autor: RosePhantom
Byl to skoro týden, co Bill naposledy mluvil s Tomem. Byl to skoro týden od Billovy poslední důležité zkoušky na střední škole. A byl to také skoro týden od doby, co Tom Billa políbil.
Bill byl venku na zahradě v chladném podzimním počasí. Vzal si na starost práci na matčině barevné zahrádce, pokoušejíc se zabránit všem a všemu od kontaktu s jeho osobou. Když byl sám, začínal věřit, že mu to takhle vyhovuje a zvládá to líp i bez toho, aby mu někdo dýchal za krk. Ale pak se objevil Tom a veškerý smysl se rozdrobil.
Bill odhodil další plevel stranou a posadil se na patách, stahujíce si příliš velké zahradnické rukavice. Květiny by pravděpodobně zvadly a zemřely přes zimu, kdyby zůstaly ve zmrzlé zemi, ale on se o ně nikdy před tím nestaral. Jak to v minulosti mohly přežít?
„Nevadí, když se přidám?“ Usmívala se Simone a držela pár květináčů. Bill sledoval, jak se matka usadila do trávy vedle něj a rozdělovala je podle velikostí.
„Vykopáváš je každý rok?“ zeptal se. Simone přikývla a opatrně začala plnit květináče další zeminou.
„Některé z nich stejně zemřou,“ řekla. „Ale je to lepší, než je nechat mrznout tady venku, co?“
„Jo,“ zaculil se Bill a vzal si svůj vlastní květináč s hlínou. Rozhodl se jako první přesadit skupinku fialek; doufal, že jejich krása přes zimu nevybledne.
„Slyšel jsi Toma hrát na kytaru?“ zeptala se Simone a Bill strnule přikývnul. „Je to vážně něco. Ale pořád nechápu, jak u toho dokázal vydržet tak dlouho. Musí to být opravdu matoucí, pamatovat si všechny ty akordy a noty.“
„Asi,“ zamumlal Bill. Cinkání lopatek a sypání hlíny přerušovalo trapné ticho. Květin pomalu ubývalo, zatímco květináče s hlínou se hromadily. Bill byl u poslední, když se Simone protáhla a posadila se, než prolomila ticho.
„Takže, zase Toma přehlížíš?“ Bill střelil vyděšeným pohledem po matce, ale uvolnil se, když neviděl žádné známky hněvu.
„Je to tak vidět?“
Simone pokrčila rameny, odsunula stranou pár květin a přisunula se blíž.
„Vedl sis tak dobře, Bille. Co se pokazilo? Stalo se něco?“
„Byl jsem hodně zaměstnanej,“ odůvodnil to Bill.
„Být zaměstnaný neznamená, že budeš někoho přehlížet,“ řekla mu a jemně hladila Billovu paži. „Můžeš mi to říct, zlatíčko.“
Bill uhnul pod dotekem a opatrně si stáhnul rukavice, které bránily zničení jeho nehtů. Byl si jistý, že jeho matka neodejde, dokud nedostane uspokojující odpověď, a tak se otočil a zadíval se jí do očí, zhluboka se nadechl.
„Tom mě políbil,“ vypadlo z něj prostě.
Simone se odklonila se zmateným výrazem. Bill by řekl, že to je mix zmatenosti, šoku a jistého druhu úlevy. Trpělivě čekal, než bude schopna zformulovat větu.
„No… um,“ odkašlala si a dala si pár vlasů za ucho. „Uhm… proč?“
„Proč?“ zopakoval Bill a nebyl si jistý, že je ta otázka myšlena vážně. Simone přikývla a Bill se nadechl. „No, nevím. Nezdržel jsem se tam, abych se zeptal.“
„Nezdržel ses tam?“
„Proč bych měl? Vyděsilo mě to!“ Přitáhl si nohy k hrudi a s bradou položenou na kolenou sledoval matku, jak se probírá svými myšlenkami.
„Takže nejsi…“
Bill přimhouřil oči. „Nejsem co, gay?“ štěknul jedovatě a viděl, jak se Simone téměř přikrčila. Uvolnil se a pokrčil rameny, když pomalu přikývla. „Nevím… neměl jsem moc času o tom přemýšlet.“
„No, nemyslím si, že bys měl přemýšlet o tom, jestli máš někoho rád nebo ne,“ navrhla a odkašlala si, zdála se uvolněnější. „Je to je… stává se to, víš?“
„Ne,“ zamračil se Bill. „Já nevím. Nebo myslíš, že kdyby jo, div bych si lámal krk, abych ho mohl přehlížet?“
Simone si povzdechla. „Zlato, pokud jsi z něčeho zmatený, jediná věc, kterou bys dělat neměl, je od toho utíkat.“
„Dřív to fungovalo.“
„Ale není to správný způsob, jak to zvládnout.“
„Nechci přemýšlet o správném způsobu,“ zakňučel Bill a rukama si zajel do vlasů, jako by se chtěl sám v sobě ukrýt. „Nechci přemýšlet o tom, jestli mám rád kluky nebo ne; nechci přemýšlet o tom, jestli mám rád Toma nebo ne!“
„Bille…“
„Ne, nesahej na mě,“ štěkl na matku. „Všechno, o co se chci starat, je zvládnout své testy, zapsat přihlášky a dostat se na vysokou. To je ono; nic jiného.“
„Okay, dobře, zlato.“ Simone se přisunula blíž a položila ruku Billovi na záda. Jemně jej hladila a čekala, až se uklidní natolik, aby mohl setřást její dotek. Spolkla povzdechnutí a políbila Billa na čelo. „Dej tomu šanci, hm?“
Bill by se ohradil proti své matce, kdyby už nebyla na odchodu. Dát čemu šanci; Tomovi? Proč do háje všichni chtějí, aby dal Tomovi šanci? Mysleli si snad všichni, že se vůbec nesnaží? Vidí ho snad všichni jako povýšeného pěkného kluka, který shlíží na ostatní svrchu? Bill zavrčel a odkopl květináč s hlínou, jak se zvedl a zamířil zpět do domu.
Mířil přímo do svého pokoje a na nikoho se nedíval. Byl přinejmenším rád, že při své cestě nenarazil na Toma. Ani ho nezajímalo, kde je. Dokud Tom nebyl v jeho blízkosti, měl pocit, že může volně dýchat.
Došel do svého pokoje a tiše za sebou zavřel, energii si schovával na vymlácení duše z polštáře. Když se rozešel k posteli a chystal se skočit, zarazil se a jeho pozornost se stočila na kus pomačkaného papíru. Posadil se a několik minut jen zíral na ušmudlaný vzkaz. Rozhlédl se po svém pokoji, jako by čekal, že v rohu najde stát osobu, která to sem dala, a konečně vzal papír do ruky.
Odhalil sotva část, když se mu otevřela ústa v němém zbožňovaní. Byl to velmi složitý design slova, kterému nerozuměl. Vypadalo to velmi podobně zdobenému písmu tetování, na kterém pracoval před pár týdny. Na konci všech vlnek byly dvě číslice ’89. Nemohl se odtrhnout od toho, jak nádherné a perfektní to bylo.
Zlehka po tom přejel prsty a uvědomil si, že ještě nerozložil papír celý. V rohu byla napsaná nějaká slova, a Bill si musel dát papír blíže k obličeji, aby je přečetl.
tohle byl jen nápad, který jsem před časem měl
– Tom
Billovo srdce bylo, jako by se rozpadalo a pálilo v jednom. Tohle nebylo fér; bylo nemožné Toma teď nenávidět.
———————
Čekal do doby, než si šli jeho rodiče lehnout, a jelikož byla sobota, zabralo to dvakrát tolik času. Několikrát už chtěl zapomenout na svůj plán a prostě jít k Tomovi do pokoje, ale věděl, že by měl počkat, dokud všechna možná narušení budou mimo hru.
Poté, co se převlékl do kalhot na spaní a vytahaného trika, se Bill vyplížil ze svého pokoje tak nejtišeji, jak dovedl. Nakouknul do pokoje a viděl Toma u šuplíků, jak si upravuje dredy, které se následkem převlékání do pohodlnějšího trika na spaní rozcuchaly. Bill si odkašlal a Tom se otočil ke vchodu, zmatený tím, jak reagovat. Bill plaše s malým úsměvem na rtech vstoupil dál do pokoje, v ruce držel papír s Tomovým designem.
„Co to znamená?“ zeptal se Bill měkce a díval se dolů na papír, když si stoupnul vedle Toma. Dredáčovy prsty ukázaly na slovo.
„Freiheit,“ zamumlal Tom. „Znamená to svoboda.“
„Oh,“ vydechl Bill a lehce zrudnul, když se přisunul blíž, až se s Tomem dotýkali rameny. Ukázal prstem na dvě čísla, až příliš blízko Tomově ruce. „A tohle?“
„Osmdesát devět,“ zašeptal Tom. „Rok tvého narození, že? Myslel jsem, že chceš tetování jako dárek k narozeninám.“
„Jo… a když mi bude osmnáct, budu volný?“
Tom pokrčil rameny. „Myslím si to, pokud budeš chtít.“
„Líbí se mi to,“ přikývl Bill a zvedl hlavu, aby se setkal s Tomovou. Skrze dlouhé řasy udržoval oční kontakt s druhým párem hnědých duhovek. Upustil kus papíru a zvedl ruku, kterou položil za Tomův krk, překvapen, že jeho dotek vyvolal záchvěv tepla a husí kůži.
„Bille?“ zamumlal Tom tázavě. Pomalu zavřel oči a zhluboka se nadechl pootevřenými rty, když Billova druhá ruka pohladila jeho tvář.
„Jen to potřebuju zkusit,“ zašeptal Bill. Cítil teplo Tomových rtů na svých, když Tom plaše přikývnul. Bill držel stisk za jeho krkem, když se pomalu předklonil, aby spojil své rty s Tomovými v něžném polibku. Cítil, jak se mu tělem rozlévá horko a silně potlačil nutkání otřást se, a nemohl potlačit zasténání, když cítil, jak Tomův jazyk zlehka oddělil jeho rty.
Třásl se v Tomově objetí, když se jejich jazyk stal středem polibku. Pokoušel se s Tomem bojovat o dominanci, ale rychle to vzdal a místo toho sál jeho jazyk. Vychutnal si sten, který Tom vydal předtím, než se konečně odtáhl pro vzduch.
Bill o krok ustoupil a lehce lapal po dechu, když si s pohledem upřeným na Toma otíral pusu. Tom si mnul krk, zatímco sledoval Billa a sípavě lapal po vzduchu.
„Bože… okay,“ vydechl Bill, narovnal se a prsty si zajel do vlasů, když přerušil jejich oční spojení. Nervózně se zasmál a olíznul si rty, bezmocně pokrčil rameny.
„Okay?“ zeptal se Tom. Otíral si ruce, aby nebylo vidět, jak se mu třesou.
„Eh, já nevím,“ zamumlal Bill a pohyboval se v malém kruhu. „Tipuju, že jsem gay? Nevím, jestli jsem s tím smířenej…“ Těsně kolem sebe ovinul jednu paži, loket druhé ruky si položil na ni a hrál si s již nalomeným nehtem. Podíval se na Toma a téměř se roztekl pod jeho zmateným výrazem. Zhluboka se nadechl a spustil ruce.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom s nervózně nakloněnou hlavou. Bill přikývl.
„Jo…“ zamumlal. „Myslím, že teď už jo. Dává to smysl…“
„Co dává smysl?“ Tom se zamračil, když nad tím Bill mávl rukou.
„Nic,“ odpověděl Bill a skousával si ret. „Omlouvám se, že jsem tě ignoroval. Byl jsem… zmatený, myslím.“
„To je v pohodě,“ odpověď Tom s vřelým úsměvem. Bill se zaculil a sehnul se, aby zvedl své tetování a podal ho Tomovi.
„Vážně jsem si zamiloval tenhle design; je perfektní.“
„Jsem rád, že se ti líbí.“
„Půjdeš se mnou, až si ho nechám udělat?“
Tom přikývl. „Kam si ho necháš dát?“
Bill se podíval dolů a snažil se představit si, kde by to vypadalo nejlépe. „Hmmm,“ zamumlal a zvedl předloktí. „Co třeba sem?“
Tom přikývl a vzal Billa za ruku, zíral na ni, jako by to bylo jeho vlastní prázdné plátno. Zaculil se. „To je dobré místo,“ souhlasil.
„Díky,“ usmál se Bill a vzal si zpět papír s tetováním. Schoval ho do kapsy kalhot a dlaní překryl zívnutí. „Myslím, že bych měl uvažovat o tom jít spát.“
„Dobrou noc, Bille.“ Bill se zamračil. Udělal dva kroky vpřed a políbil Toma do koutku úst. Rozpustile se zasmál, když viděl Tomův zmatený výraz.
„Takhle říkáš dobrou noc,“ řekl Bill. Slyšel Tomův smích, jak opouštěl jeho pokoj.
Bill přešel přes chodbu do svého pokoje, vytáhl papírek a položil ho na svůj stůl. Byl natěšený nechat si udělat tetování teď; chtěl ho tak rychle, jak jen to půjde. Ale cítil, jako by měl počkat, než mu bude doopravdy osmnáct. Ne jen proto, že bude moct jít bez doprovodu rodičů, ale proto, že pro tenhle účel bylo tetování navrženo. Pro svobodu, kterou získá, až mu bude osmnáct.
Přešel zavřít dveře a na chvíli zaváhal s rukou na zámku. Nepotřeboval už chránit své bezpečí nebo ano? Předtím to dělal jen proto, že Tom byl cizí, naprosto mimo jeho rodinu. Dělal to jen proto, že se Toma bál.
Bill už se víc nebál.
Nechal zámek zámkem a zhasnul světlo. Čekal u dveří, dokud o pár chvil později nezhasla i Tomova světla.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
Skvělý díl, zatím asi úplně nejlepší!! Strašně se mi to líbí.
Deni moc díky za překlad!!
Júúú, pusa. To se mi to líbilo. 🙂 Bylo to takové malinko neohrabané a nesmělé, ale zároveň i strašně roztomilé. Aby taky ne, když to bylo v podání těhlech dvou. Mám radost, že Bill se vzpamatoval, tedy alespoň z větší části. 🙂
Panebože! Já to zbožňuju! Vážně to zbožňuju, sakra 😀 To je tak perfektní věc, že tomu nemůžu ani pořádně uvěřit! Lapám ještě teď po dechu z toho jejich líbání a naprosto se mi líbí, že to tetování navrhnul Tom… ♥ Miluju to!!! Nemůžu se už teď dočkat pondělka!!!!!
Ehm… najlepsie by bolo, keby sa tymto den neskoncil 😀 ale aspon sa konecne udobrili… nemalo to chybu, ako je Bill nesmely… omg.. uplne DOKONALÉ!!!
jsem ráda, že si to s Billem…ehm…no vlastně ono se nedá říct, že si to vyřešili….přesto jsem ráda, že spolu mluvili…x)
jůů to je bozï
Super!! Moc se mi tahle povídka líbí, taková hodně chytlavá 🙂 a děkuju za překlad 🙂
Je to naprosto úžasné!!!!! Jak se Tom pomaličku, ale jistě dostává Billovi pod kůži, Bill to sám ještě neví, ale v podstatě už Toma miluje…♥♥♥ Ten polibek byl perfektní, nesmělý a zároveň vzrušující, a ta Billova minipusinka na dobrou noc, nádherné ♥, nádherný díl ♥♥, nádherná povídka ♥♥♥
Deni, opět velké díky =)
Bože, miluju tento díl… ten polibek byl boží ♥ prý "Jen to potřebuju zkusit," ..aww ♥
WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOW!!!!!!!!!!!! Já každej dílek čtu tak pomalu a pořád přemejšlím XD…asi mi z toho všeho praskne hlava XDDD Jinak DOKONALEJ díííleček =)
MOCINKY DĚKUJJU ZA PŘEKLAD =D
Nádherný, nádherný nádherný..**
Naprosto se tady rozplývám nad jejich polibkem…Jsem ráda, že Bill začal Tomovi aspoň torchu důvěřovat a že už se nezamyká..;-)
Ůůůůůůů! Úplně super díl! Moc se mi líbil, tuto povídku si oblibuju čím dál víc ♥
…úplne perfektný diel…:D…Bill je taký strašne zlatý….:D…a to tetovanie…Tom sa nezdá…:D…úplne som sa do tejto poviedky zamilovala…:D…
Krása, krása, krása…:) Tom je šikula..ví, jak si Billa získat!
Bill vyzerá ako vyplašený chlapec ale potom to všetko poprie. Som rada, že sa našiel a snáď sa s tým rýchlo vyrovná 🙂