autor: bmccray
**O DVA DNY POZDĚJI (PÁTEK) – ČÁST DRUHÁ**
Billův pohled
Seděl jsem v letadle do Paříže a cítil jsem se hrozně. Bylo mi vedro a bylo to nepohodlné. Natáhl jsem se a spustil na sebe klimatizaci.
Pořád to nebylo lepší. Povzdechl jsem si a díval se z okna.
Mezitím jsem přemýšlel o Tomovi. Nemluvili jsme spolu dva dny. Vím, že je to moje chyba, můžou za to moje hormony. Jsou naprosto šílené. Vím, že jsem neměl tak vyletět kvůli Tomovi a Lorraine. Jsou to nejlepší přátelé, pro boha. To ta moje žárlivost. Můj největší problém ve vztahu.
Povzdechl jsem si a podíval se znovu z okna. Celia vzhlédla od papírů a podívala se na mě.
„Bille, zlatíčko, co se děje?“ zeptala se svým lehce španělským přízvukem. Otočil jsem se na ni a zkřivil tvář. Pohladila mě po rameni.
„Celio, myslím, že jsem udělal chybu.“ Podívala se na mě a sundala si brýle. „Neměl jsem Toma opouštět, aniž bych řekl aspoň promiň,“ zamumlal jsem a popotáhl.
Malá uvnitř mě lehce kopala. Zlehka jsem zatlapkal zpět a podíval se na Celii. Dívala se na mě zklamaně.
„Bille, to bylo hloupé. Můžu se zeptat, proč?“ zeptala se přímo.
Pokrčil jsem rameny a ona pozvedla nádherně tvarované obočí. Napřímil jsem se a mnul si břicho, zatímco jsem jí řekl, co se stalo ve středu po tom, co jsem odešel z práce. Když jsem skončil, tupě na mě zírala.
„Celio! Poslouchala jsi mě vůbec?“
Mávla nad tím rukou. „Bille, myslel jsi Lorraine, jako Lorraine Harrison? Hnědé vlasy, opálená kůže, velmi hubená a vysoká, obdarovaná přírodou?“ Pokrčil jsem rameny a ona to brala jako odpověď.
„Bille! Je to slavná modelka! Snažím se ji zamluvit pro obálku časopisu, ale je pořád zamluvená,“ řekla prázdně. „Je tak těžké dostat se s ní do kontaktu. Vážně, je to doslova peklo.“ Byla ve své „fan“ náladě.
„Já vím, kdo JE, Celio,“ řekl jsem rozladěně. Začínala mě bolet hlava.
„Škoda, že její vztah skončil. Má dceru, víš? Je nádherná. Občas jí můžeš vidět s Lorraine. Ale nikdo neslyšel o jejím otci nebo je viděl společně. Jediná věc, která je známá, je, že pracuje pro nějakou nahrávací společnost. Nikdy doopravdy nebyl v záři reflektorů. Občas ho někdo zahlédne, ale to je vážně minimálně. Naposledy, když jsem ho viděla, přišel mi nádherný. Přesně jako tvůj přítel. Vlastně, Tom je šikovný kluk. Měli bychom s ním nafotit shooting pro nadcházející téma 50 nejžhavějších mužů New Yorku.“ Jen jsem na ni koukal.
Věděl jsem, že mluví o Tomovi. Copak neví, že Lorrainin „takzvaný ex“ je můj Tom? A to si říká královnou drbů New Yorku.
„Její, takzvaný „ex“ je můj přítel, Celio. Tom Trümper,“ zahučel jsem, jak jsem cítil nepříjemné nepohodlí z dlouhého letu.
„Ten rozkošnej klučina, co je pokaždé u tebe v kanceláři je TEN Tom Trümper?!“ Zírala na mě.
„Jo. Proč jsi tak zaskočená?“
„To… nic, Bille,“ zamumlala a dívala se zpět do svých papírů.
Něco mi zamlčovala. Každopádně, chci vědět, proč se rozešli. Tom mi to doteď neřekl. Šťouchl jsem ji, abych si získal její pozornost.
„Hele, proč se rozešli?“ zeptal jsem se zvědavě.
Podívala se na mě. „Ty nevíš?“
„Tipuju, že ne, když se ptám.“ Tvrdě se na mě podívala. „Promiň.“
„No, všechno co víme z medií, je, že ho opustila. Bez důvodu. Prostě se sebrala a odešla. Někteří tvrdí, že to je proto, jak je náladový. Kdo ví. Byli spolu skoro pět let. Ale ona se pořád potuluje kolem, jestli víš, jak to myslím,“ dokončila a vrátila se zpět ke čtení.
Byl jsem v šoku, ale vím, že všechno není tak docela pravda. Tom o tom nikdy nechtěl mluvit. Moje srdce se zatoulalo k němu, stejně tak jako miminka. Cítil jsem další kopnutí.
„Já vím, miláčku, taky mi chybí…“
______________
Když jsme přistáli v Paříži, musel jsem tak zatraceně nutně na záchod! Hodil jsem své věci Natálii a zmizel na záchod. Jakmile jsem byl hotov, všichni jsme odjeli do hotelu. Odložil jsem si tašky a šel znovu na záchod. Nevydržím víc než hodinu bez čůrání. Když jsem byl hotov, opláchl jsem si ruce a podíval se na sebe do zrcadla. V šoku jsem si všiml, že se mi dělá pupínek na bradě.
„Kurva,“ zakňučel jsem a šel zpět do pokoje prohledat své tašky a podívat se po mobilu. Zatímco jsem hledal, všiml jsem si obrázku; Tom, Serenity a já v obchodním centru v budce na rychlo-fotky. Nepatrně jsem se pousmál.
Konečně jsem našel telefon a vytočil Andyho číslo. Nezvedl to, tak jsem mu nechal hlasovou zprávu, že jsem doletěl do Paříže v pořádku. Také jsem mu ještě jednou poděkoval za oblečení, které mi koupil. Je to vůbec ten nejúžasnější člověk, jakého znám. Všiml jsem si zmeškaného hovoru. Chtěl jsem se na něj podívat, když jsem uslyšel klepání.
Celia, Natálie, Pam, Lai, Jeffrey, Micah a Damian všichni vešli do mého pokoje.
„Bille, zlato, jdeme ven. Zítra budeme všichni neskutečně zaměstnaní,“ řekl Micah.
„Kam jdeme?“
„Na „před párty“ od Chanell kolekce,“ odpověděla mi Celia, zatímco si uhlazovala své šaty od Chloé.
Přikývl jsem a Natálie mi pomohla se připravit. Vybrali jsme černé kalhoty se zipem na vnitřní straně, kroužkové kšandy a dlouhý černý rolák. Potřeboval jsem pomoc dostat se do kalhot kvůli tomu kopci místo mého břicha.
Nakonec jsem si vyžehlil vlasy a Natálie mi nanesla make-up, který mi dal Damian. Zapnul jsem si řetízek a na ruce dal jen dva prstýnky. Stříbrný, který mi dala maminka před několika lety a druhý stříbrný, který mi dal Tom… Tom.
Začal jsem slzet.
Natálie o krok ustoupila a povzdechla si. „Bille, nebreč, zničíš si oční stíny!“
Povzdechl jsem si. „Chybí mi Tom, Natálie.“ Přikývla a upravila mi líčení.
„Neboj se, bude doma, až se vrátíš. Je do tebe blázen. Vždyť se podívej na ten prsten, Bille. Od Tifannyho!“ Smutně jsem se pousmál. „Robert mi dal jen naprosto obyčejný.“ Zasmál jsem se. Miluju, když mluví o svém manželovi.
Když jsme skončili, sbalil jsem si telefon, klíč od pokoje a tašku a odešli jsme si užívat Paříže.
______________
Procházeli jsme ulicemi Paříže a já se zajíkal nad krásou tohoto města. Míjeli jsme Eiffelovku a já si všiml líbající se dvojice, což způsobilo, že mi Tom chyběl ještě víc.
„Bille, no tak. Aspoň na tenhle víkend na něj zapomeň.“
„Já nemůžu, Damiane.“
Objal mě kolem pasu a pokračovali jsme v chůzi. Došli jsme na místo a Celia nám dala naše identifikační karty. Vešli jsme do budovy a já byl fascinován, kolik lidí tam bylo.
Všichni to byli návrháři, které jsem zbožňoval. Vešli jsme dál do místnosti a já si neustále upravoval triko. Začínal jsem se cítit nepříjemně, protože lidé na mě zírali. Přitáhl jsem si bundu těsněji a následoval svou skupinku.
Došli jsme k našemu stolu a já se okamžitě usadil.
„Bille, úsměv, prosím. Všechno bude v pořádku.“
Celia mě poplácala po zádech a odešla se vmísit mezi lidi z ‚New Trends‘. Zůstal jsem u stolu a sledoval, jak se všichni baví. Povzdechl jsem si a vytáhl telefon, rozhodnutý zavolat Tomovi. Vím, že to všechno je moje chyba, ale má hrdost byla až příliš velká.
Natálie se ke mně vrátila a podala mi pohár s jablečným džusem. „Bille, měl bys jít se mnou mezi lidi.“
Vytáhla mě na nohy a šli jsme se projít kolem místnosti. Cítil jsem se, jako bych byl na dohled všem. Lidé se mě dotýkali a říkali, jak krásný jsem. Nikdy v životě jsem se necítil tak nepříjemně. Natálie si toho všimla a odvedla mě zpět ke stolu.
„Bille, moc se omlouvám.“
Začínal jsem být přecitlivělý a přerůstalo mi to přes hlavu. Natáhl jsem se k ní a objal ji.
„To není tvoje chyba. Myslím, že bych se měl vrátit zpět do hotelu.“
„Mám jít s tebou?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Nechci, abys přišla o večírek.“
„Hloupost. To je v pohodě, jen mě nech říct Celii, že odcházíme. Hned jsem tu, hm?“ Přikývl jsem a setřel si rozmazaný make-up zpod oka. Nevšiml jsem si, že si někdo stoupnul za mě. Cítil jsem poklepání na rameno a otočil jsem se.
„Můžu vám nějak pomoct?“ zeptal jsem se unaveně.
„Ano, to můžeš. Zajímá mě, proč tak hezké roztomilé stvoření jako ty sedí tady, samo.“
Promnul jsem si kořen nosu a podíval se zpět nahoru.
„To jako vážně?“
„Byl bych víc vážnější, s tebou pode mnou.“
„Co prosím?!“
Chystal jsem se začít vyvádět, když ke mně došla zpět Natálie se Celií.
„Francisi! Nech ho být, ty prase!“
„No podívejme se, kdo tu je, slečno Ramirézová.“
Postavil jsem se a přidržel se stolu. Podíval se na mé břicho a jeho čelist padla k zemi.
Povzdechl jsem si. „Ano, jsem těhotný, ano, jsem kluk A někoho mám.“ S tím jsme s Natálií odešli. Propletla si ruce s mými a odjeli jsme do hotelu. Byl jsem potichu až do chvíle, než jsem se sesypal.
„Proč se o mě lidi zajímají? Jsem těhotnej a vypadám hrozně.“
„Bille, ty prostě přirozeně přitahuješ lidi a nevypadáš hrozně. Jsi nádherný a být těhotný je zázrak k neuvěření. Byl si požehnaný, že jsi našel Toma a můžeš mít dítě. Takže už tě nikdy nechci slyšet říkat, že jsi hrozný… nebo ti nakopu.“
Utřel jsem si slzy a usmál se.
„Děkuju.“
„Kdykoliv.“
______________
Došli jsme do hotelu a já zapadl do pokoje. Vzal jsem si kalhoty od pyžama a triko. Oboje bylo Tomovo. Voněly přesně tak, jako on.
Odlíčil jsem se a opláchl si obličej. Vrátil jsem se zpět do pokoje, kde na mě Natálie čekala s večeří.
„Tady to máš. Cheesburger s hranolkama a kolou.“
Šťastně jsem zatleskal a objal ji.
Zatímco jsem jedl, připravila pro mě postel a oblečení na zítra. Připadalo mi, jako by mi bylo znovu sedm. Dojedl jsem, vzal si své vitamíny a zalezl si do postele a uvelebil se.
„Dobře, Bille. Všechno máš připravené, tak buď vzhůru nejpozději v devět.“
„Dobře. A děkuju za to všechno.“ Usmála se, políbila mě na tvář a zhasla.
„Nemáš vůbec zač. Dobrou noc,“ usmála se a odešla.
Otočil jsem se na bok a díval se z okna. Zvuk noční Paříže pronikal do místnosti a pomalu mě ukolébal ke klidnému spánku.
______________
Tomův pohled
Doma to není stejné od doby, co se Bill rozhodl a odjel do Paříže, aniž by mi něco řekl. Serenity je nabručená už od středy večer, kdy jsem se domů vrátil bez Billa.
„Tatí, přiveď Billyho domů, hned!“ Neustále na mě ječela.
„Serenity, řekl jsem ti, že je v Paříži. Víš, že je to odtud daleko,“ odpověděl jsem, zatímco jsem si mnul spánky.
„To je mi jedno! Jdi a přiveď ho! Slíbil, že se mnou a mými panenkami bude mít čajovou párty!“
„Serenity neječ.“
Podívala se na mě. „Donutil jsi ho odejít! Stejně jako maminku,“ křičela na mě.
Podíval jsem se na ni.
„A mám toho dost! Čas jít do postele! HNED!!“
„Ne!“ zakřičela a kopala kolem sebe nohama. Vzal jsem jí a odnesl do její postele.
Zavřel jsem za sebou dveře.
„Tati, omlouvám se!“ křičela a dupala.
‚Vážně si Serenity myslí, že jsem donutil její matku odejít?‘ pomyslel jsem si smutně.
Sedl jsem si zpět na pohovku a uvažoval o tom, že odjedu do studia. Ale ani tam jsem nemohl jít v klidu pracovat, protože Georg se pořád ptal, co jsem udělal Billovi. Nic jsem neudělal Billovi! To ty jeho podělaný hormony!
Zavolal jsem mámě aby přijela a dohlédla na Ren.
Lehce jsem se dostal z nálady, když jsem si vzpomněl, že se mám vidět s Lorraine, abychom si promluvili o Serenity. Natáhl jsem si kalhoty a nějaké triko, dredy hodil pod čepici, vzal si telefon, klíče a peněženku, a odešel.
______________
Během dvaceti minut jsem se dostal do horního NY.
Dojel jsem k ‚Le Rye‘ a rozhlédl jsem se po Lorraine. Všude kolem byli paparazzi. Proklouzl jsem dovnitř a zahlédl ji v zadním boxu. Došel jsem k ní a posadil se. Podívala se na mě a usmála se. Neopětoval jsem jí úsměv. Nebyl tu žádný důvod k úsměvu. Prohlédl jsem si menu a číšník si zapsal naše objednávky.
„Tome, nebuď takovej. Jsem zpátky. Odpouštím ti.“ Zašeptala.
Vztekle jsem se na ní díval.
„A jak bych se měl přesně chovat, Lorraine?“ Zeptal jsem se s nenávistí v hlase. „Opustila jsi Serenity na čtyři měsíce. Ani jsi ní nezavolala. To já jsem se musel vypořádat s tím, jak za tebou pořád plakala. Já jsem musel zůstat vzhůru, když se bála spát, aby tě náhodou neprošvihla, když se vrátíš zpátky. A ty se teď chceš vrátit zpátky, jako by se nic nestalo?! Zapomeň!“ křičel jsem na ní.
„Jsem modelka, Tome! Musím cestovat a nemůžu si brát dítě všude, kam jdu a nikdy jsem neopustila Serenity! Měla jsem akorát moc práce, abych se o ní v tu chvíli postarala.“ Upila ze svého vína. „Posunula jsem se dál, mám nového přítele a chci, aby Serenity byla znovu součástí mého nového života,“ řekla s malým úsměvem.
„Ani to není dost dobrý důvod. Taky jsem se pohnul dál, taky jsem šťastný. A taky tady není nic, co bys měla promíjet Lorraine. Neudělal jsem nic špatně, abys mi musela odpouštět.“ Zatnul jsem pěsti. „Jak můžeš chtít, aby byla součástí tvého života, když neustále odcházíš z toho jejího?“ štěknul jsem po ní.
Její oči žhnuly hněvem.
„Víš co, Tome? Chtěla jsem nám dát další šanci. Další šanci být zase nejlepšími přáteli. Ale nedáváš mi jinou možnost.“ Řekla přímo. „Beru si svoji dceru a její opatrovnictví. Miguelovi rodiče ji chtějí konečně poznat.“
Cítil jsem se, jako by přese mě přejel vlak.
„Co?! Ani omylem, Lorraine! Ani přes mojí mrtvolu mi nevezmeš MOJÍ dceru!“ zařval jsem na ní.
Lidé se na mě otáčeli a paparazzi začali fotit. Bylo mi to v tu chvíli naprosto jedno.
Lorraine se zavrtěla.
„Tohle mi nemůžeš udělat!“ Postavil jsem se.
Probodla mě vražedným pohledem.
„ANI NENÍ TVOJE, PAMATUEJŠ, TOME?!“ Jistě, že to vím, ale nemusela to vytahovat. „A navíc, můžu si dělat, co chci. Nechci, aby byla kolem tvého nového, TĚHOTNÉHO přítele!“ zaječela.
Otřásl jsem se a posadil se zpátky.
„Vím, že biologicky není moje, ale v mém srdci je… já jsem její otec. A navíc, jak víš o Billovi?“ zašeptal jsem.
„Serenity mi to řekla. A víš co? Myslím, že mě přešla chuť. Během pár dní ti pošlu papíry, abys je podepsal,“ řekla a posbírala si své věci.
Jen jsem se na ni podíval.
„Jak to můžeš udělat? Po tom, co jsem ti před lety tak pomohl?!“ křičel jsem. „Serenity říká mně TATI, ne posranýmu Miguelovi! Vzdal jsem se pěti let MÉHO života, abych ti s ní pomohl! Mohl jsem mít kapelu, ale místo toho jsem si vybral pomoct přítelkyni. Platil jsem za VŠECHNO, co jsi potřebovala, i během těhotenství. A taky jsem platil za posraný hodiny modelingu! A tohle je poděkování, který dostanu? Seš děvka bez srdce a ty to víš! Nemůžu uvěřit, že jsi se tak moc změnila,“ ušklíbl jsem se.
Její pohled mě vyzýval, ale zůstal jsem v klidu.
„Nevezmeš si Serenity,“ řekl jsem a znovu si stoupnul.
„Seš si tím jistej, Tome? Já jsem její matka!“
Vytáhl jsem peněženku a hodil na stůl nějaké peníze.
„Oh, jo?! A odkdy?!“
S tím jsem se sebral a odcházel. Paparazzi mě fotili o sto šest, jak jsem šel k autu. Sedl jsem si za volant a vytáhl telefon. Volal jsem svému právníkovi Sakimu. Po pátém zazvonění to vzal.
„Ano?“ odpověděl.
Řekl jsem mu, co se stalo a on slíbil, že se podívá po papírech, jak to vyřešit.
______________
Pospíchal jsem domů a poděkoval mamce, že pohlídala Ren. Vyšel jsem do patra do svého pokoje. Serenity ležela omotaná kolem mého polštáře. Lehl jsem si na postel a sledoval ji, jak spí. Milion myšlenek mi běželo hlavou, až se zastavily na Billovi a miminku.
‚Co když odejde s miminkem?‘
Vytěsnil jsem tu myšlenku z hlavy. Ačkoliv bylo pravděpodobné, že by to mohl udělat. Kdyby to udělal, zůstal bych sám. To je něco, co nechci. Mám strach z toho zůstat sám.
Neuvědomil jsem si slzu, která stekla po mé tváři. Podíval jsem se na Serenity a doufal, že budu pro miminko tak dobrým otcem, jako pro ni. Omotal jsem kolem ní ruce, políbil ji na čelo a pevně ji objal. Není žádný způsob, jak by mi ji Lorraine mohla vzít. Matka nebo ne.
autor: bmccray
translate: Deni
betaread: Janule
Krásná kapitola. těšim se na pokračování.
Teda, to je mazec!! Jsem úplně v šoku, že Serenity není Tomova dcera!!! Chudák Tom, musí se cítit hrozně, nejenom, že se bojí, že přijde o Ren, ale ještě i o Billa a to maličké….Doufám, že mu Bill brzo zavolá, Tom teď jeho podporu moc potřebuje!!! A co malá Ren?.. nevím, jestli by byla ráda, kdyby ji ta potvora, co si říká její matka, odtrhla od milovaného táty…A ještě musím říct, že Bill má teda úžasné kamarádky =)
Deni, opět díky ♥
Tak to, že není Serenity Tomova dcera mě značně vykolejilo a všechny věci, které Tom Lorraine řekl byly pravdivé. Za to všechno, co pro ni v životě udělal by mu měla dávat najevo víc vděku. Tohle jí snad ani nemůže projít když odešla z ničeho nic a péče zůstala na Tomovi. Je to nezodpovědná matka a nezaslouží si starat se o ni. Jak by asi dopadla chudák Serenity? Moc dobře zřejmě ne. Doufám, že se Bill s Tomem brzy dostanou do kontaktu a vyřeší si mezi sebou spory. Jinak Deni překlad byl opět bravurní;-)
Páni.. taky nemůžu věřit, že to není jeho dcera… každopádně, tohle bude ještě napínavé. Jak s Billem a miminkem, tak i s Ren..
Páánejo…já jsem naprosto v šoku! Nikdy bych neřekla, že Ren není Tomova dcera…bože…je mi ho tak líto…Lorraine je taková potvora…nechci aby byla Ren s ní..nezaslouží si ji když se o ni před tím nestarala…
Doufám, že brzo zavolá Bill Tomovi..nechci, aby se ti dva hádali..
Nádhernej dílek..moc se už těším na další..**
No, koukám… tohle jsem si nemyslela, že Ren není Toma biologicky. Ježiš, ta jeho ex je strašná mrcha. Toma mi je líto, on svojí dcerku miluje a ona mu ji vezme? Saki to zařídí, aby ne xD Takže Toman je zvyklý být viděn na veřejnosti… Celia je dobrá drbna. No a Bill by mu měl už zavolat, pomohlo by to oboum se aspoň slyšet.
Lorraine je pěkná svině s prominutím! Zaprvé jsem nečekala, že Ren není Tomova dcera a za druhý jsem nevěděla, že ona je taková mrcha:( Doufám, že Bill Tomovi aspoń zavolá a všechno si vysvětlí.
Lorraine je teda pěkná svině!(pardon:))
docela mě rozhodilo , že Ren není Tomova dcera,ale myslím si ,že by měla zůstat u Toma.
Snad si to Bill a Tom vyřeší. nemůžu se dočkat dalšího dílu.už aby byl napsaný:))
pfff……ta ženská je hrozná….a navíc chudák Serenity za to ještě bude trpět…
Tak teď se to všechno hroutí. Bill je pryč a dítě s ním, Serenity půjde pryč a Tom bude sám, všichni budou sami. SAKRA!