autor: Majka
„Ty zasranej buzerante! Radši bys šukal svýho sladkýho brášku, co? Jenže na to jsou zákony a to tě sere! Seš fakt ubohej!“
Tom stál nerozhodně na chodbě před zavřenými dveřmi bratrova pokoje a zrovna přemýšlel o tom, jestli to byl opravdu tak dobrý nápad, jít za Billem, když k němu dolehl Natáliin pronikavý hlas. Nenávistná slova plná záště ho na okamžik přimrazila na místě. A ještě než se stačil vzpamatovat, rozletěly se dveře a on se ocitl jejich rozzuřené vizážistce tváří v tvář.
Natálie se při pohledu na Toma zarazila, vzápětí se jí však na obličeji usadil jízlivý úšklebek.
„A hele, kohopak to tu máme… náš Rómeo! Kdepak jsi nechal tu svou sladkou kurvičku, co?
Taky ti vadilo, že toho má málo mezi nohama a nemá ksicht tvýho podělanýho bráchy?“
Tom Natálii za její ironická slova věnoval jen jediný pohrdavý pohled. Za víc mu nestála.
Bez špetky zájmu prošel kolem ní, vešel do Billova pokoje a zabouchl za sebou dveře.
Už si nevšiml, že špička černé lakované lodičky jim nedovolila dovřít se úplně…
„Bille, jsi v pořádku?“
Tom s obavami hleděl na své dvojče. Bill stál bez hnutí uprostřed pokoje, hlavu sklopenou k zemi, takže mu dlouhé vlasy zakrývaly obličej. Ruce měl sevřené v pěst.
„Bille…“ zkusil to znovu Tom. Zmlkl, když k němu bratr náhle zvedl hlavu. V očích se mu leskly slzy.
„Jestli jsem v pořádku? Ty se mě ptáš, jestli jsem v pořádku?“ Billův hlas měl nádech sarkasmu a hysterie.
„To tedy, kurva, nejsem! A víš proč? Protože ta děv… protože Natálie má pravdu! Sakra!“
Bill si vztekle utřel slzy z očí, nezajímalo ho, že si tím rozmazal zbytky make-upu a řasenky po celé tváři. Jeho mysl byla stále ovlivněná množstvím vypitého alkoholu a emocemi, kterými během několika posledních hodin prošel. Díky tomu teď poprvé nahlas vyslovoval věci, které až doteď zůstávaly nevyřčeny… o kterých ale oba dva věděli.
„Tome, já už na tohle nemám sílu! Neustále něco hrát, předstírat… mám pocit, že se z toho zblázním. Proč se jednou nemůžeme na všechno vykašlat a dělat prostě jen to, co chceme? Ať jdou všichni k čertu se všemi těmi jejich zákony! Ty nám přece byly odjakživa ukradený! Nikdy jsme se neřídili pravidly, tak proč s tím teď začínáš?
Já tě chci a ty chceš mě, já to vím! Tam v autě… byl jsi stejně vzrušený jako já! Tak proč jsi, kurva, pak odešel s tou zatracenou blondýnou?!?“
„Bille, já přece…“
„Ty se prostě na všechno vysereš a jdeš si zašukat s první, která je po ruce. Na co se starat o bráchu, že? Na co si komplikovat život něčím takovým, jako je vztah s vlastním dvojčetem!“
„Bille, já se Chantelle nespal.“
„Ono je to všechno s nějakou děvkou na jednu noc jednodu-… co?“ Bill se zarazil uprostřed slova.
„Nespal jsem s ní. Nemohl jsem.“
„Proč?!?“
Tom se na chvíli zadíval Billovi do očí a trošku posmutněle se usmál. Bill jako by v tu chvíli náhle zkrotl.
„Proč, Tome?“ Jeho hlas, doteď podbarvený zlobou, zazněl najednou mnohem jemněji.
Tom sklopil pohled: „Protože jsem měl před očima jen tebe.“
Přistoupil blíž k Billovi a uchopil jeho dlaně do svých. „Protože jsem byl schopnej myslet jen na tebe. Na tvoje ruce,“ zvedl hlavu a znovu se podíval Billovi do tváře, „na tvoje oči… tvoje ústa…“
„Tome…“
Bill jméno svého bratra jen zašeptal. Byli si náhle tak blízko jako ještě nikdy předtím. Oba si uvědomovali, že se chystají překročit zakázanou hranici, a že pak už nebude cesty zpátky. A přestože si oba byli tímhle rozhodnutím úplně jistí, přece na chviličku zaváhali, než se jejich rty poprvé doopravdy setkaly.
Vzápětí však jakoby vše kolem přestalo existovat a zpočátku opatrný dotyk během chvilky přerostl v tak dlouho skrytou touhou naplněný polibek. Dvě téměř stejně vysoká a stejně štíhlá těla se k sobě tiskla, jako by snad chtěli dohnat všechny ty okamžiky, kdy se směli jeden na druhého jen dívat, kdy sami sobě zakazovali se k sobě přiblížit.
Dvoje dlaně dychtivě bloudily na do té doby nepřístupných místech toho druhého, dvoje naprosto stejně zbarvené oči se horečně leskly. V přítmí hotelového pokoje se ozývalo jen tiché šustění látky, jak se dvojčata navzájem zbavovala oblečení, a jemné zastřené vzdechy…
Stačilo to však na to, aby oba přeslechli téměř neslyšný zvuk fotoaparátu.
Přesto, že byla Natálie rozzuřena k nepříčetnosti, když byla Billem vyhozena z jeho pokoje, teď se zatajeným dechem a očima rozšířenýma vzrušením sledovala děj za přivřenými dveřmi. Věděla, že na tenhle obraz dvou, teď už téměř nahých propletených chlapeckých těl, nikdy nezapomene. Byla to ta nejvíc sexy věc, kterou kdy viděla…
A možná i proto v ní zároveň sílil pocit neskutečné žárlivosti, zrady… a touhy po pomstě.
Štíhlé prsty se jí klepaly, když mačkala spoušť fotoaparátu na svém mobilu.
„Natálie?“
Blondýnka sebou polekaně trhla a málem upustila svůj telefon, když se za jejími zády ozval tichý povědomý hlas.
„Bože, Chantelle! Vyděsila jsi mě!“
„Promiň, to jsem nechtěla,“ usmála se smířlivě Chantelle a po vzoru druhé z žen pokračovala sotva slyšitelným šepotem. „Co tu děláš?“
Natálii nebylo příjemné, že byla přistižena, jak špehuje dvojčata Kaulitzova. Na druhou stranu… Chantelle byla přece v naprosto stejné situaci jako ona – taky odmítnuta jedním z bratrů jen proto, aby mohli být oni dva spolu. Proto se teď k mladé dívce otočila s tajemným úsměvem ve tváři:
„Sbírám důkazy pro naši pomstu.“ Natáliin hlas zněl vítězně.
„Ehm… opravdu?“
„Slyšela jsem, že tě Tom taky pěkně odkopnul… ale neboj, my jim to všechno hezky vrátíme!“
Chantellin zrak sklouzl k telefonu v Natáliích rukách. Pochopila.
„Máš pravdu,“ zakňourala plačtivě, „Tomíšek mě tam nechal a klidně si odešel! Zachoval se vážně hnusně!“ Popotáhla a setřela si z očí neexistující slzy. Pak upřela na Natálii zoufalý pohled:
„Potřebuju panáka! Půjdeš se mnou, viď, Naty?“
Natálie se shovívavě usmála, uklidila mobil do kabelky a přátelsky Chantelle objala kolem ramen.
„Jasně, zlatíčko. Myslím, že máme dost fotek na to, abysme je zničily už navždycky!“ Sama pro sebe se potěšeně usmála a neslyšně dovřela dveře hotelového pokoje…
Bill se druhý den probudil s neuvěřitelnou bolestí hlavy. Žaludek měl jak na vodě, v uších mu hučelo, a když se s velkou námahou posadil na posteli, zjistil, že je nahý.
Nikdy nechodil spát nahý.
Potichu zasténal a s hlavou v dlaních se snažil rozpomenout, co se vlastně včera stalo.
Vzpomínal si na párty, kde byli s celou kapelou… bylo tam hodně lidí… a nejspíš i hodně alkoholu, pomyslel si, když se mu žaludek opět nepříjemně zhoupl.
Pohledem vyhledal koupelnové dveře – když si uvědomil, že slyší ještě jiný tichý hučivý zvuk, než jen ten v jeho hlavě. Sprcha. Někdo byl v koupelně a sprchoval se.
„Ach ne…“
Bill se znovu vší silou pokusil vybavit si v paměti včerejší večer.
Tom. Celý večer pozoroval Toma, dokonce si vybavil ten svíravý pocit v podbřišku, který se ho zmocnil, když sledoval jeho ústa, jeho ruce… Mluvil s ním… Cítil jeho vůni, která mu zatemňovala mozek a znemožňovala myšlení. Vsadil by se, že i ochutnal slanou chuť jeho kůže a jemnost jeho doteků, ale věděl, že je to nesmysl.
Jenže mezi tím vším se něco zvrtlo. Do jeho vzpomínek se dostala jiná osoba.
Natálie. Natálie a její chtivý úsměv. Její svádivý šepot, hladové doteky. V hlavě mu vířily její blonďaté vlasy, všechno kolem něj se točilo jak na kolotoči. Musel zavřít oči.
To ona byla včera večer tady v tom pokoji, hladila jeho tělo, líbala jeho kůži…
Bill znovu, tentokrát vyděšeně, pohlédl za zavřené dveře do koupelny. Zakázal si vzpomínat na další detaily jejich společné noci, nechtěl je znát.
Se zoufalým zasténáním sebou praštil zpátky na polštář rozhodnutý předstírat spánek, dokud Natálie neopustí koupelnu i jeho pokoj.
To by se ovšem nesmělo ozvat tiché zaklepání na dveře.
Bill protočil oči – což mu vyvolalo další bodavou bolest v hlavě – a odevzdaně spustil nohy z postele. Téměř poslepu hmátl po kusu oblečení, které bylo první po ruce, a došoural se ke dveřím. Když ale otevřel, chodba za nimi zela prázdnotou.
Už s nadávkou na rtech dveře znovu zavíral, když si všiml objemné bílé obálky na zemi. Nechápavě se rozhlédl, a pak se znovu podezřívavě zadíval na tajemný balíček. Zvědavost zvítězila.
Zvedl ho a s posledním pohledem do prázdné chodby zašel zpátky do pokoje.
Rozdělat obálku bylo dílem okamžiku a Bill byl opravdu zaskočený, když mu do rukou vypadl útržek papíru s krátkým vzkazem a mobilní telefon. Chvíli si ho zamračeně měřil a vzpomínal, u koho takový přístroj viděl. Pak ho to napadlo. Přesně takový mobil vídal v šatně na svém toaletním stolku, když ho Natálie líčila.
Byl to její telefon.
Pak si Bill zamračeně přečetl pár slov napsaných na papírku. Jeho výraz se postupně měnil. A když v mobilu své vizážistky váhavě vyhledal sekci Fotogalerie, veškeré jeho vzpomínky na včerejší večer i noc byly náhle zcela jasné.
Pohled, kterým se teď podíval směrem ke koupelně, byl úplně jiný, než před pár minutami. Billovu tvář zalil šťastný úsměv. Stáhl ze sebe Tomovo velké triko a odhodil ho na zem. Napadlo ho, že by mohlo být fajn, dát si horkou sprchu…
Na stolku za ním zůstal ležet útržek papíru se vzkazem napsaným cizím ženským písmem.
„Tome, Bille… chraňte si vaši lásku před nenávistnými lidmi. Ch.“
autor: Majka
betaread: Janule
Tenhle poslední díl mě trošku dostal!^^ Ten začátek rozhodně… Natálie je dobrá svině (já vím, proč jí nemám ráda :D:D) Do Chan bych ani trošku neřekla, že něco takovýho udělá, ale bylo to od ní rozhodně pěkný gesto, to se jí musí nechat ^^ Jsem ráda, že si to dopsala, byla by škoda, kdyby to neskončilo… 🙂 Snad ještě někdy něco tak pěknýho napíšeš.
Tohle byla snad první věc, kdy jsem měla Chantelle vážně ráda :D:D I když jinak jí nemusím.
A Natálie je mi taky nesympatická pořád, takže…ani mě to nepřekvapilo 😀
moc krásný…jsem ráda, že to tak dopadlo…:-)
Oh, poslední díl… Krásný konec a Chantelle se k twins zachovala skvěle!
Dnes sem to přečela celý a musím řict že Natalie je mrcha nad mrchy a na Channy mám teď velmi milí pohled 🙂 bylo to užasný Maji ty si snad u jinýho světa ty ttiž umíš uplně všechno dělat užasný montažky psat bezkonkureční přiběhy jáí se ztebe picnu 🙂
Moc krásná povídka 🙂
Děkuju moc moc moc všem za komentáře – ani jsem nevěděla, jestli to bude vůbec ještě někdo číst, když tu předchozí díly byly skoro před rokem… 🙂
Sama jsem si oddechla, že jsem povídku konečně dokončila (děkuju Januli za "nakopnutí" 🙂 ) a jsem vážně moc ráda, že se snad některým z vás i líbila 🙂
Chystám se teď co nejdřív pokračovat i v Zachraň mě! – a u ní to bude nejspíš ještě na dost dílů, tak se mě asi jen tak brzy nezbavíte 🙂
Bože, to bylo tak úžasný:)) Nikdy bych si nemyslela, že Chantell udělá tuto gesto:)) Natalie se mi ještě znechutila víc jak doteď:D:D Co má co hmatat na Billa? 😀 Je Tomovo, ne její:D:D
NÁDHERA,TA POSLEDNÍ VĚTA,NÁÁÁDHERA PROSTĚ KRÁSA!…tahle povídka,ač krátká povídka xD si mě získala hned po prvním díle,fakt kwááááása!!!!!!!!!!!!!!!!
Nádherný konec! 🙂 Líp to ani dopadnout nemohlo…Vážně mě moc potěšilo, když jsem zjistila, že dopisuješ poslední díl..protože tuhle povídku mám strašně ráda…
Nátálie je děsná svině..:D A Chantelle je její opak a já jsem ráda, že jí nakonec ten mobil sebrala..:D
Ještě jednou opravdu moc děkuju! 🙂
wooow….že by se nám z ní taky jednou vyklubala hodná holka? Pěkné…x)
Chantelle nemám vůbec v lásce, ale v povídce odehrála skvělou roli .. A Natalie mě tu totálně naštvala.. a ještě poslední dvě věci. konec povídky jsem si ani jinač nepředstavovala.. miluju konce, kde jsou spolu a jinač skvěle napsaná povídka.. :))
To bol krásny koniec, len škoda, že si Bill tú ich noc nepamätá. No ale už im nič nebráni zopakovať si ju:)