autor: Disturbed Angel
30.říjen 2010
Konečně jsem zase dostal chvilku, kdy můžu psát. Jsem zrovna v takovém malém pokojíku. Je obyčejný, ale za tu dobu už jsem byl na takových místech, že tohle je jedno z těch příjemnějších. Dorazil jsem sem včera někdy v noci, možná k ránu, už začínalo svítat. Nevím, kde jsem. Neměl jsem možnost vyjít ven a ani nevím, jestli někdy budu moct. Celou cestu jsem, ale měl na očích šátek a měl jsem svázané ruce. Nebylo to nic příjemného, ale musím říct, že od včerejška jsou tu na mě hrozně hodní. Když sem občas někdo vejde, je hrozně milý. Nevím ovšem, jestli to není špatné znamení.
23.prosinec 2010
Tak je to Nepál. Nikdy jsem o něm nic moc nevěděl, ale celkem se mi tu líbí. Tedy chodím ven, můžu se tu volně procházet kolem domu, ale je tu plot a ostnatý drát. Jsou tu i kamery a občas nějaký namakaný chlap. Je tu moc fajn osob. Občas se bavíme anglicky. Některé odtud už odvedli, ale přivedli další, nové tváře. Mohl bych říct, že se tu mám dobře. Ale je to prostě vězení tak jako tak.
Zítra jsou Vánoce. Za každých okolností si vzpomenu na svou rodinu, ale při svátcích na ně myslím neustále. Vzpomínám na Vánoce doma, ještě když jsme byli malý. S Tomem jsme vždycky hledali dárky jako splašení a nikdy nenašli ani jeden. Tom ani já jsme netušili, že je mamka schovává přímo v našich pokojích. To bylo jediné místo, které jsme neprohledávali. Pamatuješ, Tome?
Tom se zadíval z okna. Neměl na tváři úsměv, ale ani se nemračil. Alespoň na chvíli věděl, že byl Bill v pohodě. V pohodě? Ironicky se usmál. Jasně, že asi nebyl úplně v pořádku, ale alespoň z něj nikdo netahal orgány. Tom ale myslel taky na to, že byl jeho bráška sám. Tolik narozenin mu nikdo nepopřál hodně štěstí a zdraví, tolik svátků trávil mimo domov a bez rodiny. Musel se cítit hrozně. Tom se z toho, ale cítil mnohem hůř. Trhalo mu srdce, když teď začal zjišťovat, co se s Billem doopravdy dělo. On mezitím v klidu žil tady v Německu a nic nedělal. Jedině na Billa myslel. Nijak mu nepomohl, dokonce si dlouhou dobu vyčítal, že to všechno je jenom jeho vina. Nebyla, a on to věděl, ale prostě byl paličatý hlupák a tvrdil sám sobě, přesvědčoval sám sebe, že viníkem je jedině on. Povzdechl si. Po chvíli sklopil hlavu a opět se začetl do rukopisu svého bratra.
3.duben 2011
Řekli mi, ať se sbalím. Normálně mi řekli, ať se sbalím, že odjíždím. Kam, to samozřejmě nikdo nezmínil. Mám celkem strach. Nechápu to. Byl jsem někde, kde se ke mně chovali hrozně, najednou jsem tady, kde všichni byli tak moc milí a zítra budu někde úplně jinde.
5.duben 2011
Zase jsem někde v Asii. Okolo mě je to samý Číňan, Japonec nebo Vietnamec, já prostě nevím, protože nevím absolutně, kde jsem. Jsem v hotelovém pokoji v patře asi 30 a čekám, co se mnou bude. Donesli mi kosmetickou tašku s make-upem. Dokonce i žehličku na vlasy a oblečení. Koukám na to už půl hodiny. Nechci nic z toho použít. Ne, že bych nechtěl. Tak rád bych ze sebe udělal dokonalého Billa, ale bojím se důvodu, který byl za tím, že mi tohle všechno sem přinesli. Mám strach, co přijde, protože budoucnost je nejistá a moje obzvlášť.
8.duben 2011
Už jsem to moc dobře pochopil. Prodali mě zase někomu jinému. Tchaj-wan je teď můj „domov“. Bydlím v nějakém luxusním bytě s prachatým šikmookým chlapem. Je mu možná 48, je hrozně nechutný a neustále po mně vyžaduje sex. Neumí moc anglicky, ale pár vět opakuje stále dokola. Třeba že jsem jeho home bitch. Hrozně roztomile. Až je mi z toho špatně. Musím ale říct, že na druhou stranu mi kupuje oblečení, líčidla a cokoli jiného, na co si ukážu. Všechno bych to ale vyměnil za pocit bezpečí doma. Tak strašně rád bych se vrátil do Magdeburgu. Poslední dobou mě domov trápí víc než kdy předtím. Čím víc na něj myslím, tím víc si začínám uvědomovat, že zapomínám na některé detaily. Nechci zapomenout. Hrozně se bojím, že budu už do konce života dělat někde otroka a domov nezahlédnu. Nezapomenu na něj ani na Toma. I když ten jistě zapomněl na mě. Já vím, že mě hledal dřív. Ale nepochybuju o tom, že to vzdal. Takovou dobu už jsme spolu neměli žádný kontakt. Tak hrozně mi chybí.
„Taky mi chybíš, Billy,“ šeptl Tom. Jen několikrát zakroutil hlavou. Jak si jeho bratr mohl myslet něco takového. Vždycky byl takový. Myslel si, že není pro Toma dost dobrý, ale dreadatý chlapec tehdy, a copatý teď, věděl, že jeho dvojče je pro něj ten nejlepší člověk na světě.
Tom se opět pustil do čtení. Dostával se řádek po řádku dalšími Billovými zápisy. Další týdny a měsíce toho, co musel Bill prožívat.
18.srpen 2012
Včera jsem udělal něco šíleného. Musím se nad tím smát, jsem idiot. Napadl jsem mého „majitele“. Huong dostal pánvicí po hlavě. Chtěl jsem utéct, ale přes jeho ochranku jsem se bohužel nedostal dál než k výtahu. Vážně jsem myslel, že mě zabijí, ale ne. Huong byl vážně naštvaný, nepříčetný. Jeho obličej, který měl obvykle nažloutlou barvu, se neuvěřitelně blížil rudé a malé zapadlé oči byly rázem venku. Byla to skvělá podívaná. Už jsem si i přál, aby mě zastřelil, ale ne. On se mi potom vysmál do obličeje a dnes ráno pro mě přišli nějací chlápci. Teď jsem v nějakém skladu. Jeli jsme sem lodí a je tu hrozně moc lidí. Každý má v očích strach. Jediné, co mám u sebe, je můj malý pytlíček, který je pro mě velice cenný. Nevím, co bude dál. Na křižovatce nevědomosti už jsem byl, ale tolikrát, že jediný pocit, který nemám, je strach.
Tom otočil stránku a uviděl zápis, který byl velice krátký. Po něm následovala půlka prázdné strany a vedlejší strana byla také prázdná. Otočil nejistě dál a už našel jen pár volných listů. Zrovna se chtěl pustit do čtení, když mu začal zvonit telefon. Vzal ho do ruky a podíval se na displej.
„Ano, Andy?“ řekl tiše. Na druhé straně se ozval kamarádův hlas.
„Ahoj, Tome, mám na tebe prosbu. Tedy… je to spíš úkol. Pokud ho nebudeš chtít splnit, tak to bude příkaz.“
„Děje se něco, Andreasi? Něco s Billem?“ šeptl Tom. Andreas se do telefonu pousmál, i když to Tom nemohl vidět.
„Ne, bohužel s Billem nic. Chci jen, abys šel zítra se mnou ven. Odreaguješ se.“
„Mhmmm,“ zabručel Tom. Neměl náladu jít ven. Nerad někam chodil. V Berlíně navštívil mnoho barů a z většiny si odnášel pořádnou kocovinu, ale poslední dobou chodil nerad kamkoli ven.
„Tome, nebruč, víš, že potřebuješ na světlo. Bez slunce chcípneš jako kytka.“
„Drž hubu, Andreasi,“ odfrkl Tom. Neměl rád, když tohle Andreas dělal, ačkoli měl pravdu. „Promiň,“ dodal po chvíli. „Nemám náladu někam jít. Asi budu doma nebo v práci. Je mi tak fajn, nemusím myslet na Billa. Nemusím přemýšlet nad tím vším okolo.“
„Vím, co ti pomůže a ty to taky víš. Je hezká, milá. Dokáže tě rozesmát i rozplakat. Tome, já vím, že ji tajně miluješ,“ zachichotal se Andreas.
Tom se trochu zastavil. Zapřemýšlel, ale během okamžiku pootevřel pusu úžasem.
„Lilian přijela?“
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
ne, ne ne.. žádná holka! Tomane, zakazuju ti to 😀
jestli se kní jen metr přiblíží !! 😀 tak ho vykastruju 😀
Ať jde nějaká Lilian do prdele, my chceme Billa!
Zase ženská, opovaž se Tome, ty jsi přece na Billa, ne na ženské xD..ten deník končí dost hrozně, nemám z toho dobrý pocit, doufám, že se pletu…
Wow…Tak to jdem zvědavá vážně…co je to asi za kočku:D No dááál napínavý…
zase nějaká holka 😀
Ale ne, tohle bude určitě nějaká moc fajn holka a Tomovi určitě pomůže!! 🙂
Neeee 😀 Wrrr, zase nějaká holka.. Já jí tam nechci 😀
jaká holka zase? no to jako vubec má hezky Billa o Billa se má starat né o nějakou mokrou díru! xD
Malilinkatý detail – jméno Huong není čínské, nýbrž vietnamské 😉 Jinak, těším na další díl 🙂
pěkný.:)))jinak už by se ale mohlo zařít dít něco ohledně stop vedoucím k Billovi.:)
a třeba tan Huong bydlel ve vietnamu a pak se přestěhoval.. co je na tom..:D já mm taky řecký jméno.:D a jsem z řecka snad.?:D
jo ajenom at si Tom zašuka.. přece nechcete aby se z něj stal kmpotent po těch letech.:D je to přece jenom chlap že.:):D
a no jo, typický Kaulitz senior, slyší o ženský a už mu skoro stojí 🙂
ale chuďátko Billí…
jak Lilian..?? jaká lilian..?? at se de nějaká lilian bodnout.. teď je důležitý Bill.. toho tom miluje a nejenom tajně… ať se de nějaká ženská vycpat.. tsss.. bude radši s nějakou kozou než aby se snažil cokoli udělat aby Billímu ještě víc neublížili..?? hrůůza.. toto.. Být Billem tak hned jak budu mít možnost vyškrábu té lilian oči..
jestli se na tu holku jenom podivas tome,tak uz nebudes mit sanci billa zachranit,protoze ti vykopu dusi z tela,a myslim to vazne!!!:D
Zmínka o holcd a už mě slečna sere asi jako Brigite v Commited xD skvělé já říkám jen jedine: BRAVO!!!!
Tak teď se tu střelit. Bill byl 100% v nějakym tom kontejneru v přístavu. Když tam byl Tom. Já jsem o tom přesvědčená. Jen mi není jasné jak příšel o ty svoje věci. No doufám že se dozvím. A druhá věc……………..jaká Lilian??? Co to jako má bejt? Jaký tajný milování?? Dobře holka mi v povídce nevadí. Nevadí mi ani tahle, když Toma "odreaguje" a zase odjede. Ale to slovo MILUJEŠ se mi tam ani trochen nelíbí. Už jen proto, že jak to Andy řekl, tak Tom hned věděl. No mě prostě šibne…