autor: Disturbed Angel
„Taky našli tělo někoho jiného? A byl tam pytlík s jeho deníčkem?“ řekl a tím si vědomě rýpal do Billových věcí. Nebylo to ale nic proti Billovi. Andy věděl, jak to Tom myslí, a to Tom věděl.
Andy zakroutil hlavou.
„Je mrtvý už dlouho.“ Andreas vytáhl svůj iPhone nebo něco podobného. Tom se v těchhle vymoženostech nevyznal. Věděl jen, že to má několik milionů funkcí, které by mu jistě byly k ničemu. Ovšem sám měl podobný, jaká ironie. „Pokud jsou mé informace správné, tak umřel 2.11.2009. Teda byl zavražděn.“
„Někdo mě přeběhl,“ pronesl suše Tom, ale v tuto chvíli měl svého otce rád zase míň a míň. To kvůli tomu, že od té doby nechal Billa samotného. Nechal se jen tak zabít a Bill zůstal napospas někde ve světě, sám. I když na druhou stranu si Tom myslel, že mu možná bylo líp. Už ho jistě nikdo nebil a netrýznil. Ovšem v tom se Tom šeredně spletl. Necháme ho ovšem v jeho myšlenkách, až dokud nezačne opět číst Billův deník. „Proč se tedy Bill nevrátil domů?“ uvažoval nahlas.
„To není tak jednoduché, Tome.“
„Jak jednoduché? Stačilo, aby zavolal. Jediný telefonát a byl bych pro něj dojel, až na konec světa. Nebo jistě je v Americe policie, ne? Nebo velvyslanectví, konzulát? Je to sakra takhle jednoduché,“ křikl, ale Andrease tím nezastrašil.
„Mohl bys mě, ty hlavo dubová, alespoň někdy nechat domluvit. I když to je jedno, pokud nevykládám o Billovi, stejně nevnímáš, co ti říkám. Váš táta se nějak zapletl s mafií. Nevím jak, ale muselo to být velké. Bavil jsem se o tom i s Horatiem. Německo v tomhle s Amerikou celkem spolupracuje, tedy i tady věděli, že má váš táta dost velký problém. Já nevím, jestli dlužil peníze nebo je podvedl při nějakém obchodu, ale šli po něm už v Irsku. Tam utekl, ale v Americe se schovat nedokázal. Tím pádem jim spadl do klína Bill. Myslím, že nebyl u toho, protože kdyby ano, měl by jen velmi malou šanci přežít. Nechtěli by žádnou rodinu, žádné svědky. Musel se jim zalíbit, a jakmile se někdo dostane do rukou mafie, jen tak se z ní nedostane. Většinou je jediná cesta. Ty víš, Tome, že je to smrt,“ dodal už úplně tiše Andreas. Mluvil klidně a Tom ho celou tu dobu pozoroval. Asi sám ještě nevěděl, s čím se to zapletl.
Tom si smutně povzdechl. „Promiň, zase máš pravdu.“
Andreas zakroutil hlavou. „Já chci Billa dostat zpátky, stejně jako ty. Já vím, že ty ho miluješ, ale pro mě znamená taky hodně. Už radši půjdu,“ řekl klidně a vydal se ke dveřím. „Objednej si pizzu a chvíli na to nemysli. Cokoli zjistím, hned ti dám vědět. Hlavně nic nepodnikej bez toho, abych to věděl. A varuju tě. Jestli si zase něco uděláš s rukou, tak ti příště přinesu jako dárek svěrací kazajku.“
Tom přikývl. Zavřel za svým kamarádem dveře a vydal se zpátky do obývacího pokoje. Vzal svůj telefon. Udělá to, jak řekl Andy, s tím rozdílem, že na to bude myslet. Měl totiž v úmyslu dál číst Billův deník.
Rychle seběhl schody. Ručník svíral v ruce a běžel ke dveřím, od kterých se před chvílí ozvalo zvonění. Jeho sýrová pizza byla tady. Poslíček přišel právě, když Tom opouštěl koupelnu. Sprcha pro něj byla velice příjemným uvolněním a na malou chvíli zapomněl pod horkou tekoucí vodou na všechna trápení, která se ovšem s vypnutím kohoutku zase těžce usadila v hlavě. Zaplatil a donesl ji do kuchyně. Dal si dva kousky na talíř a do sklenice si nalil jen vodu. Vzápětí už seděl na gauči v tureckém sedu. Na klíně mě talíř a v ruce malý zápisník.
5.srpen 2007
Nemůžu uvěřit tomu, co ze mě můj odporný otec udělal. Dělám normální děvku. To největší děvku v Americe, která ze svého výdělku nevidí ani korunu. Je to tak ironické. Každý den musím chodit tančit do jednoho baru. Co mám na sobě ani nemůžu nazývat oblečením. Kus latexu, který mi zakrývá vepředu jen to nejnutnější. Ještě musím nosit sametovou vestičku, kterou nenávidím od první chvíle. Jediné, co musím poslouchat, je, že je to zlatý důl, že na nic jiného nejsem dobrý. Už nemám sílu se čemukoliv bránit, protože jsem zjistil, že to vážně nemá smysl. Nemá smysl vzdorovat, všechen odpor je tady marný.
1.září 2007
Všechno nejlepší k narozeninám, Tomi. Brečím tady jako malé dítě a vzpomínám, jak jsme trávili narozeniny minulý rok. Bylo to nejkrásnější období, co jsem kdy zažil, a tak rád bych ho vrátil zpátky. Vzpomínám si, jak jsme se poprvé milovali. Ach Tomi, tak moc mi chybí tvoje něžné rty, tvoje laskání, tvoje náruč. Chybíš mi celý, tak rád bych tě tu teď měl u sebe. Chtěl bych tě jen obejmout a držet se tě nejpevněji, jak jen to jde. Už nikdy bych tě nepustil, i kdybych tě měl vidět jen jednou a úplně naposledy, i kdybych měl potom umřít, podstoupil bych to. Jen kvůli tomu, abych mohl spatřit zase na okamžik tvoje oči a utápět se v nich. Abych mohl cítit lásku, kterou mi dáváš.
Dneska se asi rozepíši, protože chci zmínit, z čeho mám strach. Je to skoro rok, co jsem pryč a tahle myšlenka mě tíží stále víc a víc. Bojím se, že mě Tom už nemiluje. Je to tak dlouhá doba a jisto jistě si našel někoho jiného, lepšího. Čím déle jsem pryč, tím víc ho miluju. A čím víc ho miluju, tím víc se přistřihávám při myšlenkách na to, že kdybych se někdy vrátil, zjistil bych, že si doopravdy našel někoho jiného. Nespíš nějakou blondýnu s dlouhýma nohama i vedením. Nesnesu ten pocit nevědomosti. Nejistota je všude kolem mě a já ji prostě nemůžu odehnat, nejde to. Nechci na to myslet, ale jinak to nejde. Stejně je moje láska k Tomovi to jediné, co mi pomáhá přežít tohle peklo. Každodenní práce, jestli se tomu dá vůbec takhle říkat.
Po pravdě, už jsem si trochu zvykl na to, že musím dělat kurvu. Nejspíše až do konce svého života.
Tom zakroutil hlavou. Bill vždycky víc žárlil a vždycky viděl v každém svého potencionálního soka.
„Bille, ty jsi hlupáček, já miluju jen tebe,“ řekl do prázdného bytu, jako by odpovídal bratrovi na jeho zprávu v deníku. Kousl si do pizzy a dál četl.
Tom se dlouho do noci probíral malým zápisníkem. Další zápisy četl celé, ale nebylo v nich nic zásadního. Nic, co by stálo za zmínku. Ovšemže při každé zmínce, jak Billovi někdo ublížil nebo mu způsobil bolest, zatínal ruku v pěst, ale nenašel nic, co by znamenalo, že Billa může najít.
Zastavil se až o několik stránek dál, kde bylo povědomé datum. Věty byly napsány rychle a mnohokrát chyběla některá písmenka. Až po pár okamžicích Tomovi došlo, co to znamenalo. Pokračoval tedy ve čtení dalšího klíčového data v Billově, a teď i jeho životě; 2.listopad 2009.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
No do riti…. bojim bojim… co s nim bude teraz… ooch, co s nim len mohli urobit a to este cely rok nam chyba a dlhy s mafiou… omg, tak rychlo dalsi diel
Chudáčik moj maličký. Rýchlučko ho nájdite! Nech už netrpí a je pekne pri Tomovi. Nezávidím ani jednému. Tom môže len čítať denník, ale to mu nepomôže, keď nevie, čo je z Billom práve teraz!
Sakra, to je napínavé…… kdo to má vydržet??!! A já taky vyžaduju okamžité odnalezení Billa a předání do Tomovy náruče =)))) Ať už ho najdou, prosím…
Ach jo, mě je jich pořád obou tak mc líto 🙁
kdyby to bylo 4.listopadu 2009, tak chápu,to Bill zrušil tu svou krásnou Audinu… ale co bude tady, to bude určitě mnohem větší drama…
co to bude ? jájč to je napínavééé
Do pytle! Potřebuju to vědět! Rychleee 🙁 😀
já to snad ani nevydržíííím xD
honem dál =o=o=o
O joj…je to dobrá povídka..vážně se mi líbí. občas mám na krajíčku chudáci oba ty jo…jsem zvědavá jak to dopadne
oprvadu moooc zajímavý..:) už se těším, až najde nějakou novou stopu../ ale myslím, že s tou mafií to nebude lehký.:/
chudák Bill…
Bill toho musel vytrpět hodně jak může byt otec taková zrůda.