autor: Rachel
Billovy dlouhé řasy se zamihotaly a Bill konečně otevřel oči dokořán. Na jeho rtech stále pohrával zasněný úsměv, když upřel pohled svých čokoládových očí na dveře, kterými před chvílí odešel Tom. Pousmál se a nastavil tvář slunečním paprskům, které do pokoje pronikaly a hřály jej svým teplem.
Nechtěl čekat ani minutu. Odrhnul bílou peřinu, vstal z postele a přešel k velké skříni s oblečením. Vůbec nepřemýšlel nad tím, co bude mít na sobě. Sáhnul po prvním oblečení, které mu přišlo pod ruku a s úsměvem zamířil zpátky k posteli. Převléknul se do pohodlných šedých tepláků, které nosil nejraději, a šedočerného domácího trička. Malování ani vlasy nijak neupravoval, pouze je prsty prohrábl, a konečně vykročil ke dveřím pokoje. Už teď se těšil na snídani… mnohem víc se však těšil na něj.
Tichými krůčky vešel do kuchyně a pohled jeho očí se okamžitě stočil na Toma a malou Hailii, s pusou celou od kečupu.
„Dobré ráno,“ zašeptal tiše a přes jeho rty přelétnul jemný úsměv, když se setkal s dvěma páry očí, které se na něj upřely.
„Dobré ráno, Billi,“ Hailiina tvář se rozzářila a Hailie na Billa zamrkala svými velkými kukadly, nato se však znova vrátila ke svému kačeru Donaldovi na televizní obrazovce. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom pohledem spočinul na Billově místě u stolu. Malým zamrkáním jej tak vyzval, aby se posadil.
A Bill se osmělil. Tiše popošel ke své židli a posadil se na ni, přímo naproti Tomovi. Přisunul se blíž ke stolu a vztáhnul štíhlou ruku k talíři s toasty, setkal se však s něčím, co ani v nejmenším neočekával. Pousmál se, když ucítil na svých prstech lehký, přesto však něžný dotyk těch Tomových, a nesměle sklopil svůj pohled, stále se usmívajíc. Moc dobře věděl, co tím chtěl Tom říct. Opatrně vzhlédnul k malé Hailii a když zaznamenal, že svou pozornost plně soustředí na pohádky, jemně Tomovým prstům jejich dotyk oplatil.
Celou snídani se jejich pohledy střetávaly a na jejich tvářích pohrávaly jen jemné úsměvy. Topili se v hloubce očí toho druhého a vůbec jim nevadil Hailiin smích a ani Donaldův skřehotavý hlásek. Měli oči jen pro sebe… a neexistovalo nic, co by je dokázalo z této krásné chvilky vyrušit.
Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom pomalu pozvednul šálek s ranní kávou ke svým rtům. Pohled jeho očí se odtrhl od tmavé tekutiny… a spočinul na černovlasém chlapci naproti. Zamrkal a už asi posté se na něj zadíval. Dnes nebyl vůbec upravený. Vlasy měl od minulého večera stále ještě učesané dozadu, avšak mírně rozcuchané a na všechny strany, líčení neměl pečlivě upravené, ale mírně rozmazané, to mu však na kráse neubralo. V Tomových očích byl nádherný i v šedých teplácích a tričku, nezáleželo na tom, jak vypadá a co má na sobě. Stačil jen jediný pohled nádherných čokoládových očí, jemný úsměv a malé zamihotání dlouhých řas… a on jím byl opět okouzlen. Nemohl se na něj vynadívat i kdyby tisíckrát chtěl. A on nechtěl ani v nejmenším. To stvoření mu dokonale popletlo hlavu, a když už si Tom myslel, že jej nemůže ničím překvapit, Bill mu opět vyrazil dech. Stačila jen jeho blízkost a podmanivá vůně, která s jeho příchodem naplnila celou kuchyni… a omámila všechny Tomovy smysly.
Pousmál se a zadíval se na černovlasého chlapce před sebou. Stále ještě nerozuměl tomu, jak moc si svou krásou dokázal získat veškerou jeho pozornost, vůbec mu to však nevadilo. Udělal by cokoli pro to, aby směl zůstat v jeho blízkosti… teď to však bohužel nešlo.
Pomalu se odsunul od stolu a dožvýkal poslední sousto.
„Budu muset odjet na pár hodin do práce, po včerejšku mi tam zůstalo ještě pár povinností, které musím do konce týdne dodělat,“ povzdychl si a ucítil na sobě pohled čokoládových očí… i těch Hailiiných, které se od obrazovky konečně odtrhly.
„My budeme s Billim sami?“ optala se a velkýma modrýma očima zamrkala na Toma, který pokýval hlavou.
„Ano, ale jen než se vrátím. Zatím si spolu můžete něco zahrát, nebo jít třeba ven, co budete chtít. Já se teď půjdu převléci a pojedu, abych byl doma co nejdřív,“ odvětil a na Hailiin souhlas vyběhl do horního patra.
Rychle se oblékl do čistých věcí a po několika minutách strávených v koupelně seběhl schody dolů, zastavujíc se v kuchyni pro pití. Jeho pohled okamžitě spočinul na Billovi, vstávajícím od stolu, beroucím do rukou špinavé nádobí. Pousmál se a otočil se směrem k Hailie.
„Hailie? Jestli už nebudeš jíst, měla by sis jít vyčistit zoubky. Víš, co říkala paní zubařka? Potom si s Billim můžete hrát,“ odvětil a usmál se na děvčátko, které poslušně seskočilo ze židle a pokývalo hlavou.
„Dobře, tatínku. Měj se krásně,“ Hailiiny rtíky mlaskly o Tomovu tvář a Hailie svého tatínka pevně objala, jdouc s ním do předsíně. Tam mu věnovala poslední pusinku a nato jako králíček odhopkala po schodech do koupelny.
Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill pomalu vešel do předsíně. Pozoroval, jak si Tom pečlivě zavazuje tkaničky na značkových teniskách… a když od nich vzhlédl k velkému zrcadlu a jeho pohled se setkal s tím Billovým, neubránil se úsměvu. V skrytu duše si přál, aby Bill přišel… a jeho přání se stalo skutečností.
„Bille,“ vydechl tiše černovláskovo jméno a otočil se čelem k Billovi, který nesměle popošel blíž k němu. Pousmál se a zavrtěl hlavou.
„Přišel jsem se rozloučit,“ zašeptal a na jeho tváři pohrával milý úsměv, i přesto, že věděl, že jej několik hodin neuvidí. Ani to mu ze srdce nedokázalo vyhnat ten krásný hřejivý pocit, který v něm od včerejšího večera cítil.
„Zlobíš se?“ Tomovy oči se jen na okamžik střetly s těmi Billovými a Tom provinile sklopil pohled. Cítil se děsně kvůli tomu, že v práci tráví víc času než doma, kvůli včerejšímu volnu se však nedalo nic dělat. Stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával.
Jemná bříška prstů spočinula na jeho tváři a lehce si ji nadzvedla do úrovně té černovláskovy. Bill nesouhlasně zavrtěl hlavou a dlaní pohladil Tomovu tvář.
„To víš, že ne,“ odpověděl s úsměvem a o pravdivosti svých slov jej přesvědčil krásným, procítěným polibkem. Už teď se nemohl dočkat, až je večer opět ucítí na svých rtech. Pomalu se od něj odpojil a zadíval se do dvou oříškových očí.
„Brzy se vrať,“ zašeptal proti jeho rtům a cítil, jak Tomův horký dech ovanul jeho tvář. Tom se něžně pousmál.
„Slibuju,“ odvětil a na okamžik se vpil do jeho rtů… dokud neuslyšel na schodech dětské krůčky. Jemně Billa pohladil po vlasech a odpojil se od něj.
„Tak… ahoj,“ šeptl a s posledním letmým dotykem vyběhl z domovních dveří ven.
Billovu tvář rozzářil úsměv a Bill se zasněně opřel o dveře, dívajíc se skrz matné sklo na vzdalující se postavu. Pousmál se, přivřel víčka a bříškem prstu si jemně přejel po rtech, na kterých stále cítil jeho příchuť, příchuť jeho rtů. Stačil jen jediný jejich polibek a on se vznášel na růžovém obláčku.
S úsměvem vyšel z předsíně a měl v plánu zamířit zpět do kuchyně… ovšem do okamžiku, než mu v náruči přistálo rozchichotané dětské stvoření.
„Už mám vyčištěné všechny zoubky, Billi! A vím, co budeme dělat,“ celá se rozzářila a nadšeně na Billa zamrkala.
„A co budeme dělat?“ optal se zvědavě, odpovědi se však dočkal hned vzápětí.
„Nech se překvapit,“ odvětila a rychlými krůčky odběhla do obýváku.
Billovy ruce sjely po kuchyňské lince a Bill pár tlačítky spustil program téměř přeplněné myčky. Uklidil stůl i celou kuchyň, nádobí mělo být co nevidět hotovo, proto mu nic nebránilo v tom, aby si na chvíli odpočinul. Zasunul židle u stolu a volným krokem zamířil do obýváku.
Už několik dlouhých minut se z něj ozývalo tiché brblání a různé pobrukování, opravdový Hailiin nápad se však Billovým očím naskytl hned v prvním okamžiku, kdy do obýváku vstoupil. Malá měla před sebou velký, bílý výkres s nesčetným množstvím pastelek, které včera na slavnosti vyhrála v tombole a málem svého tatínka umačkala radostí. Teď přemýšlivě krčila čelo a pečlivě promýšlela každý tah.
„Copak to bude, princezno?“ přes Billovu tvář přelétl úsměv a Bill se posadil vedle Hailie. Zvědavě jí nakoukl přes rameno a zadíval se na výkres. Jeho očím se naskytl bílý papír a na něm tři, tužkou načrtlé postavičky. Dvě byly asi stejně vysoké, ta třetí uprostřed byla viditelně menší. Přesto Bill nedokázal pochopit, co tím chtěla Hailie naznačit.
„Ještě to není, teprve jsem začala a dá to hodně práce. To jsi ty, já a tatínek,“ odpověděla a znova se sklonila nad výkresem, aniž by si uvědomila, co svým posledním slovem černovlasému chlapci způsobila.
Tatínek. Billovy rty rozjasnil malý, téměř neznatelný úsměv a Bill pomalu sklopil pohled ke svým dlaním. Ty prsty… Ještě před chvílí hladily svými bříšky tu nejkrásnější tvář, tu nejjemnější pokožku na světě… a on na nich stále cítil její jemnost, jako by se jí dotýkal teprve před pár vteřinami. Pousmál se a sklopil pohled ještě níž.
Nemohl tomu uvěřit. Ještě včera, touto dobou běhal po celém Berlíně a nervózní a vystrašený sháněl ten nejlepší outfit na odpolední školní slavnost. Neváhal si zkoušet i několik desítek kousků oblečení a téměř vyprázdnit své kreditní karty jen proto, aby se mu líbil.
A teď… Sám nemohl uvěřit tomu, co všechno se přes noc stalo. Ještě včera večer se obával, že to byl z Tomovy strany jen nezávazný flirt a nic víc… jaké však bylo jeho překvapení, když jej ráno probudil polibek těch nejkrásnějších, narůžovělých polštářků. Teď už o včerejší noci nepochyboval, stejně jako nepochyboval o Tomových citech. Když se poprvé zadíval do nádherných, oříškových očí, když se jeho pohled poprvé střetnul s tím jeho, cítil, že se nemusí už ničeho obávat. Vše, co potřeboval a v co věřil, nacházel v Tomových očích, při každém jeho pohledu či jen malém úsměvu, který mu věnoval. A Bill si jich všiml. Jen jejich dlouhé, zamilované pohledy u snídaně byly více, než patrné.
Pousmál se a přivřel víčka. Stačila jediná myšlenka na něj a on pocítil ve svém bříšku třepotání tisíců motýlích křidýlek. Nedokázal potlačit úsměv, který mu na rtech vykouzlilo jeho zamilované srdce a ani nechtěl. Všechno se seběhlo tak rychle… přesto bylo nádherné cítit ve svém nitru to příjemné, hřejivé teplo, které jej s každým Tomovým pohledem, úsměvem či jen dotykem hřálo víc a víc. To všechno dělalo tohle ráno tím nejkrásnějším v Billově životě. To všechno… a krásný mladík, jenž teď plně ovládl Billovu mysl. Nedokázal z ní vyhnat jeho tvář, jeho upřímné oči a rty, jejichž polibky a příchuť stále cítil na těch svých. Asi se do něj opravdu…
„Bille?!“ Billovo tělo sebou cuklo a Bill poplašeně zamrkal očima. Někde z velké dálky k němu přes závoj jeho snů doléhal dětský hlas.
„Billi, ty mě vůbec neposloucháš,“ Hailie odložila svou pastelku a ublíženě na Billa zamrkala, vrtíc svou střapatou kšticí… stejně, jako Bill.
„Ale poslouchám, broučku. Jen nevím, s čím ti mám pomoci,“ očima přejel po stále prázdném výkresu a očekával Hailiinu odpověď.
Hailiiny oči se rozzářily a Hailie si spokojeně poposedla. Usmála se a vzala do dětských dlaní svou zbrusu novou sadu.
„Namaluješ tatínka, ano?“ rozhodla se zářivým úsměvem, a aniž by očekávala Billovu odpověď, položila mu celou sadu do klína, pokračujíc v malování jeho uhlově černých vlasů.
autor: Rachel
betaread: Janule
Hailie je naprosto roztomilá. Myslím, že Billovi způsobila "trable" s tím, že má nakreslit tatínka :oD Co se Billa týká, stručně řečeno, je naprosto mimo. No jo,láska dělá divy :o)
Bill je táááák krásně zamilovaný!!!!!Vlastně mu závidím….=)!Jako vždy nádherný díl ♥♥♥,ty doteky u snídaně,normálně jsem je u toho viděla,a cítila to,co oni,prostě úžasné,dokonalé,přímo božské ♥♥♥!!!!
sem zvědavá jak tatínka namaluje…xD
DOKONALOST:)
Niečo úplne prekrásne!
Už to začíná být tak sladký jako VTL což je rozhodně dobře! Krááásnýýý <3 Nejde ani vyjádřit slovy dokonalost, Hailie mi v tomhle dílu nevadila xD když moc neotravuje xD Tak proč ne xD
Nádherný ♥ vážně úžasnej díl 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího ^^
Děkuju moc moc za komentáře:-D Jsem moc ráda, že se vám to pořád líbí…:-D♥♥♥♥