autor: Rachel
„A až nakoupíme, tatínek pro nás přijede a pojedeme domů,“ Bill dopověděl plán na dnešní odpoledne a očima sklouzl na malé děvčátko vedle sebe, které poslušně pokývalo svou střapatou kšticí, pevně se držíc Billovy dlaně.
Bylo něco málo po jedné hodině, když Bill Hailii vyzvedl ze školy a společně si udělali procházku městem až k supermarketu. Hailiina očka zamrkala a Hailie se jen několik posledních metrů před vchodem vytrhla z Billova sevření, běžíc k několika dlouhým řadám nákupních vozíků. Odhodlaně na jeden položila dlaně a otočila se na Billa, kráčejícího za sebou.
„Pomůžu ti, Billi, chceš?“ vypískla nadšeně a zamrkala na Billa, který právě v peněžence vybíral vhodnou minci. Tázavě vzhlédl k děvčátku, nato však nesouhlasně zavrtěl hlavou. Přeci nemohl nechat to malé, droboučké stvoření, aby táhlo nákupní vozík, dvakrát tak větší než ona.
„Ne, to ne, broučku. Ten vozík je moc velký a těžký, bolely by tě packy. Ale jestli chceš, můžeš si vzít ten malý košíček do ruky a něco si do něj dávat,“ nabídl posmutnělé Hailii, jejíž oči se teď rozzářily. Odcupitala k další řadě o kousek dál a vzala do dlaní malý modrý košík, následujíc s ním Billa dovnitř.
Celý supermarket by se dal přirovnat k jednomu velkému bludišti a ráji všemožných potravin, z nichž některé Bill ještě ani jednou neviděl, natož aby je ochutnal. Pomalu procházel s Hailií nekončícími uličkami, občas přihodil něco do košíku, ani na okamžik však nevycházel z údivu. Když mu Tom dnes odpoledne o tomto velkoobchodě říkal a zběžně mu jej popisoval, bylo Billovi hned jasné, že nejde o nic jednoduchého a obyčejného. Teď, když tu však byl a se zaujetím si prohlížel stovky regálů, plných známých i neznámých věcí, oči mu jen přecházely. Stačilo jen, aby se podíval na ceny pečiva a poznal, že levně tady nenakoupí opravdu nic, na druhé straně se však nedalo pochybovat o kvalitě všech surovin. Pomalu tlačil vozík před sebou a přidávajíc do něj potřebné potraviny, po očku kontroloval Hailii a její košík, kterému už maličkostmi dávno oba zaplnili dno. Zvědavě nakoukl na nový druh jeho oblíbených chipsů, když se však jeho pohledu naskytlo prázdné místo po svém boku, rychle se otočil, poplašeně se rozhlížejíc.
„Hailie,“ vydechl úlevně a cítil, jak z jeho srdce spadl ne kámen, ale rovnou celá skála. Nikdy by si neodpustil, kdyby se malé kvůli jeho chvilkové nepozornosti a neopatrnosti něco stalo. Poupravil si kabelku na rameni a i s vozíkem popošel k Hailii, která právě stála před regálem, plným sladkostí a očima se rozhlížela po všemožných cukrovinkách a sladkostech kolem. Otočila se na Billa vedle sebe a pevněji sevřela balíček sladkých karamelů s čokoládou uvnitř v dětské dlani, pevně odhodlaná přidat jej do košíku.
„Podívej, Billi, co jsem našla. Tyhle jsou ze všech karamelek ty nejlepší,“ prohlásila pyšně a zamilovaně si bonbóny prohlížela. Bill si tiše povzdychl a znova se na karamely zadíval. Netušil, jestli je úplně správné dovolit Hailii si je vzít. Nechtěl udělat nic, co by mohlo vést ke špatnému. Pomalu si k malé klekl a snažil se zadívat do studánkově modrých očí těmi svými.
„Já nevím, jestli jsou ty bonbónky zrovna dobrý nápad, sluníčko. Víš, co ti říkala paní zubařka o tom mlsání? A co na to řekne tatínek?“ jemně stisknul dětskou dlaň v té své a setkal se s párem dvou modrých kukadel, které k němu v mžiku vzhlédly.
„Ale ty mu to neřekneš, viď že ne?“ Hailiiny oči se radostí a nadšením rozzářily a Hailie na Billa nevinně zamrkala, špulíc rty. Moc dobře věděla, co na černovláska platí. Stačil jediný nevinný pohled jejích očí a ona věděla, že se jí opět povedlo si Billa získat. Tato slabá místečka znala i u svého tatínka.
„Když… tatínek mi nikdy nedovolí si je vzít, nikdy mi je nechce koupit. Billi, prosím prosím prosím,“ zaškemrala a s dlaněmi sepjatými ještě více vyšpulila rty.
Billova víčka se přivřela a Bill tiše vydechl. Pomalu zavrtěl hlavou nad sebou samým, nato se však na jeho tváři rozlil souhlasný úsměv. Věděl, že určitě nedělá dobře, co však mohl dělat? Téhle dětské nevinnosti, prosícím očím a škemrajícím rtíkům nedokázal nikdy odolat, tohle bylo vždycky jeho slabé místečko. A Hailie jej znala až příliš dobře. Souhlasně pokýval hlavou.
„Tak dobře, ale… Vem si ten menší balíček, ano?“ rozhodl spravedlivě a jeho tvář rozzářil krásný úsměv, když ve své náruči ucítil teplo dětského tělíčka, které jej šťastně a zároveň vděčně objalo.
Uplynulo několik dlouhých desítek minut, než konečně oba zamířili k jedné z pokladen. Věci jim z košíků už téměř vypadávaly, když se posunuli k pásu a začali jejich obsah postupně vyskládávat. Hailie je skládala opravdu pečlivě, zvláště karamelové bonbóny dala na viditelné místo uprostřed pásu, aby je paní pokladní náhodou nepřehlédla. Odložila prázdný košík vedle sebe a sledujíc Billa s jeho velkým nákladem, jen náhodou se otočila k východu naproti pokladen a…
Její oči se rozzářily a na jejích rtech se usídlil široký úsměv. Zářivě se usmála a nadšeně zamávala na právě přicházejícího, usmívajícího se tatínka před sebou.
Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom své dcerce pozdrav oplatil. Stáhnul ruku a s úsměvem se zadíval na černovlasého chlapce vedle Hailie. Pečlivě vyskládával zboží na pás a nejspíš v tom spěchu ani nezaznamenal jeho přítomnost. Až když mu Hailie svým vysokým, dětským hláskem něco nadšeně zapištěla do ucha, poskakujíc vedle něj, konečně si odhrnul pramínek uhlově černých vlasů a vzhlédl.
Jejich pohledy se setkaly sice jen na okamžik, přesto těch pár vteřin bylo pro oba celou věčností. Na okamžik se vpily do hloubky očí toho druhého a přestali vnímat všechno kolem. Tomovy rty rozjasnil úsměv a on věnoval i černovláskovi krátké zamávání, sledujíc, jak mu jej Bill rychle oplatil, a nato se s mírně narůžovělými tvářemi opět sklonil k nákupu.
Nečekal na nic. Rychle nákup posbíral do několika tašek a i s vozíkem vyšel ven, zatímco Bill ještě platil u pokladny. Odvezl vozík a tašky uložil do prostorného kufru své drahocenné Audi.
Bill s Hailií právě vycházeli ruku v ruce ven, když na ně u vchodu čekalo luxusní, nablýskané auto. Oba se usmáli, a zatímco Bill zamířil ke dveřím spolujezdce, Hailie se uvelebila na zadním sedadle.
„Ahoj, tatínku,“ pozdravila Toma rozzářeně a pohodlně se usadila na svém místě.
„Ahoj, broučku,“ Tom jí pozdrav s úsměvem oplatil, nato se však pohled jeho očí stočil na sedadlo vedle něj… a na překrásné černovlasé stvoření s jemným úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech.
„Ahoj,“ zašeptal a bříšky prstů jen něžně pohladil jeho dlaň. Cítil, jak mu Bill jeho lehký dotyk oplatil a nato svou dlaň z té jeho opatrně stáhl, zapínajíc si pás.
Celá cesta domů jim utekla až překvapivě rychle, navzdory přeplněným berlínským silnicím. Netrvalo dlouho a Tomovo auto zaparkovalo před velkým domem. Vyběhlo z něj malé děvčátko a se smíchem běžíc k domovním dveřím si ani nevšimlo dvou dospělých, kráčejících za sebou a vyměňujících si ty nejzaláskovanější pohledy.
Tom odložil prázdné tašky stranou a zadíval se na tu hromadu před sebou. Vzal si malý talířek, naložil na něj své oblíbené jídlo a otočil se na Billa, stojícího kousek od něj.
„Půjdu si teď do obýváku něco rychle dodělat do práce, hm?“ zašeptal a využil Hailiiny chvilkové nepozornosti. Vtiskl lehký polibek na Billův spánek a něžně jej pohladil po vlasech, když mu černovlásek věnoval úsměv.
„Tak dobře, hlavně si odpočiň. Hailie?! Připravil jsem ti svačinku, pojď si pro ni a potom si můžeš dál hrát,“ zavolal k obýváku a odložil připravený talíř vedle sebe. Tomovi neuniklo to množství na něm… ani Hailiin nicneříkající výraz ve tváři, když do kuchyně přišla a opřela se o kuchyňskou linku.
„Tak vidíš, zlato, když to všechno sníš, tatínek ti prozradí to překvapení, které pro tebe má… možná,“ odvětil ledabyle a volným krokem zamířil do obýváku ke svému notebooku. Moc dobře tušil, co se teď bude dít. Sám pro sebe se pousmál. Jeho slova měla přesně ten účinek, jaký očekával.
Uvelebil se na gauči a sklonil se ke skleněnému stolku s notebookem. Jeho rty rozjasnil úsměv, když zezadu ucítil na svém těle blízkost toho Hailiina.
„Tatínku… ty máš pro mě opravdu překvapení?“ zeptala se dychtivě a snažila se zadívat do Tomových očí, které se však dále věnovaly textu na obrazovce. Její dětská zvědavost ještě povyrostla, když se jí jako odpovědi dostalo nevědomé pokrčení ramen. Více se k Tomovi sklonila, objala jej zezadu kolem krku a naklonila se k jeho tváři.
„Tatínku… tatínečku, co je to za překvapení?“ špitala do Tomova ucha a zvědavě nakukovala do jeho tváře, přes kterou právě přelétl úsměv. Tom tohle škemrání a přemlouvání moc dobře znal… a právě proto mu chtěl tentokrát odolat.
Pomalu si malou stáhnul na svůj klín a pousmál se nad zvědavostí v jejích očích, které se na něj právě upíraly s neskrývaným očekáváním. Zavrtěl hlavou.
„Mám… ale prozradím ti ho jen, když budeš moc hodná. Po večeři, ano?“ rozhodl a viděl, jak malá na jeho návrh s radostí přistoupila. Rychle slezla z Tomova klína a utíkala si procvičit písmenka do svého pokoje.
„Tak dobrou noc, Billi. Pojď tatínku,“ Hailiin hlásek se dolinul k Tomovým uším a Tom si rychle otřel koutky rtů do ubrousku. Hailie stála na schodech jen v noční košilce a rukou Toma vybízela, aby ji šel uložit do postele. Moc dobře si pamatovala na jeho slib… proto s ním teď ruku v ruce nedočkavě zamířila do dětského pokoje.
Billovy rty rozjasnil malý úsměv a Bill naposled poupravil čistý stůl. Nádobí od večeře už naskládal do myčky, a teď se jen rozhlédnul po čistě uklizeném obýváku, shýbajíc se pro pár Hailiiných hraček. Pomalu přecházel po obýváku a uklízel… jaké však bylo jeho překvapení, když se ztichlým domem ozvalo hlasité, dětské zapištění, linoucí se z dětského pokoje v horním patře. Leknutím málem upustil skleněnou vázu s květinami a poplašeně vzhlédl k hornímu patru, odkud se teď ozýval veselý dětský smích a jásání.
Překvapeně zamrkal a odložil vázu zpět. Netušil, co se tam nahoře stalo, a už vůbec si nedovedl vysvětlit Hailiino pištění, které však rázem jakoby utichlo. Zvědavě zamrkal… a vzhlédnul ke schodům, po kterých teď dolů scházel Tom.
Na jeho rtech pohrával úsměv, v uších mu z Hailiina radostného pištění stále ještě zaléhalo a na své tváři cítil od hebkých dětských rtíků snad tisíc pusinek. Šťastně seskočil ze schodů na podlahu a setkal se s párem dvou mandlových očí, které k němu vzhlédly.
„Co se stalo? Proč Hailie tak hlasitě pištěla?“ optal se nechápavě a zamrkal. Jeho nechápavé, zmatené, přesto však nádherné oči vyvolaly na Tomově tváři úsměv a Tom jen mírně zavrtěl hlavou. Jemně vzal Billovy dlaně do těch svých, popošel ke gauči a lehce Billovi naznačil, aby se posadil. Na tuto chvíli, tento okamžik, se těšil už od poledne. Na okamžik, kdy jej konečně bude moci překvapit. Pousmál se a zadíval se do dvou hlubokých čokolád, stále hladíc jeho bílé ruce.
„Pamatuješ si ještě, když mě před týdnem Hailie přemlouvala na tu narozeninovou párty u její kamarádky Sue?“ zašeptal tázavě, a když viděl, jak Bill stále strnule kývl hlavou, usmál se ještě zářivěji.
„Dnes v poledne, když jsi odešel, jsem volal paní Schmidtové. Říkala, že to bude velká párty a hodně dětí u nich bude spát. A protože Sue by si tam Hailii moc přála mít… domluvili jsme se, že ji tam na tu oslavu a noc pustím. Bude to u Sue doma na zahradě, budou tam oba její rodiče, takže nemusíme mít vůbec strach,“ dodal a s malým, téměř neznatelným úsměvem se zadíval do Billových očí, které k němu vzhlédly.
Bill zamrkal… a až teď mu došel význam Tomových slov. Možná už mu začínalo docházet to Tomovo překvapení a Hailiino radostné pištění. Pomalu, opatrně vzhlédl k jeho očím.
„T-to… to znamená, že…,“ nedopověděl, místo toho se zadíval do krásných, upřímných oříškových očí. Nikdy mu nedokázaly lhát – stejně, jako usmívající se mladík před ním. Pomalu pokýval hlavou.
„Ta oslava je tento pátek. Zavedeme Hailii k Sue… a potom už budeme jen spolu. Celé odpoledne a celý večer budeme mít jen sami pro sebe,“ zašeptal tichým, až zastřeným hlasem… a nato byl odměněn tím nejkrásnějším polibkem Billových rtů.
Bill se k němu šťastně tiskl, dlaněmi hladil jeho tvář a pokrýval ji těmi nejkrásnějšími polibky. Tomovi teď připomněl Hailii. Její reakce byla přesně taková, když se o tatínkově překvapení dozvěděla.
„Jenom pro sebe… Jenom my dva…,“ Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill omotal své paže kolem Tomova krku. Nedokázal popsat pocit štěstí, kterým jej Tom právě naplnil. Nemohl se dočkat pátku – to bylo to jediné, co si právě uvědomoval.
Tomovy rty se naléhavě vpily do těch Billových a Tom přivřel víčka. Přeci jen se však ještě na okamžik odpojil od Billových rtů a zadíval se do dvou nádherných, potemnělých čokolád.
„Tohle bylo překvapení pro tebe,“ zašeptal proti jeho rtům a něžně si svou krásku přitulil do náruče, s úsměvem vnímajíc malé, šťastné polibky na své tváři.
autor: Rachel
betaread: Janule
Já jsem to říkala hned na začátku, že má Tom nechat Hallii u Schmidtových, aby měl volné pole na hrátky s Billem xD!!!! A nikdy bych si nepomyslela, že zrovna já teď řeknu to, co řeknu..Rachel, jestli v příštím díle nebude nějaký vášnivý sex, tak umřu! A když tam bude, tak umřu taky!! xD
Celá povídka je prostě super ♥♥♥, patří do rodinky mých nejmilovanějších!!!!!
Krásný, těšim se na další pokračování 🙂
Juu já bych chtěla nakupovat dobroty s Billem. 🙂 Dost dobrý díl. 🙂
Já taky miluju karamelky s čokoládovou nápní!! Mňam, mňam, to mi připomnělo, že už jsem je dlouho neměla 🙂
Tak a je to, dvě mouchy jednou ranou. Hailie jde na párty a ti dva mají dům sami pro sebe. A všichni tři jsou šťastní 😀
tedaaaaa….krásné překvapení…x)
Tak to s těma karamelama a dětskýma očima, co na vás upíraj psí pohled, to taky znám 😀
doufám, že je nic nevyruší nebo tak, když maj dům sami pro sebe 😀