autor: B-kay
Bill si připadal jako v nějaké ošklivé noční můře.
Neschopen pohybu, se zoufale díval na tu spoušť před sebou a cítil, jak se pomalu začíná třást. Nemohl věřit tomu, jak dokázal být život nevyzpytatelný. V jednu chvíli si přišel jako ten nejšťastnější človíček pod sluncem a o několik minut později trpěl jako raněné zvíře. Intenzita jeho dechu nebezpečně stoupala. V očích jej štípaly slzy a on pomalu klesal na kolena. Už se na to nedokázal dívat. Nacházel se ve svém pokoji, a přesto jej nepoznával.
Všude po podlaze byly poházené jeho věci, jeho i Tomovo oblečení se válelo někde pod postelí, židle u psacího stolu byla převrácená a všechny věci z něj se válely pod ním. Váza, ve které ještě nedávno obdivoval své květiny, se náhle změnila na hromadu střepů. Nejhorší na tom všem však bylo to, že mu roztrhala všechny obrázky, které mu namaloval Sam.
„Ach Bože“ vzlykl a svou nešťastnou tvář ukryl za závojem třesoucích se prstů. Věděl, že jej Chantelle nikdy neměla ráda, ale tohle od ní opravdu nečekal. Ještě před chvilkou mu bylo tak krásně, a teď nešťastně ležel na jediném kousku podlahy, který nepokrývaly střepy nebo úlomky jeho zničených věcí. Jak rád by vrátil čas…
Kdyby souhlasil s tím, že půjde s Tomem i malým Samim ještě nakoupit, přijal by tuhle skutečnost určitě mnohem lépe, protože by jej Tom podržel a dodal by mu sílu bojovat dál. Necítil se však dobře, a proto se rozhodl jít raději domů. Až mezi dveřmi svého pokoje zjistil, jakou velikou chybu udělal.
Nedokázal vstát, nohy jej neposlouchaly. Chantelle zničila úplně všechno, co měl rád. Bolest a zoufalství se pomalu dralo každou buňkou jeho zranitelného těla a jeho miminko to zřejmě cítilo stejně, jelikož cítil v břiše nepříjemné pnutí. Zoufale plakal a modlil se, aby se Tom brzy vrátil. Netušil proč, ale měl neuvěřitelný strach. Nebál se o sebe. Na jeho životě mu vůbec nezáleželo. Bál se jenom o to, aby se nic nestalo jejich miminku. Nic jiného pro něj v tu chvíli nemělo takovou cenu.
Moc dobře si totiž pamatoval slova svého lékaře, který mu s vážnou tváří radil, aby se šetřil, a aby se co možná nejlépe vyhýbal stresovým situacím. Život se Chantelle byl však mnohem komplikovanější a on byl vystavován strachu téměř pokaždé, co ji spatřil. Opravdu chtěl, aby se do takového světa narodilo i jejich dítě? Co když o to maličké přijde jenom díky nenávisti své sestry?!
Už jenom při té představě pocítil, jak mu po těle pomalu naskakuje husí kůže. Jeho slzy tiše dopadaly na chladnou podlahu, a tím na ní vytvářely mokré obrazce různých tvarů.
„Billí, jsme tady!“ Samyho dětský hlásek byl jeho vykoupením. Nevědomky vydechl úlevou a alespoň na krátkou chvíli přestal plakat. Tom byl zpátky. Srdce mu zahořelo plamínkem nejisté radosti, kterou však vzápětí vystřídala bolest, jakmile se na svůj pokoj zadíval opět. Své tiché vzlyky tlumil v dlaních a snažil se naslouchat krokům, které mířily do jeho pokoje. Modlil se, aby to nebyl Sami. Nechtěl, aby jej viděl v takovém stavu. Jistě by to nepochopil. Před chvilkou si spolu všichni tři hráli s balónkama na hřišti, a teď mu zoufalství bránilo v klidném dýchání.
„Bille?“ Tomovi přišlo zvláštní, že je nepřišel přivítat dolů. Několikrát lehce zaklepal na Billovy dveře, a když se ani po několika vteřinách nedočkal žádné odezvy, opatrně je otevřel a vešel dovnitř. Ještě nikdy nepocítil takovou prázdnotu, a zároveň pocit neuvěřitelné bezmoci, jako když spatřil Billovo tělo zhroucené na zemi, třesoucí se pláčem. V tu chvíli na tu spoušť kolem sebe ani nepomyslel. Jako by ji vůbec nevnímal. Byl zklamán sám sebou. Sliboval mu, sám sobě dokonce přísahal, že jej ochrání před zlobou Chantelle. Nedokázal to.
„Bille,“ rychle přiběhl k nešťastnému klubíčku, padl na kolena a zlehka se dotkl jeho zad. Jakmile Bill ucítil jeho blízkost, pokusil se posadit, ale na vrávoravých dlaních se neudržel a málem dopadl zpátky na podlahu. Tomovy dlaně však byly rychlejší.
„Proč to udělala?“ jakmile se konečně ocitl v bezpečí Tomovy náruče, zoufale se rozplakal. Nedokázal bojovat proti její zlobě, a teď, když čekal miminko, byl ještě slabším soupeřem. Tom jej zoufale líbal do vlasů a na tvář, jako by tím sám sebe ujišťoval, že je v pořádku. Málem se zbláznil, když jej na té zemi uviděl, a teď když cítil, jak se mu bezbranně tulil do mikiny, se cítil malinko lépe, protože jej měl u sebe.
„Je to moje vina, Bille. Měl jsem tě před ní ochránit. Měl jsem před ochránit vás oba,“ jeho hlas byl poznačen velikou bolestí. Po tváři mu stékaly slzy, když se vpíjel do Billova zdrceného pohledu a svou horkou dlaň mu pomalu pokládal pod tričko. Jakmile se konečky prstů dotkl jeho bříška, oba smutně vydechli.
Co dělali špatně?! Proč se nemohli svobodně milovat a být spolu šťastní tak jako ostatní lidé?! Proč právě mezi nimi dvěma stála tak silná překážka, jakou byla Chantelle?!
„Tome, jak můžeš něco takového vůbec říct? Není to tvoje vina, ale má. Kdybych se dokázal bránit tomu, co jsem k tobě cítil, a byl bych silnější, možná bys zůstal s ní a ona by byla spokojená,“ nechával Toma, aby mu rukávem své mikiny pomalu otíral uplakanou tvář.
„Nezůstal, protože jsem byl do tebe blázen, Bille. Zamiloval jsem se do tebe snad od první chvíle, co jsem tě spatřil, a teď tě miluju mnohem víc,“ přitáhl si jeho bledou tvář k té své a hluboce pohlédl do bezedné hořkosti čokolády jeho očí.
„Jsi tak křehký,“ dotýkal se jeho tváře tak lehce, že Bill jeho doteky téměř necítil. Jako by se bál, že by mu silnějším dotekem mohl ublížit. „To ty jsi ta osoba, do které jsem se bezhlavě zamiloval. Miluju tě ze dne na den pořád víc a víc, ale sám sobě si to nedovoluju přiznat, protože bych se pak zbláznil. Zbláznil bych se z toho, že kvůli mně trpíš ještě víc, než jsi trpěl předtím,“ tahle myšlenka, se mu vynořila při pohlédnutí do Billových očí. Moc dobře věděl, co bylo jediným řešením. Věděli to oba! Přesto si takovou možnost nedokázali ani představit.
Čekali spolu přeci miminko. Už dávno tvořili i s malým Samim jednu rodinu, a teď by se měli jenom kvůli Chantelle rozejít?!
„Musím to jít uklidit. Nechci, aby se Sami řízl o ty střepy,“ Bill už nechtěl víc přemýšlet o své sestře. Už ani neměl sílu. Jediné, co chtěl, bylo, aby dali věci společně do pořádku a aby mohl večer usínat v Tomově náručí.
„Ty si půjdeš pěkně lehnout a já to všechno uklidím, ano? Potřebuješ si odpočinout, Bille,“ na Tomově tváři se po dlouhé době opět usazoval úsměv. I když byl posmutnělý a nejistý, usmál se na něj a Bill mu úsměv oplatil. Bylo zvláštní, jak mu hned bylo líp, když jej měl u sebe…
O několik hodin později už nezbylo po bouřce zvané Chantelle, jediné stopy. Billův pokoj byl uklizený a čistý, a i když se některé věci napravit nedaly, jako třeba obrázky od Samyho, Bill z toho už smutný nebyl. Na noc zůstal celý dům jenom pro ně. Simone odjela za svou mámou a vzala i malého Sama, kterému se sice moc nechtělo, ale když jej Bill dlouze poobjímal a opusinkoval, nakonec odjel s veselým úsměvem na tváři. Chantelle se zřejmě někde zdržela, to však ani jednoho z nich nezajímalo. Měli už jiné starosti. Mnohem příjemnější…
Billovým pokojem jako by opět prolétla vichřice, tentokrát to však byl úplně jiný druh vichřice. Tahle vichřice z nich neskutečnou rychlostí smetla všechno oblečení. Celým pokojem se ozývaly jenom tlumené vzdechy a tiché sténání. Milovali se tak jako ještě nikdy předtím. Zoufale přes sebe klopýtali, naléhavě hladili nahou kůži toho druhého, a co bylo nejkrásnější – milovali se za prvního zimního sněžení. Drobné bílé vločky poletovaly všude kolem jejich domu a signalizovaly pomalu blížící se Vánoce…
autor: B-kay
betaread: Janule
Obaja dostanú nádherný darček…sami seba…prekrásne
Oooo, aka romantika 🙂 ale peknee
[1]: A za nějaký čas ještě jeden Dáreček navíc, a na celý život ♥
Jde k téhle dokonalosti vůbec něco napsat? Jenom velice těžko, protože svoje pocity, které při čtení zažívám prostě vypsat neumím…Billa je mi hrozně líto, s jeho přecitlivělou povahou tyhle zákeřné útoky své sestry jen těžce snáší,to, co předvedla mluví za vše, ještě že má velkou oporu v Tomovi. A myslím, že i to maličké mu dává sílu, sílu bojovat za svou lásku a štěstí….Překrásná povídka ♥♥♥, až se mi svírá srdce…
Jééé Vánoce… Hned bych je brala všema deseti xD
Čekala jsem všechno, ale to, že by Chantelle udělala takový poprask, to jsem si teda nemyslela, i když to mělo být víceméně jasné, že to nenechá jen tak. Obávám se, že to nebude zrovna procházka růžovou zahradou. Bill potřebuje klid a pohodu a ne se stresovat a bát se, co jim Chantelle ještě všechno provede. Nejlepší by bylo, kdyby odjeli s Tomem a Samim pryč, koupili si svůj dům nebo byt a bydleli jako rodina tam a těšili se na miminko…
Myslím, že tak jednoduché to zase nebude… :-/
Bojím se, že Chantelle se Samiho jen tak nevzdá. I když ho nijak zvlášť nemiluje, ale má to jako skvělou zbraň proti těm dvoum, bohužel 🙁
Nevím co říct .. Tak romantické, úžasné, něžné .. No prostě dokonalé ♥ …. Tahle povídka je moje závislost ♥♥♥
Já ktéhle povídce prostě nemám slov♥Každý díl je naprosto dokonalí a vždy něčím překvapí:)Pomalu, ale jistě začínám být na té povídce zavislá:DB-kay si opravdu výborná autorka jen tak dál:)…
nádherný