autor: RosePhantom
Bill zadržel dech, když uvolnil prsty levé ruky a sledoval, jak se mu napínají svaly pod jeho novým tetováním. Proces hojení se blížil akorát ke konci a už jen nepatrná bolest dávala najevo při každém prudším pohybu, že tam tetování je. Byl totálně zamilovaný do svého nového tetování a Tom byl tak podporující, když si ho nechával dělat.
Skoro spolu nemluvili během tichých vibrací, jen seděli a sledovali tatéra dělat svou práci. Bylo tam pár okamžiků, kdy se chtěl Bill natáhnout pro Tomovu ruku, ale nedovolil to sám sobě. Měl ruku stisknutou v klíně, až bělala a bolela. Příležitostně se díval po Tomovi, který seděl jen kousek od něj, a Tom mu vždy věnoval vřelý úsměv, něco, na co se mohl Bill soustředit.
Bill přejížděl prsty po nápisu, ignorujíce nepatrnou bolest, a zrovna obtahoval tvar písmene ‚F‘, když si učitelka odkašlala.
„Jsem si jistá, že ostatní studenti jsou také tak fascinováni vaším novým tetováním, jako vy rozdílem mezi diferenciací a integrací, Bille,“ řekla sarkasticky. „Dávejte pozor.“
„Ano, ma’am,“ zamumlal Bill a sklouzl se v židli níž, jak si překřížil ruce na prsou. Pár studentů kolem něj se chichotalo a on tupě zíral na svůj prázdný blok, do kterého v rohu kreslil malé kroužky, které měly být jeho poznámkami.
Byl vděčný, když zvonek konečně zazvonil. Vyběhl ze své matematické třídy a rovnou div nevrazil do dvojice, zkoumající si navzájem krk.
„Oh bože,“ zachrčel a uskočil zpátky. „Najděte si nějakou třídu, nebo něco.“
Kluk, který ještě před chvílí horlivě tiskl dívku ke skříňkám, o krok ustoupil a narovnal se, aby viděl Billovi přímo do očí.
„Aspoň mám kočku, se kterou si můžu hledat místnost,“ mrknul. „Proč si nejdeš vykouřit toho svýho teplýho čůráka a nenecháš nás na pokoji?“
Bill nakrčil nos zhnusením. „Jsem si jistej, že bych odvedl lepší práci, než tady slečna Miss Velikost Deset.“
Dívka šokovaně zalapala po dechu a okamžitě si povytáhla své až příliš těsné džíny a zrudla studem, když se její přítel otočil a prohlížel si jí.
„Táhni k čertu!“ vřískla.
„Ty první,“ mrknul Bill. Šel dolů do haly, kde se měl sejít s Tomem na oběd a usmíval se nad hádkou, která se za ním rýsovala.
„Hey,“ pozdravil Bill, když došel k Tomovi a zasténal, když se svezl podél betonové stěny do sedu.
„Ahoj,“ odpověděl Tom a sedl si vedle něj. „Jsi v pořádku?“
„Jo, jsem jen… unavený,“ povzdechl si Bill a prsty si stisknul kořen nosu. Byl rád, že jejich obědový plácek je prázdný; jinak by nemohl riskovat být Tomovi tak blízko. Jediné, co musel udělat, bylo dokončit tenhle rok, a pak už se nebude starat o to, co si o něm kdo myslí.
„Co tvoje ruka?“ Bill vzhlédl k Tomovi a zvednul potetovanou paži. Zakřenil se, když dredáč přejel prsty přes vytetovaná písmena.
„Akorát se to hojí,“ řekl. Stáhl ruku zpět a zkřížil si je v klíně. „Nemám zas takový hlad, nechceš po škole někam jít?“
„Kam?“ zeptal se.
Bill pokrčil rameny. „Kamkoliv. Jen někam, kde se zabavíme do večeře.“
„Okay,“ souhlasil Tom.
Seděli vedle sebe v tichosti, aniž by doopravdy sdíleli oční kontakt. Bill se díval všude kolem, jen aby se ujistil, že chodba zůstane pustá. Bez povšimnutí je minula dvojice a Bill viděl, jak chlapec rychle políbil dívku na tvář. Zíral na ně a mračil se. Proč najednou všichni měli milence?
Chňapl po Tomově tričku a nahnul se dopředu, aby spojil jejich rty v drtivém polibku. Tom zasténal a Bill reagoval tím, že do jeho pusy zasunul svůj jazyk. Byly tu chvíle, kdy Bill prostě jen potřeboval, aby jej někdo držel a postaral se o něj, ať to akceptoval nebo ne. Nadále se pokoušel přesvědčovat sám sebe, že nikoho nepotřebuje, ale hluboko uvnitř věděl, že to není pravda, a Tom se zdál krásně zapadající do prázdného místa.
Přesunul se blíž, dokud z boku neseděl Tomovi v klíně, oběma dlaněmi pro podporu držel jeho tváře a polibky vymetal Tomova ústa. Tom se jej pokoušel odstrčit, ale Bill ještě nebyl připravený skončit, a tak se místo toho zaměřil na Tomův krk. Tom bez dechu zasténal a pohodil hlavou dozadu.
„Bille…“ vydechl. Bill akorát silněji sál kůži pod jeho uchem. „Bille… přestaň, prosím.“
Černovlasý chlapec se posadil zpět a zklamaně koukal na Toma, který se pokoušel ovládat svůj dech.
„Proč?“
Tom si upravil čepici a rychle se rozhlédl chodbou. „Co kdyby nás nachytali?“
„Bojíš se toho?“
„A ty?“
Bill se rozhlédl kolem a nikoho neviděl, ale pohled na hodiny mu připomněl, že chodba se za chvíli zase bude hemžit studenty. Polknul a váhavě přikývnul. Sklouznul z Toma a posadil se zpět na své místo u zdi.
„Promiň,“ zamumlal Bill, odkašlal si a pokoušel se skrýt červenou barvu na svých tvářích. Tom jej pohladil po vlasech a Bill se okamžitě cítil líp. „Proč jsi mě to vůbec nechal udělat?“
„Udělat co?“ zeptal se Tom a spustil ruku do klína.
„Vždyť víš, líbat tě a tak…“ zamumlal, když si nejistě mnul krk. „Nic jsi proti tomu neřekl.“
Tom se zamračil.
„Protože mi to nevadí.“
„Co když si s tebou jen zahrávám,“ pokračoval Bill. „Co když tě vůbec nemám rád a jen tě využívám pro pošahanej žert?“
Tom vypadal nejistě. „Bylo by mi to jedno, protože já už tě rád mám. Můžeš si dělat, co chceš.“
Bill na něj zmateně zíral. „Ale nemrzelo by tě to?“
Tom vstal a přehodil si batoh přes rameno, kterým znovu pokrčil.
„Ne, pokud by tě to činilo šťastným,“ odpověděl jednoduše. Studenti začali opět naplňovat chodby a Tom se zlehka sklonil k Billovu uchu. „Dělá mě to šťastným, když tě vidím šťastného.“
Bill omráčeně seděl na zemi a sledoval Toma, jak odchází na svou další hodinu jako každý jiný teenager na chodbě. Zvuk zvonku a křik učitelů jej z myšlenek vyrušil natolik, aby si uvědomil, že má svou vlastní hodinu. Posbíral své myšlenky a zamířil do přeplněné haly, zasténal, když jeho žaludek hlasitě z ničeho nic zakručel.
———————
Bill se cítil jako klubko nervů, když seděl na pohovce a pokoušel se najít něco, co by vyplnilo jeho čas. Byl stanoven čas, kdy bude výsledek jeho posledního testu přístupný online – sedm hodin. Bylo něco krátce po šesté a Bill dělal, co mohl, aby nezačal vyšilovat. Cítil se, jako by spotřeboval veškerou svou energii na to, udržet se na místě a netřást se
Tom se zastavil v polovině schodů a Bill se na něj zadíval, krátce se zaculil a zatřásl hlavou.
„Co?“ Usmál se Tom a mávnul k ručníku omotanému kolem svých dredů. „Neděláš tohle se svými vlasy taky?“
„Ani ne,“ odpověděl Bill a stisknul si ruce mezi nohama, aby zabránil klepání v očekávání. „Je tohle pro tvoje dredy?“
Tom přikývl. „Potřebuji je navoskovat,“ informoval ho a na moment se zarazil. „Chceš mi pomoct?“
Bill věnoval rychlý pohled hodinám a pokrčil rameny. „Jasně,“ souhlasil.
Tom rozložil věci na svém prádelníku a konečně vytáhl lahvičku vosku. Bill sundal ručník a sledoval, jak Tom zatřepal každým dredem aby ho zbavil přebytečné vody. Vysvlékl se ze zbytečně velkého trika a natáhl se pro ručník, který Bill upustil na podlahu.
„Promiň,“ zamumlal Tom. „Vosk se mi lepí na tričko.“
„To je dobrý,“ zamumlal Bill a hrál si s plechovkou vosku, jak si Tom přehodil ručník přes ramena, aby si zakryl záda. Posadil se na zem, dredy hodil přes rameno a natočil se na Billa.
„Víš jak, nebo ti to mám ukázat?“ zeptal se.
„Nemyslím si, že to bude nějak těžké, přijít na to,“ odpověděl Bill.
Tom se zakřenil a otočil se k němu zády, seděl klidně a trpělivě. Bill odšrouboval vršek od plechovky a nakrčil nos nad zápachem vosku.
„Fuuuj.“
Tom se zasmál. „Zvykneš si.“
Bill doufal, že si zvykne. Vybral si dred, se kterým začne, a rovnoměrně po něm roztíral přípravek. Chtěl si dát na čas, udělat svou práci dobře a Tom nevypadal, že by mu to vadilo. I když se mu nelíbilo ticho, které se kolem nich rozprostíralo.
„Jsem nervózní z výsledku mého testu.“
„Proč?“ zeptal se Tom.
„Nevím,“ pokrčil Bill rameny. „Je to můj poslední test. Jakmile budu vědět, jak jsem dopadl, dokončím přihlášky na vysokou a pošlu je.“
„Jsi chytrý. Jsem si jistý, že jsi to udělal dobře.“
„Pravděpodobně nejsem tak chytrý jako ty,“ zamumlal Bill.
Tom se na něj otočil, což přinutilo Billa pustit dred, na kterém pracoval, a jen zírat. Bill si připadal zmrazený na místě jeho pohledem, nemohl se pohnout ani podívat jinam, zadržoval dech, když Tom promluvil. „Nestarám se o to, jestli ty nebo já jsme chytří, takže bys neměl taky.“
Bill poklesl a v porážce spustil ruce do klína.
„Tome,“ zakňučel zoufale. „Proč jsi vždycky tak klidný a nad věcí? O nějaké věci se starat musíš; nemůžeš být prostě v pohodě se vším.“
Tom studoval Billovu tvář a vypadal, jako by se snažil pochopit, co mu Bill řekl, nebo tomu porozumět. Bill seděl zpříma a čekal, až Tom přijde s nějakým závěrem. Tom nakonec přikývnul.
„Okay,“ odpověděl. Bill se chystal mu poděkovat a vrátit se zpět ke své práci, když se Tom silně nahnul vpřed a uvěznil jeho rty. Tom držel své ruce přes Billovy na posteli a kolenem mu roztahoval nohy, aby se vtěsnal mezi ně, když jej dominantně líbal.
Bill zakňučel proti Tomově razanci a zavřel oči, když cítil horko, které se šířilo dolů jeho tělem. Začal panikařit a otočil hlavu ke straně, aby přerušil jejich spojení a lapal po dechu a funěl.
„Ah, n-ne…“ vykoktal Bill mezi výdechy. Chtěl sklouznout pryč, ale Tomovo sevření na jeho rukou bylo příliš silné, červenal se a spokojený výraz na jeho tváři tomu taky moc nepomáhal.
„Co?“ zamumlal Tom. Přisunul se blíž a jeho koleno se přitisklo k vyboulenině formující se v Billových kalhotách, což jej přimělo vydat zvláštní zvuk mezi výkřikem a zasténáním. Tom shlédl k jeho rozkroku a Bill se ho pokoušel zakrýt.
„Přestaň, ne…“ funěl Bill.
„Proč?“ zašeptal Tom. Volnou dlaň přitiskl proti Billově tvrdosti. Bill zakňučel a ruce se mu roztřásly pod jeho vahou, zaklonil hlavu, jak sténal. „Věříš mi?“
Bill se zalknul stenem, otočil hlavu na stranu a překryl si oči freiheit předloktím. Jeho podvědomí mu říkalo, aby se odsunul, protože bylo moc brzy, ale jeho mysl byla příliš zaměstnána tím, jak dobře se pod tím dotekem cítil, že mu bylo jedno, co kdo jiný říká.
Nejistě přikývl a cítil, jak Tom rozepnul jeho pásek a zip na kalhotách. Nikdy nedovolil holce, aby se ho dotkla a jeho ruční práce byla taky téměř neexistující. Nechtěl sledovat Tomovu reakci; pořád to pro něj bylo příliš nové.
Jeho kalhoty byly staženy až po kolena a pásek zachrastil, jak se Tom usazoval pohodlněji. Stále se odmítal podívat a trhnul sebou, když Tom omotal ruku kolem jeho kořene. Zakňučel, když jel dlaní až k jeho vrcholku a stiskával jej zpět cestou dolů.
„Líbí se mi tohle tetování,“ zamumlal Tom. Uvolnil druhou Billovu ruku a přejel prsty po hvězdě na jeho pánvi. Bill cítil, jak se mu napnul žaludek a přitáhl si druhou volnou ruku přes oči.
Tom byl jemný v tempu, ale jeho jistý silný stisk přiváděl Billa blíže k vrcholu. Snažil se být potichu mezi funěním a lapáním po dechu, ale jak doháněl svůj orgasmus, začínal být zoufalý a postupně hlasitější.
„Oh bože,“ zasténal Bill a prohnul se v zádech, aby přirazil do Tomovy dlaně. Jeho vlastní nehty se mu ostře zarývaly do paží. Spustil ruce na postel a prudce otevřel oči, lapající po dechu, když cítil Tomovu druhou ruku, která dráždila jeho koule. Bill měl obvykle výdrž v oddálení uvolnění, ale zjistil, že je to kompletně jiné, když má kontrolu někdo jiný.
„Bille…“ vydechl Tom, nízko a zaujatě.
„Kurva.“ Trhnul hlavou na druhou stranu a do ruky chytil povlečení. „Tome… sakra, já…“ Zachvěl se potlačovaným výkřikem, když se posadil a udělal se do Tomovy ruky, silně a rychle. Zalapal po dechu, jak odezníval jeho orgasmus, prudce otevřel oči a funěl, jak sledoval Toma, který si utíral ruce do ručníku, který byl původně kolem jeho krku.
„Lepší?“ zeptal se Tom hravě, jako by právě vůbec nevyhonil kluka.
„Uh,“ bylo vše, co byl Bill schopný říct. Padl zpět na postel a pokoušel se sestoupit z vlny svého orgasmu. Cítil, jak se postel zhoupla, otočil hlavu, aby viděl Toma, jak přivřel dveře na malou škvírku.
„Myslím, že slyším tvojí mamku,“ řekl Tom. Billova mysl byla okamžitě jasná. Posadil se a urychleně si zapínal kalhoty. Usadil se na kraj Tomovy postele a prsty si projížděl vlasy, aby je upravil. Tom znovu otevřel dveře a sedl si na postel, do klína si položil kytaru, aby to vypadalo, jako že procvičoval. Bill sledoval Tomovy prsty, jak obepínají krk kytary, a zrudnul, když si místo toho představil svůj vlastní penis a hlavou mu bleskla myšlenka na to, co právě dělali.
„Bille!“ Nadskočil při výkřiku jeho jména a otočil se ke dveřím, kde nakukovala Simone se širokým úsměvem.
„Jo?“ zeptal se a postavil se, když ho Simone vtáhla do svého objetí.
„Oh zlato, udělal jsi to,“ povzdechla si Simone šťastně. Tiskla ho silně ve svém náručí, až Bill zakňučel, pustila ho a třela jeho paže. „Tvůj výsledek je úžasný.“
„Sakra, ten test!“ Bill střelil pohledem na elektronický budík na Tomově nočním stolku. Rudá čísla ukazovala 12 minut po sedmé hodině. Odstrčil matku stranou a vyběhl z pokoje dolů, kde byl počítač. Stránka byla stále otevřena, když se naklonil přes stůl a očima zuřivě skenoval její obsah. Našel výsledek svého posledního testu téměř na konci, omráčeně sledoval číslo 620.
Nalistoval na konec stránky, kde rozšířenýma očima sledoval celkový výsledek, 1800 bodů.
„Oh můj bože,“ vydechl Bill a sesunul se na židli k počítači. Nemohl tomu uvěřit. Už žádné nervy-rvoucí nudné testy pro vyplnění přihlášky. Stačilo mu jen zkopírovat kompletní výsledky zkoušek na přihlášky a měl nadobro hotovo.
„Gratuluji, Bille,“ řekla Simone, když vešla do pracovny, zezadu jej objala kolem krku, a políbila jej na spánek. „Rozhodně můžeš počítat s oslavou tento víkend.“
Bill otočil židli čelem k matce, zmatený, že kromě nich dvou v místnosti nikdo není. „Kde je Tom?“
„Zavřel dveře hned potom, co jsem odešla,“ pokrčila rameny. „Asi procvičuje na kytaru.“
Bill si skousnul jazyk, aby se nezačal smát. Měl jasnou představu o tom, co Tom asi dělá, a cítil se provinile, že nezůstal, aby aspoň nějak pomohl. I když ta myšlenka způsobovala lehkou nejistotu, musel přiznat, že cítil záblesk zvědavosti, jaké to je, mít nad někým kontrolu, mít Toma pod sebou, lapajícího po dechu, sténající jeho jméno o víc.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
Tohle je dokonalé!!! Tom je úžasný, to, co řekl Billovi ve škole bylo nádherné ♥ Bill mu podléhá čím dál víc, myslím, že je tom až po uši =) Skvělá povídka, perfektní ♥♥♥
oh bože to bylo dokonaléééééééé ježíííííííííš
DENI, málem bych na tebe zapomněla, já nevděčnice =), takže opět moc děkuju za překlad ♥
😀 U toho posledního odstavce jsem se musela smát. Je to perfektní. A skvělý překlad. Díky Deni 🙂
Miluju tooooo x333 ♥♥♥
Wow, tak to sem ani nečekala!! 😀 ale super povídka, fakt:-D
a stejně jako ostatní chci moc poděkovat za překlad. Nejenom Deni, vlastně všem, co překládaj- německy se neumim ani podívat, natož snad anglicky nebo jinak 😀 takže bez těch super holek(i kluků?), co klidně obětujou spoooustu času překladům do češtiny, bych si takovýhle úžasný povídky fakt nepřečetla, takže ještě jednou moc díky:)
Úžasné!!! Až teď se dostávám ke komentářům, povídku jsem začala číst až v pátek, první díly tu byly v době, kdy jsem tu nebyla.
No nádhera, nemám slov. Originální téma, výměnný pobyt jsme tu ještě neměli xD Musím přiznat, že jak to moc nemusím, tady se mi líbí takový ten Billův a Tomův vztah – nevztah, perfektně to tu povídku vykresluje. Tohle byl určitě nejlepší díl ze všech zatím, Tomova práce byla popsána opravdu dokonale xD A teď sám chudák trpí kvůli Billovým výsledkům testu. Bill by ho mohl navštívit, tak si říkám xD xD xD
Perfektní, moc se těším na další díl:-D♥
No ty vole, no ty vole! Tak to je na mě moc, mně málem vytekla slina, jak jsme to četla! ♥ Moc na mě! A jsme na Billa tak pyšná, že to udělal. 😉 Už se těším na další.. 🙂
To je jednoduše…dokonalé *-* nemám slov na toto ♥ miluju je tu, oba, jací jsou a tak :)) a na konci ten Bill, jak málem nezadržel smích, aww ^^ xDD
NO do prdele!!!! to bylo úžasný!! miluju tuhle povídku… Ten stydlivej Bill !! uáááááááááá xDxD
Ruka přes oči, tetování přes oči… aaw, jak ráda bych něco řekla, ale nemůžu, poněvadž se stydím xD Bille, chápu. Ooh, to bylo perfektní. Prostě realistický. Hrozně se mi to líbí, popis a všechno. Chudák Toman si teďka musí pomoct sám xD
Děkuju za překlad 😉
Ó můj bože, já nedýchám, to je prostě úžasné!! Nečekala jsem, že Bill bude tak stydlivý, ale mega se mi to líbí *_* Úžasné!! Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Teda ale ten Bill… On místo, aby byl Tomovi nápomocen, tak si uteče čekovat nějaký svoje výsledky testů… 😀
Ne, dělám si legraci, vůbec nic mu nevyčítám. Bylo to perfektní. Nejvíc se mi líbila ta část, jak Tom Billovi vysvětloval, že je jedno, jestli si s ním Bill hraje pokud ho to činí šťastným. Tomovo odevzdání a zamilovast je kouzelný. 🙂
Vy si ze mě už děláte blázny, že? 😀 Tuhle povídku píše sám twincestní bůh! Perfektní, bože, perfektní! Sakra, miluju každý slovo týhle povídky. Break the Ice je důvod, proč v posledních dnech šílím. Láska na první pohled, tak jak to vždycky mám u svých stěžejních povídek. Je pozoruhodný, jak mě chytil v podstatě tuctový nápad. Nemůžu se dočkat každého pondělního a čtvrtečního večera. Za tohle? Vděčnost největší. ♥ Vztah mezi Billem a Tomem je tu tak zvláštní, výjimečný a přitažlivý pro mě jako pro čtenářku. A ano, mně stejně jako Billovi se dnešní vývoj situace zdál možná trochu moc rychlý, ale protestovat nebudu a ani v případě, kdyby se i další díly vyvíjely podobně. 😀 Těším se na další, strašně moc. ♥
Bože.. TOP 10.. právě teď sem to hodila do tOP 10 svých povídek.
NEMOŽNÉ! Nemožné, jak mě to baví, jak to miluju! God! Save me! 😀
Puhých patnáct komentářů? Kam to ten svět spěje, když není schopnej to okomentovat? O_o Chtěla jsem už včera, ale byla jsem úplně unavená… egal, každopádně mě to dostává díl od dílu víc. Totálně mě fascinoval ten Bill v jídelně, jak si přitáhnul Toma za tričko:-o Mě to naprosto paralyzovalo 😮 ♥ Zbožňuju to, jen se vážně začínám bát, jak to skončí 🙁 Už se nemůžu dočkat čtvrtka, až se na to vrhnu ♥
nádherný….x*
Bill teda moc s dredmi nepomohol 😀 Ale Tom zaručene vie ako odbúrať stres 🙂 Veľmi vzrušujúce, aj keď ešte stále také zvláštne. Chýba mi láska, alebo neha, alebo niečo. Oni ešte asi sami nevedia čo cítia.