autor: Becs
Kdy je nejhorší čas na to zveřejnit povídku? Ano, je to červenec a srpen. I tak ale doufám, že si v parném létě najdete chvilku na přečtení a komentování, protože je tu Insomniax s pořadovým číslem dvě. Kdo má radost? Já teda rozhodně, protože to byla hoooodně dlouhá cesta, než se mi podařilo ho dopsat. Ti z vás, co četli Rumors, dobře vědí, že jsme se s Bitter rozhodly udělat crossover našich povídek. Takže, pokud jste Rumors nečetli, rozhodně byste to měli udělat. Nejen, že je to úžasná povídka, ale i zážitek z Insomniaxu pak bude mnohem lepší. Když jsem začínala psát, věděla jsem, o čem chci, aby tohle pokračování bylo. Jenže mi to přišlo takové nudné a nezáživné. Předvídatelné. No a pak přišla Bitter a totálně mi všechno zpřeházela vzhůru nohama. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Díky ní to teprve dostalo tu pravou šťávu. Takže Bitter, děkuji ti za všechny nápady a myšlenky, které se v tvojí hlavě objeví. Díky za tvého Toma a tvého Billa, kteří pomohli mému Tomovi a mému Billovi.
L. A. Stars
Hurá, dnes poprvé jsme zastihli našeho miláčka v ulicích L. A. Tom Kaulitz se po dlouhém roce vrací zpět na rodnou hroudu a my to jen vítáme. Na letišti jej s velkým rozruchem vyzvedli kamarádi a poté zamířili přímo do Insomniaxu. Všichni přítomní byli očividně nadšení z jeho návratu a i samotný Kaulitz zářil jako sluníčko. Bylo to jen opětovným shledáním s přáteli, nebo v tom má prsty i někdo další? Našel Tom v New Yorku lásku? To a mnohé další pro Vás zjišťujeme v L. A. Stars
Hotelovým pokojem se rozezněla melodie vyzvánějícího mobilu a dva muži sebou polekaně škubli. Mladší z nich po přístroji hmátnul a trvalo mu ještě dalších pár vteřin, než se mu podařilo jej umlčet.
„Tomi,“ šeptl na svého spolunocležníka, který ležel na břiše a půlku tváře měl zabořenou v nadýchaném polštáři. Místo odpovědi se dočkal jen pobouřeného zamručení.
„Musíme vstávat. Já se musím sbalit a vyrážíme do dalšího města. Vlastně se docela divím, že mi Maggs ještě nebuší na dveře,“ řekl spíš pro sebe a dál ťukal do dotykového displeje. Jakoby v odpověď na jeho slova se ozvalo lehké zaklepání.
„Tome, Tome. Vstávej. Moje asistentka je za dveřmi. Nesmí tě tady takhle vidět,“ panikařil a zatřásl bratrovým ramenem.
„Kurva, Bille. Usnuli jsme sotva před dvěma hodinama. Nemůžeš po mně chtít nějakou aktivitu takhle po ránu,“ brblal Tom, ale přece jen se donutil zvednout se. Teď tu stál vedle postele jen ve spodním prádle a jeho penis byl tvrdý, stejně jako každé ráno. Ani ten maratón, který s Billem v noci měli, jej nezbavil ranní erekce. „Co mám dělat?“ rozhodil bezmocně rukama.
„Zalez si do koupelny. Získám trochu času,“ instruoval ho Bill a holý hrudník si zakryl nadýchaným hotelovým županem. Počkal, až za sebou bratr zavře, nahodil svůj megawattový úsměv a s trhnutím otevřel dveře.
„Ahoj sluníčko,“ zašvitořila černovlasá baculatá žena a ani nezdvihla pohled od svého iphonu. „Za půl hodiny odjíždíme. Doufám, že jsi připravený.“ Odtrhla oči od svítící obrazovky a sjela Billa hodnotícím pohledem.
„Už na to jdu, Maggs. Obleču se a hned jsem dole,“ ujišťoval ji a snažil se tělo nastavit do takového úhlu, aby zakrýval celý prostor dveří a ji nenapadlo jít dovnitř.
„Potřebuješ pomoct?“ nabídla se a přístroj strčila do zadní kapsy svých džínů. „Zabalit nebo něco?“
„Ne, všechno mám pod kontrolou. Klidně můžeš jít,“ chytl ji za rameno a nenásilně ji otočil čelem do chodby.
„Za dvacet minut ti někdo přijde pro kufry,“ křikla ještě přes rameno a pak už zmizela pryč. Bill přibouchl dveře a úlevně vydechl. Tohle mohlo být nepříjemné.
„Už je pryč?“ vykoukla z koupelny Tomova vousatá tvář.
„Jo, ale já musím okamžitě začít balit,“ potvrdil Bill a trochu zoufale se rozhlédl po svém majetku rozházeném všude po pokoji.
Tom bez jediného slova došel až k posteli a ze země začal sbírat své svršky. V tichosti se oblékl a sledoval bratra, jak lítá po místnosti, mizí v koupelně a postupně na sebe navléká jednotlivé kousky oblečení. Přitom sem tam něco přihodil do velkého otevřeného kufru. Tom si najednou začal připadat tak nějak nepatřičně. Tohle byla naprosto nová a cizí situace. Většinu času strávili spolu v jeho bytě, mezi jeho věcmi a řídili se jeho programem. Teď najednou stál uprostřed Billova zaběhnutého řádu a nevěděl, co si se sebou počít.
„Nevidíš někde moji druhou botu?“ zahučel Bill a spustil se na všechny čtyři, aby se po nich mohl podívat pod nábytkem.
Tom si sednul na kraj postele a ruce si založil v klíně. Chtěl nějak začít rozhovor o tom, jak to s nimi teď bude dál, ale nevěděl jak. Včera v noci se všechno zdálo tak jednoduché, ale s denním světlem do pokoje vstoupila i krutá realita. Bill byl na turné a Tom měl své povinnosti v klubu. Budou vůbec schopní své náročné programy sloučit do jednoho? Tom už bez Billa nechtěl být ani jeden jediný den, na druhou stranu ale nebylo možné, aby spolu strávili tolik času jako dřív. Neudělá podruhé tu stejnou chybu jako předtím. Rozhodně nebude bratrovi bránit, aby si šel za svým, a nebude ho v ničem omezovat. Byl ochotný vyjít mu vstříc, jak jen to bude možné.
„Jsi tak potichu,“ konstatoval Bill, když se na moment zastavil. Většinu věcí už měl v kufru a teď už jen dolaďoval svůj zevnějšek. Na pravou ruku si navlékal masivní prsteny a úkosem na Toma pohlížel.
„Jen jsem přemýšlel o budoucnosti,“ přiznal upřímně Tom. „Nebude to teď jednoduché, když cestuješ.“
„To asi ne,“ kousl se Bill zamyšleně do rtu. Nevěděl, co na to říct. Potřebovali toho společně spoustu probrat, ale zbývalo jim asi jen pět minut, než někdo přijde pro kufr a znemožní jim jakoukoliv konverzaci.
„Ty bys asi nemohl jet se mnou, co?“ zkusil to opatrně Bill. Nebyl si jistý, jak bude Tom reagovat. V minulosti muselo být vše podle něj a jen nerad se přizpůsoboval někomu jinému. Vrátit se k sobě se zdálo jako skvělý nápad, ale skutečně tomu tak bylo? Nezpůsobí si tím jen další trápení?
„Teď rozhodně ne,“ zakroutil Tom hlavou. „Musím do svého bytu. Mám tam hromadu věcí, které potřebuju poslat do L. A. a odpoledne si majitel přijde pro klíče. A pak mám pár schůzek doma.“
„Já bohužel nemám moc volných dní. Než bych za tebou přijel, už by byl tak akorát čas vrátit se zpátky,“ zamračil se Bill. Najednou jej sevřela ocelová pěst úzkosti. Oni to skutečně nezvládnou.
„To bych po tobě samozřejmě ani nechtěl,“ pousmál se Tom. Viděl, jak se jeho bráška stahuje do sebe a rozhodl se, že tomu zabrání dřív, než začne vyšilovat. „Máš tady někde seznam měst, která navštívíte?“
Bill byl rád, že se může něčím zaměstnat a nemusí čelit bratrovu pohledu, sáhl po mobilu na nočním stolku. Když našel, co hledal, podal jej bratrovi a čekal, co bude.
Tom na něj chvilku jen zamračeně civěl a pak vytáhl svůj vlastní mobil. Patrně aby porovnal jejich rozvrhy.
„Atlanta za deset dní,“ řekl nakonec.
„Jo,“ potvrdil mu informaci s kývnutím hlavy.
„Mohl bych za tebou přiletět a nějaký čas strávit s tebou. Uvidím, jak to bude vypadat v L. A., až se tam vrátím, ale neočekávám žádný problém. Takže si tam zařídím, co bude potřeba, a pak se k tobě vrátím.“
Bill stál s pusou otevřenou dokořán a úplně zapomněl, že by měl balit, a jak moc ho tlačí čas.
„Je to blbý nápad?“ zeptal se Tom, když viděl, jak na něj blonďák civí. „Jo, je to blbost. Ty budeš mít spoustu práce a já bych ti akorát překážel.“
„Ne, Tome. To ne,“ vyhrkl rychle Bill a přešel až k němu. „Budu moc rád, když pojedeš se mnou. Já jenom nevěřím, že bys tohle pro mě udělal. Fakt ti nebude vadit být pořád na cestě? Spát po hotelech a to všechno?“
„Děláš, jako bych nikdy nespal v hotelu,“ zasmál se Tom s jasnou vzpomínkou na to, jak vypadal jeho život před tím, než se usadil v Insomniaxu. Létat z jednoho státu do druhého a nemít nikde své místo pro něj nebylo nic cizího.
„No právě proto. V Insomniaxu je ti dobře. Mít jednu postel, místo, kam se vracíš. Tohle už sis zažil.“
„To zní, jako bys mě s sebou vážně nechtěl,“ zakřenil se na Billa a natáhl se, aby mohl proplést jejich prsty. „Je mi jedno, kde budu. Hlavně, když budeme spolu.“
„Já jen nechci, abys mi to potom vyčítal. Nebudu na tebe mít pokaždé čas. Koncerty, rozhovory a to všechno,“ hudroval Bill a před očima se mu promítaly všechny katastrofické scénáře. Napružený Tom, když vidí koncert po několikáté za sebou, mračící se na jeho fanoušky, otrávený z další série rozhovorů, stěžující si na nepohodlí v tour busu.
„To si všechno uvědomuju. Neboj se. Nejsem malý kluk. Pokud se mi nebude chtít někam jít, prostě zůstanu na hotelu. Všechno spolu můžeme vyřešit. Záleží jen na tom, jestli chceš, abych jel.“
„Jasně, že chci,“ přikývl Bill, ale jeho výraz napovídal, že si tím není tak úplně jistý.
„Miluju tě. Nebudu takový idiot jako předtím,“ řekl Tom a ve tváři měl velmi odhodlaný výraz.
„Miluješ mě?“ zčervenal Bill jako puberťačka a ošil se.
„Ano, v noci jsem ti to několikrát opakoval,“ přikývl a přitáhl si brášku do objetí.
„Já vím, ale pořád si na to nemůžu zvyknout,“ zaculil se Bill a přijal malou pusu na rty.
„Budu ti to říkat tak často, až tě z toho budou bolet uši,“ popíchl jej a naplno se položil do polibku. Stáli tam v objetí a líbající se několik dlouhých minut, než je vyrušilo další zaklepání.
„To bude Sam. Jde pro můj kufr,“ odtáhl se blonďáček a hodil do kufru poslední věc, než ho přiklopil a dotlačil ke dveřím. „Hned jsem dole,“ ujistil bodyguarda, jakmile mu zavazadlo podal a přibouchl mu před nosem dřív, než se stihl rozhlídnout po pokoj. „Budu muset jít,“ posmutněl a došoural se zpět k bratrovi.
„Za deset dní se uvidíme,“ slíbil Tom a neodolal, aby si k sobě brášku ještě naposledy nepřitáhl. „Doladíme všechny detaily.“
„Dobře,“ kývnul Bill a ze všech sil se snažil, aby nezačal plakat. Tak nerad se s Tomem loučil. Měl na to ty nejhorší vzpomínky.
„A zavolám ti, jakmile přistanu v L. A.,“ doplnil.
„Dobře,“ zopakoval znovu Bill. To už ho pláč ovládl naplno a slzy si razily cestu ven.
„Ale no tak,“ tišil ho Tom a nechal ho, ať se mu schoulí v náručí. „Vydržel jsi to beze mě rok. Deset dní už tě nezabije.“
„Jo, ale to jsem tě nesnášel,“ rýpnul si Bill, oba však věděli, že na tom není ani špetka pravdy.
„Až se vrátím, o všem si promluvíme. Je pár věcí, které ti chci říct,“ přiznal Tom a prsty bloudil po bratrových zádech. Nemohl si pomoct. I v tomto dojemném okamžiku jeho útroby svírala touha. Kdyby měl jen o trochu víc času, už by měl Billa pod sebou a dokazoval by mu svou lásku tím nejlepším možným způsobem.
„Jo, i já tobě,“ přikývl Bill. „Prosím tě, teď už běž, nebo se odsud nikdy nedostaneme.“
„Miluju tě,“ zašeptal Tom. Za posledních dvanáct hodin to bylo snad po dvacáté, ale i tak se mu líbilo, jak to zní. A říkat to Billovi byla spíš výsada než cokoliv jiného.
„Já tebe taky,“ oplatil mu a koncem rukávu si otíral zbloudilé slzy.
Tomovo srdce jako by chtělo vyskočit z hrudi a vrátit se k Billovi, když položil ruku na kliku a zmáčkl ji. Každá jednotlivá buňka křičela, ať to nedělá a vrátí se zpátky. Jenže nemohl. Povinnosti jich obou se začaly znovu připomínat v podobě Billova zvonícího mobilu.
„Ano Maggie, už jdu,“ říkal právě Bill. Tom posbíral všechno odhodlání, které v sobě měl, a vydal se dlouhou chodbou pryč.
Když o několik hodin později seděl v letadle a mířil domů, měl pocit, že ho to ve skutečnosti táhne do více směrů. Jedna jeho část si přála zůstat v New Yorku u svého nejnovějšího přírůstku. Už teď byl nervózní, jestli si jeho bar vede dobře. Zda Nate zvládá všechny své úkoly a nepanikaří. Celý den úspěšně ovládal nutkání mu zavolat a ověřit si to. Nechtěl, aby měl Nate dojem, že mu nevěří.
Na jednu stranu se už těšil domů. Byl zvědavý, jak si vede Insomniax bez jeho přítomnosti. Plní si všichni své úkoly, nebo tam zavládla anarchie? S Tinou, která převzala většinu jeho povinností, byl v pravidelném kontaktu a pokaždé ho ujišťovala, že je všechno, jak má být, ale on měl vždycky náročnější požadavky než ostatní.
Ze všeho nejvíc však toužil po tom být namáčknutý v jednom malém prostoru v kodrcajícím se tour busu s jeho milovaným bráškou. Myslel si, že po roce odloučení už si zvyknul na to, že Bill není pořád kolem. Pravdou však bylo, že stačila jediná noc a všechny city se vrátily s novou ještě větší silou. Asi po sté si povzdechl a muž sedící vedle něj ho obdařil soucitným pohledem.
Po příletu se chtěl co nejdříve dostat domů, zběžně zkontrolovat Insomniax a pak už se zavrtat pod peřinu a usínat s myšlenkou na Billa. No, po pravdě mu chtěl zavolat a doufal, že by si mohli dát sex po telefonu, ale to bylo vedlejší. Poslal Billovi rychlou textovku, aby mu dal vědět, že v pořádku dorazil, a vlekl se rozlehlou letištní halou. Zaznamenal, že si na něj pár lidí ukazuje, a tak přidal do kroku. Zvyknul si, že ho v New Yorku nikdo nepoznává a docela se mu to zalíbilo. Blesk fotoaparátu dokazoval, že jsou tady i všudypřítomní paparazzi. Ignoroval někoho, kdo volal jeho jméno, a dál se proplétal davem lidí.
„Ten kretén si nás snad vůbec nevšimne,“ ozval se hluboký hlas někde v jeho blízkosti. Pobouřilo ho, jak se o něm někdo vyjadřuje, ale ani tak nezpomalil.
„Tome, stůj. Čekáme tu na tebe,“ zazněl nějaký dívčí hlásek, a tak se konečně ohlédl.
S velkým transparentem tu stáli Georg, Roxy i Shane, Gustav a Natálie se zakulacujícím se bříškem. Tina už se rozběhla proti němu a radostně mu skočila kolem krku, div že při tom neporazili skupinku Číňanů.
„Neměla bys být v práci?“ popíchl ji dobrácky, když spustila nohy zpátky na zem.
„V poho. Šéf mě pustil,“ vyplázla na něj rozpustile jazyk a ustoupila stranou, aby se s ním mohli přivítat i ostatní. Shane ho mužně poplácal po rameni, zatímco Georg jej stiskl v objetí, stejně jako všechny děvčata.
„Nečekal jsem vás tady,“ přiznal upřímně, ale široký úsměv na jeho tváři dokazoval, jak moc je za to rád.
„Možná bychom mohli tuhle dojemnou scénu ukončit,“ prohodila Roxy, když se rozhlédla kolem. „Blíží se k nám fotografové.“
„Jo a já musím zpátky do práce. Vrací se mi dneska šéf a nechci mít průser,“ zatvářila se Tina naoko starostlivě. Tom ji chytil paží kolem krku do něčeho, co se napůl podobalo objetí a napůl škrcení.
„Ta tvoje proříznutá pusa mi chyběla.“
„Doufám, že jste to všichni slyšeli. Až bude příště nadávat, že strkám nos, kam nemám, jste mí svědci, že mu to chybělo.“ Všichni se hlasitě rozesmáli a vystoupili ven do parného dne. I když se slunce sklánělo k západu, vzduch byl pořád velmi horký.
Nasedli do dlouhé limuzíny a Georg Tomovi hned vtiskl do ruky skleničku s bourbonem se slovy: „Přece musíme oslavit, že se nám naše celebrita vrátila.“
Tom se pohodlně zavrtal do sedačky a jen naslouchal pošťuchování přátel, aniž by se zapojil do debaty. Hrudníkem mu prostoupilo příjemné teplo. Konečně byl doma.
autor: Becs
betaread: J. :o)
aaaaaaaa nemůžu uvěřit svým očím! Paráda jsem moc ráda za druhou řadu. Díky
Ale notak, co me to delas, takhle me dojimat 😀 Dekuju ja tobe zlato 💜
Boze priznam se ze od 15:59 jsem malem zamackala f5 az do sklepa jak jsem se tesila!
A ty smudlove jsou tak krasne stastni a vubec… Citim se jako Tom, Insomniax v L.A me rozhodne chybel!
TH jsou super
Tenhle díl mi přesně chyběl na konci první řady, ale s tím, že by se jen rozloučili spolu s výhledem na světlejší zítřky a tím by to krásně a slibně skončilo… A ne, že to sice spolu prozatím urovnají, ale zároveň se nám u toho otevře milion dalších možností, v podobě druhé řady, jak se to může zase posrat… ach jo… 😀
Ale samozřejmě jsem za druhou řadu moc ráda 🙂
Paráda je tu pokračování moc dík.
Tohle je neuvěřitelně skvělý nápad, psát crossovery současně. Jsem zvědavá, jak to bude fungovat. Trochu jsem se nejdřív bála, že v tom budu mít hokej, ale pak jsem si vzpomněla na Janulinu povídku Já nejsem já. Jo, to půjde… ✌🙌
Díky, těším se na pokračování.
Naprosto jsem se zase zamilovala. Ty moc dobře víš, jak moc jsem ráda, že je i druhá série. Souhlasím se zuzu, opět je prostor pro to, že se toho může pos**t hodně, ale ono ani v životě to není všechno jenom let na růžovém obláčku, takže se na to moc těším 🙂
a ti dva jsou spolu táááák sladcí 🙂 palec nahoru za Tomovo rozhodnutí být s Billem co nejvíc i za cenu neustálého cestování. Jsem ráda, že si uvědomil, co v něm má a přeje mu jeho kariéru 🙂 nádhera
Úžasný díl, má to opravdu úroveň!!!
Tyyyyjo tak to jsem vážně zvědavá, co druhá řada přinese! Chvilku mi trvalo, než jsem se zase vžila do prostředí, ale vzápětí se mi začaly vybavovat scény z minula, tak to šlo rychle:) Oba tady vypadají tak neuvěřitelně šťastní – jenže mě štve to, jak nemůžou být spolu, blbá realita holt…:D no a Tome, dost že už konečně říkáš Miluju tě Billovi, čekali jsme na to dlouho!;D Bylo strašně sladký, jak se ho Bill zeptal na to samý a začervenal se, ty víš, že prostě zbožňuju tenhle typ detailů:))
Je vidět, že Tom má opravdu věrné přátele a s nimi to odloučení od Billa bude určitě o hodně snažší. Jen se začínám děsit, co se za těch deset dní po…., přesně jak říkají holky…
Budu se moc těšit, co tahle série přinese a děkuju!^^
PS.1: Banner je perfektní, ta barevná šílenost se mi líbí!
PS.2: a stejně úplně nejlepší byl tady Billův MEGAWATTOVÝ úsměv! Tos vyhrála s tímhle výrazem!;D Kam ty na to chodíš:)
[9]: Banner je dílo Bitter, takže chvála patří jí. 😉
Už jsem jí to psala, ale stejně jsem to chtěla veřejně 😀
[10]:
Alee pokračovanie? Tak to je vážne super :)) Začalo sa to perfektne, tiež sa trochu obávam , že čo sa medzi nimi pokafre.. ale, nebudeme predbiehať udalostiam ,že áno? 😀 Mám z Toma úprimnú radosť, ako sa pochlapil aj v tej citovej záležitosti a ,že mu už nerobí problém nahlas povedať čo k Bilovi cíti 🙂 Mimochodom… banner je vážne luxusný! 🙂
Už teraz sa teším na pokračovanie ❤
Už dlouho tady nakukuji na pokračování mojí oblíbené povídky, ale bohužel jsem neměla dříve čas se pustit do jejího čtení, a trochu se i bojím, že ji rozhodně nedoženu než celá skončí. :-/ Každopádně se s chutí pouštím do nových dílů a jsem doopravdy zvědavá, co nám tahle řada přinese. Mám ale pocit, že nebude patřit zrovna mezi nejšťastnější. Očekávám velké problémy a netuším proč. Tak snad jen maluji čerta na zeď. 😉
Moc děkuji za pokračování, Becs! 🙂