Hříšná exploze 8. (1/2)

Kapky deště vyťukávaly svou píseň na okenních parapetech a vítr jim dělal doprovod. Tikot hodin protkával mučivé ticho linoucí se místností, ve které oddechovaly dvě osoby. Osvěžující spánek si však dopřávala jen jedna z nich. I když byla teprve brzká hodina ranní, Tom nedokázal déle spát, ale nechtěl se ani probudit. Měl pevně sevřená víčka a naslouchal zvukům okolo. Věděl, že leží vedle něj. Slyšel, jak pravidelně oddechuje a cítil jeho nezaměnitelnou vůni, z níž se mu motala hlava. Stále si plně neuvědomoval, kdy tahle chvíle začala být skutečnou. Nikdy nad Billem nepřemýšlel jako nad někým, kdo by ho mohl přitahovat. Byl hezký, to ano, a všimnul si toho samozřejmě dřív, není přeci slepý. Ale… nenapadlo jej, že by se mu mohl opravdu líbit.  

Tomovy řasy se zatřepotaly v lehkém pohybu motýlích křídel a on konečně otevřel oči. Otočil hlavu a pohlédnul vedle sebe. Ležel tam… jeho havraní vlasy spletené do dredů kontrastovaly se světlým povlečením, naopak alabastrová kůže s ním téměř splývala. Vyzařovala z něj andělská čistota… čistota bílých lilií. ‚Kdybys takový zůstal i po probuzení.‘ Zoufal v duchu Tom a prstem jemně přejel po jeho líci. Povzdechnul si nad svou vlastní naivitou. Vztah mezi nimi byl tolik komplikovaný. Většinou proti sobě stáli v neustávajícím boji. Nemohli však přestat bojovat, protože by tím ztratili jediný způsob komunikace mezi sebou. A toho se za žádnou cenu nechtěl ani jeden vzdát, ačkoli neznali pravý důvod. Nebo si to alespoň mysleli, ale hluboko v jejich nitru se nacházela odpověď. Byli zvědaví, chtěli si ji přečíst, ale zároveň se velmi děsili toho, co by v ní našli. Proto ji raději nechávají nadále ukrytou… 

Tom vstal opatrně z postele a hledal něco, do čeho by se mohl obléknout. S největší opatrností se snažil otevřít dveře, aby nevzbudil Billa, a zamířil do kuchyně. Všude po domě vládlo až tíživé ticho, ale vlastně mu to tak vyhovovalo. Neměl chuť se s nikým bavit. Potřeboval si v hlavě urovnat včerejší události. Do čeho se to sakra pustil?! Bill si s těmihle věcmi nikdy nelámal hlavu. Skočil do všeho naplno a neohlížel se na následky. Ale tohle není správné, ne? Jenže kdo určil, že nebude? Zákon? Lidi, kteří ho vymysleli? Nemusel přece poslouchat někoho takového. Proč taky? Potom by už nic nedávalo smysl. Tolik myšlenek mu proudilo hlavou, ale jejich tok přerušily tiché kroky. Tom pootočil hlavu ke dveřím a uviděl tam stát rozespalého Billa s rozcuchanými vlasy a s jeho nejoblíbenějším tričkem na sobě. Jen se nad tím ušklíbnul. Bill si vzal vždycky to, co chtěl, bez ohledu na ostatní.  

„Jsi vzhůru dlouho?“ Zeptal se Toma a popošel ke kuchyňské lince, kde si začal připravovat kafe.

„Chvíli.“ Brouknul Tom a otočil se zpět k oknu. Bill si nemohl nevšimnout jeho zasmušilého výrazu.

„Děje se něco?“ Naklonil hlavu na stranu a upřeně se na něj zadíval.

„Ty se ještě ptáš?“ Nemohl Tom uvěřit svým uším a prudce otočil hlavu Billovým směrem.

„Ptám.“ Odvětil Bill zcela klidně, i když moc dobře věděl, co tíží Tomovu mysl.

„Jak můžeš být tak v pohodě s tím vším? Svěsil Tom hlavu a Bill k němu popošel blíž.

„Proč to pořád tak rozebíráš? Myslel jsem, že jsme si včera vše vyjasnili.“

„Jenže včera bylo včera. Dnes je dnes a…“ Začal koktat zmateně Tom. Billova blízkost na něj silně působila, což si nechtěl přiznat.

„To nebylo to, co jsi říkal, když jsme se společně dělali.“ Pootevřel Bill koketně rty.

„Bille!“ Vykřikl Tom a zčervenal ve tváři. Bill byl velmi otevřený, někdy až příliš.

„Co?“ Zeptal se Bill nevzrušeně.

„Eh, to je…“ Tom ze sebe nedokázal vypravit souvislou větu.

„Tome, o nic nejde, je to jen… sex. Naše další dohoda. Navíc, sám si to řekl. Bude to jen v případě, kdy nebudeme mít s kým.“ Snažil se přesvědčit Toma o správnosti téhle věci. Nechtěl, aby náhodou vycouval, zvlášť ne teď, když věděl, jak dobré to s ním je.  

„A kdo říká, že ‚to‘ chci dělat v době, kdy nemám s kým?“ Ušklíbnul se provokativně Tom.

„Tvoje tělo.“ Olíznul si Bill rty o obkročmo se na Toma posadil. Jak Tom brzy zjistil, neměl pod tričkem nic.

„Bille.“ Zaúpěl potichu. Bill se na Tomovi lehce pohupoval. Uchopil Tomovy dlaně a vsunul si je pod tričko. Tom vnímal Billovu hladkou kůži pod dotekem svých prstů, byli oba vzrušení.

„Vidíš? Tvoje tělo se mnou souhlasí.“ Zašeptal Tomovi Bill do ucha a jazykem mu sjel po vystouplé žíle na krku.

„Zrádce.“ Zanadával Tom svému tělu. Očividně nesdílelo názor jeho mysli. Takhle rychle nebyl vzrušený ani při sexu s nějakou dívkou, a že se sakra snažila! Bill nemusel udělat skoro nic, a přesto se teď Tom vznášel v mlžném oparu touhy. Bill se zasmál a jal se přetahovat Tomovi tričko přes hlavu. Potřeboval být v kontaktu s jeho nahou kůží. Tomovi se však Billův nápad nejevil příliš dobrým.  

„Bille ne, někdo sem může přijít.“ Snažil se zastavit Billovy nenechavé ruce. Bill protestně zakňučel.

„Kdo by sem asi tak chodil, hm? Ještě je brzo.“ Snažil se znovu dostat pod Tomovo tričko, ale neúspěšně. „Sakra Tome! Sundám to z tebe po dobrým nebo po zlým, tak si vyber.“ Začínal zuřit. Tom si nechal s povzdechem tričko sundat. Znal Billa, nikdy nebyl moc trpělivý, chtěl všechno hned a on by nerad viděl své oblečení rozcupované na malé kousky. „Vidíš, že to jde.“ Ušklíbnul se Bill nad svým malým vítězstvím a přisál se na Tomovu hruď.

„Nenávidím tě.“  Řekl Tom a vsunul dlaně zpět pod ‚svoje‘ tričko, přivlastněné Billem.

„Víš, že já tebe taky?“ Reagoval Bill a mazlivě se nosem otřel o Tomův krk.

„Vím.“ Uchechtl se Tom a začal Billa jemně hladit po zádech. Po chvíli sklouznul na jeho boky, které hnětl a občas zajel až na podbřišek. Bill spokojeně zamručel a lehce zatínal nehty do Tomových zad, jako předoucí kocourek.  

„Tomi, už se mě tam dotkni.“ 

„Ne.“ Odvětil Tom klidně.

„Proč?“ Zakňoural Bill. Nutně potřeboval Tomovy doteky na úplně jiném místě, než jsou boky. Snažil se ho tam navést, ale Tom mu chytil zápěstí a zákeřně se zasmál.

„Ne, Bille. Potřebuješ vytrestat.“

„Dohajzlu Tome! Nehraj si se mnou. Jediné, co potřebuju, je, abys mě udělal!“ Vztekal se Bill. Tom se ušklíbnul.

„Jsi opravdu sladký, když se vztekáš. Celý zrudneš.“ Usmíval se andílkovsky.

„Ty…“ Nestihl Bill doříct a jenom bezmocně zalapal po dechu, jelikož Tom právě silně stiskl jeho mužství.

„Chtěl si snad něco dodat, bráško?“ Sladce na něj zamrkal a rozesmál se. Líně pohyboval sevřenou dlaní na Billově penisu.

„Zatracenej zmetek.“ Syčel si pro sebe potichu Bill a opřel se čelem o Tomovo rameno. Tom ho přesto zaslechnul a potutelně se pro sebe usmál.

„Co si říkal, že mám přestat? Jo, není problém, stejně mi začíná mravenčit ruka.“ Pobaveně sledoval Billovo zděšení, zračící se mu v očích.

„Zkus přestat a zabiju tě. Myslím to vážně Tome, dneska už máš solidně nahnuto.“ Zadíval se Bill Tomovi upřeně do očí a zlostně se mu v nich blýsklo.

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ty už máš nahnuto několik let.“ Bill stiskl Tomovi rozkrok a přestože měl tepláky, cítil ten dotek hodně intenzivně. Táhle zavzdychal.  

„Takže jsme na tom v podstatě stejně, ne? Mmm, děláš moc hluku, Tomi.“ Cinknul si Bill provokativně piercingem o zuby. Najednou uslyšeli na schodech kroky. Urychleně se od sebe odtrhli, právě včas, protože do kuchyně vešly obě matky. ‚Doprčic! Ještě, že nosí Tom takovýhle stany.‘ Prolétlo Billovi hlavou. Byl totiž stále vzrušený, a kdyby mu Tomovo dlouhé tričko nesahalo až někam ke kolenům, všimnul by si toho snad i slepý.

„Jé, dobré ráno, vy už jste vzhůru?“ usmála se na ně Anet a červeni ve tvářích obou chlapců nevěnovala pozornost.

„Proboha, Tome, proč tady sedíš polonahý a tvoje svršky se válí po zemi? Nemusíš dělat čurbes po celým baráku, stačí, že ho máš ve svým pokoji. Jestli se ta místnost ještě vůbec dá nazývat pokojem.“ Spustila Simone jen, co spatřila svého do půl těla nahého syna na židličce u barového pultu.

„No já… bylo mi horko.“ Začal se Tom ovívat tričkem, které zvednul ze země.

Simone s Anet jen nechápavě zavrtěly hlavou.

„No to je jedno. Vlastně jsme vám chtěly s Anet říct, jaký jsme večer dostaly nápad.“ Anet jenom přitakala a spustila.  

„No, napadlo nás, že když máte volno, tak bychom mohli zajet na chalupu.“ Bill překvapeně pozvedl obočí. Nebyli tam už několik let. V době rozjezdu jejich kariéry nezbýval vůbec žádný čas. A teď jezdili na dovolenou třeba na Maledivy. Bude to zajímavé jet najednou na starou chalupu, bez obsluhy, luxusního vybavení. Jen oni, rodiče a příroda. Budou si muset vystačit sami. Navíc nebudou kolem žádní stupidní fotografové a novináři. Ten nápad se mu zamlouval.

„Myslím, že to není  špatný nápad.“ Kouknul nenápadně směrem k Tomovi. Ten jenom pokýval hlavou na znamení souhlasu.

„Pak tedy vše vyřešeno. Jenom počkáme na Gordona, než přijede z toho Španělska, a můžeme vyrazit. Alespoň si mezitím skočíš s Billem domů, zabalit věci a tak. Kolem páté bysme vás mohli vyzvednout. Pojedeme asi džípem.“ Shrnula Simone situaci.

„On se vrací už dnes, jo? Paráda, aspoň nám to hezky vychází. Dobrá, Bille, běž se obléct, za chvíli vyjíždíme domů, ať si stihneš zabalit. Tobě to většinou trvá dlouho.“ Pokynula Anet svému synovi.

„No jo, když si s sebou někdo bere celou skříň, není divu.“ Zašklebil se na Billa Tom.

„Neberu si celou skříň, idiote! Navíc nehodlám spát skoro týden v jedněch trenclích jako někdo.“ Oplatil mu Bill a s vypláznutým jazykem se odporoučel do koupelny. Anet se Simone nad tím opět jenom zavrtěly hlavou.  

Odjezd

„Máte všechno?“ Optal se ještě pro jistotu Gordon, a když mu všichni kývli na souhlas, mohlo se vyrazit. Jeli prostorným džípem, který měl vepředu tři sedačky, kde seděli rodiče. Vzadu skončili Tom s Billem a kupodivu nenastaly ani žádné protesty jako obvykle. Asi v polovině cesty Bill odložil svůj přehrávač. Pro nudu se rozhodl zaměřit svoji pozornost na Toma. Ten byl opřený hlavou o sklo, v uších i-pod, zavřené oči. Bill ho začal lechtat na krku. Tom se ošil, ale stejně oči neotvíral. Bill ho zalechtal znovu. Konečně se na něj otočil.

„Bille, přestaň.“

„Nudím se.“ Zamračil se Bill.

„To není můj problém.“ Odbyl ho Tom a znovu se opřel o sklo. ‚Za chvíli bude. Dokonce velký problém.‘ Blýsklo se Billovi ďábelsky v očích. Podíval se nejdřív dopředu, a když zjistil, že jim žádný z rodičů nevěnuje pozornost, přiblížil svou dlaň k Tomovu rozkroku a stiskl. Tom prudce otevřel oči a nevěřícně se na Billa ohlédl. Uchopil ho za zápěstí a ruku mu odstrčil.  

„Zbláznil ses?“ Sykl na něj rozhořčeně.

„Říkal jsem ti, že se nudím.“ Odvětil Bill úplně klidně.

„A já jsem ti říkal, že mě to nezajímá. Posloucháš ty vůbec někoho, kromě sebe?“ Nadával potichu Tom a neustále se ohlížel dopředu. ‚Snad nás nikdo neviděl.‘

„Počkej?“ Přiložil si Bill ukazovák ke rtu a dělal hluboce zamyšleného. „Ne.“ Roztáhl rty do širokého úsměvu a v Tomovi se začala vařit krev.

„Jsi obyčejný egoistický parchant.“ Vykřikl hlasitěji, než původně zamýšlel. Všichni tři rodiče se s úlekem ve tváři otočili dozadu.

„Tome, proboha, jak to mluvíš se svým bratrem?!“ Zareagovala první Simone.

„Tak, jak si zaslouží.“ Vyřkl Tom přidrzle.

„Vůbec nevím proč, ale najednou se tady do mě začal navážet.“ Vložil se do toho Bill, ale to už byla pro Toma poslední kapka.

„Ty jedna svině.“ Začal ho tahat za vlasy.

„Proboha přestaňte, Gordone, udělej něco!“ Panikařila Anet. Gordon rychle přiběhnul k zadním dveřím a pokusil se Toma od Billa odtáhnout. Po chvíli se mu to skutečně se značným úsilím podařilo. Bill si ublíženě mnul pokožku na hlavě.  

„Tome, proboha, co to do tebe vjelo?“ Hleděla na svého syna nevěřícně Simone.

„Do mě? Sakra, co je to s váma všema? Copak nevidíte jeho falešný divadýlko?“ Křičel už zoufale Tom. Jsou snad slepí? Jistě, Bill vždycky dokázal lidi okolo sebe svým zjevem spolehlivě oklamat, ale na něho si nepřijde.

„Zbláznil ses?“ Vykulila oči Simone. Tomovi už nezbývala síla. Jestli už mu nevěří ani vlastní matka, je zbytečné cokoli dalšího říkal.

„Fajn. Po pár metrech tu začíná lesní cesta vedoucí k chatě. Je dlouhá asi pět kilometrů. Možná bude dobré, aby Tom zbytek cesty došel pěšky a trochu vychladnul.“ Rozseknul Gordon tento spor. Bylo hezky a svítilo sluníčko, proto Simone nic nenamítala.

„Dávej na sebe pozor.“ Políbila ho na čelo a nasedla zpět do džípu.  

„Fajn, tak si jeďte, já vás nepotřebuju!“ Křičel Tom za odjíždějícím autem. ‚Přece zvládnu najít nějakou podělanou chatu. Sice už jsme tam dlouho nebyli, ale co.‘ „Zasranej Bill.“ Kopl rozhořčeně do kamínku a vydal se dále po silnici. ‚Sakra! Pár metrů jo? Připadá mi to, jako bych ušel nejmíň tisíc kilometrů a pořád žádná lesní cesta… Ááá tady něco je, že by to bylo ono? Hm, jdu do toho.‘ Vykročil pomalým krokem po lesní cestě. Byla docela zablácená. ‚No paráda, moje nový Nike budou úplně zasraný. Proč já jsem si bral dneska bílý boty, nevíte někdo?‘  

Ušel asi kilometr a objevila se před ním menší křižovatka. ‚Prej jedna lesní cesta, jasně, proč tu jsou teda tři?! Jak mám asi vědět, po který jít? Je to nějakej ten pátek, co jsem tady byl naposledy.‘ „Okey rozpočítám to. Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky, bez klobouku bos, narazil si nos, boule byla veliká, jako celá Afrika.“ ‚Oh, vyšla ta prostřední. Ok, říká se přece: „Zlatá střední cesta je nejlepší“.‘  

Po asi další půlhodině  se mu tohle přísloví nezdálo moc moudré. ‚Kde doprdele jsem? Možná bych mohl zkusit vylízt na nějakej strom. Jenom najít dost vysokej, abych vůbec něco viděl.‘ Rozhlížel se kolem a ušel ještě dobrých pár metrů, než objevil ten, co potřeboval. Začal na něj šplhat. ‚Kdyby mě teď někdo viděl. Oh, slavnej Tom Kaulitz se tu drápe na strom jako nějakej podělanej Jeníček hledající světýlko. Doufám, že nenajdu jenom chalupu s babou Jagou… doprčic, to je ale výška.‘ Koukal Tom shora dolů a snažil se udržet v nejvyšší části koruny stromu. ‚Nikde nic nevidím. Stromy, stromy a zase stromy. Toho hňupa, co vynalezl les, bych někde zakopal. Jak mám asi zjistit, kudy se mám vydat? Ani ta blbá baba Jaga tu není. Sice by mě zavřela a chtěla sežrat, ale téhle fázi předchází vykrmování, pokud si dobře pamatuju. Mám docela rychlý spalování, takže bych s ní vlastně solidně vypek. To by všichni koukali, jakej mám servis, a mohli se závistí užrat. Jenže když jsem kolem já, tak se tu jak na potvoru žádná nevyskytuje. No nic, budu si muset poradit sám.  

Mysli Tome, seš přece chytrej kluk.‘ Snažil se nabudit sám sebe k vymyšlení nějakého spásného plánu. Jakmile slezl ze stromu dolů, kecnul sebou na zem a zapálil svoje mozkový závity na nejvyšší možnou míru. Šrotovalo mu to tam jako v pekelném stroji a najednou se prudce postavil a vykřiknul: „Mobil!“ Vzpomněl si na nedávno prožitou scénu z výtahu. Bill ho sice štval, ale občas neměl špatný nápady. Okamžitě začal prohrabávat kapsy, ale jediná věc, kterou našel, byl jeho i-pod. „Ne, ne, ne!“ Zakřičel a složil hlavu do dlaní. K uším mu doléhala ozvěna jeho vlastních slov. ‚Teď už jsem definitivně v prdeli!‘  

V chatě

Bill a spol. dojeli do chaty už před dobrou hodinou a půl. Tom se pořád neobjevoval, ale cesta pěšky trvá o hodně déle. Bill je na Toma naštvaný. ‚Jen ať se projde. Neuškodí mu to.‘ Ušklíbnul se. Jenom se nudil, Tom neměl právo na něj vyjíždět. Vůbec nezamýšlel takhle tvrdou hádku, jenže se stalo. Bill si povzdechnul a vyšel na rozvrzanou půdu. Byl to ‚jejich‘ úkryt, možná nedobrovolně ‚jich obou‘, ale přece. Posadil se naproti střešnímu oknu a zavřel oči. Vzpomínal…