autor: Mishka
Tákže… ahoj twincest zvrhlíci jsem tu s další povídkou. Protože ta předešlá se Vám líbila a ty nádherné komentíky mě mocky potěšily, posílám sem na blog další. Nemyslím si sice, že je nějak úžasná, ale určitě komentujte… Mishka…=o*
Byl vlahý letní večer. Hvězdy se třpytily na nebi jako tisíce malých diamanů. Na poklidné hladině Seiny se odrážel obraz Eiffelovy věže, tyčící se nad Paříží. Všechno vypadalo tak vesele a šťastně. Všechno, až na černovlasého chlapce, jehož oči zastíral smutek a utrpení. Každý večer se vydával do ulic hlavního města Francie a každý večer sledoval ten přenádherný výjev. Zamilované dvojice, držíce se za ruku, procházely poklidným městem a užívaly si vzájemné lásky. Škoda, že on už se nikdy opravdově nezamiluje. Jeho srdce totiž patřilo jedné jediné osobě. A tu osobu zanechal doma. Doma v Německu.
Tady v Paříži to měl sice rád, ale narodil se a celé své dětství prožil s matkou, nevlastním otcem a bratrem v malé vesničce Loitsche. Při té vzpomínce se mu oči zalily slzami. Chyběl mu.
Ani si to neuvědomil a náhle zastavil před obrovskou, osvětlenou konstrukcí jedné z nejslavnějších věží na světě. Chodil sem často. Tohle místo pro něj bylo tolik zvláštní. Někdy ho dokázalo uklidnit, jindy zase rozplakat. Přinášelo mu radost, smutek, touhu, vášeň, lítost, bezmoc, pochopení, ale i zklamání. Tolikrát už tu takhle stál, s pokorou vzhlížel k té nádherné stavbě a přál si jen jedinou věc. Přál si, aby se vrátil. Aby ho znovu mohl sevřít v náruči. Znovu cítit jeho podmanivou vůni, slyšet jeho hlas, dívat se do jeho vášnivých očí. A znovu ochutnat plnost jeho rtů. Tu chuť si pamatoval. Pamatoval si ji, jako by to bylo včera, co jej naposledy líbal. Jako by to bylo včera, co je matka viděla spolu. Jako by to bylo včera, co opouštěl svou jedinou lásku. Svého bratra. Své dvojče.
***flash back***
Simone opatrně odemkla vchodové dveře. Nechtěla vzbudit své dva syny, kteří už jistě sladce spali v jejich pokoji. Jaké bylo její překvapení, když z obýváku uslyšela tlumené hlasy. Nejdříve tomu nevěnovala pozornost. Myslela si totiž, že se kluci nejspíš dívají na nějaký film. Chtěla se za nimi tedy ještě jít podívat, a proto popošla k pootevřeným dveřím. Tam se ale zarazila. Z obýváku se totiž linuly rozvášněné vzdechy obou chlapců. Potichu do pokoje nahlédla, ale to, co viděla, si bude pamatovat do konce svého života. Oba bratři leželi jen v kalhotách na pohovce a vášnivě se líbali. Z jejich úst se draly vzrušené steny a jejich polonahá těla se o sebe naléhavě třela. Ten největší šok však pro Simone přišel, když z Billových úst vylétla ta dvě slova, která jí v uších zněla ještě asi hodinu po té, co si šokovaně sedla do svého pokoje a nepřítomně se dívala z okna. …Miluju tě… Miluju tě… Miluju tě… Miluju tě… Ta slova ji bodala do srdce jako ostrý střep.
Následující den byl pro Billa s Tomem tím nejhorším v jejich životě. Simone jim řekla všechno, co minulou noc slyšela. Dvojčata doufala, že matka by v sobě mohla nalézt alespoň kousek citu a jejich vztah tolerovat. Bohužel se mýlili. Simone jim rázně zakázala jakýkoliv fyzický kontakt. Nehodlala ve svém domě trpět incestní vztah svých synů. Když přijel Gordon, dlouho s ním mluvila o tom, co by bylo v tuto chvíli nejlepší. Bill s Tomem seděli v obýváku naproti sobě a mlčky se dívali do očí toho druhého. Oběma po tvářích stékaly trpké slzy zklamání. Oba byli tak bezmocní. Nemohli se ani navzájem obejmout a alespoň trochu se vzájemně utěšit. Nemohli udělat vůbec nic.
Asi po půl hodině, která se jim však zdála jako celá věčnost, se otevřely dveře a do obýváku vstoupili Simone a Gordon. Bill se na ně jen zničeně podíval. V očích obou chlapců se zračila šílená bezmoc. Té si oba rodiče moc dobře všimli, avšak svůj názor nezměnili.
„Bille, Tome, vy oba dobře víte, že pro vás chceme jen to nejlepší. Věřte mi, to, co mezi vámi teď je, není opravdová láska. Je to jen touha, poznat něco nového, zakázaného…“ nestihla to dopovědět, protože Bill začal okamžitě nesouhlasně kroutit hlavou.
„Ne, mami… ty vůbec nechápeš, to, co mezi náma je…“ šeptl a pobledlé líce mu smáčel další příval horkých slz.
„Podívej, Bille, já se s tebou nehodlám o tomhle dohadovat. S Gordonem jsme se rozhodli, že bude nejlepší, když jeden z vás odjede, a lepší bude, když pojedeš ty, Bille. Sehnala jsem ti letenku do Paříže. Budeš tam dočasně bydlet v bytě po prababičce. Až se tahle situace trochu uklidní, budeš se moci vrátit,“ skončila rozhovor Simone.
Potom oba s Gordonem vstali a odešli z místnosti. Bratři v pokoji osaměli. Bill se díval někam do prázdna a v hlavě mu vířil proud myšlenek. Oba sice věděli, že jejich vztah je riskantní, ale s tímhle nepočítali.
Ještě ten den nasedl Bill do letadla a odletěl do Francie. Bylo mu hrozně. Musel ho opustit a nemohl se s ním ani pořádně rozloučit. Rodiče Tomovi zakázali jet na letiště, a proto ho tam odvezl Gordon. Ještě než se s Billem rozloučil, řekl mu: „Neboj, Bille… zapomeneš…“ Ale Bill zavrtěl hlavou: „Ne… nikdy nezapomenu… Ty bys taky nedokázal zapomenout na člověka, kterého miluješ…“ po těchto slovech se otočil a bez jediného slova nebo pohledu nastoupil do letadla.
***konec flash backu***
Už to bude rok. Rok od doby, co musel opustit svého bratra. Tolikrát už tady takhle stál. A teď, v den jejich narozenin, tomu nebylo jinak. Znovu se díval na zářící věž před sebou, a znovu si přál to jediné. I když věděl, že se jeho přání stejně nesplní, přece jenom tiše zašeptal: „Vrať se mi…“ …A v tu chvíli se za jeho zády ozvalo: „Všechno nejlepší, Bille…“
autor: Mishka
betaread: Janule
Dokonalost:)) Úžasná povídka.. Už jsem se připravovala zas ena špatnej konec, ale on nebyl:D prostě jedním slovem.. KRÁSA!!:)
krasná povidla,krasnej napad,krasny popisovani okamziku a presne jak Kattullkaa sem se pripravovala na spatnej konec ale ono ne,takze abych to shrunula tak to bylo proste dokonale
krááásný .. to je tak dokonalá povídka … uplně sem se do toho začetla že sem si ano nevšimla svého táty co na mě řval …. ale coooo moc moc moc krásný
Krásné!!!Nejdříve jsem si myslela,že bude šťastný konec,pak,že ne,a nakonec ano =)))!!!Moc hezké
Krásná povídka. Taky už jsem si myslela, že bude špatný konec a připravovala se na to, že zase budu brečet, ale nic. Moc povedené.
Krásná povídka. Byla by to moc hezká vícedílka!!!!
[6]: nezbejvá mi než souhlasit 🙂
nádhernej konec….x)