autor: Tina
Ahoj twincesťáčci.Tohle je moje první jednodílovka a chtěla bych znát váš názor. Budu moc ráda, když mi dáte i nějaký ten komentík a třeba mi i poradíte, co bych mohla zlepšit.
Na první pohled se může zdát vše tak, jak má být. Ale zadíváme-li se hlouběji, pochopíme, že věci mají úplně jiný průběh, než jsme si představovali. Vyčítáme si to, jak jsme mohli být tak slepí a přehlížet to, co jsme měli celou dobu přímo před nosem. A pak, když přijdeme na to, jak se věci mají, jsme někdy příjemně překvapeni.
Tom se měl jako v ráji. Nemusel nic dělat. Onemocněl, a tak se o něj Bill s láskou staral. Tom se toho pocitu nemohl nabažit, ale zároveň mu bylo Billa malinko líto. Stačilo, aby jen Tom potřeboval malinkou drobnost, Bill s ochotou a úsměvem šel a přinesl mu, co potřeboval.
Bill byl v kuchyni a vařil Tomovi čaj. Simone, šla po schodech dolů, a když slyšela Billa v kuchyni, šla za ním.
„Jsem moc ráda, že se o Toma tak hezky staráš,“ řekla a políbila jej do vlasů.
„To je maličkost, vím, že teď máš málo času, tak ti chci aspoň nějak poct,“ usmál se a pohladil ji po tváři. Simone, byla nadšená. Měla velikou radost, že vychovala tak hodné a obětavé syny. Byla na ně pyšná, tak, jako každá matka. Bill vzal hrneček s čajem a opatrně kráčel směrem k pokoji, kde ležel nemocný Tom. Pomalu vyšel schody a opatrně otevřel dveře od pokoje.
„Přinesl jsem ti čaj,“ jen co to řekl, si přikryl pusu. Tom totiž usnul. Myslel si, že jej probudil, ale byl na omylu. Tom spinkal jako miminko. Tichými krůčky přišel k jeho nočnímu stolku a čaj na něj položil. Jeho oči sklouzly na Tomovu tvář. Byl tak nádherný, když spal. Ve spánku měla jeho tvář jemný nádech dětskosti. To se Billovi moc líbilo. Opatrně si sedl na kraj postele a pozoroval jej. Klidně oddychoval a řasy se mu jemně třásly. Byl neskutečně roztomilý. Pohledem sklouzl na jeho rty. Byly krásně plné a narůžovělé. Začínala jej ovládat touha po nich. Postačilo by mu, se jich aspoň jemně dotknout. Ale bál se, že by mohl Toma probudit. Nutkavá touha neustále narůstala. Přál si ochutnat jejich chuť. Pomalu se přestával ovládat. Konečkem prstu jemně pohladil Tomův spodní ret. To už mu ale nestačilo. Nevěděl, kde se to v něm bere, ale potřeboval je cítit na těch svých. Naklonil se k němu a lehce se svými rty otřel o ty Tomovy. S reakcí, která přišla, však zapomněl počítat. Tom nečekaně otevřel svá ospalá očka a překvapeně na Billa koukal.
Bill, vytřeštil svá čokoládová kukadla a uvědomil si, co právě udělal.
„Pane Bože!“ řekl a schoval tvář do dlaní. Chvíli bylo jen ticho. Poté se ale Tom osaměli, vzal Billovy dlaně mezi své a zadíval se mu do vyděšených očí. Dočista jej překvapil. Takové křehké stvoření a taková odvaha. Nezlobil se na něj, ba naopak mu byl moc vděčný, protože udělal obrovský kus práce za něj.
„T-Tome… j-já…“ začal koktat.
„Nic neříkej“ přiložil mu Tom ukazováček na ústa. Cítil, jak se Bill celý třese. Přisunul se k němu blíž a pohladil jej po tváři. Hluboce se mu zadíval do očí a poté jej láskyplně políbil. Tomovi to už všechno začínalo být jasnější. Proto mamku tak věrohodně ujišťoval, že se o Toma postará. Proto splnil každou, i tu největší hloupost, na kterou si Tom vzpomněl. Tom tento cit cítil k Billovi již dlouho, ale bál se dát mu jej jakýmkoliv způsobem najevo z prostého důvodu. Bál se. Tak moc se bál, že by o Billa přišel. Bill byl přece jen plachý a citlivý kluk a Tom jej nechtěl vyděsit. Ovšem to, co právě Bill udělal, by jej nenapadlo ani ve snu, ale bylo to tak. Tom jen děkoval Bohu za to, že v tento okamžik dal Billovi tolik odvahy udělat první krok.
Tom se pomalu pokládal na záda, ale přesto nepřestával Billa líbat. Líbali se a navzájem jeden druhého nesměle dotýkali. Bylo to pro oba něco nového a dobrodružného. Po chvíli krásných polibků a něžných doteků leželi jeden druhému v náručí. Navzájem se hladili po tváři a věnovali si něžné polibky.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl Bill skoro neslyšně.
„A čemu?“ zeptal se jej Tom.
„Tomuhle všemu, tomu, co se právě děje. Je to jako krásný sen. Toužil jsem po tomhle už dlouho a teď je to tu,“ přiznal Bill a nesměle se usmál. Tom mu úsměv opětoval a políbil jej na špičku nosu. V tomto objetí leželi skoro hodinu. Když však Bill uslyšel kroky, a následně uviděl, jak se pohybuje klika od dveří, prudce se od Toma odtrhl a vyskočil z postele jako střela a právě včas. Do dveří vstoupila, Simone.
„Jedu do obchodu, nechcete něco?“ zeptala se, a poté se usmála na oba dva. Pak přišla k Tomovi blíž a posadila se na kraj postele.
„Tak co? Je ti už líp, nebo ti je ještě pořád špatně?“ zeptala se Simone Toma a pohladila jej po vlasech.
„Už je to lepší, díky. Velkou zásluhu má na tom i Bill, že se o mě tak hezky stará,“ dodal Tom a podíval se na Billa, který tam stojí jak zkamenělý. Pohledy obou nyní visí na Billovi, který se jen nesměle usměje.
Když Simone odešla, Bill ještě poslouchal její kroky mířící po schodech dolů, aby se ujistil, že se tohle nečekané střetnutí už nezopakuje.
„To bylo o fous,“ oddychne si Bill a posadí se na postel.
„To teda jo, ale zvládl jsi to skvěle.“ Řekl Tom, naklonil se k Billovi a jemně jej políbil.
„Nebudeme to mít jednoduché, Tome,“ řekl smutně Bill.
„To ne, ale my už to zvládneme,“ povzbudil jej Tom, a poté jej zasypal hromadou pusinek.
„Tome…“ zašeptal Bill a Tom přestal s pusinkováním Billa. Koukal na něj a vyčkávala, co mu Bill řekne. „Tome… já… mi-miluju tě,“ vydechl a pocítil velkou úlevu. Toužil mu tohle říct již dlouho, ale pokaždé když pohlédl do Tomovy tváře, ztratil veškerou odvahu, kterou takovou dobu nabíral. Mnohokrát si za to v duchu nadával a dával si snad tisíc předsevzetí, že další den mu to už řekne. To se ale nikdy neuskutečnilo. Takhle to probíhalo nejdříve pár dní, poté pár týdnů, které se nakonec spojily v měsíc. Celý měsíc takhle trápil své srdce. Někomu by mohlo přijít, že to zas tak dlouho není, že to uteče jako voda, ale pro zamilovaného člověka je to jako několik let. Vše se ovšem změnilo v tento okamžik, kdy Bill sebral tolik odvahy, kolik potřeboval a udělal, o co jej srdce žádalo už tak dlouhou dobu.
Tom na něj zprvu jen koukal. Ovšem tak slova, která právě zaslechl, jej zahřála u srdce. Stejný cit cítil k Billovi také on. Ale ze zmíněných důvodů mu to nedokázal říct. Zakazoval si jakoukoliv jinou lásku k Billovi, kromě bratrské. Nyní ale poznal, že to byl naprostý nesmysl a nejraději by si za to nafackoval. Probral se ze svého stupidního a naprosto nedůležitého zamyšlení a mile pohlédl na nervózního Billa, který právě uvažoval, zdali neudělal chybu s tím, že přiznal své city. Pohladil jej po tváři, a poté lehce políbil.
„Taky tě miluju a nedokážeš si přestavit jak,“ zašeptal mu do ucha a Billovi se po druhé ulevilo. Miluje jej, neudělal chybu se svým přiznáním. Na důkaz své neskutečné vděčnosti bez váhání přitiskl své rty na ty Tomovy. Tom neváhal ani minutu, s nějakým rozmyšlením se taky nezdržoval, s radostí a touhou opětoval Billovy polibky.
Je to až ironie. Oba dva po sobě toužili takovou dobu, a až teď osud zkřížil jejich cesty. V tuto chvíli jim to ovšem už vůbec nepřišlo, byli rádi, že jsou spolu a hodlali si každou minutu, co společně stráví, dosyta užít.
autor: Tina
betaread: Janule
Moc hezký :))
Úplně na mě padla melancholie, protože tenhle způsob psaní a celková atmosféra povídky mě vrátila zpátky "do začátků". 😀 Ach, nevinné, něžné začátky lásky…:D Tak mě zase něco potěšilo, no. 😀 😀
to je moc hezký, jen tak dál 🙂
Niečo prekrásne! Máš naozaj talent!
Moc moc pěkné 🙂
Připojuju se,taky se mi to líbí =)
nádherná poviedka… veľmi sa mi to páčilo 🙂
powidka hezka, ale ma stejny tema jako kazda druha; sou do sebe desne dlouho zamilowany a jeden to pak newydrzi, neco udela a zjistej jak se nawzajem bezmezne milujou… ja to nemyslim nijak zle, jen to podotikam 😉 ale powidka se powedla))
hezky napsané to se musí nechat…x)
Pekné 🙂