autor: Rachel
Velké, nablýskané auto projelo poslední křižovatkou a zabočilo do jedné z tisíců berlínských ulic. Pár okamžiků jen projíždělo ztichlou ulicí mezi moderními, až luxusními domy, až zastavilo před jedním z nich. Jeho majiteli přelétnul přes rty malý úsměv a Tom volně zaparkoval před garážovými dveřmi svého domu.
Spokojeně oddechl a pousmál se. Jak dlouho na tento okamžik čekal? Ještě nikdy mu čas v práci neubíhal tak pomalu jako dnes. A i když pohledem přímo visel na hodinových ručičkách, zdálo se mu, že vůbec nevykazují žádný pohyb. Tolik se těšil, až se večer vrátí domů, že mu práce i čas ubíhaly dvakrát pomaleji. I přesto, že byl myšlenkami někde úplně jinde, než u nabídky sousední firmy na spolupráci. Nemohl se dočkat chvíle, až konečně bude doma, nemohl se dočkat klidu, své malé dcerky… a taky jeho.
A teď, když se konečně po nekončícím dlouhém dni dostal domů, už nechtěl déle čekat. Odepnul si pás, zamknul svou drahocennou Audi a s úsměvem na rtech zamířil po cestičce z kamínků k domovním dveřím.
Jeho tváří prolétl úsměv, když vstoupil do předsíňky a tiše za sebou dveře zavřel. Do nosu mu totiž okamžitě přilétla nádherná, podmanivá vůně, kterou byl provoněn celý dům, a která si opět získala všechny Tomovy smysly s jedním, byť jediným nadechnutím. Vyhnala mu z hlavy veškeré jeho zbytečné myšlenky a Tom pocítil chvějivý pocit, který během okamžiku projel celým jeho nitrem. Pousmál se. Moc dobře tu vůni znal. Byla to jeho vůně. Vůně toho, do kterého se…
„Haló?! Jsem doma,“ zavolal a otevřel dveře do předsíně, vcházejíc dovnitř. Stačilo jen pár vteřin a on uslyšel známé roztomilé capkání malých dětských nožek, které k němu utíkaly, a zvonivý smích.
„Tatínku! Tatí,“ hlásek malé Hailie se roznesl celým domem a malá nečekala ani vteřinu. Rychle odhodila jednu z mnoha pastelek někam do neznáma a s nadšeným, rozesmátým kukučem utíkala přímo do náruče svého tatínka. Pevně jej objala kolem krku, přitulila se do jeho hřejivého objetí a užívala si sladkých polibků na svých dlouhých, zlatavých vlasech. Tom se pousmál a šťastně si malou přivinul k sobě.
„Broučku, konečně tě mám zase u sebe. Jak ses měla celý den? Nezlobila jsi?“ optal se zkoumavě s přísným pohledem, odpověď však dobře znal. Hailie nepatřila mezi zlobivé a neposlušné děti. Na to, aby se jí povedlo převrátit celý dům vzhůru nohama, potřebovala minimálně pět svých kamarádů, i s tím už měl Tom nezapomenutelnou zkušenost.
Pousmál se a volným krokem i s Hailií zamířil do obýváku, pozorujíc, jak zavrtěla střapatou kšticí.
„Ne, nezlobila. Malovala jsem s Billim obrázek, viď Billi,“ odpověděla popravdě a zatahala Toma za konečky copánků, mrkajíc na černovlasého chlapce, sedícího na podlaze.
Tomovy rty se zvlnily do úsměvu… a Tom si až teď všiml Billa, sedícího na podlaze obýváku s pastelkami v ruce. Seděl u velkého, pomalovaného výkresu, vzhlížel k němu svýma rozzářenýma čokoládovýma očima a usmíval se na něj tak nádherně, až se Tomovi málem podlomila kolena.
„Ahoj,“ pozdravil jej a s úsměvem vzhlédnul k Tomovi, který se na něj nepřestával dívat. Ani nevnímal skutečnost, že Hailie opustila jeho náruč a odcupitala ke svému výkresu. Tělem mu projel jemný, šimrající pocit a usídlujíc se v jeho bříšku, vyvolal na jeho tváři úsměv. Bylo to nádherné jej cítit… mnohem nádhernější však bylo cítit blízkost černovlasého stvoření před sebou.
„Ahoj,“ oplatil mu úsměv, veškeré jeho myšlenky však přerušila Hailiina slova.
„Tatínku, podívej, tohle jsem namalovala s Billim. Je to obrázek ze včerejší slavnosti,“ pochlubila se a prstem pyšně ukazovala na výkres, na kterém teď spočinul pohled Tomových očí. Byly na něm tři postavy vedle sebe, stojící před nějakým kolotočem. Zamrkal a zadíval se na ně pozorněji. Ta s černými vlasy znázorňovala Billa, druhá, a zároveň prostřední, se až nápadně podobala Hailii a v té třetí poznal…
„A kdo maloval mě?“ zeptal se zvědavě a pobaveně si prohlížel naprosto totožného tatínka Toma s tím včerejším, odpověď však neočekával ani v nejmenším.
„Tebe namaloval Billi,“ Hailiin hlásek se během okamžiku dolinul k Tomovým uším, aniž by si děvčátko uvědomilo, co svou odpovědí způsobilo.
Jejich oči se střetly v jednom jediném pohledu a jejich majitelé jako by na okamžik zapomněli na všechno kolem sebe… i na malou Hailii, která si teď pastelky začala uklízet a dávat zpět do nového obalu. Billovy oči sklopily svůj pohled před tím Tomovým a Bill jej stočil k malému děvčátku. Možná znal způsob, jak princeznu na malou chvíli zabavit.
„Zlatíčko, ještě ty pastelky neuklízej. Nejdřív je musíme ořezat, abychom s nimi příště zase mohli malovat. Máš tu ořezávátko?“ zeptal se, a když malá zavrtěla hlavou, v duchu si tleskl.
„Tak si pro něj běž do pokoje, určitě bude ve školní aktovce. A až ho doneseš, pomůžu ti s ořezáváním, ano?“ odvětil a viděl, jak Hailie poslušně odcupitala ke schodům do horního patra.
Přes jeho rty přelétnul jemný úsměv a Bill se otočil na Toma, klečícího na zemi kousek opodál. Pousmál se a odložil pastelky stranou.
A Tom pochopil. Moc dobře pochopil Billův záměr, a právě proto se teď ničemu nebránil. A ani nechtěl. Pousmál se a přisunul se blíž k Billovi, který se k němu s úsměvem připlazil po čtyřech. Opatrně vzhlédnul k jeho očím a dech se mu zatajil, když ucítil na své tváři ten Tomův.
Nechtěli čekat už ani chviličku. Celý den byl pro ně dostatečným odloučením… a oni toužili už jen po jediném. Jejich tváře se k sobě přibližovaly… a jejich rty splynuly v nádherném, procítěném polibku. Blízkost toho druhého a jeho měkké polibky – to bylo to, na co se oba celý den těšili. Pomalu se od sebe odpojili a zadívali se do hlubokých očí toho druhého.
„Ahoj,“ Billův tichý šepot protrhl ticho mezi nimi a Bill dlaní spočinul na Tomově tváři. Přes jeho rty přelétnul jemný úsměv a on se znova zadíval do rozzářených oříškových očí, které vzhlížely k těm jeho.
„Ahoj,“ Tom mu pozdrav s úsměvem oplatil a opřel se do Billova něžného dotyku na své tváři.
„Vidím, že jste se dobře bavili,“ pohledem sklouznul zpět k výkresu a zamrkal, sledujíc, jak Bill zářivě pokýval hlavou. Svíral jeho křehkou dlaň v té své a už se nemohl cítit krásněji. Polibek měkkých, plných rtů, který následně ucítil na těch svých, jej jen utvrdil v tom, že stvoření naproti němu cítí to samé co on. Něžně se do polibku pousmál a rychle jej oplatil… ještě než zaslechl na schodech tiché krůčky.
„Dobrou noc, princezno,“ Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill tiše popošel ke dveřím dětského pokoje, naposled se otáčejíc. Pousmál se při pohledu na bílou, mírně se zvedající peřinu a spící klubíčko pod ní, a tiše vyklouznul ven na chodbu. Hailie usnula hned, co ji po večeři uložil do postele, a teď spokojeně dřímala se svým medvídkem v náruči.
Billovy kroky se zastavily v půli schodu a Bill tiše shlédnul dolů do obýváku. Na jeho rtech se usídlil milý úsměv, když se jeho očím naskytla osoba, sedící na pohodlném gauči. Jeho nitrem se rozlil příjemný hřejivý pocit a Bill jen nesměle sklopil svůj pohled. Tolik se na tuto chvíli těšil. Těšil se na jeho něžné polibky a letmé doteky, těšil se na jeho blízkost, na jeho vůni, příchuť rtů i nádherný úsměv, kterým jej dokázal zbavit rozumu. Těšil se na něj.
S úsměvem seběhl pár posledních schodů a volným krokem zamířil ke gauči… a k mladíkovi, který k němu pozvedl své oříškové oči. Jen ten pohled Billa zbavoval všech smyslů a odváděl jeho pozornost od dění kolem.
„Můžu si přisednout?“ zeptal se opatrně a nesměle popošel blíž. Odpovědí mu byl milý úsměv, který se rozlil na Tomových rtech.
„Samozřejmě, že ano,“ odvětil a odsunul se na stranu. Netrvalo dlouho a on ucítil blízkost černovlasého chlapce, který se s nesmělým úsměvem posadil vedle něj. Tom mu úsměv oplatil… a očima opět spočinul na výkresu, který držel několik posledních minut v rukou.
„Ale udělal jsi mě tady krásnějším, než jsem,“ namítl tiše a s úsměvem na rtech očima stále putoval po obrázku, takže nemohl vidět zář v těch hlubokých čokoládách, kterou v nich jeho slova vykouzlila. Billovu tvář rozjasnil zasněný úsměv.
Krásnějším, než jsem… Kdybys jen věděl, jak nádherný doopravdy jsi, jak krásný a hřejivý je tvůj úsměv, jak kouzelná je záře v tvých očích, jak něžné a měkké jsou tvé rty… Jak krásný je pohled tvých očí, když se na mě díváš. Hřeje mě u srdce pokaždé, když jej na sobě cítím…
„Myslel jsem… doufal jsem, že se ti ten obrázek bude líbit,“ zašeptal a sklopil pohled. Byl velmi zvědavý, co mu Tom odpoví a chtěl si jej malinko vyzkoušet… stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával.
Jeho prsty se setkaly s těmi Tomovými a on ucítil na své dlani něžný dotyk. Překvapeně vzhlédl… a setkal se s párem těch nejkrásnějších oříškových očí. Tomovu tvář rozjasnil milý úsměv a Tom pomalu zavrtěl hlavou. Bříška jeho prstů opatrně spočinula na porcelánově bílé, křehké tváři, a on si ji jemně nadzvedl do úrovně té své. Ten obrázek pro něj znamenal víc, než by si mohl kdokoli myslet.
„Mně se líbí, Bille, a moc. Je to další věc, která mi bude připomínat tu nejkrásnější noc v mém životě,“ zašeptal… a nato se setkal s pohledem dvou překvapených očí, které se upřely do těch jeho. Nemohl tomu uvěřit. Nejkrásnější noc v mém životě…
Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom pohledem spočinul na obrázku, který zachycoval včerejší den. Den, který se stal pro Toma osudovým. Konečně totiž rozpoutal tu touhu a vášeň, kterou v sobě Tom tak dlouho potlačoval. A možná také to kouzlo, které jej hřálo u srdce svým malým plamínkem, a které teď Tom cítil mnohem víc a mnohem intenzivněji, než kdy předtím. Proto byl včerejší noci tolik vděčný. Nebýt jí, možná by tu teď neseděl a nesvíral ve své dlani tu Billovu, která se téměř neznatelně chvěla.
„Nikdy na tu noc nezapomenu. Protože právě v té noci se stalo to nejkrásnější, co se mohlo stát. To, co jsem si tak dlouho přál. Nemůžu tomu stále uvěřit… možná právě proto, že je to všechno tak rychlé a náhlé, přesto však krásné. Pro mě včerejší noc není ta samá, jako ty ostatní. Znamená pro mě mnohem víc, než si myslíš, Bille,“ zašeptal a semknul víčka k sobě, klopíc svou tvář. Následující slova mu však vyrazila dech.
„Pro mě taky,“ Billův tichý šepot se dolinul k Tomovým uším a Bill se zadíval do té nádherné tváře, která k němu vzhlédla. I on chtěl být upřímný a dát průchod svým citům, proto oplatil Tomovým prstům něžný dotyk.
„A přeju si, aby takových večerů bylo víc,“ šeptl nesměle, stále však oddaně vzhlížel k Tomovým očím. Nepotřeboval slyšet jeho odpověď. Stačilo se jen vnořit do jejich hloubky, spatřit novou, odrážející se zář… a on cítil, že není jediný, kdo po tom druhém touží. Napověděl mu to tichý hlas jeho srdce, které se pod jediným Tomovým pohledem rozbušilo jako o závod.
Neodpověděl. Jeho slova, všechno, co právě cítil, a co se v něm odehrávalo, vložil do dlouhého, procítěného polibku, který vtiskl na Billovy rty. Nic víc už nepotřeboval. Pomalu se od něj odpojil a pousmál se.
„Slibuju,“ zašeptal a svůj slib stvrdil dalším něžným polibkem. Opustil jeho rty, opřel své čelo o to Billovo a hřejivou dlaní pohladil jeho tvář.
„Zítra do práce nejdu, i kdyby se měl zbláznit celý svět. Chci být jen s tebou a chci tě mít u sebe celý den a ne jen ráno a večer. Bude to krásné, slibuju. Jen Haili, ty a já… my dva… pořád spolu,“ zašeptal a za okamžik s úsměvem zaznamenal černovláskovu reakci.
Billovy rty se vpily do těch jeho a rozpoutaly tak hru plnou vzájemných polibků. Jejich rty splynuly v jedny stejně, jako jejich zamilovaná srdce, a dlaně, které spolu spočinuly v prvním něžném spojení.
autor: Rachel
betaread: Janule
Nevím co říct … Naprosto úžasné … SKoro jsem se u tohoto dílu rozbrečela, jakou jsem z toho měla radost … Naprosto dokonalé … ♥
Teda,kdo má tohle vydržet??!!Před minutkou jsem úplně hotová dočetla Lásku,a teď jsem se totálně dorazila…tolik něžnosti,lásky a dokonalosti v tak krátkém intervalu nejde udýchat =)
Tohle bylo perfektní,a Bill,jak mazaně vyexpedoval Halii pro pastelky,to bych do něj neřekla,taková finta xDxDxD..Ale ta líbací scéna nad výkresem mi prostě vzala dech…Rachel,nádherné ♥♥♥
asi mě zabijete, ale já ci akcičkuuuu 😀
:') :') :') :') Nádhera..
Sakra, tak si říkám, co mám pořád vymýšlet, abych ti v komentáři vyjádřila, jak je povídka úžasně napsaná..? Nevím. Mojef antazie asi selhává :oD Avšak pryč s mojí fantazií a zpět k téhle povídce. Líbí se mi, jak Bill a Tom nic neřeší.. prostě 'jedou dál'. Společně, zamilovaní až po uši. Avšak… zajímalo by mě, jakou roli tam ještě bude hrát Hailie. Přeci jen – Tom je její tatínek, žijí v jednom domě. Těžko říct…
[2]: presne tak, nejdriv Laska, ted tohle… Kdo ma porad ty pochvalne komentare vymyslet!! 🙂 Proste opet dalsi krasa, nadhera…atd
Na tohle už nejsou slova.. prostě nádherné, dokonalé.. jinak bych to nepopsala 🙂 ♥♥ .. nemůžu se dočkat dalšího dílku ^^
nebudu se přihlasovat, jsem tu na skok od kámošky jinak jsem to já x)
Užasný dílek, už by ti mohlo být! xD Dokonalost! Se tu na další díl zas musím stavit x)
Děkuji moc za krásné komentáře, jste zlatíčka. Těší mě, že se vám to pořád líbí a že komentujete. Děkuju moc moc…♥
naprostá nádhera!!!