autor: cynical_terror
Máme tu další překlad od naší neúnavné Zuzu, tak doufám, že si ho užijete, protože je to opět jedna z těch úžasný povídek, které si díky ní máte možnost přečíst česky. Díky Zuzu, hezké čtení vám všem. J. :o)
„Budeš v pořádku?“
Bill přikývl a přitiskl si horký hrnek čaje k tváři. Nadechl se horké páry a sípavě zakašlal. „Jo, samozřejmě. Jen jsem se nachladil. Ale díky za čaj.“ Řekl křaplavě a zamrkal na Toma v extravagantním oblečení.
Tom se usmál a postavil malý balíček sucharů vedle Billovy malé postele v tourbuse. Naklonil se, a jemně se rukou dotkl Billova čela. „Nepřipadá mi horké.“ Dal ruku pryč a Bill zakvílel. „Sněz něco,“ řekl Tom.
Bill přikývl. „Radši se připrav, ať můžeš jít, jo?“
„Jo, máme se sejít v klubu,“ řekl Tom. Bill zakašlal znovu, tentokrát hlasitěji.
Gustav se naklonil do chodby z kuchyně v tourbuse a vyprskl. „V klubu? To není moc romantické, Tome.“ V tom Georgova hlava taky vyskočila a dal Tomovi palec nahoru.
„Hodně štěstí, Kaulitzi,“ zaskřehotal Georg.
„Myslím, že je to hezké,“ řekl Bill a otočil k nim tvář. Ti dva se jen smáli a Tom si povzdechl.
„Jo, je to hezké, dokud nedoklopýtá zpět uprostřed noci a ty mu zase nenakopeš prdel,“ řekl Georg. Byla to skutečná zábava pro Georga a Gustava. Jen před dvěma týdny Tom vrazil do tourbusu o půl čtvrté ráno a zhroutil se přímo do Billovy postele. Bill zaručeně nebyl ranní ptáče. A tak z noční návštěvy jiné osoby nebyl příliš nadšený.
A určitě ne z opilého Toma. Zvlášť, když byl cítit jako holka.
„Nenakopal mi prdel,“ řekl Tom. Bill přimhouřil oči, připraven k osvěžení jeho paměti, ale kousl se do jazyka. Místo toho, aby něco řekl, znovu zakašlal a padl zpět na postel.
„Ach, moje hlava,“ sténal. Zavřel oči, ale škvírou jednoho sledoval Toma.
„Není to žádná velká schůzka, vážně,“ řekl Tom.
„Ne, je to ohromné,“ řekl Georg. „Druhé rande? Je konec světa? Kdo je ta holka?“
„Jo,“ souhlasil Gustav. „Kdy naposledy jsi šel na skutečné rande? Já ani nevěděl, že jste měli první rande.“
„Měl jsem mnohokrát rande,“ řekl Tom.
Gustav si odfrkl. „To, co tím myslíš, bych jako rande nenazýval.“
„Každopádně, kluci, jste blázni,“ řekl Tom. Natáhnul si čepici a otočil se na Billa. „Co ty budeš dělat dnes večer?“
Bill prudce zavřel oči a řekl slabým a unaveným hlasem: „Myslím, že tady zůstanu viset s těmi ztroskotanci.“
„My s Gustavem jdeme ven,“ řekl Georg. Tom překřížil ruce na hrudi a Georg na něj prstem ukázal. „Nezůstanu zavřený v tourbuse celou noc jenom proto, že je Bill trošku nachlazený, jestli je to to, co myslíš.“
„Nepotřebuju chůvu, opravdu, budu v pořádku,“ řekl Bill z postele. Převalil se a zakašlal do polštáře. Tom věnoval Georgovi krutý pohled.
„Ne,“ řekl Georg.
„Můžeme zůstat,“ řekl Gustav a pokrčil rameny. „Chtěli jsme jít jen na film.“
„Nenechejte si kvůli mně zničit noc,“ řekl Bill do polštáře a vydal slabý sténavý zvuk.
„Mám svůj život,“ řekl Georg. Tom zvedl obočí. „Kromě toho, je to tvůj bratr. Zůstaň ty.“
Tom se zamračil a podíval se na Billa. Ten na sobě ucítil bratrovy oči a převalil se na záda.
„Nemůžeš zmeškat svoje rande jen proto, že jsem nachlazený,“ řekl Bill. Trochu posmrkával a vrhl na Toma ubohý, žalostný pohled. „Vy jste cvoci, vážně, všichni odsud vypadněte, bolí mě z vás hlava.“ Chytil se za spánky.
„Ale co když-„
Georg Toma přerušil. „Má mobil. Když, bože chraň, bude něco potřebovat, zavolá Davea nebo někoho.“
Tom se ztěžka podíval na Billa a povzdechl. „Zavoláš mi, ano? Kdybys měl nějaký problém?“
„Nebudu ti přerušovat rande,“ řekl Bill. „Zavolám Georgovi.“ Georg obrátil oči v sloup.
„Nebudu mít v kině zapnutý mobil.“
„Já budu mít mobil zapnutý,“ řekl Tom. „Okay?“ Popadl mikinu a podíval se ke dveřím.
Bill se kousl do rtu. „Dobře.“ Zakašlal až příliš hlasitě.
Tom se naposledy provinile podíval na Billa, popadl peněženku a vyskočil z autobusu. Georg zamumlal něco o šílenství a následoval Toma ven si zakouřit. Gustav, který byl po většinu rozhovoru zticha, se opřel o Billovu postel a ušklíbl se na něj.
„Nejsi nachlazený,“ řekl. Bill otevřel ústa k protestu, ale Gustav ho přerušil. „Nemyslel jsem si, že nakonec odejde. Ta holka se mu musí opravdu líbit, co?“
Bill se zamračil. „Drž hubu, Gustave. Jsem nemocný.“
„Nebyl jsi nemocný, dokud ona nezavolala,“ řekl Gustav. Kromě toho, jsem tě viděl navyšovat teplotu na teploměru pod vodovodním kohoutkem.“
Bill se posadil, připravený obořit se na Gustava, ale pak se zarazil. Jaký to má smysl? Tom byl pryč. „Fajn. Nejsem nemocný.“
„Ne, že bys nebyl přesvědčivý. Myslel jsem, že z toho rozhodování bude mít aneurysma,“ řekl Gustav. „Chceš jít s námi na ten film, nebo tady opravdu budeš celou noc ležet a fňukat?“
Bill odtlačil přikrývku. „Dobře, jdeme.“ Natáhl se pro svůj mobilní telefon, ale Gustav ho popadl dříve, než to stihl.
„No tak, před chvíli jsi s Tomem domluvil.“
„Zvládnu večer bez jeho přítomnosti,“ odsekl Bill.
„Jo, a až se vrátíme, rozdrápeš mu obličej. Nevím, co se děje ve tvé hlavě po většinu času, ale vím, že nejsi nadšený, že má Tom rande. Víš, Bille, nemůže s tebou zůstat navždy.“
S tím Gustav popadl bundu a odešel z tourbusu, Billa nechal samotného.
Bill kopl do postele a zamračil se. „Proč ne?“
**
Bill se náhle probudil, cítil ruce na ramenech a obličeji. „Co je?“ zamumlal. Pak to ucítil. Byla to Tomova vůně (kořeněná, pižmová, čistá) spolu s Tomovými dotyky (drsné, mozolnaté, teplé). „Tome?“
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom, šťouchnul do Billa a vlezl na poschoďovou postel. Byla taková tma, že Bill nemohl vidět ani vlastní ruce.
„Kolik je hodin?“ zeptal se.
„Je teprve jedna,“ řekl Tom. „Snažil jsem se ti volat celou noc, ale tys to nezvedal, a když jsem volal Daveovi, říkal, že o tobě nic neví.“ Tom se zhluboka nadechl a pohladil Billa po tváři. „Jsi horký.“
´Jo,´ pomyslel si Bill a otočil se na Toma. „Jsem v pořádku, cítím se mnohem lépe.“
„Seš si jistý? Nechtěl jsem tě tady nechat…“
Bill přikývl, jeho hlava narazila do bratrova ramena. „Nemůžeš se mnou být pořád,“ řekl Bill tiše, jako ozvěna Gustavových dřívějších slov. „Jaké bylo rande?“
„Nevím,“ řekl Tom.
„Špatné?“
Tom pohladil Billův krk a uložil se v něm. Leželi v důvěrném, téměř intimním objetí. Mluvili spolu takhle často, bylo to přirozené. „Byla naštvaná, když jsem běhal ven zkontrolovat svůj mobil.“
Bill se usmál, naštěstí ho Tom ve tmě nemohl vidět. „To je na hovno.“
„Řekl jsem jí, že ses necítil dobře, takže pokud chtěla být mrcha…“ utrousil Tom.
„Jo, jestliže byla mrcha už teď, možná, že to není ta správná holka. Víš, ´ta pravá´,“ řekl Bill. Přitiskl se k Tomovu krku. „Smrdíš kouřem.“
„Promiň,“ řekl Tom. „Víš, nic jsem s ní neměl.“
„Hmm“? Bill věděl, co Tom myslí, mluvili o tom mnohokrát.
„Proč holky nemůžou pochopit, že jsi velká část mého života,“ řekl Tom. Stiskl Billovo rameno. „Jsi opravdu v pořádku? Předtím jsi zněl opravdu špatně.“
Bill se cítil báječně. Tom byl doma, střízlivý. A nebyl cítit holkou. „Jsem naprosto v pořádku,“ zašeptal. Zavřel oči. „Až najdeš tu správnou holku, bude ti rozumět a ty budeš vědět, že je to ta pravá.“
Tom se posunul dolů, leželi bok po boku a jejich ramena se navzájem otírala. „Máš pravdu.“ řekl.
Bill si lehce povzdechl a už posté doufal, že ne.
**
„Spal jsem v noci jako miminko,“ řekl Gustav v šatně, s pohledem upřeným na Billa.
„To se máš,“ řekl Bill. Byl zaujatý přesným ostřením jeho tužky na oční linky.
„Takže jsi neměl potřebu nakopat Toma do zadku?“
Bill odhodil oční linky na stůl a obrátil se na Gustava. Byli v šatně sami a Gustav měl na tváři úšklebek. Bill to nenáviděl. „Nebyl opilý a nechoval se jako blbec, takže ne,“ řekl Bill.
„Chceš říct, že tu holku neošoustal.“ Gustav se usmál a Bill opět zvedl svoje oční linky.
„Je mi jedno, jestli ošoustal třeba miliony holek,“ řekl Bill. Přemýšlel o vyškrábání Gustavových očí tyčinkou. Gustav se zasmál a Bill zaskřípal zuby. „Proč jsi v poslední době takový kretén?“
„Proč ty jsi takový lhář?“ Jejich oči se setkaly v upřeném pohledu. Gustav zvedl obočí a Bill se odvrátil.
„Fajn, nechtěl jsem, aby tu dívku ošoustal, ale jen proto, že se k němu nehodí. Co kdybych byl opravdu nemocný? Tom říkal, že si na to celou dobu stěžovala.“
Gustav vypadal pobaveně. „Fajn, Bille. Cokoliv řekneš.“
Bill dupl nohou a Gustav si odfrknul. „Ty umíš být tak povýšený, Gustave. Jdu najít Georga.“
Popadl taštičku s makeupem a prošel kolem něj. „Chtěl jsi říct, Toma?“
„Oh, jdi do prdele, Gustave,“ řekl Bill a zabouchl za sebou dveře.
**
„Vážně,“ řekl Gustav, „ty jsi tak nápadný.“
Tak to šlo celý týden. Tyto připomínky. Bill byl tak otrávený z boje proti nim.
„Okay, co?“ zeptal se Bill s povzdechem. Byli v tourbuse, posazeni u malého kuchyňského stolku. Právě se vrátili z rozhovoru a jeli na jejich další koncert na turné.
„Během toho rozhovoru,“ řekl Gustav.
Bill obrátil oči v sloup. „Jo, dostal jsem tuhle část. Jak jsem byl nápadný a co na tom bylo tak nápadného?“
Gustav se usmál a posadil se zpátky. „Sleduju tě.“
„Ew,“ řekl Bill.
„Od té doby, co jsi mu vrazil kolenem do slabin po té noci v klubu. Víš, jak ojel tu-„
Bill Gustava praštil a natahoval krk k zadní části autobusu. Georg s Tomem hráli videohry. „Au,“ řekl Gustav a promnul si ruce.
Bill se usmál. „Pokračuj.“
„Každopádně,“ řekl Gustav. „Sleduju tě. Ty si opravdu myslíš, že s ním budeš navždy, že?“
„Říkal, že budeme, a navíc, je to můj jediný bratr.“
„Jo, ale takhle to prostě nefunguje,“ řekl Gustav.
„Mohlo by to fungovat, fungovalo to i dřív,“ řekl Bill. Kousl se do rtu a podíval se na stůl. „Dělám všechno pro to, aby to fungovalo.“
„No, to nepůjde. Tom až příliš rád dostává holky.“
„Už o tom drž hubu,“ řekl Bill, „a řekni mi, jak jsem byl nápadný.“
Gustav povolil. „Zlostně jsi zíral pokaždé, když se Tom jen zmínil o fanynkách.“
„Já jsem zlostně zíral?“
„Dokonce jsi několikrát dal oči v sloup,“ řekl Gustav. „A taky celá ta věc s mikrofonem.“
„Nechtěl mi ho dát!“ vykřikl Bill a trochu zčervenal. „Oh bože, co mám dělat?“
„Přestat s tím?“
„Ne, ty idiote, být méně nápadný,“ řekl Bill. „Myslíš, že to Tom ví?“
„Ne, je naprostý magor, když jde o tebe,“ řekl Gustav. „A myslím, že je to moc hezké, ale měl bys s tím přestat. Má svůj vlastní život.“
Bill se rozzlobil. „To je směšné. Kromě toho, nebráním mu ve všem.“
„Ach, opravdu? Proč myslíš, že se rozešel s těmi posledními čtyřmi… ne, pěti holkami?“
„Nemá rád odpovědnost,“ řekl Bill.
„Ne, protože ty nemáš rád odpovědnost,“ odsekl Gustav.
„Já jsem velmi odpovědný!“
„Jo, jo. To je k ničemu. Sleduju tě.“
Bill obrátil oči v sloup. „Není tady nic k vidění.“
„Jasně.“
**
„Gustave, vypadni odsud!“ křičel Bill a kopnul ho do nohy. Bill a Tom byli na pohovce v malém bytě kapely, schouleni u sebe a s prázdnou lahví vína na podlaze.
„Myslel jsem, že Tom šel ven?“ řekl Gustav.
„Bill ztratil svůj mobil,“ řekl Tom poněkud nezřetelným hlasem.
Gustav se díval na Billa. „To je dobrý.“
„Ničíš mi mou noc,“ řekl Bill. „Svým rozhodováním… čímkoliv. Takže jdi.“
„Já tady bydlím,“ řekl Gustav.
„My jsme právě na odchodu,“ řekl Bill. „Že, Tome?“
Tom zkroutil nohy na pohovce a naklonil se těžce proti Billovi. „Ah ha.“ Usmál se opile na Billa. „Chceš jít do postele?“
„Ne,“ řekl Gustav.
„Neptal se tebe,“ řekl Bill. Obtočil ruku kolem Tomových ramen a temně se usmál na Gustava. „Jsem já příliš nápadný?“
„Máte dva různé pokoje,“ řekl Gustav.
„Ty jsi tak naštvaný,“ zasmál se Tom. „Ach bože, Gustave.“
Ti dva stáli, drželi se sebe navzájem. „Dobrou noc, Gustave.“ Řekl Bill. Protáhl Toma kolem Gustava, vrhl na něj nebezpečný pohled přes rameno, když procházel kolem Tomových dveří, a vlekl bratra do svého pokoje.
Jakmile byli uvnitř, Bill zabouchl dveře.
„Mám svůj vlastní pokoj, Bille,“ řekl Tom, padl zády na postel. Zavrčel, zavrtěl se a vytáhl něco zpod svých zad. „Tvůj telefon!“ zvolal a držel mobil nahoře.
Bill zhasnul stropní světlo a kráčel směrem k Tomovi. Jediné světlo v místnosti byla tlumená lampa vedle postele.
„Vím, že máš vlastní pokoj, jen jsem se chtěl dostat pryč od Gustava. Nejdeme doopravdy do postele.“
„Nejdeme?“ zeptal se Tom. Bill přikývl a lehl si vedle Toma. „Tvůj telefon.“ Strčil jej Billovi do ruky. Bill chytil bratrovu ruku kolem telefonu.
„Mohl jsi jít dnes večer ven, víš?“ Řekl Bill. „Je to jen telefon.“
„Byl jsi… zničený,“ řekl Tom. Bill nechal mobil spadnout a chytil Tomovu teplou ruku pevně do své vlastní.
Tom voněl jako Tom a Bill měl náhle pocit viny.
„Nebráním ti v ničem, že ne?“ zeptal se najednou Bill. Tom se trochu přetočil a jejich tváře se otřely. Bill na ten dotek nízce zabručel. Bylo to něco, co se mu líbilo, být Tomovi blízko. „Tome?“
„Proč to říkáš?“
Bill v Tomově dechu cítil víno. Moc by chtěl ležet tady celou noc a dýchat to. Což bylo, jo, tak trochu v prdeli. Možná měl Gustav pravdu.
„Jako že, nebráním ti v tom, aby sis vyšel s nějakou holkou nebo… já nevím.“ Bill stiskl Tomovu ruku.
„V žádném případě,“ řekl Tom. Otřel si tvář o bratrovu. Billovi se zkroutily prsty v ponožkách.
„Dobrá. Gustav je pták.“
„Proč?“
Bill zamrkal na Toma a řekl: „Ale nic.“
Gustav se mýlil. Bill Tomovi v ničem nebránil. Nejlépe jim prostě bylo spolu.
„Hej, zůstaň tady dnes večer,“ řekl Bill. A pak rychle dodal: „Jestli chceš.“
Tom už spal. Bill se natáhl a zhasl lampu. Viděl ve tmě obrys Tomova obličeje a cítil velkou útěchu z vědomí, že profil měl naprosto stejný jako jeho vlastní.
Gustav tomu prostě nerozumí.
**
„Nemáš být mrcha!“ zakřičel Tom. Přecházel sem a tam uličkou v tourbuse s telefonem v ruce. „Ne, Jess, ty jsi.“
Bill vystrčil hlavu z postele ve stejný okamžik jako Gustav.
„Co jsi udělal?“ Řekl Gustav s otevřenou pusou.
Bill vypadal rozhořčeně. „Já jsem nic neudělal,“ řekl, když Tom vtrhl do zadní místnosti. Byly dvě hodiny ráno a Tom právě přišel ze svého rande a v současné době se hádal po telefonu se svým rande.
Georg, který by mohl zaspat i zemětřesení, chrápal ve své posteli.
„Musel jsi něco udělat,“ řekl Gustav. „Slyšel jsem vytáčení tvého mobilu asi před hodinou.“
„Přemýšlel jsi někdy, že by sis otevřel vlastní živnost?“ řekl Bill.
Gustav zavrtěl hlavou. „Co jsi udělal?“
„Musel jsem se překulit na svůj telefon a omylem vytočit Toma,“ řekl Bill. „Ve spánku. To není zločin.“
„Jestli se chceš se mnou rozejít, tak se se mnou rozejdi!“ zakřičel Tom ze zadní místnosti.
Gustav zíral na Billa.
„Volal jsem mu, ale neřekl jsem nic!“ řekl Bill v obraně.
„Bille,“ řekl Gustav, „on byl na rande!“
„Nic jsem neudělal.“
„Věděl jsi, že se vrátí. Pravděpodobně si myslel, že ses opil a někde omdlel jako v Paříži. Vytáčel jsi čísla všech ze skupiny a jen jsi do telefonu dýchal. Našli jsme tě v příkopě.“
„Ne, to nebude tím, nezkontroloval mě, když přišel,“ řekl Bill. „Musí to být něco jiného.“
„Tvoje pitomý boty jsou za dveřmi, ví, že jsi tady,“ řekl Gustav.
„Jestli přišel z rande, protože jsem mu omylem volal, je to jeho problém, ne můj.“ Bill chytil svůj závěs a zatáhl ho.
„Fajn, tak už mi nikdy znovu nevolej!“ zakřičel Tom.
Georg zachrápal a Gustav si povzdechl. Bill slyšel zatáhnutí jeho závěsu a tichý zvuk Tomových tenisek v uličce. Tom jemně odhrnul Billův závěs.
„Jsi vzhůru?“ zašeptal.
Bill se zavrtěl a řekl, nejopileji, jak mohl, „Tome, jsi zpátky?“
Gustav se na svém lůžku uchechtl.
„Jo, jsi v pořádku?“ Tom vklouzl do postele a jeho ruce našly Billovu tvář.
„Mhm, samozřejmě,“ řekl Bill. „Proč ses vrátil tak brzy?“
„Jen tak,“ řekl Tom.
Bill se skoro cítil špatně, ale ve skutečnosti, věci šly tak, jak měly. Jessica byla pořádná mrcha a nebyla pro Toma dost dobrá. Kromě toho, byla chudá.
„Zůstaneš?“ zeptal se Bill a přesvědčivě zazíval.
„Jo.“ Tom zatáhl závěs a Bill byl konečně připravený jít spát.
**
„Rande číslo tři,“ řekl Gustav. Bill k němu došel a plácl ho po hlavě. Byli v bytě a mohli slyšet Toma a Andrease na konci chodby.
„Bože, nech to být,“ odsekl Bill.
Gustav ho chytil za ruce. „Tohle je třetí rande, které zrušil. Pouze dělám pozorování.“
„Ty jsi takový kretén.“ Bill se zamračil. Andreas se k nám nedostane tak často, Tom by byl hloupý, kdyby šel ven jedinou noc, kdy bude Andreas ve městě.“
„Andreas si jen tak odskočil na návštěvu?“
Bill otevřel ústa a zase je s klapnutím zavřel.
„Pozval jsi ho,“ řekl Gustav.
„Je to můj nejlepší přítel, chybí mi.“ Bill byl více než trochu naštvaný, jak Gustav rozváděl každý jeho krok. „Měl bys zůstat mimo mé záležitosti.“
„Ty bys měl zůstat mimo Toma,“ řekl Gustav.
„Drž hubu,“ zařval Bill, jeho vztek dosáhl bodu varu.
Andreas s Tomem v tu chvíli prošli dovnitř.
„Wau, co se tady děje?“ zeptal se Tom.
Gustav pokrčil rameny a Bill na něj hrozivě ukázal. „Gustav dolejzá.“
Tom se zasmál. „Andreas a já chceme jít ven na film, chcete jít s námi?“
„Půjdu,“ řekl Gustav s pohledem na Billovi.
„Fajn,“ řekl Bill. „Ale nesedím vedle Gustava.“
Gustav se usmál. „Tak já budu sedět vedle Toma. Můžeš si sednout vedle Andrease.“
Bill jen stěží zadržel úšklebek.
**
Tu noc Bill vylezl z postele, překročil Andrease na podlaze a vplížil se ven na chodbu. Všichni spali. Perfektní.
Kráčel chodbou, až byl u Tomových dveří. Zatlačil rukou proti dveřím a tiše zalapal po dechu, jak to zaskřípalo. Málem spadl do pokoje, překvapený, že Tom je vzhůru, sedí na posteli s mobilem u ucha.
„Jo, ale můžeme to změnit,“ řekl Tom. Podíval se na Billa, který stál ve dveřích a zvedl ruku. Bill se ani nehnul, jen Toma pozoroval. „Dobře, dobře, uvidíme, bude to legrace. Příští týden? Úžasné. Nicméně, musím končit.“ Tom se podíval na Billa. „Ne, opravdu, promiň. Mám další hovor, je to máma. Musím to vzít. Ok. Promluvíme si později, Danielle. Ahoj.“
Tom vypnul telefon a hodil ho na postel.
„Co se děje?“ zeptal se.
„Říkal jsi, že volá máma.“
Tom se zasmál a poplácal na postel vedle sebe. „Nevolá.“
Bill se usmál, pocítil něco teplého v břiše a zavřel dveře. Přešel místnost a posadil se vedle Toma. „Je mi líto, že jsi dneska nemohl jít na rande. Ale změnili jste ho, takže je to v pohodě.“
„Jo, byla úžasná v celé té věci.“ Šťouch do Billa prstem. „Možná je to ´ta pravá´.“ Zamrkal, Bill si nemohl pomoct a zamračil se. „Hele, to jsou tvoje slova, ne moje.“
„Asi jo,“ řekl Bill. Posadil se na kolena a přesunul se za Toma.
„Co-„
Bill položil ruce na Tomova ramena a začal ho jemně masírovat. „Jsi ztuhlý,“ řekl Bill, připraveným vysvětlením.
Tom zasténal a nechal hlavu klesnout dopředu. „Jsi v tom tak dobrý.“
„Mám v tom praxi,“ řekl Bill. Přejel rukama dolů, cítil Tomovu páteř a stlačoval jeho svaly. „Potřebuješ více odpočívat.“
Tom otočil hlavu a usmál se. „Jo, máma mi to říká taky.“
„Jsem lepší než máma,“ řekl Bill. „Protože tě nechám se bavit, a zároveň se o tebe bojím.“
Tom se trochu opřel dozadu a zachytil Billovy ruce mezi svá záda a Billovu hruď. „Jsi dobrý bratr.“ Tomovy dredy Billa lechtaly do nosu a Bill se ho snažil odtlačit dopředu.
„Nemůžu pokračovat, pokud budeš sedět takhle,“ řekl Bill jemně. Nechal Toma se zpátky nahrbit a pokračoval v masáži. Jeho ruce se začínaly potit. „Takže, tobě se líbí tahle holka, Danielle?“
Tom zabručel, když Bill přitlačil ve zvláště citlivé oblasti v dolní části zad. „Jo, a tobě?“
Bill naklonil hlavu dopředu a nechal ji položenou na Tomově rameni. „Záleží na tom?“
Tom se náhle otočil a vymanil se z Billova sevření. „Ty víš, že ano.“
„Možná… by nemělo,“ řekl Bill. Chtěl vzít svá slova okamžitě zpět. Ale pořád viděl ve své hlavě Gustavův pitomý obličej. „Měl bys mít rande s nějakou, kterou máš rád, bez ohledu na to, co si myslím.“
Bill očekával Tomův úsměv, nebo slovo ´děkuji´, nebo tak něco. Ale Tom odtlačil Billovo rameno a odvrátil se.
„Co je?“ řekl Bill plný úzkosti. „Co jsem řekl?“
„Nic,“ řekl Tom. Začal oškubávat deku.
„Mám ji rád, okay?“ snažil se Bill. Položil ruku Tomovi na záda, přímo mezi lopatky. Cítil, jak jsou Tomovy svaly napjaté. „Je skvělá. Vsadím se, že by ti odpustila pokaždé, když bych se choval jako mrcha a zabíral ti tvůj čas.“
Tom se otočil znovu a plácl Billa přes ruku. Bill vykvikl a vykulil oči.
„Ty nejsi mrcha,“ řekl Tom pevným hlasem.
„Jsem, trochu jsem,“ řekl Bill. Tom popadl jeho ruku, obrátil ji a zíral na ni. Billovy klouby byly jasně červené. „Nebolelo to.“
„Promiň,“ řekl Tom. Přitáhl si ruku k ústům a přejel rty po kůži. Bill zalapal po dechu.
„Já… jsem pozval Andrease,“ řekl Bill. „Věděl jsem, že máš rande.“
Tom políbil Billovo zápěstí. „Já vím.“
„Volal jsi mi schválně,“ řekl Tom. Přitáhl si Billa k sobě, dokud ho neměl téměř v klíně. „To je v pořádku.“
Bill se třásl a Tom pohladil rukou jeho rameno. „Neztratil jsem opravdu svůj mobil.“
Tom políbil pulsující bod na Billově krku. „Já vím,“ řekl do kůže. Jeho ústa se otevřela a Bill zasténal.
„Já… já… nikdy jsem nebyl nemocný,“ Bill vydechl. „Já jsem…“ Tom olíznul jeho krk až k uchu.
„Věděl jsem o tom všem,“ řekl Tom. Kousnul Billa do ucha. „Odpustíš mi?“
Bill se zavrtěl, opřel se o Toma a objal ho pažemi. „Já ti mám odpustit?“ zeptal se.
Tomovy ruce našly jeho tvář a zvedly ji. „Jo,“ řekl velmi tiše a políbil překvapeného Billa na ústa.
Bill vydechl nosem a téměř roztál. To byla ta věc, kterou chtěl celou dobu, i když si nebyl úplně jistý, co to je. Chtěl se sblížit s Tomem a teď toho dosáhl.
„Jak se rozejdeme s Danielle?“ zeptal se Tom a políbil Billa znovu. Tentokrát svými rty otevřel Billova ústa a jeho jazyk vklouzl dovnitř. Bill zavrněl a olízl Tomovy zuby.
„Mohl bych mít chřipku,“ řekl Bill, rozzářenýma očima, když se kousíček odtáhnul. Jejich nosy se srazily a Bill se připlížil pro další polibek.
„Mohl bys ztratit boty.“
Bill se rozesmál. „Mohl bych se někde projít příkopem.“
Tomovy oči potemněly a zatlačil Billa na záda, okamžitě ho zakryl svým tělem. „Ne,“ řekl a zajel rukama do Billových vlasů. Bill zavřel oči a nechal se políbit nejlepším člověkem, kterého kdy měl.
Nejdřív lehce a vzápětí hluboce a tvrdě, Bill sténal a svíjel se pod Tomem.
„Nepřestávej,“ zasténal. Tom se usmál a nepřestal. Celou noc.
**
Gustav natahoval krk a snažil se poslouchat Tomův telefonní hovor na jeho posteli.
„Danielle, je mi líto, Bill dostal chřipku, nebo tak něco. Já nevím.“
Gustav se podíval do kuchyně, kde Bill šťastně připravoval dva sendviče s arašídovým máslem a želé. „Chceš bílé, nebo celozrnné? Zavolal Bill uličkou na Toma. Tom rukou zakryl sluchátko svého mobilu.
„Bílé,“ odpověděl.
Bill se usmál a natíral arašídové máslo na chleba.
Gustav se poškrábal na hlavě.
„Jo, a pak máma přijede na vystoupení, takže nemůžeme,“ řekl Tom. „Poslouchej, já prostě nevím, jestli to bude fungovat. Mám opravdu hodně práce a teď máme před sebou těžký měsíc.“
Gustav věděl, že Tom ví, že příští měsíc mají volno. Všichni z toho byli nadšení.
„Mrzí mě to. Jo. S tím souhlasím. Sbohem.“ Tom zavěsil a běžel za Billem. „Hej, nakrájel jsi to špatně,“ řekl Tom. Plácnul Billa po zadku.
Bill se zasmál. „Jak to šlo?“
„Fajn,“ řekl Tom.
„Fajn,“ odvětil Bill.
Gustav zatáhl svůj závěs a pomyslel si: ´Dobře, všechno je prostě fajn‘.
autor: cynical_terror
překlad: Zuzu
betaread: Janule
Zbožňuju to! Je to naprosto dokonalý… vždycky říkám, že prostě cizí povídky jsou báječný ♥ Musim si to brzy znovu přečíst… a Zuzu? Děkujeme za překlady, protože to stojí za to ♥__♥ těším se na další povídky, který si vezmeš na parádu ♥
Opravdu skvělá povídka, kterou si ráda přečtu ještě někdy!
Zuzu? Jsi skvělá! Krásně poskládáno!
to bylo ážasné !!! wow 3x wow !! 😀 😀 mega hrubééé 😀 ♥♥♥
Tahla povídka mně docela pobavila, Bill byl opravdu šílená stíhačka, která zkazila Tomovi každé rande xD, a ten Gustav, se svými mravokárnými radami, toho bych nejradši uškrtila xD, a nakonec mně překvapil Tom, který všechno od začátku věděl, prostě perfektní povídka ♥♥♥
Zuzu, jsi skvělá, moc děkuju ♥
To bylo perfektní. Od téhle autorky jsou vždy věci perfektní. Zuzu a tvé překlady jsou skvělé:-) Čte se to tak fajn. Jde vidět, že si na tom dáš záležet:-) S tvými skvělými překlady by ses mohla klidně pustit do něčeho většího, úžasně by se to četlo. Protože jedna věc je to přeložit a druhá sepsat to přeložené do čitelné a poutavé formy, což se tobě zatím vždycky podařilo na jedničku.
Tohle byl úder pod pás!!! Janule! Já vážně nemám čas! :))) No ale copak to jde, nepřečíst si svou milovanou Praxis v češtině? To se prostě nedalo vydržet. 🙂
Miluju sice podezíravého Gustava, který dohání našeho malého intrikána k šílenství, ale v téhle povídce zbožňuju hlavně Billa. Jak neúnavně a neobyčejně vynalézavě ničí bratrovy schůzky, aniž by tušil, že je všechno jinak. 🙂
Zuzu, úžasný, těším se na tu další. 🙂
[6]: 😀 Což tohle, to znáááááš, ale na THF máš další díl Designa, od února… si to představ, že by sis to hned teď nepřečetla 😀 Nevěříííím! 😀
To víš, občas tě člověk musí vyrvat z ulity 😀 Těch pár minut se to nepotentočkuje, čéče… jsou důležitý věci v životě, jako přečíst si další díl svý oblíbený povídky ;o) J.
dokonalost, perfektní!!! ten gustav.. 😀 chvílema to bylo vtipný, ale jinak mě dost štval, taková drbna, chudák bill 😀
to bylo krásný…jak to tom věděl celou dobu 🙂 úžasnéé! díky za skvělej překlad!
[7]: Néééé, ty jedna pokušitelko!!! 🙂 Okamžitě vypínám počítač!!! Já nemohu ani nehlédnout, protože už bych se neodtrhla! Ale úplně se mi pod tíhou té zprávy rozklepala kolena!!! 🙂 Naštěstí jsem to vymyslela naprosto geniálně, příští týden si vezmu dovolenou a učtu se! Takovej nápor THF ještě nezažil!!! 🙂
Jo a děsně se těším na další překlad. Kterýpak to asi bude? No, nebudu spekulovat a půjdu se věnovat nepravidelným slovesům. 🙂
:))) Naprosto úžasný! Že Bill v úvodu simuluje mi bylo jasný od jeho prvního zakašlání… a jeho další lsti… popravdě řečeno mám takový pocit, že to nebude až tak daleko od pravdy, když si vzpomenu na Tomovo "rande" se Chantelle a Billovy údajné telefonáty :)))
Gustav mi tam teda lezl silně na nervy a nakonec jsem se mu musela trochu smát 🙂
A Tom… ten konec byl dokonalý! Vážně jedna z nej povídek 🙂
A abych nezapomněla – Zuzu, taky opravdu moc děkuju za překlad! 🙂
Nevím jak bude vypadat, když si okomentuju vlastní překlad…. ale takhle povídka je prostě úžasná!!!! 😀 Znovu jsem si ji přečetla, a znovu se jí musím smát 😀
Jsem moc ráda, že se vám líbí.
Slečny drahé, díky vám je každý nedělní večer výjimečný. 😀 Jak já to miluju, když vždy rozkliknu náš blog a do očí mne uhodí jednodílka od slečny cynical_terror či její partnerky nebo And baby. Oceňuju to jako nic jiného. 😀
Tohle byla prvotřídní jednodílka. Z našeho pohledu Billovo naprosto průhledné simulování, aniž by, truhlík sám věděl, proč to dělá. Tak úplně to na něj sedí. 😀 Gustav samozřejmě lezl na nervy, i když to myslel dobře, ale to se nikdo nemůže divit. A Tom způsobil překvapující závěr. Nejradši bych ho v tu chvíli pozlatila, jak byl úžasný. 😀 Zbožňuju to. Vynikající spisovatelky nemusí vymýšlet složité náměty, zasazené do originálního prostředí, přikrášleného posunutím do různých časových epoch. Prostě jen přenesou svoji vizi pozoruhodnosti ve vztahu dvojčat k sobě do počítače a všichni mohou jen děkovat, že si to mohli přečíst. Děkuji.
užasné 🙂 bože tak moc užasné :_)
klasický Bill, asi takhle nějak si ho představuju:)))) nádherná povídka, pobavila mě .. a klasický Tom, který svého bratra miluje jako nikoho jiného… dokonalá dvojka, dokonalá povídka, dokonalá autorka, dokonalá překladatelka, dokonalý betaread!!!
To je úžasná povídka! ♥
Perfektní^^ Úžasné, zábavné, dokonalé… A Bill á la simulant byl nejlepší♥
Super
héj, tak t je ta nej povídka jednodílka jakou jsem kdy četla.:) opravdu krásná..:)) taková miloučká a vrau prostě..:))
Gustav se zase projevil jako chytrá hlava, která do všeho musí šťourat. 😀
Vážně obdivuju, cynical_terror dokáže i z toho nejobyčejnějšího a nejnormálnějšího tématu udělat twincestní povídku (hodně dobrou twincestní povídku). :))
Asi jsem tak naivně blbá, že já Billovi tu nemoc věřila xD sice dýl už tak moc ne, ale nejdřív ano xD Joo, mě by asi oklamal dobře, to by byl rád, že mu bráška na všechno skočí xD Toman skákal a velice rád 😀 Bill byl vážně hvězdný. Gustav jakýsi pan velký vyšetřovatel Morálka. Docela bych ho taky mlátila. Ale to by nebyl Gustav. Hlavně na konci byl vtipný xD a Toman… miluje nade vše svýho brášku. Jejich domluva o rozchodu… <3
Díky za úžasný překlad a všem, co se podíleli na onom skvostném díle. Zbožňuju autorku 😉
krásně napsaný 🙂 autorka má velkej talent 🙂 obrovsky sem se bavila 🙂
hezky to měl Bill vymyšlený…x)
Bláznivo krásne. Alebo neviem ako inak by som napísala aké to bolo skvelé 🙂 Všetci boli perfektní.
Ten Bill je ale vyčůránek 😀 Dlouho jsem se u povídky takhle nebavila. No ještě že nakonec dostal to, co chtěl 😀 🙂 Vážně se mi to moc líbilo 🙂 A moc mco děkuji za překlad 😉
Tak tahle povídka je totálně skvělá! ♥
Nejhorší je, že když jsem povídku četla prvně, tak jsem Billovi tu nemoc vážně věřila 😀 Říkala jsem si, jaká je to chudinka, že jej tam všichni nechají samotného a až Gustav mi otevřel oči 😀 A postava Gustiho byla bombastická! Musela jsem se vždycky smát, když Billovi říkal, že jej sleduje a jak do něj pořád rýpal 😀 Prostě perfektní! Gusťa povídce dodal tu ´pravou šťávu´! 🙂 A Bill byl prostě kouzelný, když si vymýšlel samé bizardní výmluvy, aby Tom zůstal doma s ním :))
Tohle je vážně skvělá povídka a není to naposled, co jsem se k ní vrátila :))
Jedna z TOP jednodílek :)CT je prostě úžasná, je škoda, že přestala povolovat překlady :/