Život dvojčat – Jak to všechno začalo 12.

autor: Nameless Lady

Když taxík vyklopil Billa před jeho domem, bylo mu ještě hůř, než když  odjížděl z ostrova. Zaplatil mu a šel domů. Nechtěl na Toma myslet, chtěl usnout a spát a spát, a až by se probudil, bylo by všechno zase v pořádku. Ale to se nestane.

Odhodil tašky do předsíně  a mířil do obýváku. Gauč byl pořád roztažený, jak na něm před odletem blbli. Když si na to Bill vzpomněl, začaly se mu po tvářích kutálet slzy. Rychle z pokoje vyšel. Hledal místo, které mu nebude tolik připomínat Toma, ale ať šel kamkoliv, vždy se mu vybavila nějaká věc, kterou tu spolu zažili.

Takhle to už dál nejde. Posadil se do kuchyně a vytočil číslo na matku. Doufal, že mu nabídne přístřeší a nebude se na nic vyptávat. Se zavřenýma očima jí vysvětlil, co se děje, a že u ní chce nějakou dobu bydlet.  

„A co jste si s Tomem udělali?“ vyzvídala.

„Mami, já… nechci o tom mluvit, a taky už ho v životě nechci vidět.“ Řekl jí a zpod sevřených víček mu ukápla slza.

„Dobře, zlato, budeme tě  čekat.“ Řekla mu máma starostlivě. Bill jí poděkoval a zavěsil.

Věci z dovolené ani nevybalil, jen k nim přidal další, nasedl do auta a ujížděl směr Magdeburg. Pryč odtud. Pryč od všech těch vzpomínek.

Dojel před rodný dům, za plotem pobíhal pes. Hlasitě štěkal a dával tak najevo, jak rád Billa vidí. Bill si vytáhl věci z kufru a šel se přivítat s rodinným přítelem.

„Ahoj, Scotty.“ Drbal ho za ušima. Vtom se ale zarazil, tohle jméno vymýšleli s Tomem spolu. Zabolelo ho u srdce. Nechal psa být a šel raději dovnitř.

„Mami?“ zavolal z chodby.“ Přívětivá tvář jeho matky vykoukla z kuchyňských dveří.

„Oh, zlato, tak ráda tě vidím.“ Usmála se a spěchala Billa obejmout.

Bill se v jejím láskyplném objetí vždy cítil bezpečně, ale nyní ten pocit neměl.

„Pojď, zrovna vařím večeři.“ Vzala ho za ruku a odvedla do kuchyně. Bill se posadil ke stolu na místo, kde vždy sedával. Naproti něho seděl Gordon. Jen na sebe kývli, Billovi nebylo do řeči. Podíval se na prázdnou židli vedle sebe, vždy tam sedával Tom, a najednou je tu jen on sám. Oči se mu znova zalily slzami, ale snažil se to zamaskovat, kvůli rodičům.

„Mami, já… nebudu jíst, půjdu k sobě, ano?“ řekl jí rychle a vyběhl schody do svého bývalého pokoje. Bylo to tu jako dřív, rodiče na téhle místnosti pranic nezměnili.

Složil se na postel a spustil pláč. Pohled mu stanul na fotkách, které byly v rámečcích pověšeny na stěně. Nebyla jediná, na které by byl bez svého bratra.

Zase ho viděl v úplně jasných barvách. Chtěl si připomínat jenom ty hezké věci, ale vždycky se mu do vzpomínek vkradla ta z pláže.

Co si myslel, když odjel sem? Že v domě, kde spolu vyrostli, na něho přestane myslet? Kam dal rozum? Nemůže na Toma zapomenout. I kdyby odjel na konec světa, vždy se najde někdo nebo něco, o mu ho připomene.

Tom seděl bezmocně na pláži a čekal na loď. Kapitán byl dost naštvaný, že si to nemohli rozmyslet oba zároveň, Tom ho nechal vynadávat, stejně by nic z toho nepochopil.

Seděl a myslel na Billa. Touhle dobou už je určitě doma. Co tam asi dělá? Balí  Tomovy věci, aby ho mohl vystěhovat? To by bylo zlé, hodně zlé. Tedy ne, že by Tom neměl kam jít, má kamarády a rodiče, taky spoustu peněz, ale nechtěl žít jinde. Nechtěl žít bez něj. Prostě to nedokázal.

Když se na nebi objevily první hvězdy, bylo Tomovi jasné, že se lodi dnes nedočká. Do domku však jít nechtěl, jediný pohled na něj ho bolel. Ležel v písku a pozoroval hvězdy. Myslel při tom na to, jak by mohl všechno odčinit, jak přimět Billa, aby mu prominul tu hroznou zradu, které se dopustil…

Ze všeho nejvíc si přál vrátit čas. Nikdy by nezaklepal na ty zpropadené dveře, nikdy by neviděl Nadine, neuletěl by s ní a všechno by bylo v pořádku. Jenže tohle Tom neumí. A proto nic v pořádku není.

Nejvíc mu v hlavě hlodalo, proč to vůbec udělal. Nedokázal si to vysvětlit. S Billem mu přece bylo tak dobře, líp než s leckterou dívkou, tak proč? Proč byl takové hovado, kterému jeden vztah nestačí a musí podvádět? Jistě, podváděl už před tím, ale s Billem to bylo naprosto něco jiného. Jejich vztah nebyl jen o sexu. Záleželo hlavně na tom, že se spolu cítí dobře, že mají konečně pocit naplnění, že našli to, co celý život hledali… a teď je to pryč. Nadobro…

„Proč?“ zašeptal Tom v slzách.

„Tak sakra proč??!“ zakřičel, až se to rozlehlo celým ostrovem. Stejně se mu neulevilo. Bouchl pěstí do písku, ten se rozvířil a přistál Tomovi v obličeji. Sprostě si ulevil a zase si lehl na záda. Koukal na hvězdy, vtom uviděl jednu padat.

„Vrať se, Bille…“ zašeptal přání a zavřel oči… …