autor: Nameless Lady
„Prostě teď potřebujeme oba nějaký čas pauzu, chápeš?“ Tom se snažil vysvětlit manažerovi, proč musí ze dne na den odjet na dovolenou a zrovna teď, uprostřed všech promo akcí k novému albu.
„A to si nemůžete vyjet, až skončí promo?“ Jost ho pořád nechápal.
„Koukni, Bill má zítra svátek a já mu slíbil veliký překvapení, když mu teď řeknu, že se to ruší, jak mu asi bude? A co si pak asi pomyslí o mně, hm?“
Manažer rozhodil bezradně rukama. „A kdy chcete odletět?“ zeptal se zadumaně.
„Pozítří.“ Oznámil mu Tom a byl si jistý, že s tímhle datem ho Jost pošle do háje rovnou, ale vyzkoušet to musel.
„Ty si ze mě děláš srandu, že jo?“ Na Tomovi přistál nasupený pohled, musel se pousmát. Přesně tuhle reakci totiž očekával.
„Ne, proč?“ usmál se od ucha k uchu, aby Davida ještě víc naštval.
„Pane bože, co jsem komu udělal…“ složil hlavu do dlaní a zhluboka se nadechl.
„Tak co ty na to?“ Tom nervózně zkontroloval hodinky, za deset minut měl být před kinem. Domluvili se s Billem, že si vyjdou jen tak do města. A když přijde pozdě, bratr se na něho akorát tak naštve.
„Jeďte si, kam chcete, jen se prosím za týden zase vraťte, ne aby vás napadlo si to tam prodloužit, další zdržení si nemůžeme dovolit, je to jasný?“ Tom jen kýval hlavou, jako že rozumí, ale vlastně už Josta neposlouchal. Viděl sebe a Billa na pláži s drinky v rukou při západu slunce…
„A vypadni už, nemám čas jenom na tebe.“ Poplácal ho Jost po rameni.
„Dík, Dave…“ řekl mu Tom vděčně a zmizel.
„Užijte si to tam.“ Slyšel ho ještě za sebou volat.
„O to se neboj, my si to určitě užijem…“ mumlal si pro sebe, zatímco nasedal do auta. Spěchal ke kinu za Billem, ale hodně ho omezovaly dopravní předpisy ve městě.
Bill seděl v autě před kinem a čekal na Toma. Zase měl zpoždění, jako obvykle. Vykukoval z oken a vyhlížel jeho stříbrný sporťák. Snad by měl lepší výhled, kdyby vystoupil na ulici, ale nechtěl riskovat nálety fanynek a paparazziů. Stejně, když si dnes vyjdou jen tak do města, budou hned zítra ve všech časopisech a na všech internetových stránkách po celém Německu. A o pár dní později i v jiných státech. Tahle strana slávy je dost vyčerpávající.
Najednou se kolem něho prohnalo s hlasitým troubením auto. Billovi to spíš připadlo jako stříbrný flek, ale pak si uvědomil, kdo v tom autě sedí.
Tom se v další ulici prudce otočil a vzápětí už parkoval vedle Billa. Vystoupil z auta a šel k Billovi. Otevřel dveře a mile se na něho usmál.
„Nemysli si, že když na mě uděláš tenhle kukuč, zapomenu na to, že zase jedeš pozdě, Tome.“ Začal ho hned kárat Bill.
„Ale no tak. Byl jsem něco důležitého zařizovat.“ Ospravedlňoval se a posadil se k Billovi na sedadlo spolujezdce. „Jel jsi opatrně, že jo?“ upřel na bratra ustaraný pohled.
„Já jezdím vždycky opatrně, ale ty ne, jak jsem viděl.“ Uchechtnul se Bill, ale hned zase zvážněl. „Co kdyby se ti něco stalo? Co bych dělal?“ vyčítal mu a div, že se nerozplakal.
„Ale no tak, nic se přece nestalo, a já tak jel jenom proto, že jsem spěchal za tebou.“ Tom Billa objal a v duchu děkoval, že tu jsou opravdu tmavá skla.
„Tak, co podnikneme?“ zeptal se Bill po chvíli, kdy ho Tom svíral ve vroucném objetí.
„Mám celkem hlad, zašel bych někam na oběd.“ Odpověděl mu Tom a pohladil si břicho.
„Tak jo.“ Bill pokýval hlavou a otočil klíčem v zapalování. Tom ho ale chytil za ruku, aby ho zadržel.
„Můžu řídit?“ hleděl mu zblízka do očí, byl opravdu hodně nesvůj, když viděl Billa za volantem.
„Ty jsi hrozný! Myslíš si, že už nedokážu odřídit kousek cesty bez nehody??“ Bill se rozzlobil a koukal na Toma očima, ze kterých šlehaly blesky.
„Ne, ne, to si rozhodně nemyslím, jen… jen mám strach, aby sis nic neudělal, to bych nezvládnul.“ Sevřel mu ruku, za kterou ho stále držel.
„Nebylo by lepší, kdyby sis přesednul a jel svým autem?“ prohodil naštvaně Bill. Toma to zaskočilo, nečekal, že na něho bratr takhle vyletí a naštve se.
„Ne, to nebylo. Pusť mě za volant, prosím.“ Přemlouval ho zase.
„Tome, ale já chci řídit, chápeš to?? CHCI!!“ Bill mu zakřičel do tváře a vytrhl mu svoji ruku.
„Dobře, je to na tobě.“ Tom se snažil být v klidu, aby na Billa nezařval něco, co by ho později dost mrzelo.
Bill nastartoval a díval se přitom přímo před sebe. „Měl by sis zapnout pás, když se tak bojíš.“ Prohodil směrem k Tomovi.
Jeli mlčky až k jejich oblíbené restauraci. Oblíbené proto, že byla dost luxusní a skoro vždy také prázdná.
Vystoupili. Tom čekal na Billa, než obejde auto a připojí se k němu, ale on místo toho vykročil spěšným krokem ke vchodu restaurace. Tomovi nezbylo nic jiného, než se za bratrem rozběhnout. Dostihl ho těsně před velikými kovanými vraty. Chytil ho za ruku a přinutil ho tak zastavit se. Otočil si ho k sobě, aby mu viděl do tváře.
„Co se děje?“ Tom mluvil tiše a klidně, i když v klidu rozhodně nebyl. Bál se, aby mu Bill neřekl, že už ho má plné zuby a že ho nechá. To by asi nepřežil.
„Neustále mě podceňuješ, myslíš si, že jsem neschopný…“ odpověděl mu Bill po chvíli přemýšlení tak tiše, že ho nebylo skoro slyšet.
„To si přece vůbec nemyslím, blázínku.“ Tom nevěřícně zakroutil hlavou a přitiskl Billa k sobě. Objal ho. „Mám o tebe jen neskutečný strach.“ Zašeptal.
„Tome, pusť mě, můžou tu být fotografové.“ Bill se bránil ze všech sil, nechtěl být někde vyfocený zrovna v téhle pozici, ale Tom ho ze sevření nepustil.
„Kašli na fotografy, copak ti takhle není dobře?“ Tom Billa pohladil po celé linii páteře, až mu přejel mráz celým tělem.
Pak ho chytil za ruku a zatáhl za nejbližší roh. Opřel Billa o zeď a díval se mu do očí. Bill ho objal za krkem a přitáhl si ho k sobě. Už se nebránil. Líbal Toma s takovou razancí, až se Tomovi podlamovala kolena. A to, přiznejme si pravdu, se moc často nestává.
„Neměl jsi hlad?“ usmál se na něj po chvíli Bill. Stáli pořád ve stejné pozici, pevně na sebe nalepení, vnímali tělo toho druhého.
„Nějak mě to přešlo, jel bych domů,“ zazubil se Tom a jemně kousl Billa do ušního lalůčku.
„Zapomeň! Jdeme jíst.“ Rozhodl Bill a táhl Toma za ruku za sebou. Když vyšli zpoza rohu, který jim byl skrýší dobrých dvacet minut, Bill Tomovu ruku pustil.
Pak vešli oba zároveň do restaurace. Hned u dveří se jich ujala hosteska, která kluky už dobře znala. Teda znala spíše Toma, proto se na něho taky dívala dost nevraživě.
„Ahoj, Nadine, jak se vede, holka?“ zahlaholil Tom vesele.
„Než jste sem přišli, bylo to lepší.“ Zavrčela, pak se ale omluvně podívala na Billa. „Bille, tebe samozřejmě vidím ráda, myslím, že víš, co se tady stalo, co?“ a zase probodla Toma pohledem. Bill se div nezadusil smíchy.
„Jo, vím, Tom se zmínil.“ Pokýval soucitně hlavou, pak se k ní naklonil blíž a pošeptal jí: „Může tě ale těšit, že si pamatuje tvoje jméno.“ A zazubil se na ni. Ona jen zakroutila hlavou a uvedla je k jejich stolu.
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
Krásný dílek … Už se moc těším na další ♥…
To je teda fakt úspěch, když si Tom zapamatuje jméno nějaké holky..xD A pořád ještě nevím, co bude to překvapení =)
těším se na tu jejich dovolenou…to bude překvápko…x)
Co tam Tom vyvedl?