autor: Majestrix
Vážení
Gustav znovu zvedl ze země paličku na buben, dal ji do baculaté ručičky a usmál se.
„Vidíš? Nepřipadá ti to prostě přirozený, jako když jsi naprosto v souladu s vesmírem a všechno a všichni si to s tebou užívají?“
Zoe si prdla a začala se smát, až z toho přepadla.
„No, vidím, že smysl pro humor máš po tátovi,“ řekl blonďák suše. Znovu zvedl paličky a dal jí je do rukou. „Vidíš, takhle to musíš dělat. Jen s tím bouchni do kostky. No tak, bouchni do kostky.“ Mával Zoeinýma ručičkama, aby s nimi bubnovala do kostky, co měla mezi nohama, a usmál se, když mu je vzala z rukou a začala s nimi o sebe třískat.
„Co to tomu dítěti děláš?“ Gustav provinile zvedl pohled a uviděl, že za gaučem stojí Georg, ruce zkřížený na prsou.
„Nic,“ řekl Gustav rychle.
„Oh, s tím jdi do prdele, ty se z ní snažíš udělat bubeníka,“ řekl Georg a přešel ke své neteři a zvedl ji, nejdřív ale hodil po Gustavovi paličky. „Všichni víme, že bude hrát na basovou kytaru, tak se nesnaž.“
„Měls dýmku, než si sem přijel, jinak to nechápu, seš pořád asi ještě zhulenej,“ opáčil Gustav. Zoe se v Georgově mohutném náručí vrtěla, a dělala zvuky, kterým oběma dávala jasně najevo, že chce dolů. Jakmile se její ruce dotkly koberce, přelezla k paličkám a začala je ožužlávat.
„Hej, kluci, za chvilku tu bude pizza. Co má kurva v puse?“ zeptal se Tom, když vyšel zpoza rohu s mobilem u ucha. „To si ze mě snad děláte prdel,“ vyštěkl.
„Já mu to říkal,“ řekl Georg rychle. „Nebude z ní bubeník.“
„Samozřejmě, že ne. Ne… Můj příbuzný nikdy nebude bubeníkem.“
„Co je špatnýho na tom, být bubeníkem?“ dožadoval se Gustav.
Tom s Georgem se na sebe podívali a zasmáli se. „Kdybys se sebou musel trávit čas, neptal by ses,“ odpověděl Tom. „Mimo to, všichni víme, že bude hrát na kytaru. Chci říct, má to v genech.“
***
Bill a Melinda vešli do obýváku, kde je pozdravili Tom, Gustav a Georg, kteří se z celého srdce hádali, na jaký nástroj bude Zoe jednou hrát.
„Co to kluci děláte?“ zeptala se Melinda a podívala se na ně jako by byli šílení. „Mluvíte o dítěti, kterému ještě není ani jeden rok.“
„No a? Mohla by být fenomén,“ odpověděl Gustav, a Tom s Georgem rychle přikývli.
Bill se podíval na zem a odfrkl si.
„Um… Jo.“ Všichni se podívali tím směrem a uviděli Zoe, na zádech. Nějak se vykroutila ze svých plínek a cucala si nohu. „Jo, je fenomén. Ale už dopředu bylo jasné, že ta bude jedině zpívat.“
~*~
Bill zatnul zuby a snažil se ignorovat to pálení v tříslech. Martin mu řekl, že bez práce nejsou koláče, a tohle byla opravdu bolestivá práce, takže za tohle se mu bude muset odvděčit přímo náklaďákem koláčů. Byl na StairMateru už dvacet minut a patnáct mu jich ještě zbývalo, zapnul si televizi a snažil se nezírat na svoji postel, protože stačily jen dvě vteřiny, aby se do ní ponořil a ignoroval slova svého osobního trenéra po zbytek dne.
Přál smrt komukoliv, kdo vymyslel StairMaster a přepínal programy, dokud nenarazil na svůj obličej. Bill se zamračil a zesílil to.
„-přemýšlí, co se stalo Billovi Kaulitzovi? Byli jsme zvyklí ho vídat na nákupech nebo opalovat se se svým bratrem Tomem na pláži, ale od porodu své dcery Zoe, nic. Stal se z něj samotář nebo co?“
Muž se usmál a rozesmál se, když jeho kolegyně moderátorka souhlasila.
„Musí vypadat legračně, jestli ji skrývá. Ale víte, Bill byl mladý, když ji měl, takže se nejspíš z toho trochu zcvoknul jako každá mladá hvězda, co měla kdy dítě. On je ale dost chytrý na to, aby to dělal v soukromí.“
„Nemyslím si, že by někdy někdo o Billovi Kaulitzovi řekl, že je génius.“
Bill zabručel a vypnul to. Naživo o něm prohlásili, že je hloupý, a ještě se tomu kurva smáli. On prakticky běhal po schodech nikam, a snažil se vybíjet si svou zlost, aby shodil ještě pár kilo. Už jen pár kilo.
Tom vešel do místnosti a sledoval, jak Bill skřípe zuby a svírá řidítka posilovacího stroje, zatímco šlape do vzduchoprázdna. „Jak dlouho máš v plánu posilovat?“ zeptal se se zívnutím. Bill naštvaně vydechl a odfoukl si vlasy ze zpoceného čela.
„Za pár dní mám naplánované vážení,“ zaúpěl a zrychlil svoje pohyby.
Tom si sundal čepici a zavrtěl hlavou. „Jdi s tím k čertu, Bille. Tohle je nenechám ti dělat.“
„Tomi, není to tak, vážně-„
„Ano, to teda je,“ nesouhlasil Tom. „Nemáš nadváhu. Poprvé v životě, si myslím, že se přibližuješ tvojí předepsané zdravé váze!“
„Tome,“ řekl Bill něžně, pomalu, aby mu jeho bratr rozuměl. „Jsme od přírody hubení. Chci zpátky to svoje tělo, a chci ho zpátky teď.“
„Ale co když ho nemůžeš mít zpátky? Co když je to minulost a tu nemůžeš dostat zpátky?“ zkřížil Tom ruce a probodl své dvojče pohledem. „Zabiješ se jen proto, abys ho dostal zpátky? Necháš společnost nařizovat ti, jak máš vypadat?“
„Jsem jen na StairMasteru, Tome. Není to konec světa, a já nevynechávám jídlo, abych zhubnul.“ Slezl Bill ze stroje a zakolísal, než získal zpátky svou rovnováhu. Tom chtěl odpovědět, ale někdo zaťukal na dveře. „To je Melinda,“ zamručel Bill, a Tom věděl, že jejich hádka nebo diskuse bude muset počkat. Šel otevřít dveře a nechal hospodyni vejít.
Držela Zoe, která jí šťastně brblala v náručí, otočila se, uviděla Toma a trošku zanaříkala, zatímco si mnula oči. „Je čas jít spát,“ zašvitořila Melinda a Zoe znovu zabručela. „Jen jsem vám ji přinesla, abyste si mohli říct dobrou noc.“
Bill si povzdychl, utřel si obličej a krk, a vzal si k sobě svou dceru, jemně ji políbil. „Dobrou noc, Zoe. Vím, že jsi ospalá, a hned jak budeš v postýlce, tak usneš,“ řekl a políbil ji na ručičky. Zoe začala usínat a Tom si ji jemně vzal k sobě.
„Dám jí do postele. Můžeš jít domů, Melindo. Díky,“ řekl s očima jen pro svou dceru. Dal si ji na rameno a odešel do dětského pokoje. Bylo tam šero a hezky teplo, a Zoe bojovala ještě víc se spánkem, když se otřela celým obličejem a vydechla, jak se na Tomově krku snažila víc uvelebit. „Je čas jít spát, princezno. Budeš hodná nebo budeš zase plakat?“
Zoe se Toma držela, nechtěla se ho pustit, když se jí snažil dát do postýlky, a tak s ní chodil dokola po pokoji, ve tmě, dokud se sevření na jeho tričku od Phat Farm neuvolnilo. Zoe se trochu protáhla a uvolnila, a když ji dal Tom do postýlky, nevydala ani hlásku. Přikryl ji a potichu odešel, než se rozhodne, že chce zůstat vzhůru.
~*~
„Přísahám, někdy mi přijde, že jsem tu jen já, Zoe a Bill proti celému světu. Společnost se snaží s ním vyjebávat ohledně jeho váhy, lidi v televizi mluví o mojí dceři, jako by byla zdeformovaný zvíře, a všichni máme před sebou turné.“
Stephen přikývl a pokrčil rameny. „Tak na turné nejezděte.“
Tom zbledl. „Ne! Já chci na turné. Chci říct, myslím, že chce, no nic. Prostě na nás hází pořád další a další krávoviny, a já už takovýhle blbosti v životě nechci. No, kromě těch, kterým se nemůžu vyhnout.“
„No, tohle asi jen tak neobejdeš.“
„Ne.“
„Takže to je všechno, co tě trápí?“ Stephen vypadal skepticky a Tom se začervenal.
„No, je to hloupé.“
„To já to ohodnotím, je to moje práce. Řekni mi to.“
„V televizi byla taková anketa; zastavovali na ulici různý kluky a ptali se jich, jestli by Billovi udělali dítě.“
Stephen se zašklebil. „Ou. To nemohlo být hezké.“
„Bylo to nereálný, vážně. Bill se tomu smál, ale znělo to hrozně falešně, protože u nás zrovna byla Molly a její děti. Ale odešel, dokonce, i když jsme to vypnuli.“
„A to tě naštvalo.“ Zapsal si Stehen pár poznámek, zatímco se Tom zašklebil.
„Jasně, že mě to naštvalo, ale s tím se setkávám už od našich třinácti let.“ Píchal Tom svým nehtem do opěradla od gauče a odmítal se na Stephena podívat.
„Takže, co je problém teď?“
„Všechno.“ Zabořil si Tom obličej do dlaně a nahlas vydechl. „Chci říct celému světu, že to já jsem Billa oplodnil, ale nemůžu.“
„Dokud to budeš vědět ty sám, tak to je v pořádku.“ Usmál se Stephen. „Mimo to, když ucítíš potřebu to někomu říct, zavolej mi, nech mi vzkaz, nebo něco. Tak to ze sebe budeš moct dostat, ale nezničíš si život.“
Tom přikývl a podíval se na hodinky. „Budu muset jít. Bill chtěl, abych něco vyzvedl, než bude muset jet na to pitomý vážení.“
„Řekni Billovi, že si může přeobjednat sezení na odpoledne místo rána, pročistil jsem svůj rozvrh.“ Zvedl se Stephen a potřásl Tomovi rukou. „Pamatuj, Tome, máš to pod kontrolou.“
Tom přikývl. „Jo, mám nad sebou kontrolu.“
Když odešel, Tom se zamyslel, jaký to bude, zase pracovat, pryč ode všech, a nemít dostatek energie na to, aby se zajímal o to, co o nich lidé říkají. Možná, že to pro ně bude dobré.
Doufejme.
autor: Majextrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Skvělý, stejně jako první řada. Mám strašně ráda tuhle povídku a už se těším na pokračování
Jůůů, Zoe je naprosto roztomiloučká! ♥♥ 🙂 A celej díl je naprosto úžasnej! Ostatně jako všechny! 🙂
Btw, lidi ze společnosti bych nakopala do řiti!! 😀
Oh Zoe je tak roztomilé miminko. A jak se tam kluci hádali, co z ní jednou bude×D myslím, že až vyroste, objasní jim to velice dobře sama×D A štve mě Bill s tím hubnutím…může být rád, že není kost a kůže a má pár kilo navrch.
A já jsem pro zpěvačku, která bude umět hrát na kytaru. 🙂
Moc pěknej dílek.
Je mi líto Toma. Pro něj to musí být hodně nepříjemný nemoct říct pravdu a snášet všechny ty chlapy kolem, který by nejraději Billa snědli za živa.
A přidávám se na jeho stranu. Bill hubnout nemusí. 🙂
Zoey will be beatiful and sweet singer, like mummy!
I admire Bill for his determination in training!
Of course I love lilkatie ♥ =D
jsem happy, že blog vám už jede
Zoe je naprosto rozkošná, úplně ji vidím, jak usíná v Tomově náručí ♥
Tohle je prostě úžasná povídka, když ji čtu, připadá mi to jako skutečnost =) Toma je mi dost líto, musí to být depresivní, když se k Zoe nemůže přihlásit jako táta…
A děkuju za překlad =)
Zoe naprosto zbožňuju, miloučké to dítě x) A musí být nádherná, když má takové tatínky 🙂 A myslím že nejlepší by bylo kdyby hrála na bubny, na basovku, kytaru a navíc i krásně zpívala xD
Ale Bill by neměl tak hubnout..to je hodně špatný 🙁 Z toho budou problémy..Nevěřím že Toma poslechne, na to je až moc tvrdohlavej.
A strašně mě štve že nikdo neví že Tom je otec, všichni nebo ti co jim to řekly si myslí že je otec Andreas..a to je strašný. myslím že to Tom dřív nebo později nevydrží a řekne to. Nebo začnou dělat problémy Andreasovi rodiče kteří jsou mi hrozně nesympatičtí..
Zbožňuju tuhle povídku, je nejlepší jakou jsem kdy četla 🙂
A děkuju moc za překlad x)
Ta část, kde se kluci hádali, co bude jednou ze Zoe byla vážně skvělá..x) Náramně jsem se u toho pobavila..:-D
A je mi vážně líto Toma…taky by mě štvalo, kdybych lidem nemohla říct, že je to moje dítě….asi bych se z toho vážně zcvokla..takže má Tom můj obdiv..:)
Vážně se těším na další díl, tahle povídka je famózní…!**
Och, a Lil.Katie vážně děkuju za překlad 🙂
Tahle druhá řada je stejně skvělá, jako ta první. Zoe je úžasná. A myslím, že tatínci i strejdové se ještě budou divit, co z ní vyroste 😀
Ale Toma je mi taky moc líto 🙁
úžasné
skvělí.tahle pivídka je ejlepší
no potěš koště Bill sportuje…xD
Zoe bude modelka po mamině XD
A řekněte někdo Billowi, že sex je taky sport a dokonce u toho může bejt w posteli…