Dark Side Of The Sun 27.

autor: Lauinka

„Hanzi, to jsem já, Lenny.“ Ozvalo se z druhé strany dveří.

„Lenny?“ Vydechl překvapeně a pistoli schoval. „Co tu děláš?“ Otevřel dveře, ale zůstal překvapeně koukat.

„Klid, kámo,“ zasmál se vesele. „Tohle je Tom. Chtěl vidět Billa.“

Jeho sok, Tom. Nejraději by jej na místě zastřelil, ale to by byla hloupost.

„Ahoj, Tome.“

„Ahoj,“ broukl lehce. „Můžu za ním?“ Byl netrpělivý. Koukl Hanzovi zpříma do očí a přešlápl.

„Běž,“ kývl. „Je v kuchyni.“

„Díky.“

Rychle proběhl a potichu vešel do místnosti, kde u stolu seděl Bill. Jeho Bill. Pohledem rychle přejel po místnosti. Svíčky, večeře, víno, trochu se zamračil. Tohle je snad nějaké rande?

„Chvíli u tebe nejsem a ty takhle řádíš?“

Bill se otočil po hlase a zorničky se mu naplno rozšířily.

„Panebože,“ vydechl a hrudník se začal zvedat v rychlejším tempu. Prudce se zvedl od stolu.

„Tome,“ nemohl uvěřit vlastním očím. Pomalými kroky se k němu přiblížil. Jako by se bál, že když se rozběhne, jeho Tom se rozplyne jako pára. Rozechvělýma rukama přejel po jeho tváři. Oči měl plné slz, ale konečně slz štěstí. Koulely se po jeho bledých lících a zanechávaly za sebou začernalé cestičky.

Tom se spokojeně usmíval a nechával se hladit. Konečně byl zase šťastný se svojí láskou.

„Lásko,“ špitl měkce Tom a Bill jej konečně objal. Doslova se mačkal k jeho pevnému tělu.

„Tak moc jsi mi chyběl, tak šíleně moc,“ špital černovlásek do jeho trika a hladil jej po ramennou.

„Ty mně taky.“ Hluboce mu pohlédl do očí a doslova se v nich utápěl. Nořil se do hloubky té dokonalé čokolády a dobrovolně se v ní topil. Hladil štíhlé tělo a dotýkal se jej snad na všech místech. Lehce přejížděl po zádech a užíval si to. Nechával Billa, aby otupil všechny jeho smysly. Opět pohledem spočinul v jeho očích.

„Smím ještě líbat tvé rty? Patří mi?“ Lehce ukazovákem přejel po dokonale růžových polštářcích.

„Stále ti patří, jako celé moje srdce.“ Zašeptal něžně a jejich rty se spojily v jedny. Tom si jej k sobě tiskl a přejížděl po jeho tvářích. Potom mu s ní zajel do temně hluboké černi. Nechával hebké vlasy, aby mu protékaly skrz prsty. Dělala to znovu a znovu a moc dobře věděl, že jej to nikdy neomrzí.

„Miluju tě.“ Vydechl Bill do polibku. Držel si Toma u sebe. Asi by umřel, kdyby se teďka od něj odtáhl. Ale jeho obavy byly zbytečné, Tom nic takového v plánu neměl.

„I já tebe.“ Jejich polibky nabíraly na intenzitě. Byl to vášnivý boj a bylo velice těžké odhadnout, kdo vlastně vyhrává. Jisté bylo jen jedno. Hanz prohrál. Smutně nahlížel skrz přivřené dveře. Ten pohled jej pálil jako žhavý uhlík. Smíšené pocity ovládaly jeho mysl. Ale přál černovlasému ďáblíkovi, aby byl konečně šťastný, a bylo více než jasné, že s Tomem opravdu je. Navíc, kdo ví, co ještě osud nachystá. Byl ochoten čekat, klidně i miliony let. Musel uznat, že jim to spolu slušelo.  

Bill se odtáhl od svého přítele a prudce se nadechl. Zrychleně oddechoval a měl pocit, že se mu zatmívá před očima.

„Tak moc jsem se bál,“ rozplakal se černovlásek již úplně.

„Já taky, ani nevíš jak moc. Teď už tě neopustím, už to bude dobré.“ Pohladil jeho tvář.

„Co se vlastně stalo? Jak jsi mě našel?“ Bill táhl Toma ke stolu. Oba se posadili.

„Ten chlápek, co tě unesl, Klárk, si se mnou chtěl vyřídit účty. Nebylo jak se ke mě dostat, tak využil tebe. Vrátil jsem se sem zpátky a sešli jsme se. Naše debata byla velice zajímavá. Nakonec do budovy vrazila FBI a vyřešili to. Jeho zatkli a mě předvedli k výslechu. Vlastně už zemřel.“ Zasmál se Tom a upil trochu z Billovy sklenky s vínem.

„Jak to?“ Svraštil Bill čelo.

„No ehm… držel mi zbraň u hlavy a někdo z chlapů vystřelil a trefil se.“

„Cože?“ Bill nevěřil svým uším. „Riskovali tvůj život?“

„Klid, všechno je v pořádku.“ Ujistil jej a usmál se. „Billí?“

„Ano?“ Zvedl svůj pohled.

„Chtěl bych se tě na něco zeptat, můžu?“

„Ptej se,“ usmál se mile.

„Pamatuješ si našeho otce?“ Zvedl k Billovi pohled.

„Zběžně, proč se ptáš?“

„No… nikdy ti v domě nechyběla mužská ruka, když jsi bydlel jen s mamkou?“ Nevěděl, jak by se měl zeptat přímo.

„Ani ne, mamka si našla přítele. Vcelku milej chlap, akorát pracovně vytíženej. Byl to spíš volnej vztah. Proč tě to tak zajímá?“ Vpil se do jeho pohledu.

„Vlastně díky němu žijeme.“

„Cože?“ Bill vůbec nic nechápal.

„Jo, to pracovní vytížení, o kterém si mluvil, je práce u FBI. Myslím si, že byl k vám dokonce i nastrčen, kvůli mně.“

„A máma?“ Najednou si na ni vzpomněl, ale také na strašlivá slova, které Tom vyřkl ještě před odjezdem.

Tom sklopil hlavu a pokýval s ní. „Jsme sami.“

„Panebože.“ Jeho pohled byl najednou tak prázdný. Jeho milovaná maminka . Sice za to, co provedla Tomovi a jemu samotnému, měla pykat, ale nikdy nechtěl tohle. Díval se před sebe a nevěděl, co říct. Žádná slova by teďka nebyla dost vhodná. Zvedl lesklé oči k Tomovi. „Tolik tě chtěla poznat, obejmou tě a poprosit o odpuštění.“

„Je mi to líto,“  špitl Tom. Častokrát přemýšlel, zda by jí odpustil, jak by se vůbec zachoval, kdyby ji viděl. Po tak dlouhé době. Nevěděl, zda by to jen tak dokázal zahodit za hlavu. Snad jednou.

Tom otevřel svoji náruč  tomu černovlasému stvořeníčku a on ji okamžitě přijal. S tichým pláčem se tulil k Tomovi. V rukou svíral jeho triko a slané slzy se vpíjely do látky. Doslova se těmi perličkami zalykal. Nešlo se uklidnit.

„Co… co se stalo?“ Zašeptal trhaně, i když odpověď vlastně už znal.

„Zastřelili ji, vlastně skoro hned po našem odjezdu. Šli na jistotu. Věděli, kde bydlíš.“

„Co jsme udělali? Co?! Proč je život tak nespravedlivý? Celej život doufám v zázrak, že najdu člověka, kterého budu milovat a i on mě. Když jej konečně najdu, dozvím se, že je to i můj bratr a jako třešnička na dortu, rovnou i dvojče. Když zvládnu tohle, zjistím, co dělá. Pak přežiju i pokus o znásilnění a vraždu, ale zase mi zabijí matku. Tome, kdy budeme šťastní? Proč nám nikdo nic dobrého nepřeje?“ Trápilo ho to a neuvěřitelně moc.

„Neboj, brzy budeme.“ Líbl jej na čelo a pohladil po sametových vláscích.

By rozhodnut udělat konečně  něco správného, pomůže policii.

„Hodlám pomoct polici, třeba to Klárk nestihl vyslepičit, navíc je pravda, že ho ani nikdo neposlouchal. Když se dostanu mezi ně, dostaneme je a legálně, v mezích zákona. Už nikdy nebudeme muset před nikým utíkat. Všechno bude dokonalé.“

„Tome, nechci přijít ještě i o tebe. To už bych nezvládl.“ Nevěřícně se mu díval do očí.

betaread: Janule