autor: Lady Kay
Nakvašeně třísknu mobilem o sedačku. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se před pár dny odehrálo. On mě vyhodil!!! On vyrazil dveře se mnou! S vlastním bratrem! A to všechno jen, protože jsem se jej snažil chránit před tím maniakem, který by mu akorát ublížil. Jednou jsem už tu chybu udělal, jednou jedinkrát jsem nezasáhl a Bill za to ošklivě zaplatil. Opakovat se to nebude, to tedy rozhodně ne. Paula jsem se nezbavil, ale tohoto jeho rádoby nového nejlepšího kamaráda se zbavím natotata. Když jsem viděl, jaké šílenosti s ním provádí, v mojí mysli se okamžitě vynořil obraz Billa ležícího uprostřed bílých peřin a bojujícího o život. Nechci ten hrůzný pohled na jeho štíhlé tělo pokryté podlitinami a modřinami zažít znovu! Jsem jeho starší bratr a mým úkolem je bránit jej. Ať se mu to líbí nebo ne.
Znovu sáhnu po mobilu a vytočím Violettino číslo. Ta mě taky rozčiluje. Ode dne, kdy jsem tomu Fabianovi dal přes hubu, není nikde k zastižení. Mobil sice zvoní, ale Wee to nebere, na SMSky mi taky neodpovídá. Bratříček jí jistě vyslepičil, co jsem provedl, takže se na mě moje kamarádka možná zlobí. Přitom jediný, kdo má právo se vztekat, jsem já. No nic, když mi nehodlá pomoci ona, tak si pomůžu sám. Zvládnul jsem už horší věci…
Sáhnu po mikině, kterou si přes sebe přehodím. Zkontroluji, jestli mám u sebe mobil, peněženku, klíče od auta a opustím byt. Zajdu si někam na jídlo, špagety už nemůžu ani vidět. Miluji je, ale pátý den po sobě bych je asi už pozřít nedokázal. Cestou bych mohl vymyslet, jak se toho otrapy zbavit.
..::Bill::..
„Nech toho,“ strčím do Fabiho a zasměju se. Jsem rád, že se na mě nezlobí. Nemůžu sice za to, že je můj bratr trošku cvok, co na potkání mlátí lidi, ale nedivil bych se, kdyby byl naštvaný i na mě. Naštěstí to tak není. Dneska přišel společně s Wee, a když jsem se pokoušel omluvit se mu za Toma, mávl nad tím rukou s tím, že to není moje chyba, a že to mám nechat plavat. Fabian se tváří jako vždycky a hýří humorem. Za to Wee je nějaká divná, směje se jakoby z povinnosti a přijde mi, že nad něčím stále přemýšlí, že jí něco nahání strach, něčeho se obává.
„Wee?“ dotknu se hřbetu její ruky. Moje kamarádka sebou trhne. Očividně nad něčím dumala, takže nás dva takřka nevnímala. „Je všechno v pořádku?“
„Jo, nic se neděje. Nemám vám donést něco k pití?“ Úhybný manévr. Něco se děje. Tohle není moje Wee, něco ji trápí. V posledních dnech, možná týdnech se chovala divně, ale dneska vůbec není ve své kůži. To, že chce na chvilku opustit místnost, je důkazem, že se něco buď stalo, děje, a nebo se teprve stane. Ale nebudu ji tu držet a násilím z ní páčit, o co jde, když mi to nechce říct sama od sebe. Na její dotaz jen kývnu a sleduji, jak mizí ze dveří.
„Jako by to ani nebyla ona, že?“ Zřejmě nejsem jediný, kdo si všiml změny v jejím chování. Fabianův pohled je upřený na dveře, ze kterých Wee před chvilkou vyšla. „Možná se jen rafli s Mathym…“ přemýšlí nahlas. Taky mě to napadlo, je to dost možné. Vysvětlovalo by to, proč je taková. Jenže to by byla spíše smutná, na mě působí ustaraně a nabývám z ní dojmu, že se opravdu něčeho bojí.
„Nech to plavat. Kdyby chtěla, řekla by nám to…“ drcne do mě Fabi. Na jednu stranu uznávám, že by mohl mít pravdu, a že kdyby Wee ode mě chtěla pomoc, nějak by mi to naznačila. Ale co když ne…
..::Violett::..
Opřu se o kuchyňskou linku a snažím se nějak zklidnit ten vír myšlenek, co se mi prohání hlavou. Takhle to nejde dál… Musím se od toho nějak odpoutat. Bill na mě poznal, že něco není v pořádku, a to není dobré. Před ním musím být v pohodě. Jsem tu, abych pomáhala já jemu a ne on mně. Nechci a nemůžu jej zatěžovat svými starostmi a problémy. Ani tehdy, mají-li spojitost s ním, tedy spíše s jeho panem bratrem. To Tom mi dělá starosti… Co provedl Fabimu v parku, byla obrovská chyba. Tisíckrát jsem jej prosila, aby nic nedělal, aby se držel zpátky. Jenže to by Tom nesměl být Tomem… Na jednu stranu ho chápu. Bill se mu neozval, nebere mu telefony, a najednou jej uvidí s nějakým cizím klukem v parku, jak se skvěle baví. Ale i tak se mohl ovládnout a zůstat sedět na nějaké lavičce na zadku. Akorát napáchal další škody. Bill byl rozhozený, když mi volal a líčil, co se stalo.
S Kaulitzem starším jsem doteď nemluvila, přestože mi několikrát denně volá, posílá jednu SMSku za druhou. Nemám náladu na jeho hysterické výlevy, výčitky, co jsem udělala špatně a výhružky, že jestli se Fabian k Billovi přiblíží, tak za sebe neručí a zabije ho. Znám to nazpaměť a unavuje mě to. Chtěl ode mě pomoc, tu jsem mu poskytla. Ovšem poslední dobou mám dojem, že spíš jen napravuji jeho chyby. Vždycky něco podělá a já naběhnu, abych následky jeho jednání alespoň zmírnila… Naše přátelství je dost pevné, překonali jsme toho společně už dost, ale nejsem si zcela jistá, zda vydrží i tohle. Pokud ano, je to pravé přátelství.
„Vedle…“ ozve se za mnou hlas, když se snažím najít skleničky. To ne! Violett, holka, to se ti jenom zdálo. On tu není! Prostě jsi přetažená a už máš halucinace. „V té skřínce napravo, Wee.“
Pomalinku se otáčím a zůstanu stát jako opařená. Tom stojí na prahu kuchyně. Opírá se o futra, jednu ruku má hluboko vraženou v kapse, zatímco v druhé drží klíče od domu a pohrává si s nimi. Jeho škodolibý úsměv nelze přehlédnout. Do očí mu bohužel nevidím, skrývá je za slunečními brýlemi. Co tu ten blbec chce?
„Co tu… co tu děláš, Tome?“
„Já? No, já tu pořád tak trochu bydlím, Violett.“ Pronese chladně. Nelíbí se mi to. Něco má za lubem. Výraz jeho tváře mě v tom jen usvědčuje, stejně jako jeho chování, a konečně i tón, jakým se mnou mluví.
„Aha. Ty nejsi s Jess?“ pokusím se navázat s ním nějak rozhovor. Třeba se mi to jen zdá a namlouvám si, že Tom něco chystá.
„Ne,“ odbude mě znovu tím samým ledovým tónem. „Udělal jsem jí…“ zamává na mě rukou, čímž mi naznačuje, že je mezi nimi konec. V tu chvíli bych mu jednu nejraději natáhla. Dovedu si představit, jakým stylem se s ní rozešel. Ta holka na něm visela, udělala by pro něj cokoli. Zpočátku jsem si myslela, že by s ní mohl být šťastný. V posledních dnech mě Tom přesvědčoval spíše o opaku a dneškem mi jen potvrdil moji teorii. Určitě neskákala radostí, když jí Tom oznámil, že se rozejdou. Jistě jej přemlouvala. Tom je neuvěřitelně milý kluk, má velké srdce, ale zároveň dokáže být neuvěřitelně bezcitný, když mu není něco nebo někdo po chuti. Kolikrát jsem byla svědkem toho, jak jednal s dívkou, která se do něj po jednom flirtu bezhlavě zamilovala, zatímco on to bral jen jako zpestření. A to jsem do poslední chvilky doufala, že ho Jessica třeba změní. Ani jí se to nepovedlo… Tom sice skuhrá, že si nikdy nikoho nenajde, ale v podstatě je to i jeho chyba. Kdyby opravdu chtěl, holku by si našel.
„Proč?“ snažím se zachovat klid a zjistit, co jej vedlo k jeho rozhodnutí.
„Už mě nebavila. Byla s ní nuda…“ Jsem v šoku! Mluví o ní jak o nějaké hračce. Ano, za tu Jess celou dobu měl. Jenže už jej omrzela, tak se jí potřeboval urychleně zbavit. „Proč mi nebereš telefon?“ změní téma.
„Neměla jsem čas…“
„Jo, neměla jsi čas… To je jedno. Co vůbec dělá můj bráška?“ Tohle se mi nelíbí už vůbec. Všimnu si změny v jeho hlase i výrazu. A to, že vůbec neřeší, proč jsem se mu neozývala, mi nahání hrůzu.
„Bill je u sebe.“ Odpovím mu na jeho otázku. „Šla jsem mu jen pro něco k pití.“ Záměrně se nezmíním o Fabianovi. Kdyby Tom věděl, že tam je, udělal by scénu. Pokud náhodou Fabi nevyleze z pokoje, Tom se to nedozví a mně se podaří jej odsud co nejrychleji vypakovat.
„Fajn,“ otočí se na prahu a vykročí se ze dveří. Moje původní radost, že se rozhodl odejít, zmizí ve chvíli, kdy vidím, že mine dveře a pokračuje směrem do obýváku. To ne!
„Tome,“ doběhnu ho a chytím jej za mikinu. „Kam jdeš?“
„Kam? Navštívit bratra.“
„To nemyslíš vážně, že ne?“
„Samozřejmě, že to myslím vážně. Jinak bych tu přece nebyl, ne?“ sjede mě nechápavým pohledem.
„Proč?“ zatáhnu ho za mikinu, když se pokusí pokračovat v cestě. Chci vědět důvod, proč chce bratra vidět. Pokud by mi teď dal rozumné vysvětlení a návrh, co hodlá dělat dál, a já bych získala jistotu, že Billovi nijak vědomě neublíží, možná bychom se mohli domluvit, že se sejdou později. Teď ho tam ale pustit nemůžu. Pokud mu v tom nezabráním, vlítne tam, najde Fabiana, udělá scénu a dvojčeti akorát ublíží.
„Proč? Je to můj bratr. Chci vědět, jak se mu daří.“
„Lžeš, Tome. Tys nepřišel kvůli němu.“ Už delší dobu přemýšlím, co Toma vede k jeho chování, scénám. Dlouho se snažím přijít na to, proč je takový. Teprve teď mi začíná docházet, co za tím vším vězí.
„Ne? A proč bych tu asi jinak byl, nevíš?!“ štěkne na mě. Má štěstí, že ho mám tolik ráda, jinak bych mu takovou ubalila, že by druhou chytl o zeď, co je za ním.
„Ty jsi tu jen kvůli sobě. Dohnala tě sem tvoje sobeckost. Ty ses totiž nepřišel podívat, jestli se má tvůj bratr dobře. Ty ses přišel ujistit, že tě potřebuje.“ Přesně tak to je. Zprvu jsem si myslela, že je fixovaný Bill na Toma, ale časem, hlavně díky Fabianově osobě, mi došlo, že ne Bill, ale to starší z dvojčat neumí bez bratra být. Původně jsem si myslela, že vyšiluje, protože se bojí, že by mohl Fabian Billovi ublížit. Dalo by se to dobře odůvodnit i tou autonehodou. Říkala jsem si, že mu Fabi připomíná Paula a celou situaci předtím.
Jenže dnes mi došlo, že je to jinak. Možná tam ta autonehoda hraje roli, ale ne zásadní. To, proč tak jedná, je způsobeno jeho majetnickým postojem vůči Billovi. Tom byl zvyklý, že jeho bratr neměl žádné přátele a že potřeboval jen jeho. Bill tak patřil pouze jemu, a to mu vyhovovalo. Teď má mě a Fabiho a bratra už tolik nepotřebuje, dokonce s ním odmítá komunikovat, a to Tom nedokáže překousnout. Bill je dle jeho názoru jeho. Jen a jen jeho. Nikdo jiný nemá právo s ním být. To proto přišel, chce vědět, zda ho bratr potřebuje a zjistí-li, že tomu tak není, udělá cokoli, aby jej dostal zpátky na svou stranu.
„Blbost! Pusť.“
„Ne, nepustím tě za ním. Pokud vím, tak tě vyrazil i on sám. A nesvěřil se mi, že by ti volal a prosil se, abys za ním přišel. Tome, jdi. Vrať se, až tě Bill sám zavolá.“ Zkusím to na něm po dobrém. Třeba na mě dá.
„Violett, pusť mě nebo za sebe neručím. Přišel jsem za Billem a taky za ním půjdu. A nikdo mi to nebude zakazovat!“
..::Bill::..
„Co to je?“ vrhne Fabi pohled ke dveřím. Z chodby k nám doléhá hluk, který každou chvílí nabírá na hlasitosti. Zní to, jako by se tam někdo mezi sebou dohadoval. Ale dole je jen Wee a nenapadá mě nikdo, s kým by se mohla hádat. Když se zaposlouchám, slyším kroky, které se blíží k mému pokoji. Zní to, jako by jedna osoba razantně kráčela po chodbě a hned za ní pospíchala druhá. Vyměníme si s Fabim tázavé pohledy, ani jeden z nás netuší, co má tohle všechno znamenat. Kroky utichnou, hlasy taky slyšet nejdou. Pokud někdo opravdu mířil za mnou, nechápu, proč tu ještě není. Ledaže by byl zastaven…
„Divný, co?“
„To teda je.“ Přikývnu a nespouštím oči ze dveří. Rád bych věděl, co to bylo. Znovu uslyším tlumený rozhovor. Ale ať se snažím, jak chci, nedokážu rozpoznat, o čem se baví. Jedna z osob by mohla být Wee a ta druhá…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
To nééé, takhle to useknout, když je to tak napínavé!!!!!
Pomalu přestávám rozumět Tomovi, nevím co si o něm mám myslet….
Tom normálně žárlí,a až vejde dovnitř a najde tam Fabiho,to teprve bude….normálně se bojím,co všechno je schopný udělat…
Tak tohle nedopadne dobře..:( a ještě se bill dozví, že ho wee clou dobu tahala za nos.. jsem svědavá na pokráčko, jinak je to moje nejoblébenější povídka.! :**
Tvl Tome!!! Lady prosimtě udělej něco, co těm dvoum pomůže k lepšímu vztahu, jinak skočim!!! Tohle se nedá dál snášet!
TOOOOOOM :D:D juhúúú už se hodně těším na pokráčko!!! doufám, že se to už nějak pohne dál, jsem moc zvědavá!!! skvělé, krásné, rychle dááál 😀
No tak to teda…WOW!!!Já sem táák strašně zvědavá co Tom udělá….zajímavé..hooodně zajímavé 😀
Tak proč se nejdete podívat na chodbu kruci!!!!!!!! Si to musela zas useknout v nejlepší! Kdyby dnes přišel další díl bylo by to supér abych si ho stihla přečíst x)
tak teď jsem totálně napnutáá….aaaa ihned musím mít další dílek!!!