Odplata v nemocnici 26.

autor: KaKiNkAaA ^_^

Bill stále spal neklidným spánkem. Pod peřinou byl stále nahý a ležel schoulený do malého klubíčka. Na pohled člověku přišel jako malé raněné štěně. Jen při pohledu na něj Tom viděl v jeho tváři značnou bolest a to taky chtěl, i když necítil takovou značnou úlevu, kterou si představoval. Možná své chování neovládl a opravdu to přehnal, ale pomstil se, a to bylo to hlavní. Oplatil Billovi bolest, kterou i on cítil. Chvíli ještě takhle na něj zíral a prohlížel si ho, až nakonec raději zatřepal hlavou. Už chtěl mít Billa jednou provždy z krku. Byl rád, že už dneska za pár hodin Bill odejde a Tom bude moct v klidu a s lepším pocitem žít dál.  

Nechtěl zbytečně Billa budit, i když sám věděl, že se brzy sám od sebe probudí, ale do té doby byl rád, že spí. Raději vzal malý hadřík do ruky a opláchl ho v kbelíku s vodou. Tak, aby byl dostatečně vlhký. Volnou rukou pomalu vztáhl k Billovi a opatrně si do dlaně vzal jeho prozatím jednu ruku. Tím, jak byl přivázaný a škubal sebou, si lehce poranil zápěstí. Byly lehce dořezané od provazu a na nich měl trošku zaschlé krve, takže to musel umýt. Pomalu tak, aby Billa neprobudil, namočeným hadříkem začal přejíždět po jeho zápěstí a tím mu krev z ruky smývat. Bill se přitom doteky lehce ze spaní zavrtěl a tiše zabručel. Ale zatím se neprobouzel. Snad ještě před chvíli byl vzhůru a nemohl usnout z té bolesti, takže byl značně unavený. Dotek, který cítil, měl zafixovaný, jako kdyby byl součástí jeho snů. Po chvíli ten samý dotek ucítil i na druhé ruce a nesouhlasně zakňučel. Nechtěl se probouzet. Neměl na to sílu, ale onen dotek, tolik vlhký, ho k tomu donutil a on pomalu otevřel oči. Co ho však šokovalo, bylo, když před sebou uviděl právě Toma. Toho Toma, který mu to všechno udělal. Tolik mu ublížil a on neznal důvod. Co udělal tolik špatně, to nevěděl. Okamžitě se jeho očka rozšířila a on leknutím stáhl ruku k sobě a těkal pohledem k Tomovi. Co tady ještě dělá? Chtěl se snad podívat na to, co způsobil? Na bolest v Billových očích?  

„Chci ti to jenom ošetřit.“  Řekl Tom jednoduše. Neměl náladu a ani chuť tady něco vysvětlovat, nebo se ještě nějak dál přetvařovat, když už bylo po všem. Bill věděl, že je jeho bratr, tak nebyl důvod dál hrát nějakou směšnou hru.

„Pro… proč?“ vydechl ztěžka Bill, stále dívající se na svého bratra. Ruku si ale nadále držel u sebe. Už nechtěl, aby mu znovu ublížil. Tolik se bál. Ještě teď dokázal plně cítit tu bolest. Největší bolesti se ale asi nikdy nezbaví, jelikož to bylo právě zlomené srdce.

„Protože ses zranil a máš ruce od krve. Jdeš domů dneska, takže musíš být v pořádku,“ špitnul tiše Tom. Věděl, že na tohle se ho Bill neptal a věděl, co tím přesně myslí, ale on na to neměl náladu. To snad má vědět nejlíp on sám. Tom už nechtěl zase vzpomínat. Pomstou chtěl zapomenout.

Bill jen ztěžka nesouhlasně  zakroutil hlavou. Tom se choval tak odtažitě a chladně. To všechno Billa bolelo. Jeho chování, jeho čin a také jeho pohled. Jako by to byl úplně jiný Tom než v předchozích dnech. Ve dnech, kdy byl s ním. Tohle nebyl jeho Tom.  

„Ne… ne já… proč jsi to udělal? Proč jsi mi ublížil, Tome?“ tiše vzlyknul Bill, jelikož to v sobě nevydržel. Cítil se naprosto vysílený, jako by mu Tom svým činem vzal veškerou jeho sílu. Jako by si vzal všechno krásné z něj. Ještě nikdy se necítil tak mizerně jako teď.

„Nedělej ze mě blbce. To víš sám nejlíp, proč, a teď sem dej tu ruku, abych ti to mohl ošetřit.“ Lehce se Tom zamračil. Mohl s tímhle snad počítat, ale na druhou stranu to Bill věděl moc dobře. Jen ať si vzpomene, bratříček. Neměl chuť se tady nějak dlouho zdržovat, a také ho čas tlačil, a tak si jednoduše vzal zpátky Billovou ruku a přidržel si jí u sebe. Bill sebou značně trhnul, přitom bolestně usykl. Nechápal absolutně nic. A už vůbec ne Toma. Neměl ale sílu mu teď odporovat, a kdyby snad chtěl zopakovat to, co před pár hodinami, neměl by sílu se ani pohnout, aby se ubránil. Vlastně ani předtím se neubránil, jelikož byl svázaný.  

Raději nechal Toma, aby mu ošetřil ruku, i když se z jeho doteku a blízkosti chvěl. Stále se z toho nedokázal vzpamatovat. To, co prodělal, bylo příšerný.

„Pro… prosím řekni mi proč? Co… co jsem udělal špatně?“ tiše popotáhl Bill, přičemž mu Tom ošetřoval podřenou druhou ruku. Jenže Tom se na něj ani nepodíval a nijak mu neodpovídal. Mlčel a věnoval se jenom Billově ruce, aby jí co nejlépe ošetřil. Neměl chuť mluvit.

„Prosím, proč… proč jsi to udělal? Proč sis se mnou jenom hrál?“ vydechl ztěžka černovlásek, avšak bezúspěšně. Tom ho stále ignoroval a tím mu také víc ubližoval. Kdyby mu aspoň řekl proč, ale on mlčel. Copak se Bill nikdy nedoví pravdu?

Tom pomalu ošetřil Billovi i druhou ruku a hodil hadřík do kbelíku s vodou. Ruce mu ošetřil, jak to jen šlo. Nebylo to tolik zlý. Pak z Billa stáhnul deku, aby mohl pokračovat popřípadě v jeho ošetření anebo obléknutí. Jelikož jen co vešel do pokoje, si všimnul Billových věcí na zemi, tak, jak je tam hodil Tom, takže to ho usvědčovalo, že je Bill stále nahý. Jen ale co z Billa strhnul deku, černovlásek leknutím vypískl a stáhl se. Jeho dech se strachy zrychlil.

„Ne… ne prosím, už ne,“ zalknul se Bill slzami. Strach ho svazoval a těžko se mu dýchalo.

„Klídek, jo? Už jsem tě ojel, takže tě chci jenom ošetřit a obléct, takže nedělej scény,“ protočil Tom oči. Viděl v jeho očích, že jenom tahle slova byla pro Billa bolestivá.

„Takže se otoč a lehni si na břicho,“ pokračoval Tom, avšak Bill byl pevně proti. Nechtěl se otáčet, a hlavně nedokázal na sobě snést doteky od člověka, který ho znásilnil. Láska chovaná právě k Tomovi ho doslova ničila. Jeho srdce krvácelo.

„Ne… ne… ne,“ nesouhlasně kroutil hlavou Bill. Cítil se naprosto špinavý a snad ani sprcha by nedokázal tu špínu z něj smýt. Tom ho doživotně pošpinil. Podepsal se na jeho těle. Hluboko v jeho srdci.  

„Fajn.“ Pokrčil Tom rameny. Neměl čas se tady s Billem nějak zdržovat, a už vůbec dohadovat. Chtěl ho ošetřit pro jeho dobro, ale když odmítal, vtírat se rozhodně nebude. Jeho problém, když odmítal. Ale obléct ho bude muset, ať se to Billovi líbí nebo ne. Proto sáhl po jeho věcech a položil je vedle Billa.

„Takže tě obleču, tak už přestaň vyvádět.“ Řekl jednoduše Tom a vzal do ruky Billovo spodní prádlo. Když nechce umýt zadek, tak ho alespoň obleče, když už nic. Tomuhle se Bill prostě nevyhne. Chytil si Billovy nohy tak, aby mu boxerky mohl natáhnout. Bill se chvěl a po jeho tváři už zase stékaly slzy, ale toho si Tom nevšímal. Nedíval se na Billa. Billovi ale tohle nebylo ani trošku příjemný, a tak sebou znovu škubnul.

„Já… ne… ne, já, obleču se sám.“ Polknu slzy černovlásek. Musí najít sílu k tomu, aby to zvládl. Nechtěl, aby na něj Tom zase sahal. Bál se jeho doteků. Bál se svého bratra.

„Nemám čas se zdržovat, takže tě obleču, a už buď z ticha, Bille.“ Odseknul Tom. Nechal by Billa, aby se sám oblékl, ale jemu by to určitě trvalo déle než jemu, a tak mu jednoduše a rychle natáhl spodní prádlo. Bill jen tiše plakal a ležel na posteli jako odkopnutá hadrová panenka. Tolik by chtěl znát odpověď na jeho otázky, ale ať se zeptal na, co chtěl, nikdy mu nebylo odpovězeno. Tom ho tímhle naprosto ignoroval.

Po dalším zápasu s Billem Tom konečně bratra oblekl. Po spodním prádle následovaly kalhoty a poté také tričko. Bill se sice snažil uhýbat a oddálit se od Toma, ale Tom měl vždycky větší sílu. Navíc teď byl Bill snad slabší než moucha.  

Nakonec ještě Tom Billa přeložil na druhou postel, i přes jeho kňučení a protesty, aby mohl převléct lehce zkrvácenou postel. Vyměnil čisté prostěradlo. Naštěstí to nebylo nijak prosáklé, takže matraci nechal tak. Když tak dal popořádku i Billovou postel zase vrátil bratra do jeho postele. Ten neměl sílu se mu bránit a tak jen když ho Tom položil do postele, se schoulil do klubíčka a bolestně přivřel oči.

„Takže jsi v pořádku, tak ne, že si budeš stěžovat, jasné? Dneska jdeš domů, a to bez nějakých blbých žvástů, ano?“ podíval se Tom přísně na svého bratra. Ještě, aby něco kecnul. Raději ho tedy varoval. Bill jen nepatrně přikývl hlavou na souhlas. Bál se odporovat. Bál se toho, co by mu Tom udělal.

„Ale… ale co jsem udělal? Proč?“ zkusil to ještě jednou Bill avšak se stejným výsledkem. Tom se jen ušklíbnul a jednoduše přikryl Billa peřinou.

„Takže si rozumíme a tyhle kecy si taky nech a jen si vzpomeň,“ zaksichtil se Tom. Uklidil po sobě, takže už tady déle být nemusel a ani nechtěl. Chtěl kafe. Chtěl klid.

Proto nenechal Billa ani odpovědět, nedovolil mu cokoli říct a s jeho posledními slovy potom, co vzal zase kbelík do ruky, odešel z bratrova pokoje zpátky na sesternu. Teď už se ničeho nebál. Teď už mohl kdokoli přijít. Věděl, že Bill nepromluví. Strach by mu to nedovolil, a to Toma uklidňovalo.