Láska 27.

autor: B-kay

Simone ještě pořád zůstávala u dveří. Nedokázala se přimět k pohybu. Po tváři ji stékaly veliké slzy, zoufalé vzlyky tlumila ve svých dlaních. Ještě nikdy se v sobě tak velmi nespletla. Byla si tím tak jistá. Byla si jistá, že by jí Tom nedokázal přesvědčit o opaku. Nevěřila, že by jejího syna skutečně miloval. V jejích očích se stal přelétavým klukem, který jenom pletl hlavy lidem kolem sebe, a pak je ošklivě využil. Dokonce jí na chvilku bylo Chantelle líto, ale až teď pochopila, jak se v něm spletla.  
Ten obraz snad nikdy nedokáže smazat ze své paměti. Obraz svého syna v náručí chlapce, o kterém tolik pochybovala. Když si vzpomněla, jakým pohledem se na něj díval… jako by je měla opět před očima. Oba byli tak krásně zaláskovaní a šťastní. Vzpomněla si na něhu v Tomových očích, když Billa pomalounku líbal. S jakým požitkem si vychutnával doteky Billovy holé kůže na svých rtech. A pak to tiché vyznání lásky, které mu pošeptal…  

Spletla se v něm.  

Tom nebyl tím zlým. Zřejmě jenom potřeboval někoho, koho bude skutečně milovat, a s kým se bude cítit milován. A Chantelle nebyla správnou volbou… Simone najednou přestala plakat. Její nesmělý úsměv se skryl v náručí tmy, která ji obklopovala. Splnil se jí přeci veliký sen. Její syn se zamiloval! Našel si někoho, kdo jej měl rád a chránil jej. Ještě nikdy předtím neviděla Billa tak spokojeného a šťastného. Zář jeho tváře byla mnohem hmatatelnější než záře svíce. Když si je ještě jednou představila u toho klavíru, uvědomila si, že jim to spolu moc slušelo. Vlastně jí připadali, jako by byli pro sebe stvořeni. Jeden druhého se dotýkal s takovou láskou… Kdyby to neviděla na vlastní oči, nevěřila by a právě pohled na zamilovanou dvojici ji jejího omylu konečně probral.  
Bylo jí líto, že neposlouchala svého vnoučka a vyhodila jeho kresbu. Kdyby se těšila s ním a věřila mu, nelitovala by teď svého chování…  

„Jsi unavený?“ Tom si k sobě Billa láskyplně přivinul, hladil jej ve vlasech a dýchal jeho nádhernou vůni. Cítil se jako v nějaké krásném snu. Směr, jakým se jejich vztah vyvíjel, se mu moc líbil. Ze dne na den měl k Billovi blíž a blíž.  
„Jenom trošku,“ Bill se ještě jednou vpil do jeho sladkých úst. Miloval ten pocit, cítit jeho rty na těch svých. Polibek pro něj vždycky znamenal jenom pouhé slovo, a najednou se pro něj Tomovy polibky staly něčím, bez čeho nedokázal žít. Nikdy by nevěřil, jak dokáže být láska nádherná. Změnila jej od základů a on sám sebe najednou nepoznával.  
Kam se ztratil ten Bill, který se jenom trápil a po nocích potají plakal? Kam zmizel ten šmudla, který si vůbec nevěřil a bál se podívat někomu do očí? 
Pořád tady byl. Pořád, avšak Tomova láska jej změnila. Tom se stal jeho malinkým zázrakem. Jeho krásným osobním štěstím, které moc potřeboval a tak dlouho o něm snil…  

„Půjdeme spinkat, ano?“ Tom ukazováčkem projel linii jeho tváře. Cítil, jak Bill zakýval hlavou. Vstal, natáhl k němu ruce a vzal překvapeného Billa do náruče. Bill se jej chytil kolem krku, unavenou tvář si opřel o jeho rameno a pootevřenými rty bloudil po jeho krku, vtiskávaje mu tak lehké polibky na bledou kůži.  
V tu chvíli zapomněl na celou Chantelle, i na to, že jej vlastně chladně a beze špetky slitování vyhodila z domu. Byl rozhodnutý odejít s Tomem. Odešel by s ním kamkoliv, kde by mohli být spolu šťastní. Vzali by malého Sama a alespoň několik dní by strávili společně bez Chantelliných výčitek a trucování. Jenom on, jeho malý synovec, a láska, díky které našel ve svém životě konečně nějaký smysl…  

„Tome?“ Bill se dlouze zadíval na chlapce, který jej pečlivě přikryl a hlavu mu podložil měkkým polštářem.  
„Ano?“ Tom ze sebe svlékl teplý svetr, vlezl si k Billovi pod přikrývku, ruce téměř automaticky omotal kolem jeho boků. Na tváři se mu usazoval úsměv, který Bill tolik miloval.  
„Děkuju,“ zašeptal téměř neslyšně. Nedokázal svůj vděk vyslovit jinak. Byl mu vděčný za tolik věcí, bylo toho tolik, co pro něj udělal… Jenomže v sobě nenašel sílu poděkovat mu jiným způsobem. Cítil se moc krásně, a i když zápasil s únavou, pohled do Tomovy tváře jej přesvědčil, že by měl zůstat vzhůru.  
„Ty mi nemáš za co děkovat, Bille. To já děkuju tobě. Otevřel jsi mi oči, dovolil jsi mi bojovat o tebe, a teď, když jsem tě konečně získal, jsem ten nejšťastnější člověk na světě.“ Bill dokázal z Tomových očí vyčíst jenom nekonečnou lásku. Dívali se na sebe z blízkosti dvou centimetrů a on přesto cítil, že by mu chtěl být ještě blíž.  
„Opravdu jsi se mnou šťastný?“ pomalu hladil Tomovu tvář. Dotýkal se jeho hebké pokožky, nořil se do těch smyslných očí. Miloval jej. Tak moc jej miloval… Pořád se však bál, že je jeho štěstí jenom chvilkové. Už jako malý kluk si uvědomoval, že měla jeho sestra mnohem více štěstí. Zatímco ona se kamarádila skoro s každým, on byl až příliš nesmělý na to, aby navazoval tolik nových přátelství. Bál se, že by nedokázal dát Tomovi všechno, po čem toužil. Ještě pořád v něm malá nejistota plála.  
Tom ji však okamžitě uhasil.  

Vzal Billovu tvář do svých dlaní, zadíval se mu hluboce do očí a políbil jej tak, jako ještě nikdy předtím. Spojení jejich rtů nebylo jako polibek… bylo to jako otření motýlích křídel. Přitiskli se k sobě ještě pevněji a věnovali si hned několik takových polibků.  
„Moc šťastný. Jsi kluk, kterého moc miluju. Už nedokážu být bez tebe,“ Tom se na něj pomalu pokládal, zlehka se nořil do jeho rtů, aby mohl hladit jeho jazyk tím svým.  
„Už nejsi žádný šmudla, Bille,“ zasténal tiše, jakmile na krátkou chvíli opustil jeho rty.  
„A co jsem?“ Bill tak moc potřeboval slyšet odpověď. Hladově tápal a v té tmě se snažil najít Tomovy rty, přesto pořád vyčkával na odpověď.  
„Jsi moje láska. Moje jediná láska Bille,“ pootevřenými rty bloudil po jeho tváři, zanechávajíc za sebou vlhké stopy, které se mísily s hořkostí Billových slz. Líbal jeho měkké poddajné rty. Zlehka je kousal, otíral se o ně a dotýkal se jich konečky prstů. Chtěl mu dokázat, že je milován. Chtěl mu dokázat, že je jejich láska mnohem silnější, než nevraživost okolí. Líbali se strašně dlouho. Nakonec se Tom přitulil k Billovu bříšku a zaposlouchal se do klidného tlukotu jeho srdce, které jej pomalu ukolébalo ke spánku. Bill jej ještě chvilku hladil po vlasech a vdechoval to nádherné opojení. Nakonec zavřel oči a nádherně se usmál do vzduchoprázdna před sebou. Byl tak šťastný…