli.
„Och, Lil, prosím, už žádnou zmrzlinu.“
„Zmrzlina je dobrá. Nemáš rád zmrzlinu? Tomiii, každý má rád zmrzlinu.“
„Každý den,“ pronesl copatý chlapec a strčil si velkou lžíci se zmrzlinou do pusy. Seděli v cukrárně a Lilian před sebou měla velkou misku se sedmi kopečky zmrzliny. Miluje zmrzlinu a ať jí sní, kolik chce, tak vypadá pořád jako tyčinka. Tom si pamatuje, že i oni s Billem jako malí pořád jedli něco sladkého a nepřibrali ani kilo. Tohle je podobné vyžle. Dřív by se Tom bál, že jí po tomhle množství zmrzliny bude špatně, ale tohle je velice odolné dítě, jak to už on sám zjistil.
„Umyla sis ruce?“ zeptal se Tom, když vyšli na náměstí. Lilian přikývla. Venku bylo teplo, svítilo slunce. Bylo krásné babí léto. Najednou se malá rozeběhla doprostřed náměstí. Tom by utíkal za ní, ale když uviděl, že se zastavila u fontány, nespěchal a pomalým krokem se dostával až k ní. Malá radostně poskakovala a utíkala před stříkající vodou. Když byl Tom už skoro u ní, přidal do kroku a bez váhání ji chytl a zvedl nad sebe.
„Tomii, pusť mě,“ vypískla. Ten, ale udělal pravý opak. Házel s ní nad hlavou a dělal jí letadlo. Po chvíli si ji položil na rameno. Ona ho začala jsem škrábat na zádech.
„Líbí se ti, když máš rozhled, prcku?“
„Tomii, já už nejsem prcek. Už mám jedna, jedna, jedna, jedna, jedna metru.“
Tom se začal smát. „Nepovídej, to ti musím říct, že jsi dokonce vyšší než já.“
„Teď jsem, Tomi,“ zachichotala se. „Tomii?“
„Ano, Lil?“
„Kouká se na nás nějaký pán.“
„Tak ho nech, ať kouká. Jsi přece hezká holčička.“
„Vypadá smutně,“ řekne tiše a to donutí Toma se otočit. Nikoho ale nevidí. Na náměstí je plno lidí, ale nikdo se na ně nedívá. Položí malou na zem. „Nezdálo se ti to jenom?“
„Nene, támhle šli,“ ukázala prstem někam do davu. Tom nad tím jen pokrčil rameny.
„Kdybys ho zase viděla, můžeš ho jít pozdravit, aby nebyl smutný, ano?“
„Dobře, ale teď už pojďme. Musím si koupit nové pastelky. A ještě potřebuju nějakou čelenku, Tomii.“
„Potřebuješ?“ pozvednul Tom obočí. „Jen u mě v autě máš nejmíň dvě,“ koukal na malou. Ta si dala ruce v bok a zamračila se. „Jasně, jasně, chápu. Potřebuješ,“ zasměje se copánek, vezme malou holčičku za ruku a společně jdou do nákupního centra.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
Dobre, dobre, beru zpet. Takovahle zenska je vitana 😀 Ale co ten smutny pan? Nebyl to nahodou Bill, ktery si myslel, ze na nej Tom zapomnel a ze ma dite s jinou??
Ve všem souhalsím ze Zuzu…. HONEM DÁL!
Hej, to mě přesně napadlo taky. 😀 😀 To s tou slečnou na konci minulého dílu bylo chytré…:D A, že by to byl vážně Bill? To by bylo celkem neočekávané vzhledem k vývoji…mno nic, však uvidíme, uvidíme. 😀
krásný…jen tak dál
heeey.. že by to byl vážně Billl..?? třeba utek.. nebo ho pustili.. ale sedělo by to.. uplně souhlasím se zuzu.. ve všem co napsala.. a omlouvám se.. teď už mi lilian neva.. 🙂
Tak to je pojeb. Minulý díl:"Lilian, to bude nějaka jeho stará" a tak a ono to dítko. :D:D A on určitě byl Bill, Tome, ty pako, proč sis ho nevšiml?!? 🙂
neee.! taky me to hend napadlo.. a odoufam že to enní Billi.:// sakriš.:/ ale to by byl celej Bill, kdyby si to nešel oveřit a smířil se s tím co viděl..:/
tak takovýhle andílek se tam jedině hodil, Tomi ala chůva… doobrá představa! 🙂
ale souhlas s komenty nade mnou, o co, že ten smutný pán je Bill, který musím být v rámci "práce" na chodníku a všiml si, že Tom má dítě a s jinou? 🙂 ted až se settkají, tím příběh neskončí, tím teprve začne, až mu Bill nebude chtít věřit 🙂
[1]: Myslím, že jsi na to kápla…
Začíná to být zajímavé, jsem fakt zvědavá, co bude dál. A je dobře, že je tam Andyho dcerka, aspoň Tom přijde na jiné, trochu veselejší myšlenky =)
Rozkošná holčička…:) Myslím si, že i kdyby to byl Bill a kdyby si myslel, že má Tom dítě s jinou určitě by za ním přece jen šel. No uvidíme. Rozhodně moc hezký:)
chudák malej Bill :(( asi si myslel že Lil je Tomovo prcek.. :(( maličkeeej…. už aby se našli 🙁
Tak tohle bych nečekala 😀 To je zlatý. Uplně jsem se musela začít smát když autorka vyrukovala s malou holčičko. Je to cute. A ten pat…….No do prdele….to ze mě vypadlo uplně okamžitě. Jistě to byl Bill. Jsem si jistá. Na jednu stranu jem ráda, že se dostal zpátky do Německa a Tom tak má větší šanci ho najít, ale taky se to tak komplikuje….bože. Mám z toho nervy v kýblu. doufám, že ho najde brzy a všechno se vysvětlí.