autor: Disturbed Angel
17.květen 2007
Dneska mi táta oznámil, že zítra budu dělat nějaké zkoušky. Musím je prý udělat a tím zvládnu školu. Nechápu, jak to udělal, jak to zařídil, ale raději se ani neptám. Poslední dobou je nervózní a dokáže jej rozčílit i sebemenší maličkost. Nechci riskovat další kopance, které by mi při sebemenší poznámce jistě uštědřil.
23.květen 2007
Zkoušky jsem splnil. Ovšem pochvaly se mi samozřejmě nedostalo. Ani jsem to nečekal. Jen se bojím. Bojím se, že teď to bude jiné než do této chvíle. Jediná moje jistota je tenhle deník. Třeba se jednou dostane do ruky tobě, Tome a alespoň takhle zjistíš, kde jsem byl a co jsem dělal. Už jsem s ním tak dlouho nemluvil. Tak moc mi chybíš, Tomi.
Tom dal hlavu do dlaní a začal nekontrolovatelně vzlykat. Začal s ní kroutit, a když své ruce oddělal, naštvaně rukou shrnul zápisník ze stolu. Seděl na vysoké barové židličce u kuchyňského pultu. Položil se na něj a znovu začal plakat. Kdybychom zde postavili osobu, která Toma nezná, a neví o něm absolutně nic, vsadím se, že by řekla, že Tom má velké trápení. Je to trochu ironické, protože snad úplně každý by poznal, že se Tom trápí. Ale tohle bylo zoufalství. Možná, že by řekl, že mu asi někdo umřel. Po pravdě nevím, co by bylo horší.
Tom by se zbláznil, kdyby zjistil, že je Bill doopravdy mrtvý. Věděl by, že půjde za ním. Zabil by se, spáchal by sebevraždu jakýmkoliv způsobem. A do té doby by se jisto jistě trápil tím nejhorším způsobem. Už by byl prakticky mrtvý, kdyby věděl, že nežije osoba, na které mu v jeho životě nejvíc záleželo.
Teď ale přichází ta druhá věc. Je snad lepší, aby Tom žil s představou, že Bill žije. Odpověď by byla jednoznačná, jistě. Ale teď si Tom nebyl zcela jistý. Když si uvědomil, jak moc jeho bratr trpí, měl v hlavě myšlenku i na to, že by možná bylo lepší, kdyby byl bezbolestně umřel. Sejdou se!! Tom věděl, že i když to nebude v tomhle životě na téhle planetě, že jsou si souzeni a budou spolu.
Vstal a stoupl si ke kávovaru s hrnkem, který začal plnit černým nápojem. Jakmile byl až po okraj plný, odložil ho a pomalu se vydal k velkým proskleným dveřím, které mířily na terasu jeho bytu. Tom měl velice luxusní byt. Kdyby si mohl sám vybrat, bydlel by nejspíše v nejchudobnější části Berlína v garsonce 4 na 5 metrů. Ale chtěl mít perfektní byt. To kvůli Billovi. Určitě se mu bude líbit. Navíc je holý. Tenhle dvoupatrový byt měl jen ty nejzákladnější věci, které Tom potřeboval. Stěny byly holé. Nebyly tu žádné květiny ani obrazy, žádné fotky. Chtěl, aby až ho najde, až se vrátí do Německa, si Bill vybavil tohle obydlí, jak jen bude chtít, kreativitu měl vždycky. Tom jen chtěl, aby bydleli spolu šťastně. Mluvili o tom už dříve, ale to neměli nic. Neměli peníze, práci. Ovšem měli to, co teď nemá ani jedno z dvojčat, jeden druhého.
Tom se opřel o zábradlí a vytáhnul cigaretu z krabičky i se zapalovačem. Během chvilky už mu šel od pusy kouř. Neměl rád kouření. Nikdy se mu nelíbilo, když se s někým líbal a bohužel i s pachutí cigaret v ústech. I s jeho bráškou se dohodli, že nebudou kouřit. Tom kouřil víc než Bill. Měl to jako rutinu. Zato Bill kouřil hlavně, když byl nervózní. Tom zapřemýšlel sám nad sebou. Teď vlastně dělal to samé. Neustále byl ve stresu a cigaretu mu vždy na pár okamžiků zatemnila mysl. Dřív pomáhala jedna, dvě. Jeho nervozita dnes někdy neustane ani po šesti kusech.
Když si zapaloval druhou cigaretu, očima bloudil po městě. Měl slušný výhled na celý Berlín. A zase je myšlenkami u Billa. Jeho dvojče milovalo Berlín. Skoro každý víkend jej prosil, aby sedli na autobus a jeli na návštěvu Berlína. Tom přesně věděl proč. Nešlo o památky, ani o historickou část města, ale o nákupy. Tehdy ještě dredatý chlapec nechápal, jak někdo může milovat nakupování oblečení. Přemáhal se jen kvůli svému bratrovi, ale po pravdě to neměl moc rád. Co měl rád, byl úsměv na tváři jeho dvojčete. Co by pro něj přece neudělal.
Tom se trochu pousmál, kdyby teď Bill věděl, že i on nosí značkové oblečení. I to byla součást jeho plánu, až budou zase spolu. Bude chodit s Billem nakupovat nejmíň třikrát týdně. Koupí mu, na co si jen ukáže. I Tom by musel nyní přiznat, že ho to baví. Jeho důvod byl ale možná takový, že kdykoli za těch 6 let šel nakupovat, představoval si hubeného mladíka s černými vlasy, jak radostně pobíhá kolem stojanů s oblečením. Představoval si, jako by tam byl s ním, jako by mu radil, co si má obléci, co mu sluší a co si naopak nemá cenu kupovat. I v těch chvílích byl alespoň trošičku šťastný. Do doby, než přišel domů a plně si uvědomil, že jeho byt je prázdný a už tu není nikdo, kdo by mu pochválil jeho nové kusy oblečení.
Zamrkal víčky pře své hnědé oči. Vracel se vzpomínkami zpátky. Moc dobře si vzpomínal, jak ho jeho matka přemlouvala, aby neodjížděl z Magdeburgu. Nechtěl ji opouštět, a zároveň už s ní nechtěl bydlet ani minutu. Je to paradox. Nějakou dobu bydlel u kamaráda, a když se do Berlína chtěl přestěhovat i Andreas, bydleli spolu. Už tehdy, když bylo Tomovi asi 19 a Andreasovi 18, měl Andy kontakty s mafií. Doteď nechápal, jak to mohl jeho blonďatý kamarád jenom udělat, ale raději se ani neptal.
Oba už měli po škole a žádnou další neplánovali.
Byl to Andreas, kdo pomohl Tomovi rozjet jeho firmu. Bez něj by Tom nejspíš stále dělal ve skladu a balil zboží do obrovských krabic. Půjčil mu peníze a sám sledoval, jak Tom začíná od začátku. Nejdříve to bylo trochu směšné. Měl pronajaté dvě místnosti a zaměstnával 4 muže. A dneska pod ním pracuje skoro pět set osob. Všechno Andymu splatil, i když ten nejdříve nechtěl nic přijmout. Tom věděl, že Andreasovi nešlo o peníze, těch měl dost, ale přijal to, protože se prostě říká, přáteli buďme a dluhy si plaťme.
Pak si Tom koupil tenhle byt. Bude to už víc než dva roky. Andreas bydlel také v Berlíně, ale Tom věděl i o bytě v Hamburgu, Londýně, Římě a Vídni. Možná, že ještě někde, ale o tom nevěděl nebo se mu spíš jeho kamarád nezmínil. Moc se ho na jeho práci neptal. Věděl, že to není tak jednoduché.
Po čtvrté cigaretě se Tom odlepil od zábradlí a vydal se zpátky dovnitř. Pomalu zasunul skleněné dveře a ještě pozoroval pár vteřin město za ním. Na kuchyňské lince chytl do ruky hrnek kafe a posadil se na místo, kde seděl i před několika desítkami minut. Napil se a udiveně koukal, kam jen zmizel zápisník jeho bratra. Až když jej spatřil na zemi, uvědomil si, že tam ho odhodil on. Vstal a sebral ho. Chtěl si znova sednout, když na zemi uviděl ještě něco. Pomalu se pro to sehnul a zvedl kus papíru. Byla to fotka, jeho fotka. Musela vypadnout z toho deníku. Byla stará, už chátrající, a Tom na ní byl tak mladý. Alespoň takto byl přítomností u Billa.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
Ááááá, tak moc mě zajímá, co v tom deníku ještě je!
Krásně napsané, i když to působí tak depresivně…
Krásný, krásný, krásný…ale strašně smutný:( Doufám, že to dopadne dobře.
Já to už nevydržím,kdy už Tom chytí nějakou opravdu horkou stopu? To čtení deníku je dost deprimující….
Jsem strašně napjatá jak to bude dál. Doufám že Bill moc netrpí!!!
To je tak strašně depresivní a smutné..ale strašně se mi to líbí..! Obdivuju Toma, jak to všechno vydrží číst…já bych to asi nezvládla..Muí to být pro něho hrozné..ještě k tomu když neví kde je teď Bill…
Těším se na pokráčko 😉
Ježíííš.. dyť já to nemůžu ani číst celé.. musím po kouskách.. jinak bych bulila už od první věty.. ty mně tak trápíš.. nechceš dat i pohled Billího abych mohla klidně spát..??? bože.. nádhera.. no vidiš už se tu kvůli tobě začínám aj modlit.. chjo…
já už to nevydržím… sakra.. už šest dílů a skoro nic nevím xD
Ale no taak.. malej Tom i Bill.. už aby tam byla alespoň zmínka o žijícím Billovi nebo aby se alespoń setkali…
tahle povídka se mi začíná líbit čím dál víc… abych byla upřímná, začala jsem jii číst jen kvůli tomu, jaké jsi měla hezké jednorázovky, dějově mě to od začátku zas tak tolik nebralo. ale už se mi to začíná líbit i samo o sobě, chválím 🙂
Uz aby bolo pokrackoo… fakt dobra poviedka
Jáááááá cůůůůůůůů dáááááálšííííííííí díííííííííl!!!!!!! XD XD XD XD XD XD XD
Tohle je wážně tak moc smutný. Sama nwm zda bych měla odwahu číst Billůw deník. Obdiwuju Toma, že na to má sílu ae taky jej lituju, že to wšechno čte. Ae i přesto chci wědět wíc…chci wědět co je s Billem. Musí být hlawně w pořádku. Chudáček malej. Doufám jen, že Tom brzy na něco přijde a Billa nakonec najde. Nesní trpět. Ani jeden z nich. Oni patří k sobě.
ten deník je totální nápor na nervy….