autor: B-kay
„Řekni mi, že se mi to všechno jenom nezdá,“ Tomův pohled se zoufale zavrtal do hloubky očí, které nadevše miloval. Netušil, co by měl dělat dřív. Měl chuť se šťastně smát, a přesto jej v očích tlačily drobné slzy. Srdce mu tlouklo přímo divokou rychlostí. Billova odpověď v něm vyvolala něco, díky čemu se v té chvíli málem zbláznil. Čekali spolu miminko. Bill byl v pořádku a všechna ta nevolnost pocházela z toho, že se jejich miminko pomalu vyvíjelo. Cítil se jako zamilovaný blázen, a zároveň jako ten nejšťastnější člověk pod sluncem. V tu chvíli nepotřeboval odpovědi na žádnou z těch otázek, které mu krátce prolétly myslí. Nezáleželo mu na tom, zdali bylo vůbec něco takového možné. V Billově bříšku přeci rostlo jeho dítě. Mohl si přát ještě něco víc?
Dotýkal se Billa tak křehce, jako by se během několika vteřin proměnil v porcelánovou panenku. Láskyplně líbal jeho vlhké rty, které chutnaly po slzách. Cítil, jak se Bill proti jeho rtům usmíval a chladnými konečky prstů jej hladil po tváři. Několik dlouhých minut tvořili neoddělitelné sousoší. Netrvalo dlouho a brečeli oba. Pocit, že k sobě díky tomu dítěti budou patřit už navždy, zasáhl jejich emoce, a ty v nich vířily jako rozbouřený oceán. V jednu chvilku se na sebe zamilovaně usmívali, a vzápětí se dokázali obrátit natolik, že oba plakali. Bylo to prostě něco, s čím nepočítali. Ani ve snu by je nenapadlo doufat v něco takového.
„Opravdu je tady?“ Tom svou dlaň zlehka přiložil k Billovu bříšku. Štěstí, které pocítil, jakmile Bill zakýval hlavou, bylo přímo nepopsatelné. Už nechtěl brečet, přesto bylo dojetí až příliš silné. Nemohl uvěřit tomu, že se to skutečně dělo…
Jako drobné lístky v podzimním větru, tak i v jeho paměti vířily vzpomínky. Pamatoval si, jak moc byl zoufalý, když jej Bill bez příčiny přehlížel. Jako by ještě pořád cítil tu bolest, která se rozlévala jeho tělem pokaždé, když utekl před jeho pohledem, nebo před ním samotným. I do jejich domu se nastěhoval pod příslibem, že společně to šílenství ukončí. Nevydrželi to však ani jeden jediný den a strávili spolu celou noc, v objetí zakázaných polibků a naléhavých objetí. Jejich vztah byl od začátku vztahem zakázaným. Byl plný nesmyslných překážek a komplikací. Jenomže ani všechny překážky světa nedovedou rozdělit dvě osoby, které se do sebe zbláznily hned na první pohled. A Tom to věděl až moc dobře. Bill byl od první chvíle jeho vysněným pokladem, pomalu však ztrácel sílu bojovat o něj. Až tady si člověk uvědomí, jak dovede být život nevyzpytatelný. Nedával sblížení s Billem ani nejmenší šanci, a najednou spolu čekali miminko.
„Vždycky jsem si myslel, že jsem příliš slabý na to, abych mohl bojovat proti zlobě Chantelle,“ Billova tvář získala malinko smutnější nádech, přesto se mu úsměv ze rtů nevytrácel.
„A pak,“ na chvilku přestal mluvit a tu chvilku využil na hluboké pohlédnutí do očí své lásky.
„A pak ses tady zjevil ty a vyhrál si ten boj za mě. Díky tobě jsem najednou zapomněl, jak hořce chutná bolest a jak trpké dokážou být chvíle, když je člověk sám,“ láskyplně se vpil do Tomových pootevřených úst, vychutnávajíc si každý jejich milimetr.
„Už nikdy nebudeš sám,“ poslepu z něj svlékal dlouhý svetr. „Ani ty, ani naše miminko,“ zašeptal, jak líbajíc pomalu kráčeli k starému piánu. Jejich polibky byly náhle dravé a neskutečně chtivé. Nedokázali se od sebe odpoutat. V tu chvíli úplně přestali vnímat okolní svět.
Trička obou již dávno ležela na zaprášené podlaze a Bill se div nezbláznil náhlým přívalem touhy. Vzrušením se mu točila hlava, nedokázal mluvit, dokonce ani klidně dýchat. Jediné, na co se vzmohl, bylo tichounké sténání, ztrácející se ve zvuku jejich horlivých polibků. Seděl Tomovi na klíně, zády se opíral o klávesy za sebou a hlavu zakláněl pořád víc a víc. Cítil, jak Tom pootevřenými rty bloudí po jeho nahé kůži. Jeho horký dech, jej nutil přímo šílet, a to se jej jenom dotýkal.
Bill však moc dobře věděl, co pro něj takové chvilky znamenají. Nebyl zvyklý na něco takového. Každá drobnost, dokonce jenom lehké pohlazení, pro něj znamenalo víc, než pro kohokoliv jiného, bylo to pro něj přímo nádherným překvapením. V Tomově blízkosti se pomalu učil, jak překrásně může chutnat láska. Učil se milovat a žít s tím nezaměnitelným pocitem, že i on sám byl milován.
Už nikdy nechtěl kráčet ve stínu své sestry, Tomova stínu se však nebál. Byl si jist, že by v jeho stínu dokázal zářit…
Soustavný stereotyp jeho života, se najednou změnil. Už nemyslel na práci, ani na trápení se svou sestrou. Nemyslel na věčnou samotu ani nad prázdnotou jeho života. Měl před sebou jenom jediný cíl. Udělat lidi, na kterých mu skutečně záleželo, šťastnými. Chtěl žít jenom pro Toma, svého malého synovce, Simone, a taky pro toho malého drobečka, který v něm pomalu rostl…
„Bille,“ Tom se zkřehlými prsty dotýkal Billovy hořící kůže. Mezi měkkými polibky, kterými pokrýval jeho bříško, tiše sténal jeho jméno. Byl do něj přímo zblázněný. Vědomí, že v Billovi roste plod jejich čisté lásky, v něm vyvolávalo pocit neskonalého štěstí. Bill mu nyní přišel mnohem zranitelnější než kdy předtím. Mnohem zranitelnější a snad ještě krásnější…
Nic se nedalo přirovnat k obrazu Billa, vzpínajícího se neviditelné touze. Za silně stisknutými víčky potlačoval slzy, rty měl roztouženě pootevřené, a ještě pořád dokonale vlhké a naběhlé od Tomových polibků. Tiše sténal a s každým dalším dotekem se chvěl víc a víc. Cítil, jak byly jeho pohodlné tepláky stáhnuty do úrovně stehen a Tom se snažil prodýchat fakt, že Bill na sobě v té chvíli neměl žádné spodní prádlo. Bez sebemenšího přemýšlení, se rty přitiskl k smetanové kůži, pomalu jimi sjížděl dolů, zanechávajíc za sebou vlhkou stopu. Konečky prstů se zlehka dotýkal Billova vztyčeného mužství, snad poprvé měl takovou šanci dívat se na něj z téhle pozice. Sám na tom nebyl lépe a netoužil po ničem jiném, než svléknout se také a milovat se s ním. Vibrace mobilu v kapse Billových tepláků, jim to štěstí však nedopřála.
„T-to je připomínka,“ Bill se jako ve snu omámeně posadil a roztouženě se zadíval do Tomovy hořící tváře.
„Musím jít pro Sama do školky,“ zašeptal tiše, ještě pořád lapajíc po dechu. Zadečkem se uvelebil na Tomově klíně a zoufale přitiskl své čelo na to jeho.
„Pojedu s tebou, ano?“ něžně se na Billa usmál a stihl mu věnovat ještě několik polibků před tím, než se šli společně obléknout a vyrazili…
Sami vyběhl se svými kamarády na dvůr. Jeho rozzářená očička se rozhlížela po všech rodičích, kteří čekali u brány školky na své ratolesti, jenom na něj tam nikdy jeho maminka nečekala. Díval se do tváří všech těch cizích lidí a smutně sledoval jejich úsměvy a pokřiky, které věnovali svým dětem. Zklamaně sklopil hlavinku, napravil si svůj malý baťůžek a posadil se na nejbližší volnou lavičku. Chvilku pohupoval nohama ve vzduchu, držíc svého plyšáka pevně v náručí, vzápětí však jeho pozornost upoutalo několik barevných balónků, vykukujících skrz staré stromky. Rychle vyskočil na nohy a nejistými krůčky mířil blíž k bráně, aby se na ty balónky mohl podívat. Možná to byly balónky pro jednoho z jeho malých kamarádů, a kdyby byl hodný, možná by mu dovolili si s jedním chvilku hrát. Jeho dětská mysl se spokojila i s touhle skromnou představou, a to jej donutilo jít dál.
„Sami!“ náhle zůstal ohromeně stát. Tom stál u brány i s jeho strýčkem, jednou rukou držel za ruku Billa a tou druhou držel několik balónků.
Samyho tvář se náhle rozzářila jako letní sluníčko a on se vesele rozběhl k nim…
autor: B-kay
betaread: Janule
Snad ho neporazí auto ne? xDDD
Ježiši Nikky nestraš! xD
Škoda, že jim to milování nevyšlo. I když si myslím, že oba budou mít ještě spoustu příležitostí.
Je to nádhera, neskonale dokonalá povídka. Někdy, když to čtu, tak si říkám, jestli je něco takového vůbec možné. V tvém podání, jak ty to popisuješ, se mi představa těhotného Billa líbí mnohem víc, než u jakékoli jiné povídky. Tady to do toho děje sedí, perfektně to zapadá se vším a dělá to tuhle povídu stále krásnou jako byla už v prvním díle.
Je neuvěřitelné, jak si pár větami a řádky dokáže autor čtenáře podmanit. Tobě se to povedlo, gratuluju!!!:-D
Krásné, úžasné, dokonalé .. JSem moc ráda, že to Tom takhle vzal .. Už se moc těším na další díly … Hlavně ať se nikomu nic nestane … ♥
Já se úplně tetelím blahem…♥♥♥ Naprosto dokonalé, jako všechno, co jsem od tebe četla ♥ Strašně se těším na to děťátko, i když už vím, co to bude…Tohle je jedna z nejkrásnějších povídek ♥♥♥