pokračování
Flashback
Tenhle večer byl vážně naprd. Alespoň pro Billa a Toma. Trávili společný víkend s rodiči a zase se pohádali, přičemž rozbili poměrně starý, rozviklaný a hlavně ‚jediný‘ stůl nacházející se v chatě. Dostali za to pěkně vynadáno a Tom se vytratil hned po večeři, na kterou dostali za trest stejně jenom chleba s máslem. Celou dobu se jim sbíhaly sliny na opékané brambory se sýrem, jimiž se cpali drazí rodičové. Bill naštvaně vypochodoval schody nahoru do pokoje, když si na menší chodbičce všiml jakýchsi schodů, ztrácejících se až kdesi za zavřeným poklopem. Vystoupil nahoru a desku, jež přikrývala průchozí otvor, odtlačil stranou. Nakoukl do potemnělé místnosti, nejspíš to byla půda. Řekl si pro sebe a všiml si v koutě krčící se postavy. „Tome?“ Zašeptal. Kdo jiný by to byl?
„Běž odsud pryč, tohle je můj úkryt.“ Dostalo se mu záporné odpovědi. Bill s rozhodným výrazem vyšel úplně dovnitř a ‚zavřel‘ za sebou vstup.
„Říká kdo?“ Popošel k Tomovi tak blíž.
„Já. Nejdřív zaviníš hádku, potom kvůli tobě nedostanu dobrou večeři, a ještě mě chceš vystrkat z mého úkrytu? Polib si, Bille!“ Zanadával tiše Tom.
„Proč házíš vinu na mě? No jistě, ty jsi úplné neviňátko. Za nic nemůžeš, viď?“ Prskal na Toma nabroušeně, ale věděl, že má pravdu. Dnešní hádku započal opravdu on. Stejně by se k tomu ale nikdy dobrovolně nepřiznal. Má svou hrdost. Prostě ho bavilo Toma provokovat. Zaslechnul nějaký šustot a tak naklonil hlavu, aby na Toma lépe viděl.
„Co to máš?“ Optal se zvědavě. Měl opravdu na něco dobrého chuť a na chlebu s máslem ji neměl šanci dostatečně uspokojit.
„Nestarej se.“ Odsekl mu Tom a ochranitelsky si přivinul balíček víc ke svému tělu, do bezpečí.
„Dej to sem.“ Vrhnul se na Toma Bill. Ať měl cokoli, chtěl to taky. Začali se přes sebe převalovat a Tom zatahal Billovi za ofinu.
„Au, pusť mě.“ Kousnul Bill Toma do ruky a ten upustil balíček na zem. Začalo se z něj něco kutálet. Bill v tom rozpoznal bonbóny obalené v cukru.
„No výborně, Bille. Vážně skvělý.“ Procedil ironicky Tom. Na půdě nebylo moc čisto, takže neexistovala žádná šance, že by mohli bonbóny jen tak zvednout, ofoukat a sníst.
„Máš opravdu talent, posrat všechny věci, do kterých se pustíš.“ Klel stále Tom. Oba se od sebe odtrhnuli. Tomovi sklouzl pohled na balíček. Okamžitě po něm chňapl, než se stačil Bill vzpamatovat. V rohu sáčku se krčil jeden opuštěný bonbón. Vytáhl ho z balíčku a vítězoslavně se na bratra ušklíbnul. Bill mu bojácně pohlédnul do očí a vypláznul jazyk.
„Kašlu na nějakej podělanej hnusnej bonbón.“ Řekl, ačkoli na něj měl neuvěřitelnou chuť, ale nechtěl si přiznat prohru a otočil se k Tomovi zády. Tom už si bonbón přikládal ke rtům, ale najednou se zasekl. ‚Podělanej Bill.‘ Protočil oči, zezadu se k němu přiblížil a strčil mu bonbón do pusy. Bill překvapením vyjekl a přepadl by do zadu, kdyby za ním Tom neklečel. Přivřel oči a blažeností málem začal vrnět, jak se mu na jazyku rozplývala chuť mandarinky a cukru. Otočil se na Toma a uchopil bonbón mezi rty.
„Můžu ti dát půlku, jestli chceš.“ Zašeptal tiše.
„Bille, vážně nemám chuť na tebou oslintaný bonbón, takže si ho nech.“ Ušklíbnul se Tom.
„Fajn.“ Nastavil Bill opět Tomovi záda. Ten jen vyvrátil oči. ‚Bill a jeho urážlivost.‘ Sednul si vedle něj a letmo kouknul na jeho výraz. Nevypadal nabručeně. Chvíli po sobě takhle pokukovali, než si Bill sednul těsně vedle Toma a položil mu hlavu na rameno. Koukali skrz střešní okno na noční oblohu a ani jeden z nich nemluvil. Neuvědomili si, kdy se jim podařilo usnout.
Konec flashbacku
Zamrkal. Z očí mu vyteklo pár zbloudilých slz. ‚Zasranej Tom.‘ Měl tady teď být a měli spolu dělat úplně jiné věci. A on brečí na půdě, zatímco se Tom fláká někde v lese. ‚Kurva, snad se tomu idiotovi nic nestalo.‘ Doléhala na Billa panika. Začínal šílet. Už to budou dvě hodiny a Tom pořád nikde. Neměli by se ho jít vydat hledat? Setřel si slzy z tváře a pohotově seběhnul do přízemí, kde seděli u kávy rodiče. „Uhm… není to už dlouho, co se Tom neobjevil?“ Upozornil na svou osobu.
„Cesta pěšky trvá déle, ale jestli do půl hodiny nepřijde, pojedeme mu naproti.“ Promluvil Gordon a pohladil Simone po rameni. Celou dobu se strachovala, zdali se Tomovi něco nestalo, a když ji na chvíli uklidní, přijde Bill a znovu o tom začne mluvit. Protočil oči. Samozřejmě se o Toma také strachoval, jen prostě chtěl, aby vychladnul a urovnal si myšlenky. Bill jenom přikývnul a šel se do pokoje připravit. Opravdu si nemyslel, že se Tom za půl hodiny objeví.
V lese
Začínalo se ochlazovat a vítr byl rozhodnut svými ledovými pařáty uštědřovat Tomovým tvářím kruté rány. ‚Sakra! Takže abych to shrnul, absolutně nemám šajna, kde se moje ctěná osoba nachází, v kapse mám jenom posranej i-pod kterým se dovolám leda někam za kopec a mrznou mi koule. Všechno kolem vypadá naprosto stejně, žádný záchytný bod, nic. Bude to nejspíš jeden z důvodů, proč mám radši město než přírodu. Tam jsou alespoň cedule, značky, lidi, jichž se přinejhorším můžete optat na cestu. Ale tady jsou maximálně veverky a ty mi asi správnej směr neukážou. Hm… Bill se jistě ohřívá v teple a škodolibě se směje mému utrpení. Minimálně bych mu přál, ať spadne ze schodů a zlomí si nohu. Nebo radši ne, protože kdo by o něj pak musel pečovat? Samozřejmě hodnej bráška Tom. No, měl bych vyrazit, jestli tu nechci skejsnout dokonce svýho života, což nechci, jsem ještě mladej, takže vzhůru za dobrodružstvím.‘
Postavil se a sklepal z kalhot jehličí a hlínu. Obloha dosti ztmavla a Tom se čím dál míň orientoval. Šel prostě, kam ho nohy nesly. Po takových 10 minutách chůze spatřil jezero. ‚Oh, skvěle, jezero. Už vím, kde jsem, chata odsud není daleko. Že by k tobě konečně přišlo štěstí, Tome? Ale jistě jsem přece Kaulitz.‘ S úšklebkem se vydal směr chata. Cesta byla pořád taková, jakou si ji pamatoval. Možná trochu víc zašlejší a rozkodrcanější. Vzpomínal si, když tu byli s Billem poprvé. Obě matky se rozhodly, že budou zavařovat maliny a vyslaly je pro ně do lesa. Nakonec přišli bez malin, bez košíku, oba poškrábaní a špinaví. Tom navíc zraněný.
Flashback
„Mami, já žádné maliny sbírat nepůjdu. Stejně to nikdo nebude jíst.“ Snažil se Tom vymlouvat. Nikam se mu nechtělo, a už vůbec ne s Billem.
„Žádné odmlouvání, Thomasi. Navíc tohle už jsem někdy slyšela, a jakmile je sklenice prázdná, nikdo o ničem neví, jako obvykle, že?“
„Neříkej mi Thomasi.“ Zamračil se Tom. Simone měla pravdu a většinou to byl on, co všemu dobrému jídlu dopomáhal záhadně zmizet. Někdy i s jeho spolupachatelem Gordonem. Potom se oba tvářili jako neviňátka, Simone je ale vždy prokoukla.
„Hm, fajn.“ Protočil Tom oči, chňapnul košík a rychlostí blesku vyrazil ze dveří. Bill mu sotva stačil. Pár metrů ušli bez jakéhokoli slova. Křoví v lese bylo docela husté, a když Tom procházel, přidržel větev jenom pro sebe. Potom ji pustil a švihla Billa, co byl hned v závěsu za ním, do tváře.
„Au, ty idiote si normální? Mohlo mi to vypíchnout oko.“ Zanaříkal Bill a oči se mu leskly potlačovanými slzami.
„Taky dobře.“ Pokrčil Tom rameny, otočil se, chtíc znovu pokračovat v cestě.
„Cos to řekl?“ Naštval se Bill a prudce s ním smýknul, až se Tom zapotácel, rovnováhu ale udržel.
„Slyšels, ne?“ Ušklíbnul se Tom a chtěl se mu vytrhnout. Bill ho však povalil na zem a započala rvačka. Válejíc se po zemi, košíku nevěnovali pozornost.
„Ty jeden parchante, já ti dám takový dobře, že na to do smrti nezapomeneš.“ Křičel nepříčetně Bill.
„Zešílel s… Ááááááá.“ Nestihl doříct Tom, jelikož se svalili z menšího kopečku přímo do lesního potoka.
„Ty jeden kreténe. Podívej se, jak vypadám. Tohle bylo moje nový tričko!“ Zařval na Billa celý rudý Tom. Nedávno si koupil super tričko. Bylo strašně drahý, ale on ho zastihl ve slevě. Měl štěstí, byl tam posední kus. A teď je špinavé roztrhané a mokré. Vlastně všechno jeho oblečení.
„Oh, tak pan Kaulitz má zničený triko a koho to zajímá? Já jsem na tom mnohem hůř.“ Štěkl na něj obranně Bill.
„No jo, chudáčku Billí. To je taková tragédie, že máš rozmazaný make-up. Dohajzlu, ten bordel budu z dredů vymotávat věčnost!“
„Těm tvejm hnusnejm zacuchtanejm cancourům říkáš dredy? Vypadá to spíš, jako by ses hodně dlouhou dobu nečesal.“ Zaksichtil se Bill.
„A ty teď vypadáš jako zmalovaná šlapka.“ Vracel posměch na oplátku Tom. Trvalo sekundu, než se do sebe znovu pustili.
„To odvoláš.“ Řval na něj Bill.
„Nemyslím si.“ Prskal kolem sebe Tom, když mu Bill strčil hlavu pod vodu. Pokoušel se zpod Billa dostat, ale kameny ve vodě byly kluzké. Narazil si o jeden kotník, který mu po něm sjel, a Tom se v bolestném výkřiku sesunul zpět. Netrvalo dlouho a na hladinu vyplavala rudá tekutina. Bill vykulil šokem oči a dotáhl Toma na břeh.
„Kurva.“ Okomentoval ránu na Tomově noze. Byla dost hluboká a kotník mu začal otékat.
„Pojď.“ Řekl Bill a chtěl ho zvednout, Tom však zavrtěl hlavou a odstrkoval ho od sebe.
„Jdi pr-pryč.“ Drkotal zuby.
„Zavři hubu a raději se mě chyť nebo tohle nebude jediné zranění, co máš.“ Uzemnil ho nekompromisně a Tom dal ruku kolem jeho ramen. Takhle se plahočili po cestě zpátky, ale Tom začal podklesávat v kolenou a celý zbělal.
„Kurva Tome, tohle mi nedělej. Už tam budem. Jestli tady sebou praštíš, potom ti praštím jednu já.“ Panikařil Bill.
„To b-by asi bo-bolelo.“ Vykoktal ze sebe Tom za stálého drkotání zubů.
„To si piš.“ Pousmál se na něj nepatrně Bill, a jakmile zahlédl obrys chaty, spadl mu kámen ze srdce. Jen, co dorazili dovnitř, shrnuly se kolem nich obě matky.
„Proboha, co se stalo?“ Spráskla ruce Simone a odsunula židli, na kterou si Tom vzápětí sedl.
„U-uklouzl jsem v řece.“ Řekl jen. Nechtěl, aby někdo rozebíral jejich spory. Bill udiveně zamrkal.
„No to je jedno, musíme rychle do nemocnice, mohla se ti tam dostat infekce.“
„Seženu Gordona.“ Houkla Anet a hned, jak ho našla, mohli vyrazit. Tom dostal ortézu, protože zranění muselo být převazováno, což sádra neumožňuje. Léčba trvala kvůli tomuhle déle. Pořád kluky vyslýchali, proč vypadali oba, jako by je někdo přepad, když Tom ‚jenom‘ uklouznul, a ve finále si drahé matičky musely maliny nasbírat samy.
Konec Flashbacku
Zavrtěl hlavou a na rtech mu pohrával jemný úsměv. Ve svém zamyšlení si ani nevšiml, že je pár metrů od chaty. S nadšením se k ní rozběhl, ale kupodivu tu neviděl auto.
„Haló, už jsem tady.“ Zavolal hlasitě, odpovědí mu však bylo jen hrobové ticho. ‚Kde sakra všichni jsou?‘ Pomyslel si a obešel chatu dokola, kdyby náhodou bylo otevřené okno. Nebylo… „Ach jo.“ Povzdechnul si a kecl sebou na schody před vchodem. Z celé téhle túry ho sžírala silná únava a těžkly mu víčka. Byla to setina okamžiku a on spal jako zařezaný.
…
„Tome!“ Volali všichni tři, pobíhajíc s baterkami po lese. Bylo už solidní šero a nemohli Toma nikde najít. Simone se začala nervově hroutit.
„Byl kurevsky blbej nápad nechat ho samotnýho!“ Začala křičet po Gordonovi.
„Možná, ale souhlasila si s tím. Navíc by se v tom autě pozabíjeli.“ Oplatil jí Gordon. Samozřejmě si v duchu nadával do idiotů, ale nemohl vědět, že Tom zapomněl cestu. Nebylo to přece tak daleko.
„Jo a teď možná někde leží mrtvý Tom!“ Vyhrkla hystericky Simone a začala vzlykat.
„Nechte toho!“ Vtrhne mezi ně Anet. „Hádkou nic nevyřešíte. Tak tady po sobě přestaňte štěkat a hněte zadkama. Musíme najít Toma.“ Řekla pevným tónem hlasu jako generál, vydávající svým vojákům rozkazy. Oba uposlechli a dali se zpět do práce. Během jejich hádky Bill pokračoval ve hledání, takže už byl pěkný kus napřed.
„Tome!“ Prořízl hrobové ticho jeho hlas. Něco za ním se pohnulo. „To-tome?“ Zašeptal potichu a pomalu se přibližoval k hýbajícímu se keři. Posvítil na něj baterkou a najednou z něho vyletěla srnka. „Ááááá.“ Zařval leknutím a spadnul na zadek. V šoku upustil baterku. Srnka vyplašeně utekla a Billovi stekla po tváři slza. „Tomi.“ Zakňoural. Hrdlo měl stažené, hlas ho protentokrát zradil. Strašně se o Toma bál. Dokonce víc, než když omdlel při koncertě. Tam byl alespoň s ním, teď o něm neví nic. Tolik litoval svého chování na cestě sem. ‚Kdybych pro jednou držel tu svoji nevymáchanou hubu, tohle se nemuselo stát.‘ Nadával si v duchu a začal svému obličeji dlaněmi uštědřovat rány. „Seš takovej idiot, Bille.“
„Zlato, jsi v pořádku?“ Řítila se k němu Anet a krve by se v ní nedořezal, když slyšela Billův výkřik. „Proboha, co se ti stalo?“ Uchopila jeho tváře do dlaní a prohlížela si rudé šrámy, které si sám vytvořil.
„Nic mi není, kromě toho, že jsem naprostej kretén.“ Začal vzlykat a Anet ovinula paže kolem jeho třesoucího těla.
„Miláčku, o čem to mluvíš, nejsi žádný kretén.“ Pohladila ho po vlasech a snažila se tišit Billovy hlasité vzlyky rozléhající se lesem.
„Jo jsem! Je to m-moje vi-vi-vina, že se Tom zt-ztratil.“ Popotahoval.
„Takhle nemluv. Co se stalo, stalo se, není to ničí vina.“ Utěšovala ho dále. V dálce zahlédla světlo. Blížili se k nim Gordon se Simone.
„Co se stalo? Je Bill v pořádku?“ Ptala se ustaraně Simone.
„Ano je, jen toho bylo na něj moc.“ Odpověděla za něj Anet. Bill pořád nebyl schopný mluvit.
„Myslím…bude lepší, když se vrátí zpět do chaty.“ Navrhne po chvíli Gordon.
„Asi jo. Zlatíčko, vstávej.“ Pomůže mu Anet vstát.
„Nikam nepůjdu, dokud nenajdeme Toma.“ Založil vzpurně ruce na prsou.
„Hele Bille, podívej, všichni o něj máme strach, ale v tomhle rozrušeném stavu mu nijak nepomůžeš. Odvezu tě zpátky k chatě a vrátím se sem. Najdeme ho, určitě.“ Snažil se Gordon přesvědčit Billa. Ten chvíli rozmýšlel a potom přikývl.
„Dobře.“
„Ok, takže ty odvez Billa a my budeme pokračovat v hledání.“ Řekla Anet a políbila Billa na rozloučenou. Gordon jenom kývl a zamířil i s Billem k autu. Blížili se pomalu k chatě a zbývalo opravdu jen pár metrů.
„Já to odsud už zvládnu, ty jeď, potřebujou tě tam.“ Zašeptal Bill.
„Vážně jsi v pořádku?“ Chtěl se ujistit Gordon.
„Jo, jsem v pohodě.“ Potvrdil mu Bill.
„Dobře, já teda jedu, tady máš klíče, odpočiň si.“ Bill vystoupil z auta a stál na místě, dokud se neztratilo z dohledu. Teprve poté vykročil k chatě. Nevěděl, zdali má vidiny, ale myslel si, že vidí obrys jakési postavy. Popošel blíž, zaostřil a poznal v něm Toma. Seděl na schodech opřený o dveře a spal.
„Tome!“ Vykřikl Bill radostně a s rozběhem skočil okolo jeho krku. „Tome, Tome, Tomi.“ Šeptal a vtiskával mu lehké polibky na krk. Tom se probudil a zamžoural do tmy.
„Bille?“ Zachraptěl.
„Promiň, promiň. Tolik mě to mrzí.“ Mumlal Bill stále dokola a nepřestával ho k sobě silně tisknout.
„Ehm… Bille, umačkáš mě.“ Upozornil Tom na své skoro praskající kosti pod náporem Billova silného objetí.
„Oh, omlouvám se, já…“ Zakoktal Bill a mírně zrudnul.
„Ty se omlouváš?“ Nevycházel z údivu Tom. Bill Kaulitz se přece nikdy neomlouval.
„Uhm… já, jo. Víš, bál jsem se o tebe… tedy všichni jsme se o tebe báli a šli tě hledat do lesa, ale tys tam nebyl a tak mě poslali zpátky a zase tě hledají a…“ Začal ze sebe Bill chrlit rychle. Tom mu sotva rozuměl.
„Měl jsi o mě strach?“ Vyhrknul překvapeně. Netušil, jaký člověk před ním seděl, ale Billovi se rozhodně nepodobal ani trochu.
„Ne… chci říct…“ Nahlas si povzdychnul. „Měl jsem kurevsky šílenej strach.“ Sklopil pohled.
„Oh.“ Bylo jediné, co dokázal Tom říct.
„Zlobíš se?“ Pípnul Bill, zrak upírajíc ke svým zašpiněným teniskám.
„Měl bych?“ Odpověděl Tom otázkou.
„Měl bys na to právo. Já začal tu hádku, víš, ale opravdu jsem nechtěl, aby se to takhle zvrtlo.“ Zvedl konečně pohled od svých bot a vpil se do toho Tomova.
„Uznáváš svoji chybu? Bille si to opravdu ty? Já tě nepoznávám.“
„Já sebe taky ne.“ Semkl Bill rty k sobě. Než stihl Tom jakkoli zareagovat, oslnila je oba zář světel z přijíždějícího auta. Simone spatřila Toma a rozplakala se dojetím.
„Chlapečku můj.“ Běžela k němu a schovala ho do své náruče. „Měla jsem o tebe takový strach.“ Naříkala.
„Mami, jsem v pořádku.“ Snažil se Simone ujistit a hladil ji konejšivě po zádech.
„Dobře.“ Pokývala Simone hlavou a pohladila Toma po vlasech.
„Už jsme chtěli volat policii a ty si tu klidně vysedáváš.“ Objala ho také Anet. Tom se jenom lehce zasmál.
„Po té namáhavé cestě potřebuju odpočinek.“
„Jasně! Jsem opravdu rád, že seš ok, promiň, je to moje vina.“ Poplácal jej po zádech Gordon s neskrývanou lítostí v očích.
„Ale prosím tě, jakápak vina. Víš, jaký já mám zážitky? Připadal jsem si jako Robin Hood.“ Zavtipkoval Tom. Nejprve plánoval trucovat, ale když je tu všechny viděl zkroušené, nemohl si hrát na uraženého.
„No, měli bychom jít dovnitř, ať nenastydneš, zlatíčko, udělám ti teplý čaj, jo?“ Zašvitořila na Toma mile Simone. Ten pouze přikývl na souhlas a vešli do chatky.
O 2 hodiny později
Tom byl unavený, jenže před vytouženým odpočinkem musel nejprve Simone vylíčit podrobně detaily své cesty. Gordon zatopil v krbu a oni si ještě nadále u teplého čaje vykládali. Za celou dobu nepromluvil s Billem jediné slovo, ale teď se konečně po vyčerpávajícím rozhovoru s rodiči odebíral nahoru do jejich opět společného pokoje, protože se Simone odmítá nadále bavit s Gordonem, musel Tom uvolnit svůj pokoj, aby mohli spát odděleně. Mlčky za sebou kráčeli po schodech. Tom přešel k posteli a začal hledat nějaké věci na spaní. Sprchovat se mu nechtělo, únava ho zmáhala čím dál víc. Naopak Bill si vzal svou kosmetickou taštičku a šel se alespoň odlíčit, na sprchu také neměl sílu. Když se po pár minutách vrátil, pohlédl krátce na Toma přehrabujícího se v kufru a padl zničeně na postel. Pokojem se ozvala silná rána, desky na posteli už nebyly nejpevnější a po prudkém nárazu Billova těla pod ním praskly.
„Kurva!“ Zanadával Bill a snažil se z díry způsobené jeho osobou vysoukat. Tom vyprskl smíchy.
„Vážně vtipný… au.“ Hleděl na něj ublíženě Bill a mnul si naražený bok. Tom se snažil zadržet smích, ale stále mu cukaly koutky.
„No tak sorry. Simtě nebuď taková citlivka.“ Přiblížil se Tom k Billově ‚bývalé‘ posteli.
„Náhodou, víš, jak to bolelo?“ Fňuká stále Bill. ‚Určitě tam budu mít velkýho modráka.‘
„Nevím, taky by mě nikdy nenapadlo takhle skočit na polorozpadlou postel.“ Culil se provokativně Tom.
„Zase nějakej chytrej ne?“ Zakabonil se Bill.
„No to jsem byl vždycky.“ Zakření se samolibě Tom.
„Vážně? Tak to mi jistě řekneš, kde mám teď doprdele spát?!“ Skoro vykřikne Bill. Postel měl na sračky a Tom ho tady provokuje.
„Jo, můžeš vyndat ty polámaný desky a doprostřed rámů postele hodit tu matraci. Sice budeš spát na zemi… ou.“ Shlédne Tom na podlahu a vrátí se pohledem k Billovi. „Nevypadá moc čistě a teple, ale ráno se trochu voprášíš a budeš ok.“ Stočí rty do úšklebku.
„Tak to teda fakt dík za radu.“ Zabručí nakvašeně Bill a s rukama v bok se otočí k Tomovi zády.
„Nemáš zač. Pro brášku cokoli.“ Dodá zákeřně Tom a s blaženým výrazem ve tváři uléhá do své celistvé postele. „Uhm, to je pohodlíčko. Dobrou, Bille, a hezky se vyspi.“ Zachechtá se a zhasne světlo. Billovi se zlostně zablýskne v očích. Sedne si opatrně na rám postele, ale po chvíli ho začne tlačit do zadku. Koukne směrem k Tomovi, nehýbe se.
„Tome spíš?“ Zašeptá potichu. Nic. Tom jenom vycení své zuby v širokém úsměvu, ale to Bill ve tmě nemůže vidět. Vstane a po špičkách přicupitá k jeho posteli. Vsouká se k němu pod peřinu a dýchne mu za krk. Tom se zachvěje a otočí čelem k Billovi. Pro úzkost postele nemají dostatek prostoru a těsnají se na sebe.
„Bille? Co tu děláš?“
„Nechci spát na té hnusné špinavé zemi.“ Nadhodí Bill psí oči.
„V tom případě sis neměl rozbíjet postel.“ Uhne Tom pohledem. Billova blízkost se pro něj stává větším problémem, než si myslel.
„Nebude to nakonec tak špatné, hm?“ Převalí se Bill na Toma.
„Bille, nech…“ Chce odporovat Tom, ale Bill mu přiloží ukazovák na rty.
„Ššššš.“ Přejede mu jazykem po krku a Tomův dech se prohloubí.
„Tahle postel vystačí nám oběma.“ Odtáhne Bill pryč peřinu a položí dlaně na Tomův hrudník, po kterém mu krouživými pohyby začne přejíždět. Současně se pohupuje na jeho klíně.
„Jestli si myslíš, že tímhle něčeho docílíš, pleteš se. Stejně tě tu nenechám spát.“ Zahledí se Tom Billovi protestně do očí.
„Uvidíme.“ Zazubí se ďábelsky Bill a sehne se k Tomovu prudce se zvedajícímu hrudníku.
autor: Emilia
betaread: Janule
Já se z nich zblázním,to usmíření bylo nádherné ♥,ale teď to vypadá zase na nějakou pořádnou bouřku,protože ten sexuální maniak Bill si prostě nedá pokoj..xD
Aaaaach, já chci honem další díl!! To bylo drsné 😀 Ale mám chuť tě zabít, tak moc jsem se těšila na sex a ono nic T_T tak jindy, nu 🙂
Doufám, že tu brzy bude další díl
Super. To bylo tak krááásně dlouhé!!! Moc se mi líbilo, jak se Bill o Toma bál 🙂
A teď jsem moc zvědavá na pokračování
Páni, páni páni xD jak tohle dopadne xd Jak už tu bylo řečeno, krásně dlouhé! 😀
Zbožňujem tvoj štýl písania, je to neuveriteľné…
Celý tento dielik bol nádherný…ako sa Bill dokázal aj ospravedlniť, konečne zistil, že je pre neho aj niekto dôležitý, nie len on sám…a dobre asi vie ako má dosiahnuť svoje, hlavne pri Tomovi…
extra dlouhý krásný dílek…x)