Život dvojčat – Jak to všechno začalo 9.

autor: Nameless Lady

Kluci seděli v letadle a netrpělivě čekali, až se stroj vznese do vzduchu.

Bill nahmatal vedle sebe Tomovu ruku a pevně ji stisknul. Tom se po něm podíval a usmál se. Oba byli hodně unavení, včera úplně porušili svůj plán jen se válet v posteli a užívat si. Bill si totiž vzpomněl, že nemá polovinu věcí, co si chce vzít s sebou, a tak s ním musel Tom ještě na poslední chvíli do města.

„Na to, že jsi vstával v deset dopoledne, máš nějak málo energie, bráško.“ Prohodil Tom směrem k Billovi.

„Taky si vzpomeň, v kolik jsi mě teprve pustil spát, bráško.“ Vrátil mu to a mrknul na něj.

„Neříkej, že jsi tam nebyl dobrovolně.“ Šťouchl ho Tom do břicha, až Bill nadskočil.

„To byl, a moc se mi tam líbilo.“ Přiznal a svůdně si olízl rty.

„Nech toho, nebo…“ varoval ho Tom, ale Bill mu na to odpověděl jenom smíchem.

„Tady by sis netroufl.“ Pronesl suverénně a znova si olízl rty.

„Myslíš?“ Tom ho převezl a začal ho přímo v letadle naplno líbat. Bill byl v tu chvíli víc než rád, že cestují první třídou a neokukují je tu žádní spolucestující, jen občas tudy projde nějaká letuška, zeptat se, jestli si něco nepřejí.

A to se stalo právě  v tuto chvíli. Vešla do dveří a Tom, jakmile ji zpozoroval, odtrhl se od Billa a samolibě se usmál. Bill byl rudý až za ušima a dělal tak, aby se na letušku nemusel vůbec podívat.

„Jsi spokojený? Co když nás viděla?“ obořil se Bill na Toma po jejím odchodu.

„Neviděla, to by se tvářila jinak.“ Zavrtěl Tom zamítavě hlavou a upíjel ze své coly.

„Co když přece?“ Bill to nehodlal vzdát, pořád do Toma šil.

„To ty jsi mě vyprovokoval.“ Pohladil Billa po tváři. Ten už chtěl zase něco namítnout, ale Tom pokračoval. „Nedá se ti odolat, víš? Jsi hrozně sladký, každý tvoje gesto, každý pohyb. Hrozně se mi líbíš, Bille.“ Šeptal a postupně se zase přibližoval k Billovým rtům.

„Přestaň…“ vykoktal Bill omámeně a odvrátil pohled od Tomova obličeje, který ho dokonale hypnotizoval.

Billovi se chtělo opravdu hodně spát. Vytáhl si polštářek a ustlal si na Tomově  rameni. Tom ho objal a jen sledoval, jak Bill sladce spí. Každou chvíli měl nutkání ho políbit nebo se ho nějak dotknout, ale byl si jistý, že by tím přetrhl jeho slabý spánek, a to nechtěl. Místo toho se díval z okna a sledoval bílá oblaka na blankytně modré obloze. Nikdy v životě si takových věcí nevšímal, až poslední dobou začíná být sentimentální a vystupuje z něj ten kousek romantické povahy, který se takovou dobu skrýval. Celkem ho tahle stránka jeho osobnosti děsila. Tohle jsou přece Billovy přednosti. Ale teď se tím nehodlal zabývat, vždyť cestuje na nejúžasnější dovolenou s nejúžasnější osobou na světě. Tohle bude bezpochyby nezapomenutelný týden. Bude to jen jejich týden. Tom už se nesmírně těšil, až konečně přistanou na tom malém letišti. Pak budou muset ještě na loď, která je doplaví na jejich ostrov.

„Bille… zlato, vstávej, už jsme na místě.“ Tom opatrně budil Billa. Opravdu už přistávali a za druhé Toma nehorázně bolelo rameno. Člověk by neřekl, jak má tak křehká bytůstka jako Bill těžkou hlavu.

„C… co? To už jsme tady? Nějak rychle, ne?“ Bill se vyjukaně rozhlížel kolem sebe.

„Celou cestu jsi prospal.“ Usmál se na něho Tom a třel si nehybné rameno.

„Co se ti stalo?“ všiml si ho Bill.

„Tři hodiny jsi mi ležel na rameni, tak trošku s ním nemůžu pohnout.“ Tom se ho snažil mermomocí rozhýbat, ale bolelo ho to, a navíc mu nechutně lupaly kosti.

„Jé, fakt? Promiň.“ Bill se omluvně uculil a pohladil Toma po bolavé ruce.

„To nic, to bude v pohodě.“ Zakroutil hlavou a upřel zrak z okýnka, kde se už pomalu rýsovalo panoráma letiště.

„Tak doufám, že nás tu nikdo nepozná.“ Řekl Bill a nasadil si obří černé brýle proti slunci. Tom na to jen kývnul hlavou a brýle si nasadil taky.

V hale si vzali svoje věci a vydali se k přístavu, který byl hned vedle letiště.

Motorový člun už  na ně čekal. Kapitán jim pomohl naložit zavazadla na palubu, pak nastartoval motor a rozjel se k nedalekému ostrůvku, kde měla dvojčata strávit dovolenou.

„Už se tak těším!“  šeptal Bill Tomovi a upřeně přitom sledoval pevninu, ke které se přibližovali.

„Já taky.“ Kývnul Tom a vypnul svůj mobil. „A nikdo mě tu nebude otravovat.“ Dodal ještě a uklidil telefon do nejbližší tašky, bylo mu jedno, že není jeho, ale Billova.

„Tak, jste na místě, příjemný pobyt.“ Popřál jim kapitán, počkal, než si vezmou tašky a odfrčel pryč.

„Áááá!!“ Bill radostně zaječel a skočil Tomovi kolem krku. Ten ale jeho nápor neustál a s Billem pověšeným na krku se svalil do měkkého písku pláže. Nato se oba rozesmáli.

„Ty blázne, málem jsi mě zabil.“ Vyčítal Tom bratrovi, ale smál se při tom.

„Nepřeháněj, prosím tě, tak těžký zase nejsem.“ Bill zavrtěl hlavou a položil si ji na Tomovu hruď.

„Jsem rád, že už jsme tu.“ Řekl tiše Tom a pohladil Billa po havraních vlasech.

„Ani netušíš…“ kývnul Bill a vtisknul na Tomovy rty sladký polibek.  

Takhle se na pláži váleli ještě dost dlouho. Oba byli neskutečně šťastní,  že tu můžou být, a ještě ke všemu spolu.

Bill si v představách maloval, že tahle dovolená bude naprostý ráj. Jenom on a Tom. Nikým nerušeni uprostřed ničeho se budou moci oddávat svým touhám naplno a beze strachu, že by je snad někdo mohl zahlédnout.

Jenže to ještě neměl ani ponětí, co všechno je tu potká…