autor: cynical_terror & undrocroll
Nedělní večer je zde a vy máte možnost si přečíst další úžasné dílo dvou autorek, které už dobře znáte. Zuzu pro vás přeložila povídku, která by se česky jmenovala:
„Tři věci, které Bill stihl udělat, než mu bude 20, a sedm věcí, jež pro něj udělal Tom“
Trošku delší název, pravda, ale přesně vystihuje to, co budete za chvíli číst. Jak z názvu vyplývá, povídka byla psaná k dvacátým narozeninám dvojčat, a myslím, že se víc než povedla… takže… užijte si to, komentujte, je tak šíleně dlouhá, že je na tři části, ale nebojte se, budou tady dřív, než stihnete přečíst tu první. 🙂 Díky, Zuzu, J. :o)
Tom našel ten papírek, když hledal své oblíbené tričko.
Nemohl ho najít v tom všem, přesněji řečeno, nemohl ho najít mezi tou spoustou Billových věcí. Jenže Bill měl ve zvyku krást Tomova trička a používat je jako pyžamo. Dvojčata mezi sebou opravdu neměla žádná tajemství, dokonce Tom ani necítil vinu za prohrabování se v bratrových věcech.
Ačkoliv, když procházel šuplík Billových mrňavých zženštilých triček, něco jej škráblo o hřbet ruky. To něco byl složený kousek papíru, bezpečně schovaný na dně šuplíku. Bez ohledu na bratrovo soukromí, Tom popadl ten kousek papíru a rozložil ho.
Byl to kousek z linkovaného sešitu a v záhlaví četl: „Věci, které udělám, než mi bude dvacet“ bratrovým ledabylým, kostrbatým rukopisem. Pod nadpisem bylo datum: 1.září, 2002.
Tom zíral na papír, a najednou se cítil, jako by nahlížel do něčeho soukromého, něčeho osobního, něčeho, co není určené pro něj. Byl to zvláštní pocit, zjistit, že mezi ním a Billem je nějaké tajemství, něco, o čem neměl vědět.
Neměl, ale chtěl.
Tom byl příliš zvědavý na tento malý kousek papíru. Viděl před sebou obraz svého bratra tak zřetelně, shrbeného nad jedním ze svých školních sešitů, plného slov a kreseb a možná jedné nebo dvou matematických rovnic kvůli známce, jeho dlouhou černou ofinu zakrývající mu oči, jak čmárá na tento velmi důležitý list papíru. Protože to mělo být důležité. Bill to psal na jejich třinácté narozeniny, jestli je to datum správné, a Tom věděl, že Bill považoval jejich dvacáté narozeniny za něco posvátného.
Budou staří dvě desetiletí, opravdu dospělí, ne jen starší teenageři. Dvacet byl věk, kterým Bill vždy vše odměřoval. Chtěl určité věci jako úspěch, piercing, tetování, auta, ocenění, a chtěl to všechno do jejich dvacátých narozenin. Věci, které chtěl všechny dokázat, s jedním zbývajícím měsícem do jejich narozenin.
Ale tento papír, ten v Tomově ruce, byl osobnější, zdálo se, než některé, kterých měl Bill u sebe vždycky dost. Tom se podíval dolů a lehce se pousmál.
„Věci, které udělám, než mi bude dvacet“
1-9-02
1: Pořídit si tetování
2: Stát se slavným zpěvákem
3: Porazit Toma v Mario Kart
4: Setkat se s Nenou
5: Koupat se nahý
6: Objednat si všechna jídla v McDonaldu
7: Políbit svou spřízněnou duši
8: Jet sám na horské dráze
9: Ztratit panictví
10: Být šťastný
Tom zvedl hlavu od papíru a skousnul si ret. Bill měl čtyři tetování, takže o číslo jedna už bylo postaráno. Samozřejmě byl také slavný zpěvák. Tom si pamatoval Billovo nadšení, když se nakonec setkal s Nenou v zákulisí při udělování cen. Týdny potom nemluvil o ničem jiném.
Culící se Tom vzpomínal na nespočetné hodiny, které strávil hraním Mario Kart s Billem, ten ale nikdy nevyhrál. Také si byl naprosto jistý, že si Bill nikdy neobjednal všechno z McDonaldova menu, a zaručeně nikdy nejel sám na horské dráze.
Co Tom nevěděl, bylo, jestli Bill někdy políbil svou spřízněnou duši. Nevěděl, jestli se Bill někdy koupal nahý. On a Bill si říkali každou věc, ale Tom si uvědomil, že si ani není zcela jistý, jestli je Bill stále panic nebo ne.
Nevěděl, jestli je Bill opravdu šťastný.
Složil zpátky lístek a strčil ho do kapsy. Tričko, které hledal, nenašel, v každém případě to teď nebylo důležité. Tomovu mysl teď zahltilo něco jiného. Uchýlil se do svého vlastního pokoje a sedl si na postel. Přemýšlel.
On a Bill si nikdy nedávali dárky k narozeninám. Bylo to chápáno, jako že se měli navzájem, a žádný dárek nebyl důležitější. Ale Tom chtěl udělat něco speciálního pro Billa k jejich dvacátým narozeninám. Chtěl udělat něco významného, něco, co si bude Bill pamatovat po zbytek svého života.
Pomůže Billovi dokončit všechno na seznamu, a má na to necelý měsíc.
***
O několik nocí později měl Tom stále Billův seznam v zadní kapse kalhot. Byli zaneprázdněni posledními úpravami jejich nadcházejícího alba, a tak Tom neměl šanci zrealizovat svůj záměr. Ale přece jen měl plán.
Plán zahrnoval alkohol, který měl Billovi rozvázat jazyk, aby mu prozradil, co všechno ze seznamu ještě musí udělat. Následně pak mohl přejít na druhý plán, a to, pomoct Billovi s jeho doplněním. Samozřejmě netušil, jak některé věci provede, ale věděl, že se o to alespoň pokusí.
Z nějakého důvodu, od té doby, co našel ten malý zmačkaný papírek, Toma bolelo srdce jako už roky ne. Věci na Billově seznamu, až na pár extravagantních přání, byly tak jednoduché, a on je přesto zatím nemohl mít. Byl příliš slavný na to, aby si našel sobě rovnou přítelkyni (nebo přítele, dumal Tom), nebo dokonce našel spřízněnou duši. Byl příliš slavný na to, aby šel do zábavního parku nebo se ponořil do bazénu bez senzacechtivých reportérů všude kolem něj.
Šílené, extravagantní věci, o kterých Bill často mluvil, byly snadno dosažitelné, ale obyčejné chlapecké sny na seznamu, nebyly.
Tom cítil silnou potřebu dát Billovi tyto věci, všemi možnými způsoby. Věděl, že by mohl zatahat za provázky a splnit většinu položek na seznamu. Chce to mít trochu času a všechen svůj šarm (David bude potřebovat nějaké speciální okouzlení), ale zvládne to. Mohl by dokonce najít Billovi dívku (nebo kluka, dodal, jeho uši hořely) pokud by chtěl opravdu přijít o panictví, jestli to pro něj tolik znamená.
Podnikavou spřízněnou duši, i přesto, že to bude komplikovanější.
Tom si sedl zpátky na protější gauč v jejich apartmá, stále s ním cloumaly různé myšlenky. Byl pátek a jejich album bylo dokončeno.
Kompletně hotovo.
Dobře, Bill ještě dokončuje nahrávání poslední písničky, a potom bude hotovo. Tom byl připraven na jeho návrat domů. Měl v kuchyni vystavené všechny Billovy oblíbené drinky – budou mít soukromou oslavu a Tom se chystal trochu více vrtat.
Ale tentokrát to nebude v Billových zásuvkách s oblečením.
***
Billův úsměv byl oslnivý, když sklonil sklenici níž, měl perfektní nehty, všechny vlasy na svém místě. Smál se vtipu, který předvedl Tom, jako vždycky. Nikdy nezklamal, Tom byl jeho oblíbený komik.
„Tomi,“ řekl Bill se smíchem. „Mohl bys mi dát další slabý drink?“
Tom kývnul a zašklebil se. S třesknutím otevřel další Red Bull a namíchal ho s trochou vodky ve sklenici. Po pár šplouchnutích a zamíchání ho podal bratrovi a sedl si vedle něj. Bill drink vděčně přijal, opřel se naproti Tomovi a uvelebil se v polštářích. Byli pěkně a útulně rozvalení v jejich obývacím pokoji a Bill se cítil nejvíce uvolněný za posledních pár měsíců.
„Nemůžu uvěřit, že je to opravdu hotové,“ řekl Bill. Zvedl sklenici v tichém přípitku a hluboce se napil. „Tohle album trvalo tak dlouho. Už jsem myslel, že nikdy nebude konec.“
„Jo, dobře, měli jsme na cestě několik překážek, ne?“ usmál se Tom a opřel nohy o konferenční stolek před gaučem.
Bill přikývl. „Nechápu, jak jsme mohli zvládnout dělat celý rok v jednom kuse.“
Tom pokrčil rameny. „Nebudeme myslet na špatné časy, okay?“
„Ovšem.“ Bill šťouchl bratra loktem do boku. „Pouze dobré časy.“
„Když už mluvíme o dobrých časech,“ řekl Tom. „Je to zvláštní. V ten den, co jsem se potloukal s Georgem a jeho přítelkyní, všichni jsme mluvili o šílenostech, které jsme udělali.“
„Ona nevypadá moc šíleně.“
„Ona není,“ souhlasil Tom. „Ale víš, jaký je Georg. Takže,“ řekl a zvedl obočí. „Ona říkala, že se už mnohokrát koupala bez plavek, ale Georg řekl, že to ještě nikdy neudělal. Není to divné?“
„Ani ne,“ řekl Bill. „Někteří lidé jsou prostě k takovýmhle věcem chladnější než jiní.“
„No jo,“ Tom vypil zbytek ze sklenice a těžce polknul. „Chci říct, nikdy jsem nebyl.“
„Nebyl kde?“ zeptal se Bill.
„Koupat se bez plavek.“
„Ach.“ Bill sjel na gauči níž, jeho víčka těžkla. „Jo, já taky ne. Přesto jsem vždycky chtěl.“
„Jo?“ zeptal se Tom, vzal na vědomí tohle doznání.
„Ach bože,“ řekl Bill se smíchem. „Víš, je to jedna z těch věcí, kterou jsem vždycky chtěl udělat, ale pokaždé jsem zbaběle utekl.“
„Pokaždé?“ to byla pro Toma novinka. Takže Bill se ještě nekoupal bez plavek, ale měl k tomu příležitost. Tohle si také musí pamatovat.
„Andreas měl bazén,“ řekl Bill. „Hádám, že mě tam opravdu chtěl dostat nahého,“ Bill se tvářil vážně, a potom se rozesmál a těžce se opřel o Toma. „Vsadím se, že bych se cítil tak volný.“
„Andreas nikdy…“ Tom se nemohl přestat mračit, byl na pochybách, jestli to Bill myslel vážně, že ho chtěl Andreas vidět nahého.
Bill chtěl Toma zbavit starostí, ale jen přihodil do ohně. „Oh, Tome, neboj se, bylo to jen malé poblouznění. To je důvod, proč bych se nikdy nešel koupat bez plavek s Andreasem, protože jsem věděl, jak se cítí.“
„Nikdy jsi mi to neřekl,“ řekl Tom. Bratr ho zatahal za jeden z copánků. „Bille…“
„Mám svá tajemství,“ řekl Bill, beroucí si velký doušek svého pití. Tom ztuhnul uprostřed věty a Bill se rozpustile rozesmál. Bylo toho víc, co Tom nevěděl o svém bratrovi? Potřeboval toho vědět více, nejen kvůli seznamu. „Tomi, podívej se, jak se tváříš…“
„Co dalšího ještě nevím?“ zeptal se Tom.
„Ale nic,“ řekl Bill a mávl rukou. „Nemám dobrá tajemství, jen ty trapná. Netajil bych ti nic důležitého.“
„Ty jsi… odešel a tajně ses oženil, nebo tak něco,“ snažil se Tom pokusem o vtip vytáhnout nějaké vážnější doznání.
„Tome, nemám čas ani na rande, natož na svatbu,“ řekl Bill a vyplázl jazyk. Svezl se ztěžka proti bratrovi a povzdechl si. Tomovi to znělo jako rezignace. Rezignace na to, že zůstane sám, možná.
„Jednou to přijde,“ řekl Tom.
„Co, myslíš, že jednou skutečně najdu někoho, kdo se mnou bude mít sex?“ Zeptal se Bill.
„Na světě je milion dívek, které by za to byly šťastné.“
Bill pokrčil rameny. „Já nevím, už jsem se o to přestal starat. Byl jsem tak odhodlaný najít si zatraceně úžasnou spřízněnou duši, a teď…“
„Žádnou jsi nenašel?“ vyzval ho Tom.
„Ne. No,“ řekl Bill s úsměvem. „Tak, jsi to ty, samozřejmě.“
Tom zrudl. „Víš, že to cítím stejně, bráško.“
Bill se zasmál. „No dobře. Mohlo by to být horší, že?“
„Kreténe.“ Tom se zazubil, když Bill klesal níž a níž, a jeho víčka poklesávala. Rozhodl se, že jeho vyšetřování nejspíš skončilo, zjistil dost. „Vypadáš dost unaveně.“
Bill zívl. „Ne, jsem v pohodě.“
„Pojď.“ Tom mu pomohl postavit se na vratké nohy a pomalu se přesunovali směrem k Billovu pokoji. Několik ospalých psů se vydalo za nimi, pošťuchujíc a okusujíc nohy dvojčat.
Tom nechal bratra spadnout do postele a Bill si ihned vylezl na polštář a opět zívnul. Odkopnul si boty, otevřel oči a upřeně zíral na Toma.
„Co když tady není nikdo pro mě, kromě tebe?“ zamumlal Bill ospale.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Tom a stáhnul dolů přikrývku.
„Chci říct…“ Billovu tvář zcela zakryly vlasy. „Chci říct, kdo by si mě vzal? Já jsem takový idiot.“
„Drž hubu,“ řekl Tom. „Jsi nejlepší člověk, kterého znám.“
Bill se ospale usmál. „Dáš mi moje pyžamo?“
„Jo, kde ho máš?“
„Máš ho na sobě.“ Ukázal na Tomovo tričko, s úšklebkem na rtech.
Tom si povzdechl. „Ale Bille…“
„Prosím?“
„Dobrá, dobrá.“ Tom si stáhl tričko přes hlavu a podal ho Billovi, mírně se otřásl, když se noční vzduch dostal na jeho nahou hruď. Billovy oči chvíli setrvávaly na Tomovi, pak se posadil a stáhl si své vlastní tričko.
„Dobrou noc, Tomi,“ zamumlal Bill. Vlasy měl pořádně rozcuchané od sundání trička a jeho bledá hladká kůže prakticky zářila v měsíčním světle. Tom zrudnul a odvrátil se.
„Dobou noc, Bille“
***
Tom vstal následující den až děsivě brzy (dobře, poledne bylo pro něj brzy), a začala další fáze z jeho narozeninového plánu pro svého bratra. Měl dostatek informací z předešlé noci k tomu, aby věděl, co má dělat. Nevěděl, jestli by stihl Bill ztratit panictví během zbývajících pětadvaceti dní, ale myslel si, že zbytek seznamu by mohl vyškrtnout.
Dokonce i polibek…
Bill řekl, že Tom byl jeho spřízněná duše, a co byl polibek mezi bratry? Byli si dost blízcí, a Tom by mu vysvětlil, že našel seznam, až bude čas. Bill by to určitě považoval za zábavu. To bylo to, co rozhodlo. Políbit Billa bude pro něj laskavost.
Tom se na podlaze zavrtěl, tváře červené, a dal televizi hlasitěji. Bylo teprve půl jedné odpoledne a on byl stále ještě ve spacích boxerkách. Měl Mario Kat tak hlasitě, jak jen to šlo, ale ještě ani psi nepřišli z Billova pokoje, takže to zřejmě nebylo dost nahlas. Štěňata se ráda v noci hromadila na Billovi, a jediná doba, kdy nespali s Billem, bylo, když byl na jejich místě Tom. Stalo se to víckrát a psi pochopili, že Tomova přítomnost znamená, že nejsou vítáni.
Když se Bill chtěl přitulit, Tom to bral vážně a žádný pes mu nesměl přijít do cesty.
Tom se snažil otočit zvuk ještě hlasitěji a chystal se vstát a jít do kuchyně uvařit kávu (jeden z nejlepších způsobů, jak vylákat Billa z postele), když uslyšel jemné plesk, plesk štěněčích nohou o podlahu. A kde šla štěňata, tam se za chvíli objeví jistě i Bill.
Na chvíli dal ve hře pauzu, poslouchajíc Billa, potácejícího se po kuchyni, krmícího psy a zívajícího. Uměl si ho představit, vlasy rozcuchané, tváře růžové ze spánku, stále ještě oblečený v jeho velkém tričku. Z nějakého důvodu ho zabolel a zkroutil se mu žaludek, a on přemýšlel opět o seznamu a o tom, jak se rozhodl Billa políbit.
„Tomi?“
Tom se otočil a našel Billa přesně takového, jak si ho představoval, s dlouhýma bosýma nohama a ospalým výrazem ve tváři. „Hej, já jsem tě vzbudil?“
„Vzbudil jsi psy,“ řekl Bill, zamžoural dolů na Toma a zívnul. Protáhl se a obrovské tričko mu vyjelo nahoru po stehnech. Tom se otočil k televizi, jeho žaludek se zbláznil. „Hraješ Mario Kart?“
„Jo,“ řekl Tom. „Nehrál jsem to věky.“
Bill založil ruce a usmál se. „Byli jsme zvyklí hrát tu zatracenou hru hodiny.“
Tom přikývl.
„Takže… můžu hrát?“ Bill si klekl na gauč vedle Toma, jeho holé nohy opět vyklouzly z pod velkého trička.
„Samozřejmě, že můžeš,“ řekl Tom. Ale porazím tě jako vždy.“
Bill se zasmál. „Možná tentokrát ne. Trénoval jsem, víš?“
„Jo, dobře, já ne,“ odpověděl Tom.
Podívali se dolů, Bill zvedl druhý joystick.
„Nejlepší ze tří,“ řekl Bill. „A žádné podvádění, není povoleno používání těch stupidních tajných zkratek, nebo něčeho podobného. Okay?“
Tom si povzdechl. „Jako bych to někdy potřeboval k tomu, abych tě porazil.“
Bill se opřel a přitáhl kolena až k hrudi, do hrací pozice. „Tak, jsem připravený.“
„Já nevím, proč to chceš za každou cenu hrát,“ řekl Tom lehkým tónem. „Nevyhraješ.“
Bill udělal obličej. „Budu Yoshi.“
„Budu Wario.“
A tak hra začala. Tom během hraní většinou nespouštěl oči z Billa. Jeho bratr měl svůj jazyk pevně mezi rty, jak se soustředil, a fyzicky se nakláněl ve směru, kterým otáčel motokáry. Když vybíral pravý roh, nakláněl se celou dobu na pravou stranu. Když zastavil, zabral tělem směrem dozadu. Tom zavrtěl hlavou, kousáním se do rtu zadržoval smích.
Tom první hru vyhrál snadno, ale rozhodl se trochu polevit a nechat Billa vyhrát příští kolo. Nebylo pochyb o jeho prohře, ale dával stále najevo, že se snaží.
Bill snadno vyhrál další dvě kola a teď stál, s pusou dokořán.
„Vyhrál jsem, já jsem kurva vyhrál!“ vykřikl Bill. Tričko mu vyjelo nad stehna, skoro odhalilo jeho zadek. Tom zrudnul a odvrátil se, předstíral zklamání.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ zasténal.
„Ha! Jsem jako had v trávě,“ řekl Bill. „Prohrával jsem všechny hry roky, takže jsi zpohodlněl ze svého vítězství, a já jsem se připlížil zezadu a nakopal ti prdel.“
Tom obrátil oči v sloup. „Okay, okay.“
„Chceš hrát znova?“ zeptal se Bill samolibě. „Nebo se bojíš prohry?“
Tom zvedl obočí a ušklíbl se „Ne, nebojím se.“
Protože teď, když už ho Bill jednou porazil, mohl Tom klidně vyhrát znovu, a vyhrál by.
Ale vidět štěstí na Billově tváři, to stálo za to přijít o titul šampiona v Mario Kart. Naprosto to stálo za to.
Možná, že by Tom nechal Billa vyhrát ještě několikrát.
***
Tom se podíval na zmačkaný seznam a povzdechl si. Zíral na něj už dobrých dvacet minut, zatímco mu maskérka pudrovala nos a stylista se přehraboval v jeho oblečení. Natáčeli nějaké reklamní spoty na Humanoid a Tom měl přestávku, na rozdíl od svého bratra, který byl stále na scéně. Asi po milionté se podíval na seznam. Byl skličující, s pouze několika odškrtnutými položkami. A jen na jedné mě zásluhu Tom: „Porazit Toma v Mario Kart“.
Tom se nechal od Billa porazit desetkrát před tím, než nastoupila jeho hrdost, a on svého malého bratra rozmasakroval. A potom, kvůli šokovanému pohledu na Billově tváři, a možná i kvůli odhalené kůži na horní části jeho stehen, Tom se nechal porazit znovu.
Bylo dvacet dní do jejich narozenin. Dvacet zatracených dní a Tom vyřešil každou položku na seznamu, s výjimkou koupání bez plavek a ztráty panictví. Jistě, předem přiznával porážku ve ztrátě panictví, ale musel existovat způsob, jak Billa potopit nahého.
Tom téměř udusil své myšlenky na jazyku. Zavrtěl hlavou a zničil tím celou práci maskérky. Podíval se do zrcadla, měl pudr i na svých copáncích. Posadil se zpět a složil papír do kapsy.
Bill říkal, že koupání bez plavek bude uvolňující, a Tom mu to chtěl dopřát. Všechno, co kdy dělali, bylo rozvržené a naplánované. Chtěl dát Billovi něco šíleného a zbořit ochrannou zeď.
Ale byli objednaní na focení, rozhovory, a samozřejmě, výlet do Jižní Afriky na natáčení videa se blíží, a oni nemají chvilku pro sebe.
Všechny jeho plány byly až po Jižní Africe, byl by vhodný výlet na koupání bez plavek třeba k nějaké studánce? Nevěděl. Kousl se do rtu a povzdechl si.
Maskérka zanadávala na mimické vrásky, které se tvořily, když se mračil a kazily jí práci, tak Tom udržoval vážnou tvář, bez hnutí, ale jeho myslí vířily myšlenky a jeho břicho se zkroutilo při pouhé myšlence na bratra, mokrého a lesknoucího se.
Jižní Afrika byla krásná. Kapela tam byla už dříve, při natáčení klipu Monsoon. Dvojčata se tam těšila, ale čím více se cesta blížila, tím více to vypadalo jen jako další práce, kterou budou muset udělat, jen další povinnosti.
Video produkce šla hladce a oni dokončili natáčení za pouhé tři dny. V Tomovi začalo vířit vzrušení, že konečně něco dokončili, dokončili album a video, a brzy budou mít volněji. Život nabíral rychlost a oni byli stále na cestách, utápěli se v mediálním cirkuse. Tom byl v poslední době nesoustředěný a dychtil po volnu.
Stál s Georgem venku na režisérově večírku, video bylo připravené k produkci. Režisér měl pronajatý báječný veliký dům na vodě. Tom viděl spoustu velkolepých věcí během svého krátkého života, ale ten dům byl jedna z nejúžasnějších věcí, jakou kdy viděl. Měl čtyři patra, nespočet oken, vše obložené lesklým chromem, a neuvěřitelný výhled na oceán. Voda se sladce třpytila pod měsíčním světlem a poprvé v těchto dnech se Tom nadechl čerstvého vzduchu a relaxoval.
„Všechno se to brzy změní, člověče,“ řekl Georg.
„Hm?“ probral se Tom ze svého snění a pohlédl na svého přítele.
„Tohle,“ řekl Georg a ukázal na stojaté vody oceánu. „Všechno to brzy zešílí. Jsi na to připravený?“
Tom přikývl. „Jo. Myslel jsem, že ne. Myslím, že to bylo už dost těžké tenhle rok a chtěl jsem to všechno hodit za hlavu, ale… jsem připraven na to všechno znovu.“
Georg se usmál. „Typická Kaulitz odpověď. Nic pro vás není dost.“
Tom se chystal odpovědět, když jeho oči přistály na jeho bratrovi. Bill stál s několika producenty, vypadal znuděný k slzám. Držel drink a každých pár okamžiků kývl, ale Tom mohl přísahat, že vůbec nevěděl, o čem ti muži mluví.
„Doženu tě později,“ řekl Tom a Georg přikývl.
Tom putoval k místu, kde stál Bill, jejich pohledy se střetly. Tom ho gestem přivolal, a Bill vypadal vděčně, omluvil se z konverzace.
„Díky bohu,“ řekl, když překonal cestu k Tomovi. „Málem jsem usnul.“
„O čem mluvili?“ zeptal se Tom.
„Nevím. Je mi špatně z těch keců,“ řekl Bill. „Předstíral jsem zájem o to, co říkali. Nenávidím tyhle nesmysly, večírky a… Víš, chci jen dělat hudbu a hrát pro lidi. To je všechno, co chci.“
Tom se zamračil. Bill nezněl moc šťastně a on měl jen něco málo přes dva týdny, aby ho přesvědčil, že je.
„Zapomeň na to,“ řekl Tom. „Pamatuješ ve škole, když už jsme měli učitelů po krk? Co jsme udělali?“
„Zdrhli jsme,“ odpověděl Bill. „Ulili jsme se ze třídy a vzkázali jsme učitelům, ať si vylížou.“
„Tak pojďme pryč,“ řekl Tom s úsměvem. „Necháme je tu.“
„To nejde.“
„Proč?“
Bill pokrčil rameny. „Kam bychom sakra mohli jít?“
Tom se rozhlédl, nevěděl, ale potřeboval uniknout. „Pojď.“
Popadl Billa za zápěstí a táhl ho přes spoře osvětlenou místnost kolem obleků, číšnic, odhalených dívek v koktejlových šatech, a ze dveří do temné chodby.
„Tome…“
„Tiše,“ řekl Tom, umlčujíc bratra. „Musíme být nenápadní.“
„Kam jdeme?“ zeptal se Bill.
Tom pokrčil rameny a táhl Billa po úzkém schodišti do třetího patra, jen se snažil dostat pryč od hluku z večírku, kde jeho bratr vypadal tak mizerně. Tom cítil trochu klaustrofobii s lidmi všude kolem sebe, stěžujících si dál a dál na nic důležitého. Bylo to všechno jako bílý šum a Tom si chtěl pročistit hlavu.
