autor: Rachel
Billovy oči už poněkolikáté prolétly celou kanceláří a spočinuly na krásném, jistě velmi drahém nábytku. Stačilo jen, aby se rozhlédnul kolem a všude viděl kvalitu a luxus. Tomova kancelář byla zařízena v moderním stylu a již z prvního pohledu bylo vidět, že celou místnost si Tom navrhoval sám. Vše bylo sladěno do černé, šedé a bílé barvy a působilo dojmem stylu opravdového manažera.
Černovláskův pohled se odtrhl od pohodlných křesel z černé kůže a Bill popošel o pár krůčků k další zdi. Byla to zeď s asi pěti obrazy, na které teď Bill zvědavě zamrkal a pozorně si je prohlížejíc, mírně se naklonil dopředu. Byly to tváře mužů, které neznal, správně však usoudil, že jsou to určitě nějací slavní rapeři a zpěváci, se kterými Tom spolupracoval. Zamrkal a znova po jednotlivých fotkách přeletěl pohledem. Všichni vypadali téměř podobně, měli stejný styl jako Tom… ani jeden z nich se však krásnému mladíkovi nemohl vyrovnat.
Billovy oči odtrhly svůj pohled od obrazů… a Bill se po očku zadíval na chlapce, telefonujícího za stolem. Mírně se pootočil a pozorněji si mladíka prohlédl.
Dnes vypadal tak jinak, neobvykle, přesto však jediný pohled na něj Billovi prozradil, že si dal opravdu záležet. Skvělé XXL džíny doplnil zelenobílými teniskami, které sladil s bílým XXL tričkem a jemnou, tenkou košilí na knoflíčky se zelenobílým kostkovaným vzorem. Tentokrát nepoužil šátek ani čelenku, černé copánky nechal volně splývat na ramena. V jeho ušních lalůčcích se vyjímaly černé náušnice, a ještě více tak vyvolávaly u černovlasého chlapce obdiv.
Tiše vydechl a pohledem sklouznul od masivních hodinek na levém zápěstí k jeho tváři. Jeho dech se zatajil a Bill k ní obdivně vzhlédl. Byla nádherná, z profilu možná ještě dokonalejší než kdy dřív. Snědá, sluncem opálená pokožka, jí přidávala na kráse a zvýraznila tak tmavé, až černé obočí na mladíkově tváři. Hustý závoj černých dlouhých řas se jen lehce chvěl a mihotal a tmavě hnědé, oříškové oči se upíraly někam na pohled před sebou. Narůžovělé, plné rty byly pevně semknuty k sobě, jen občas se z nich vylinulo pár slov, zatímco jejich majitel pozorně naslouchal hlasu v telefonu. Tak pozorně, že si ani nevšiml páru dvou mandlových očí, které jej zpovzdálí jen tiše pozorovaly.
Pomalu popošel o krůček blíž a pohledem přeletěl celou jeho tvář… až se jím zastavil na části, která jej lákala ze všeho nejvíc – plné, sametově hebké rty. Pousmál se nad vzpomínkou, když je vlastnil poprvé těmi svými, a nato se na ně znova pozorně zadíval. Sledoval každý jejich pohyb, každé slovo, které vyslovily, každý okamžik, kdy se o sebe otřely a lehce pohnuly dvěma kovovými kuličkami v tom spodním. Neuniklo mu nic, ani jediný jejich pohyb… a ani povystrčená špička jazyka, která je pomalu, avšak důrazně obkroužila a hravě si pohrála s malým piercingem. Billovy rty opustil tichý výdech a Bill se jen užasle zadíval na ten dokonalý pohled před sebou. Cítil, jak jeho srdce vynechalo několik úderů, když mladík toto gesto nevědomky zopakoval.
„Takže v pořádku, jsme domluveni na zítra kolem poledne. Vezměte s sebou ty podklady, o kterých jsme posledně mluvili. Budu se těšit. Nashledanou,“ Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom telefon spokojeně odložil před sebe na stůl. Právě mu volal jeden z nových klientů, který byl dost dobře finančně zajištěný na to, aby od něj Tom pro firmu vydělal další balík. Spokojeně se usmál a otočil se na křesle směrem ke své krásce.
Na jeho rtech se okamžitě rozlil něžný úsměv, když pohledem utkvěl na černovláskovi, který s mírně nakrčeným čelem pečlivě očima zkoumal jedno z Tomových ocenění. Cítil, jak se v jeho bříšku usídlil ten příjemný, chvějivý pocit, když se jeho oči setkaly s hloubkou těch čokoládových.
„Pojď ke mně,“ zažadonil šeptem a prosebně k němu vztáhl ruce. Billovi přišel ještě krásnější a možná i sladší, jako malé dítě, které touží po své oblíbené hračce. Neváhal ani vteřinu. Pomalu přicupital ke stále sedícímu Tomovi, přeci se však jen nesměle zarazil a tiše popošel k jeho židli. Tolik odvahy v sobě ještě neměl, aby si dovolil to, co mu blesklo myslí hned, co k němu Tom vztáhl ruce. Na tohle si ještě netroufal, proto jen nesměle postával u stolu a tiše vyčkával na Tomovu reakci. Netušil, že to, nad čím přemýšlel, se promítalo i v Tomově mysli… avšak úplně jiným směrem.
Poposedl si na pohodlném křesle a opatrně vzal Billovu dlaň do té své. Pousmál se a jen velmi jemně si jej stáhnul na svůj klín, cítíc Billovu muší váhu. Přes jeho tvář přelétl úsměv, když spatřil úžas a překvapení ve dvou čokoládách, které se na něj nejprve trošku zmateně upřely. Stačil však jediný pozorný pohled do nich a Tom cítil, že černovlasý chlapec, sedící na jeho klíně toužil po tom samém.
Nepotřebovali mezi sebou mluvit. Stačila jim jejich gesta, pohyby a doteky, aby poznali, po čem ten druhý touží a co si přeje. A Tom to poznal hned v několika prvních vteřinách. Netrvalo dlouho a Billovy rty se spojily s těmi jeho v prvním polibku. Poposedl si na Tomově klíně, přisunul se blíž k jeho tělu a ovinul své paže kolem Tomova krku, majetnicky se zmocňujíc jeho rtů. Pokrýval je polibky, bral je mezi své a žádostivě sál… a aniž by si to sám uvědomoval, pomalu se stával on tím odvážnějším a dominantnějším v jejich líbací hře.
Veškerá jeho nervozita a nesmělost, kterou cítil, z něj nadobro opadla a on se konečně zmocnil Tomových rtů tak, jak to právě cítil. Skrytá vášeň, touha a horkost projela celým jeho tělem, když povystrčil svůj jazyk a špičkou obkroužil obrys Tomových plných rtů, žádostivě se dobývajíc dovnitř. Pousmál se, když mu odpovědí bylo pootevření… a Tomův jazyk, který mu okamžitě vyšel vstříc. Pomalu povystrčil ten svůj a omotal se kolem něj, dlaní se přesouvajíc na Tomovu hebkou tvář. Hladově jej líbal, kmital jazykem… a když ucítil na svém zadečku lehké pohlazení a dlaň, která se na něm usídlila, ještě více vsál horké rty mezi ty své. Opatrně mu zaklonil hlavu, jazykem se dobývajíc co nejhlouběji do jeho úst a tiše do polibku vzdychl, dlaní sjíždějíc na Tomovu hruď…
Ani jeden z nich nevnímal nic kolem. Byli natolik zabráni sami do sebe, že vůbec nezaznamenali tiché zaklepání na dveře. Vyrušilo je až tiché, avšak dosti slyšitelné prásknutí dveří a kaštanově hnědé vlasy recepční, naposled se míhající za nimi. Oba chlapci se od sebe polekaně odtrhli a zraky obou se upřely na už zavřené dveře a rychlé, vzdalující se kroky za nimi.
Billovy oči párkrát nevěřícně zamrkaly a Bill si dlaní poplašeně přikryl ústa, otáčejíc se k Tomovi. Domyslel si, kdo je asi v jejich příjemné chvilce vyrušil. Nevěděl, jestli se má smát nebo ne.
„Myslíš, že nás viděla?“ zašeptal první otázku, která mu přilétla na jazyk a otočil se na Toma, klidně sedícího.
Tomovy oči překvapeně zamrkaly a on si jen v duchu dával dohromady Billova slova. I v jeho mysli se právě objevila myšlenka… avšak úplně jiná, než ta Billova. V tuto chvíli mu bylo úplně jedno, kdo je viděl a kdo ne. Místo toho vzhlédl a zadíval se na černovlasého chlapce, sedícího na svém klíně.
Nemohl tomu uvěřit. Kam se poděl nesmělý, stydlivý Bill, který mu věnovával polibky s až velkou opatrností a neodvážil se jej ani toužebněji políbit? V tuto chvíli tady nebyl. Místo toho se Tom díval do očí odvážného kluka, s neskrývaným úžasem a překvapením v těch svých. Bill jej překvapil a nejen to. Svými gesty a chováním Tomovi dokonale vyrazil dech a zbavil jej všech slov. Bylo to totiž vůbec poprvé, co se líbali tak žádostivě, s takovou vášní. Poprvé dal Bill průchod všem svým citům, které v něm převládaly, touze a vášni, bez ohledu na svou plachost a stydlivost. Takového jej Tom neznal. Bill jej svým nenadálým přístupem překvapil a to si Tom moc dobře uvědomoval. A nezáleželo na tom, jaký byl Bill předtím a jaký byl teď. Věděl jen jediné – tohle se mu líbilo.
„Nevím,“ pokrčil rameny nad Billovou otázkou a stále si jej zaskočeně prohlížel. Takhle rozvášněný mu přišel možná ještě více přitažlivější a víc sexy než kdy dřív. Pousmál se a prsty upravil Tomův límec.
„A mimochodem – dlužíš mi malé vysvětlení,“ zašeptal a začal si konečky Tomových copánků namotávat na prst. Tom zamrkal.
„Jaké vysvětlení?“ zeptal se automaticky a mohl spatřit na Billových rtech úsměv. Pomalu se nadechl.
„Mmm… jde o to, že jsi o mně vyprávěl paní recepční, a možná i ostatním v této firmě,“ začal pomalu a konečky copánků šimrajíc Toma po tváři, užíval si jeho zmateného, nevědomého výrazu, který se však během okamžiku změnil na spokojený. Tom jej objal kolem pasu a přivinul k sobě.
„No, musím se pochlubit, jakou mám doma krásku,“ přiznal a dosáhl svého. Billovy oči se rozzářily a jeho tvář rozjasnil úsměv, když si uvědomil význam Tomových slov. Přitáhl si jej za týl blíž k sobě a věnoval jeho rtům polibek.
„Máš moc práce?“ optal se a pohledem sjel na Tomův pracovní stůl. Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, dnes naštěstí ne,“ odvětil, nato se však znova zamyslel.
„Víš, v pondělí jedu vždycky na velký nákup, a tak mě napadlo… Když dnes končím dřív, co kdybychom šli na nákup společně, všichni tři? Počkal bych na vás na parkovišti kolem třetí hodiny a jeli bychom společně domů, hm?“ nabídl Billovi a dlaní lehce přejížděl po jeho zádech. Bill se zamyslel.
„To není špatný nápad. Hailii vyzvednu v jednu a za dvě hodiny to stihneme,“ odvětil a oplatil Tomovi úsměv.
Ještě chvilku setrvávali v láskyplném objetí, než se Bill pomalu zvedl a upravil. Do hodiny musel už čekat Hailii před školou, měl nejvyšší čas. Poupravil si kabelku na rameni a otočil se čelem k Tomovi.
„Tak… ahoj,“ zašeptal a zadíval se do dvou zářících oříškových očí.
„Ahoj. Ozvu se, až tam přijedu. Dávej na sebe pozor,“ zašeptal a políbil nejprve jeho čelo a pak rty, dlaní něžně hladíc Billovu tvář. Naposled vtiskl malý, lehký polibek na hřbet jeho ruky a otevřel mu dveře na chodbu, vedoucí na recepci.
Rozloučil se, přeci jen však zpoza chodby sledoval Billovu postavu. I na dálku mohl zřetelně rozpoznat jeho červenající se tváře, když s pohledem, sklopeným k zemi rychle přeběhl přes recepci a tiše pípl nashledanou. Pousmál se a znova za sebou zavřel dveře.
Tomovy oči se rozhlédly po kanceláři a Tom sklopil pohled někam k zemi. Stiskl si dlaně, pomalým krokem přešel k oknu a zamyslel se, dívajíc se na rušné berlínské ulice. O tomto přemýšlel už od dnešního rána, uvažoval… a teď, když konečně osaměl a utřídil své zmatené myšlenky, rozhodl se to alespoň zkusit.
Posadil se do křesla, vytáhl z kapsy peněženku, a když po chvíli konečně našel v hromádce vizitek tu jedinou, kterou právě potřeboval, pohodlně se v křesle uvelebil, zvedl sluchátko a s úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech začal jednotlivá čísla na lístku vyťukávat.
autor: Rachel
betaread: Janule
Ach … Úžásné, dokonalé, nádherné … ♥ … Miluji tuhle povídku …♥
Tááák, doufám, že tu bude co nejvíc komentů, těším se na ně:-) O víkendu jsem se vrátila a chystám se zase to normálně rozjet, aby se konečně začalo něco dít a posunuli jsme se dál, takže slibuju…:-D♥
Tak pište pište, těším se na vaše ohlasy!!!
Vaše R. xD
Krááásná povídka 🙂
Teda Rachel!!!! Mám týdenní absťák twincestu, a ty mě teď normálně chceš zabít xD!!! To bylo dokonalé!!!! Ta líbačka, umírám! A toho Toma na začátku jsi popisovala tak skvěle, že ještě teď slintám, a jsem z něj úplně mimo xD!! Ten Bill se ale má! Nádherný díl, super, moc se ti povedl ♥♥♥
oh yeahhhhhh kruci.. 🙂 mám dost….chci nějákou akci…sakra..sakra.. 😀
Prostě jen wow hodně dobré.
uuuuuuauuuu!!! sem zvědavá, co Tom plánuje…..
fakt krásný, podle mýho jedna z nejlepších povídek
oh sakra…perfektní díl…x)
dokonalost sama
Copak Tom vymyslel.