MußiQ-May & Kattulkaa
Bill: „Takový svinstvo bych nikdy nezkusil…“
Tom: „Mmm…“ přikývnu…
Bill: „A ty?“
Tom: Zakroutím hlavou… „No, ne… Ale už delší dobu jsem nad tím přemýšlel…“ zasměju se.
Bill: „Nad čím jsi přemýšlel? Uvědomuješ si vůbec, co by se všechno mohlo stát?“
Tom: „Já vím… Ale už jsem si našel něco lepšího…“
Bill: „Můžu se zeptat co?“
Tom: Přikývnu, a usměju se… „Tebe…“ šeptnu, a políbím tě do vlasů…
Bill: „Já jsem tvoje droga?“ usměju se.
Tom: Přikývnu a usměju se… „Ano…“ šeptnu…
Bill: „Jediná?“
Tom: „Jediná…“
Bill: Spokojeně se usměju. Jemně tě políbím na krk.
Tom: Usměju se, a začnu se ti pohrabovat ve vláskách…
Bill: Rty jedu výš, až se dostanu ke tvým. Vpiji se ti do nich.
Tom: Začnu ti něžně laskat rtíky, a stále si pohrávám s tvými vlásky…
Bill: Něžně ti skousnu spodní ret.
Tom: Pomalu se od tebe odtáhnu, a usměju se na tebe „Billí? Co kdybysme šli domů, hm?“ šeptnu, a věnuji ti polibek na rty.
Bill: „Ale mně se tady líbí, víš?“ namáčknu se na tebe víc. „Proso počká, a na večer se taky připravíme rychle.“
Tom: „Víš, já jen… Mohli bysme se spolu pěkně mazlit v peřinách, hm?“ Usměju se…
Bill: „Jak moc bys chtěl?“
Tom: „Strašně moc!“
Bill: „Nevím, co znamená strašně moc,“ pokrčím rameny.
Tom: „Mmm…“ Zamyšleně se na tebe podívám… Copak po mně asi chceš?
Bill: „Tak to holt budeme muset zůstat tady, když mi neumíš vysvětlit, co znamená strašně moc.“ Přitisknu se na tebe tak, že už to víc snad ani nejde.
Tom: Billí, jak ti mám dokázat, že bych se s tebou rád pomazlil pěkně doma v mých nebo tvých peřinách…? Víš, jak by mi tam s tebou bylo překrásně?“
Bill: „Nevím. Já chci být prostě ještě venku.“
Tom: „Lásko, prosím…“ šeptnu, a dám ti pusu na rtíky…
Bill: „Možná… Možná za chvíli.“
Tom: Vydechnu. „Dobře…“ šeptnu…
Bill: Usměju se. „Neříkej, že se ti nelíbí ten šum listí, a zpěv ptáků? Je to famózní…“
Tom: „Líbí, ale já bych se rád věnoval jen a jen tobě…“
Bill: „Okay, tak jdeme,“ začnu se zvedat.
Tom: Usměju se, a vstanu… Za bok si tě k sobě přitáhnu…
Bill: „Nevíš, kolik je?“
Tom: Zakroutím hlavou. „Netuším, ale moc hodin nebude… Ještě je škola…“
Bill: „Jak si můžeš být tak jistý?“
Tom: „Není to dlouho, co jsme odešli, ne?“
Bill: „Právě, že na té lavičce jsme byli celkem dlouho, víš?“
Tom: „Nevadí…“ Usměju se „Pročpak tě to tak zajímá?“
Bill: „Nechci potkat Andyho… Bude to stačit večer…“
Tom: Vydechnu a přikývnu. „Neboj, už se tě ani nedotkne…“
Bill: „Snad…“
Tom: „Určitě…“ pousměju se, a políbím tě na tvář…
Bill: „Večer se od tebe ani nehnu,“ usměju se.
Tom: „Protože tě ani na vteřinku nepustím…“ zasměju se.
Bill: „Tome, sice jsme už chtěli jít domů, ale je teprve 11. Půjdeme teda pro to proso?“
Tom: Přikývnu. „Jojo!“ Usměju se…
:::zverimex:::
Bill: „Tome? Problém.“
Tom: Zvednu obočí. „Ano? Jakýpak?“
Bill: „Nemají Georgovo oblíbené proso,“ ukážu na poličku s vystaveným zbožím.
Tom: „To je špatné…“ Smutně se zamračím… Ale pak hned odtrhnu pohled. „Jůůů! Králíčci!“ rozpištím se na celý obchod, a ukážu směrem ke klícce s králíkama.
Bill: „Tome, vypadni laskavě od těch králíků, a radši mi poraď, co bude Georg jíst!“
Tom: Přicupitám k těm králíčkům, a prohlížím si je… Jsou všichni tak rozkošní! „Billí, pojď se na ně podívat! Jsou krásní!“
Bill: „Nejdu! Řeším tady problém!“ zakřičím na Toma. Připitomělé prodavačce jdu už poněkolikáté vysvětlit, že to proso prostě potřebuji. „Chápete, že prostě musím svému ptákovi dát to proso, na kterém jsou ty žluté andulky? Jiné mu nechutná, a pokud nedostane najíst, tak kvůli vám chcípne!“ nechápu, jak někdo může být tak tupý.
Tom: „Ťuťí…“ Ksichtím se na ně… Jsou rozkošňoučcí! „Billí, já chci tohohle!“ Ukážu na krásného černého králíčka… Sem tam má nějaký bílý pramínek… „Je překrásný, a rozkošný…“
Prodavačka: „Pane, jak vám mám vysvětlit, že prostě teď vám to proso prostě dát nemůžu? Prostě ho nemáme… Budete si muset počkat, než zase dojde nové, rozumíme si?“ Vysvětluji tomu nechápavému idiotovi už po desáté.
Bill: „Nic nepotřebuji pochopit! Prostě to proso chci a hned!“ rozkážu. „Tome, přijdu se podívat hned, až mi tady milá paní prodavačka donese to proso,“ slovo „milá“ pronesu se značným odporem.
Prodavačka: Protočím oči… Ale něco mě napadlo… Pousměju se. „Víte co? Ráda vám to proso donesu…“ Mile se usměju, a jdu dozadu do skladu…
Bill: „Budu moc rád,“ jdu k Tomovi. „Jakej, že se tě líbil?“
Tom: „Tady ten!“ nadšeně ukážu prstíkem na toho rozkošného černého.
Prodavačka: Jdu do skladu… Je tady prázdná krabice od toho žádaného prosa… Vezmu ji, a jdu o kousek dál, kde jsou krabice s plným prosem, které vážený pán nechce… Přesypu jednu krabici do té prázdné… Vracím se…
Bill: „Dobře, pokud se ti líbí, vezmi si ho,“ vrátím se zpátky k pultu.
Tom: „Wwwiiii, Děkují…“ Radostně zatleskám, tak, jak to míváš ve zvyku ty…
P: „Tak, tady máte to proso…“ Mile se usměju, a podám mu ho.
Bill: Zatřepu s prosem. „A proč je ta krabice otevřená?“ podívám se dovnitř. „Také se mi zdá světlejší, než to, které jsem chtěl,“ rozhodnu se proso otestovat. „Tome? Můžeš na chviličku?“
Tom: „Dobře…“ Zvednu se a jdu k tobě…
P: A sakra… Zanadávám si pro sebe…
Bill: „Pamatuješ si ještě chuť toho prosa?“ přeji si, ať si to pamatuje. Prosím, prosím…
Tom: „Co já vím…“ Pokrčím rameny… „Co na mě zkoušíš, lásko? Hele, žádného ptáka ve zverimexu dělat nebudu,“ nesouhlasně zakroutím hlavou…
Bill: „Tome, já potřebuji, aby někdo to proso ochutnal. Pokud to uděláš, dám ti cokoliv,“ slibně se na tebe zadívám. „Prosím.“
Tom: „Já ale mám všechno, co potřebuji…“ Prohlídnu si tě s pootevřenou pusinkou.
Bill: „Pokud mě miluješ, uděláš to…“
Tom: Přikývnu a usměju se… Vezmu si trochu toho prosa do ruky, a strčím to do pusy…
Bill: Vítězně se na prodavačku podívám. „Tak co, Tome, je to stejná chuť?“
Tom: Spolknu to… „Já nevím…“ Pokrčím rameny…
Bill: „Sakra… Ty to nepoznáš?“
Tom: Skousnu si ret, a nevinně se usměju.
Bill: „Dobře, tak já si to proso holt vezmu… Ale jestli se udělá Georgovi špatně, tak vás zažaluji!“ vyndám z kalhot peněženku. „Tome? Jak jsi vůbec pojmenoval toho králíka?“
P: Spokojeně se pousměju, a přikývnu…
Tom: „To já ještě nevím…“ pokrčím rameny… „Jaké jméno by se ti líbilo?“ zvednu obočí…
Bill: „Co třeba… Vilém?“ vytahuji z peněženky peníze. „To by nebylo špatné jméno, ne?“
Tom: „Vilém?“ zamyšleně si tě prohlídnu… „A co takhle Billíšek?“ zasměju se.
Bill: „Tome, on nevypadá jako já…“
Tom: „No jako náhodou… Má taky černý vl-… Eh, srst…“
Bill: „Aha… takže vypadám i jako tahle krysa, když má černou srst? Zajímavé zjištění…“ znechuceně natáhnu prst k černé obludě s ocasem…
Tom: „Ne… Ale ten králíček je taky tak rozkošnej jako ty…“ zářivě se na tebe usměju…
Bill: „Pro mě za mě… pojmenuj si ho, jak chceš… Ale ne, že budeš veškerej čas věnovat jemu!!“ proso sbalím… „A to si ho chceš jako hned teď vzít domů? To potáhneš v ruce klec s králíkem?“ zdvihnu obočí, snažím se zahnat smích.
Tom: Usměju se… „Dobře, dík… No víš… Já ho klidně ponesu v ruce nebo batohu, hm?“ Prosebně se usměju.
Bill: Rozesměji se. „Už vidím, jak neseš králíka v kleci v batohu…“
Tom: „Bez klece… Klec bych si pořídil třeba… Později… Zítra… Doma určitě něco máme…“
Bill: „Ale k Georgovi ho nedáš!!“
Tom: Zakroutím hlavou. „Ne, neboj… Ještě by mi ho Georg sežral!“
Bill: „To určitě… Už po něm šíleně touží,“ jestli ten králík bude v noci dupat, tak ho vlastnoručně naporcuji do omáčky… Tím jsem si jist…
Tom: Nebo co když pak zjistíme, že je to holka? Třeba mi ho Geošek znásilní! Juuhůůů, králíčci se zobákem!“ Zapištím jak malá holka… „Takový nádherní mutanti!“
Bill: „Geošek není prase… Nepotřebuje znásilňovat tvého králíka…“
Tom: „Tsss… No jak myslíš… Ale až jednou ojede tebe! Budeš se divit, bráško…“ ušklíbnu se, a dám ti letmou pusu na tvář…
Bill: „Třeba by se mi to líbilo,“ zamyslím se… „Zaplať už toho králíka, ať můžeme jít,“
Tom: Smutně se na tebe podívám… „A ode mě se ti to nelíbí?“
Bill: „Proč by se mi to od tebe nemělo líbit?“ hodím na tebe nechápavý pohled… S Georgem to měl být vtip…
Tom: „Mmmm… No vidíš…“ Zazubím se na tebe, a jdu si pro toho králíka…
:::doma:::
Bill: „Tome, jaké se ti líbilo to tričko?“ přehrabuji se ve své skříni.
Tom: Pokrčím rameny… „Už nevím…“
Bill: „A jaké se ti teda líbí?“
Tom: „Já nevím… Tobě sluší všechno…“ Protáhnu se, a sednu si na tvou postel.
Bill: „Tome…“ zanaříkám u skříně. „Já se ti chci líbit, víš? Pojď mi prosím něco vybrat… Vezmu si cokoliv…“
Tom: Přikývnu a vstanu… Jdu za tebou, a stoupnu si zezadu k tobě… Chytím tě za boky, a hlavu ti položím na rameno… Prohlížím si tvoje věci… „Tak třeba…“ skousnu si ret…
Bill: „Hmm?“ otočím na tebe hlavu. Spojím naše rty v jedny…
Tom: Chvilku to svými rty laskám tvoje… Pak se od tebe odtáhnu, a podívám se do skříně… „Tamto…“ šeptnu, a ukážu na fialové tričko…
Bill: „Dobře,“ přikývnu. Vyndám ho ze skříně. „A kalhoty necháš na mně, nebo mi je taky vybereš ty?“
Tom: „Jak chceš…“ usměju se, a zajedu ti dlaní pod tričko… na bříško.
Bill: Neodpovím. „Tomi? Já půjdu do sprchy, pak ještě přijdu, ok?“
Tom: Odtáhnu se od tebe… „Dobře…“ usměju se.
Bill: Ze skříně vyndám ještě boxerky a černé kalhoty. Vezmu si vše do koupelny. Když vylezu, začnu se utírat. Obléknu vše na sebe. U zrcadla se odlíčím. Jdu do pokoje.
Tom: Lehnu si na tvoji postel… Chvíli z ní pozoruji toho tvého opeřence, a pak usnu…
Bill: V pokoji vyndám z batohu proso. Jdu ke kleci. Georga z ní vyženu. Vyndám mističku a proso do ní nasypu.
Tom: Spím… Zdá se mi o tobě…
Bill: Koukám po pokoji, hledám Georga. „Zlato, kde jsi?“ zavolám. Zadívám se na moji postel. Tom tam leží na boku, Georg mu sedí na zadku. „Tome? A pak koho bude chtít Georg oject,“ zasměju se.
Tom: Probudím se… Zamrkám, a unaveně se na tebe podívám… „Cože?“
Bill: „Slyšel jsi snad dobře, ne?“
Tom: Rozhlídnu se okolo sebe… Pohled se mi zastaví u mého… zadku. „Billí, máš pěkně nadrženého ptáka!“ zasměju se.
Bill: „No a? Komu to vadí? Mně ne,“ usměju se na tebe. Jdu k posteli a Georga si přendám na prst. Začnu ho hladit po peříčkách.
Tom: „Tss… Svého ptáka bys hladil pořád, ale toho mého se ani nedotkneš…“ Otočím se na druhý bok…
Bill: „To vůbec není pravda!“ bráním se.
Tom: „Ale je…“ ušklíbnu se… „A ty se pak divíš, že to musím dělat sám…“
Bill: „A já mam říkat co? Ty si mě taky nějak extra nevšímáš… Ale já se ti nebudu vnucovat…“
Tom: posadím se a otočím se na tebe… „Billí… Já si tě všímám…“
Bill: „Hmm… jasně…“ pronesu skrz zuby.
Tom: Za boky si tě posadím na klín… „Ale Billí…“ šeptnu, a dám ti pusu na tvář…
Bill: „Tome… víš co mi vadí?“ položím ti hlavu na rameno.
Tom: „Copak?“ opět šeptnu… Začnu ti přejíždět rukou po zádech…
Bill: „Víš, co mi přijde? Že mě vždycky chceš jen oject… Už i na tý lavičce… chtěl si jít co nejrychleji domů… Víš… podle mě, není vztah jen o sexu…“ posmutním.
Tom: „Billí… To není pravda…“ řeknu trošku posmutněle… Nelíbí se mi, že si tohle o mně myslíš…
Bill: „Tome… je to pravda… Vypadá to tak…“
Tom: „Ne, není to pravda…“ zakroutím nesouhlasně hlavou…
Bill: „Tak mi řekni, proč to tak vypadá?“ Zadívám se ti do očí…
Tom: Pokrčí rameny, a sklopím pohled někam do země… „Já… Nechci, aby to tak vypadalo, Billí… Vážně ne, protože… Není to tak…“ zašeptám.
Bill: „Já… chtěl bych ti věřit… ale skoro cokoliv řekneš, je dvojsmyslný, a i tvé chování… já nejsem jako ty…“
Tom: „Promiň… Já nechci být takový, a opravdu to tak není… Billí, prosím, věř mi…“
Bill: „Tak mi ale slib… že se budeš chovat trošku jinak?“
Tom: Pousměju se a přikývnu… „Kvůli tobě… Klidně…“
Bill: „Děkuji,“ zasněně se na tebe podívám.
Tom: „Co se na mě tak díváš?“ Usměju se.
Bill: „Nemohu se podívat na svého brášku?“ dotčeně odvrátím pohled.
Tom: Za bradičku ti zvednu pohled zase pěkně ke mně, ale přitáhnu si tvůj obličej ještě blíž… „Proč by ne?“ šeptnu, a usměju se.
Bill: „Vyznělo to tak…“ zašeptám.
Tom: „Promiň…“ šeptnu, a letmo tě políbím na rty
Bill: Přikývnu. Zvednu se. „Jdu se namalovat. Pak se půjdeme ještě navečeřet a půjdeme, jo?“
Tom: Vydechnu… „Dobře… Já si ještě chviličku odpočinu… Muhaha!“ zasměju se…
Tom: Všude okolo nás hraje nějaké hudba, a motají se tady nějací lidé… „Lásko… Měl bys už přestat pít…“ zasměju se trošku podnapile.
Bill: „Proč myslíš?“ položím si hlavu na Felixe.
Felix: „Tome? Nechtěl bys jít ještě něco objednat?“
Tom: „Bille…“ Zasměju se, a zamračím se na tebe… „Pfff… A co třeba?“ zasměju se směrem k Felixovi.
Bill: „Zlato, nemrač se na mě takhle… nebo… nebo…“ začnu přemýšlet, čím budu vyhrožovat.
Felix: „Vezmi, co chceš…“ zasměju se. Konečně budu moct uskutečnit Andreasův plán…
Tom: „Nebo co?“ zasměju se… „Mmm… Za chvilku, ano?“
Bill: Posadím se normálně. „Nebo… Nebo zavřu králíka k ptákovi!!“ začnu se smát a spadnu Tomovi do klína.
Felix: „Jdi radši hned, víš, jak dlouho trvá, než to donese…“
Tom: Začnu se smát s tebou… „To neuděláš…“ zase se zasměju… „No jo, no jo… Ještě chvilku…“
Bill: „O co se vsadíš, že to udělám?“
Felix: „Dobře, ale za chvíli půjdeš…“
Tom: „O co budeš chtít, lásko…“ Přitáhnu si tě k sobě na klín, a položím ti ruce na zadeček…
Bill: Hladově se ti vpiji do rtů.
Tom: Trošku se pousměju a všechno ti to oplácím… Trošku si stisknu zadeček, a namačkám si tvůj rozkrok ke svému…
Bill: Vjedu ti rukama pod tričko.
Tom: Jednou rukou ti vjedu pod kalhoty na zadeček…
Bill: Ruce vyndám. Přesunu je ke kalhotám. Rozepnu ti knoflík.
Tom: „Mmm…“ zavrtím se trošku, a sjedu rukou v tvých kalhotách trošku níž… Skousnu ti lehce spodní ret…
Bill: Ještě, že nosíš ty tvé o alespoň 5 čísel větší kalhoty. Rukou ti přejedu po boxerkách.
Tom: Vydechnu ti do úst, a rukou v tvých kalhotách zajedu ještě hlouběji, a dvěma prsty ti přejedu přes vstup.
MußiQ-May & Kattulkaa
betaread: Janule
to se z toho nepovedenýho znásilnění oklepal nak rychle….ae bojim se že tet už se to andymu povede uplne…..
Ježíši, to jsou takové dvě paka xDDD, to ve Zverimexu bylo strašné xDD, a že Georg znásilní králíčka….a debata o nadrženém ptákovi všechno završila xDDD
[1]: Já jsem myslela, že to znásilnění se Andymu povedlo…