autor: Bubbly
Tom na něho zůstal zírat, oči měl vytřeštěné. Nemohl uvěřit tomu, co mu Bill právě řekl. Díval se mu do obličeje a z jeho výrazu nevyčetl nic, než upřímnost, ačkoliv jeho pocity ho mátly. Bill uvnitř sám sebe přesvědčoval, že to, co řekl, myslel vážně, ale jeho srdce na něho křičelo opak. Měl by litovat toho, co právě vyřkl, protože Tomovi se najednou zhroutil svět.
„Bille,“ zašeptal jeho jméno. Zvuk hlasu se rozplynul v mrtvém tichu.
Bill na něho upřel fialové oči, které se najednou zdály jako potopené v mlze. Někde hluboko uvnitř toho pohledu se zaleskly slzy. Chlapec sklopil oči a zatnul pěsti. Chtěl si stát za svými slovy, ale bylo tí více, než bolestivé.
Tom k němu udělal krok, až se přiblížil do jeho blízkosti. Bill měl sklopenou hlavu a pevně sevřená víčka. Tom zvedl ruku a dotkl se bříšky prstů jeho tváře. Černovlasý chlapec sebou škubl a zvedl hlavu. Jeho oči byly vlhké a několik stříbrných perliček slz se mu svezlo po bledé tváři.
„Řekni mi,“ naplnil Tomův hlas místnost. „Že to, co jsi řekl, jsi nemyslel vážně.“
Bill neodpověděl hned a neodpověděl přímo. „Nechci, aby tě získal Massen.“
„On mě nikdy nezíská,“ snažil se šeptem Tom Billa přesvědčit.
Bill se ušklíbl. „Nevíš, co říkáš. Massen je silnější, než kdokoliv jiný z nás, než my všichni dohromady. Ovládne tvoje myšlenky a pak najednou patříš jen jemu. Můžu tě navždycky ztratit.“
Tom dlaněmi orámoval Billův drobný obličej. Jeho oči se vpily do Billova zoufalého pohledu. „Poslouchej mě. Ať se stane cokoliv, nedovolím, aby se ti něco stalo.“
Bill kroutil hlavou.
„To říkáš teď. Ale až budeš v jeho moci, udělá cokoliv, abys mě mohl zabít.“
Tom ho sledoval. Nevěděl, jak jinak Billa přesvědčit, aby mu věřil. Zbývala jenom jediná, poslední a krajní možnost. Říct ta dvě slova. Tom na ně nebyl připravený, ale pro Billův klid a pro Billův pocit bezpečí by klidně i trpěl.
„Miluju tě. A ty mi musíš věřit, pokud mě taky miluješ.“
Tentokrát to byly Billovy oči, které se nepřítomně zahleděly do Tomovy tváře. Bill překvapeně mrkal, naprázdno otevíral ústa, jako kdyby chtěl něco říct. Tom už nepotřeboval vyjádření slovy. Přitáhl si ho k sobě a zlehka se mu otřel o rty těmi svými. Slyšel Billův hlasitý výdech a pak už se jejich rty proplétaly a nenasytně prozkoumávaly ústa toho druhého.
Bill se tiskl k Tomovu tělu a Tom ho ochotně objal a dopřál mu ten pocit bezpečné náruče, kterou tolik potřeboval, a konečně ji našel. Ale sám sebe se musel ptát: „Na jak dlouho?“
Dveře do místnosti se najednou s rachotem rozletěly a dovnitř vrazil Massen se Selenií v těsném závěsu. Vypadala vyděšeně a její obličej prozrazoval odhodlání zarazit něco, co nebude ani pro jednoho chlapce dobré.
Tom instinktivně postrčil Billa za sebe, aby ho mohl chránit vlastním tělem. Vycenil zuby a jeho oči děsivě zaplály.
„Tome,“ ozval se hrubým hlasem Massen. „Myslím, že s tebou mám nevyřízené účty. Tvoje hlava za hlavu mé dcery!“
Bill zamrkal a trvalo mu několik vteřin, než pochopil, proč od jisté doby neviděl Eternity. Byla mrtvá. A proto měl Bill tehdy utéct. Udělal chybu, když neutekl, ale nedokázal tu Toma nechat samotného. Teď oba ponesou tvrdé následky.
„Jednu dceru jsi zabil sám a neměl jsi s tím žádný problém. Zbavil jsem tě jen dalšího břímě!“ odvětil naštvaně Tom.
Massen se ušklíbl a pohledem sjel k Billovu vyděšenému obličeji. „Bille, Bille, Bille,“ pronesl třikrát jeho jméno, což nevěstilo nic dobrýho. „Znovu to odnášíš ty, chlapče.“
Bill jeho narážku pochopil. Během vteřiny se stane to, čeho se bojí nejvíc. Massen mu vezme jeho milovaného Toma. Vezme mu ho navždycky. Tom se stane jeho noční můrou proti své vůli. Bill slyšel sám sebe vzlyknout. „Ne,“ zašeptal, ale bylo pozdě.
Massenova silná mysl spolu s jeho prázdným pohledem se zavrtala do Tomových myšlenek a naprosto je ovládla. Tomovy oči se zlomyslně zablýskly. Bill ani nestihl vydechnout, když se bratrovy prsty obtočily kolem jeho krku, přirazily ho ke zdi a stiskly. Bill zalapal po dechu a oči se mu znovu zalily slzami.
Massen se zachechtal. Pro tentokrát měl výhru jasnou a jeho malý černovlasý klenot s nabroušenými zoubky a drápky bude mít pro několik dalších chvil ze života peklo, které mu bude projevovat jeho vlastní bratr.
Bill se zahleděl do Tomových zlověstných očí. Už v nich neviděl lásku, kterou mu Tom slíbil. Teď v nich plál jen vztek a výsměch. Bill oběma rukama stiskl jeho zápěstí a pokusil se uvolnit sevření. Ale v Tomovi to vyvolalo odpor. Stiskl ještě víc.
„Pusť!“ vzlykl Bill. Ale Tom, jako kdyby ho neslyšel. Držel ho tak dlouho, dokud Massen neřekl dost. Pak ho pustil a Bill se skácel k zemi, lapaje po dechu. Když si byl jistý, že může mluvit, zakřičel na Toma: „Slíbil jsi, že mi nikdy neublížíš, ty lháři!“
Tom ignoroval jeho slova a ještě Billovi uštědřil děsivé cvaknutí zubů u jeho ucha. Bill se lekl a schoulil se v koutě do klubíčka. Očima dokořán pozoroval Billa. A pak se jeho zrak odvrátil k Selenii, která celou tu scénu pozoroval ostražitým pohledem, jako kdyby chtěla Billa bránit, kdyby okolnosti zašly moc daleko. Ona si jeho pohledu všimla, ale nedala nijak najevo svou náklonnost. Bill ji z ní pouze vycítil. Stejně jako z Toma vycítil odhodlání plnit každé Massenovo přání, ačkoliv tam byla rozepře s jeho vlastní vůlí. A to Billa mrzelo nejvíc. Že s tím Tom nedokázal bojovat.
Massen se sehnul k Billovi. Vzal jeho drobnou bradu mezi dva prsty a otočil chlapcův obličej k sobě.
„Poslouchej, maličký. Máš na výběr. Buď tě nechám napospas tady tvému bratrovi, nebo budeš mým doprovodem na dnešní noční oslavě. Za hodinu si přijdu pro odpověď. Thomasi,“ oslovil Toma jeho plným jménem. „Hlídej ho, ať mi neuteče,“ zamlaskal a odešel. Selenia se ještě naposledy podívala na Billa a odešla Massenovi v patách.
Černovlasé klubíčko na zemi se několik vteřin třáslo, než se vzpamatovalo z několika posledních sekund. Až když měl dostatek odvahy, aby se podíval na Toma, zvedl hlavu. Před obličejem se mu pohupovalo několik pramínků havraních vlasů. A když se na něho podíval Tom odstrašujícím pohledem, Bill zavrčel. Potichu, ale Tomovy uši to přesto zaslechly. Vycenil zuby a v ten samý okamžik stál Bill na nohou, tiskl se ke stěně.
„Máš strach?“ usmál se škodolibě Tom.
Bill přimhouřil zoufale oči. „Tome,“ polkl. „Tome, prosím! Vzpamatuj se, prosím! Vždyť já tě miluju.“
Tom jenom nesouhlasně zavrčel. Ačkoliv cítil Billovy pocity, pod Massenovou magií mu je nemohl oplatit, právě naopak. Mohl ho jen zesměšnit a ponížit.
Popadl Billa nad loktem a přitáhl si ho k sobě. Prohlížel si jeho zničený výraz, jeho oči lesknoucí se slzami a usmíval se. Bill cítil, jak se mu freneticky rozkmitalo srdce. Na jednu stranu chápal, proč už Tom nedokáže bojovat proti Massenovi. Jeho srdce už netlouklo, žilami mu nekolovala krev, ale Massenova síla.
„Je to tvoje chyba, Bille,“ zavrněl zlomyslně.
Bill zalapal po dechu, už po několikáté během pár vteřin. „Cože?“
Tom sklonil rty k jeho uchu a doslova zavrněl. „Vzpomínáš? Vzal jsi mi život. Sám jsi to říkal!“
„Ale ty jsi řekl, že to není pravda!“ bránil se zoufale Bill. „Říkal jsi, že jsem ti dal život!“
Tom zakroutil hlavou. „Ne, Bille, ty jsi mi ho vzal.“
Bill začal vzlykat. Věděl, že má Tom pravdu, ale slyšet to takhle naplno z bratrových úst ho zabolelo. Kdyby ho Tom nedržel, skácel by se k zemi a chtěl by umřít. Z jeho očí se vyvalily slané vodopády slz, které se koulely po jeho tvářích a umíraly na jeho rtech. Tohle bylo horší než smrt.
Tom s ním nemilosrdně praštil na postel a bez jakéhokoliv soucitu ho sledoval, jak hlasitě pláče. Jeho oči byly studené jako kusy ledu. Díval se na Billa, jako kdyby neměl srdce. A Bill to věděl. Tom už srdce dávno neměl.
Mohlo uběhnout několik hodin. Tom se od Billa nehnul. Postával u rozpáleného krbu a díval se do plamenů. Postoj měl strnulý, nedýchal, jen dlaně zatínal do pěstí, jako kdyby uvnitř sebe bojoval s něčím, co nemůže jen tak přemoci.
Bill ležel na posteli, vlhké oči se mu leskly a díval se na Toma. Jednu ruku měl položenou na studené podlaze. Dlouhými nehty kreslil neviditelné obrazce, ale oči odmítal odpoutat od Tomovy strnulé postavy. Čekal, jestli se pohne, ale jediné, co se na něm hýbalo, byly jeho ruce.
Tom se k němu po chvíli otočil a děsivýma fialovýma očima se na něho podíval. Bill se ani nepohnul, jen pohledem následoval ten jeho. Cítil jeho myšlenky. Nenávist vůči vlastnímu bratrovi, a zatímco zbožný pohled vůči Massenovi.
„Proč se tak chováš?“ zeptal se Bill potichu a měkce.
Tom zamrkal. „Chci se tak chovat.“
„Ne,“ zakroutil Bill hlavou. „Nechceš. Miluješ mě.“
Tom se zachechtal. „To zní jako špatný vtip, nemyslíš?“
Bill zavřel oči. „Kdybys chtěl bojovat proti Massenovi, dokážeš to. Ale musel bys jen chtít.“
„Massen je můj pán a já mu chci sloužit. Jsem vampýr. Už jsem takový.“
„Nebýval jsi takový,“ zamručel Bill a otočil se k němu zády. Dlouhé vlasy se mu rozprostřely po kožešinách a odhalily Billův ladný krk.
Tom zalapal po dechu. Poznal vůni bratrovy krve a tuze se mu po ní zachtělo. Nakrčil se a vycenil zuby. A v tu chvíli stál na nohou i Bill, když poznal, co Tom chce. Každý stál na jedné straně postele, zuby vyceněné. Najednou tu šlo o něco víc, než jenom o nenávist…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Nejdříve jsem myslela,že Tom tu poslušnost jenom hraje,ale bohužel ne….chudák Bill,doufám,že jim Selenia nějak pomůže..
úžasné číslo v anketce… děkuju, že tohle čtete…miluju vás zza to!!!
Já umřu,já normálně umřu xD thááák strašně moc se těším na další dííííííílek!!!!!!!!!! No doufám,že se Tom vzapamtuje =)
To je naprosto úžasná povídka, já se tak těším na další díl
Nenenene! To snad NE! Tomane koukej se probrat!
těším se na další dílek…x)