autor: bmccray
**DRUHÝ DEN**
Billův pohled
Nemůžu uvěřit tomu, že dneska se mám sejít s Tomem!
Otevřel jsem skříň a celou si ji prohlížel; není tu nic, co bych si mohl vzít! Šel jsem k Andymu a třásl jím tak dlouho, dokud se nevzbudil.
„Um, co je, Bille?“ Díval se na mě skrz svoji peřinu.
„Pomoz mi něco najít! Za třičtvrtě hodny se mám sejít s Tomem!“ zakňučel jsem a přešlapoval z nohy na nohu. On na mě jen zíral.
„Říkáš mi, že mě budíš v,“ podíval se na budík na nočním stolku, „v 7 ráno, abych ti pomohl se oblíknout?“
„Jo! A teď mi pomoz! Jinak řeknu někomu o tom, že ses zabouchl…“ řek jsem a vložil si ruce v bok.
Jeho oči se rozšířily. „Okay, jsem vzhůru!“ Pomalu se vyhrabal ze svých přikrývek a následoval mě do pokoje. Pohlédl na mou přeplněnou skříň.
„Bille, prakticky tady máš vlastní obchod s oblečením!“ Řekl a věnoval mi zvláštní pohled. Natáhl se dovnitř a vytáhl namátkou triko a džíny. Vzal jsem si to od něj.
„Řekni mi, proč jsi tohle nemohl udělat sám?“ zeptal se a zavrtal se do mé peřiny. Jen jsem pokrčil rameny a vydal se do koupelny.
______________
Po 10 minutách jsem vyšel ven, oblečený do černých džín a upnutého, bílo-černého trika. Rozhodl jsem se vzít si matčinu lehkou koženou bundu z 60. let k doplnění mého outfitu. Chystal jsem se udělat si make-up.
„Udělej si pro dnešek něco světlého a decentního, Bille, ať ho hned nevystrašíš,“ zamumlal Andy. Odfrkl jsem si a šel se učesat. Zabralo mi skoro půl hodiny, než jsem to doupravil.
Vzal jsem si tašku, klíče a sdělil Andymu, že odcházím.
„Nedělej nic, co bych dělal já!“ křikl za mnou.
„Ty nikdy nic neděláš,“ odpověděl jsem mu a odešel.
______________
Tomův pohled
„Serenity… nech toho. Musím jít,“ snažil jsem se ji setřepat ze své nohy. Odmítala se mě pustit.
„Ale tatí, já nechci zůstat s Gustavem a Georgem! Jsou nudní!“ pištěla a zesílila svůj stisk. Povzdechl jsem si a požádal je o pomoc.
„No tak, Ren, pojď, máme pro tebe horkej kokos.“
Její stisk trochu polevil. „S marshmallow?“
Jejich oči se překvapeně rozšířily. To není dobré.
„Ne,“ odpověděl Georg pomalu.
Zesílila stisk kolem mé nohy. Kurva! Přijdu pozdě na schůzku s Billem.
„Serenity, vrátím se brzo. Tak mě pusť,“ snažil jsem se jí domluvit.
„Ne, já chci taky vidět Billyho, tatí!“ Bože, je tak tvrdohlavá.
„Uvidíš, miláčku, později.“ Konečně jsem našel sílu odtrhnout ji a předal jsem ji Georgovi. Kopala kolem sebe a křičela.
„Tatínek se vrátí. Slibuju.“ Pokusil jsem se ji políbit na tvář, zatímco jsem odrážel její nohy. Tak nerad od ní odcházím. Zamával jsem jí a odešel. Doufám, že tam Bill ještě bude.
______________
Billův pohled
Došel jsem do jedné místní jídelny a našel stůl pro dva. Byl jsem tu trochu dřív, tak jsem se usadil a díval se ven z okna, vyčkávajíc na Toma. Začal jsem počítat minuty na hodinách u dveří.
5 minut, 10 minut, 15 minut, 20 minut uběhlo.
Skoro už jsem to chtěl vzdát, když jsem si všiml závanu zlatých dredů. Rychle jsem si vytáhl zrcátko a potřel rty leskem. Vhodil jsem to zpět do své tašky, když jsem cítil, jak vedle mě někdo zastavil. Pomalu jsem vzhlédl a uviděl muže, o kterém jsem téměř 3 měsíce snil.
Natáhl ke mně ruce a já se ho opatrně chytl. Vtáhl mě k sobě do dlouho očekávaného objetí. Omotal jsem ruce kolem jeho krku a zašeptal: „Chyběl’s mi.“ Cítil jsem, jak se usmál proti mému krku a zašeptal to zpět.
Po nějaké době jsme se zpátky posadili.
„Promiň, že jdu pozdě. Zdrželi mě,“ řekl a usmál se.
Přišel k nám číšník a zapsal si naší objednávku. Dal jsem si něco lehkého, pro případ, že by se má ranní nevolnost vrátila.
„Tak, Bille, jak ses měl?“
„Dobře,“ odpověděl jsem a položil si ubrousek do klína.
„To je dobře. Jen se chci omluvit za to, že jsem tenkrát ráno odešel,“ mluvil, jak si krájel palačinky.
„Vážně o tom zrovna moc nechci mluvit,“ upil jsem ze svého čaje. „Teď tu jsi a to se počítá.“
„Jo, to je pravda. Ale jen chci, abys věděl, že to bylo kvůli mé dceři. Měl jsem rodinnou pohotovost.“ Díval se mi přímo do očí. „A taky, měl jsem ten pocit, jako bych tě zneužil. Vypadal si tak ztraceně tu noc, myslel jsem, že je to kvůli mně. Neměl jsem v plánu odejít,“ pokračoval a usmíval se.
Usmál jsem se zpět.
„To je tak milé, Tome. Jak se jmenuje?“
„Jmenuje se Serenity a je jí 4 a půl. Je celý můj život.“
Z ničeho nic jsem si vzpomněl, že mu musím říct, že uvnitř sebe nosím jeho dítě. Ale to jsem nemohl udělat. Ne tady, v přeplněné restauraci.
Když jsme dojedli, zaplatil a ruku v ruce jsme odešli do Central Parku, kde jsme se posadili na lavičku vedle fontány. Musím mu to říct, vím, že je příliš brzo, ale měl by to vědět, než na to bude příliš pozdě. Už teď jsem měl docela velké břicho na to, že jsem ve třetím měsíci.
Vzal jsem jednu jeho ruku do své a natočil si proti sobě jeho tvář. Věnoval jsem mu úsměv a lehce jsem jej políbil. Když jsem se odtáhl zpět, pousmál jsem se nad jeho oblouzněným pohledem.
„Za co to bylo, Bille?“ zeptal se s úsměvem. Všiml si, že úsměv z mé tváře trochu vymizel. „Bille, co se děje?“
„Tome?“ Podíval se na mě. „Musím ti něco říct.“
„Co to je? Je to špatný? Seš nakaženej?“ Chytil mě za ruce.
„Co sakra!? Ne! Co tě přimělo si to myslet?!“ Stáhl jsem ruce zpět.
„Promiň, ale vyznělo to tak špatně.“
„No, to záleží na tom, jak to vezmeš.“
„Co myslíš tím, jak to vezmu?“ zeptal se zmateně.
„No… Vypadá to, že jsem-“ začal jsem, než mě přerušil.
„Hermafrodit? Transvestita?“ zeptal se s pozdviženým obočím.
Okamžitě jsem vstal, připraven ho zabít.
„Naser si! Nejsem ani hermafrodit ani transvestita! Měl bys to vědět, když si mě ošukal!“
„Tak co potom, Bille?! Co?! Prostě mi to řekni!“
„Fajn, kreténe! Sem těhotnej!“
„Jo, jasně… Dokaž to.“
„Chceš důkaz?“ zeptal jsem se. „Tady máš svůj důkaz, Tome!“ Odepl jsem si bundu a vytáhl triko. Zíral na mé nateklé břicho.
„Je to pro tebe dostatečný důkaz? Chceš víc?“
Nic neříkal, tak jsem vytáhl snímek z ultrazvuku a hodil ho po něm. Zvedl jej a zadíval se na něj. Sledoval jsem, jak přes něj prošly všechny emoce, kromě štěstí.
„Je to moje?“ zeptal se bez zájmu.
„Co?!“ křikl jsem. Cítil jsem, jak se mi oči zaplnily slzami, a v těch jeho vidět vinu.
„Bille, omlou-„
„Víš co, Tome? Zapomeň na to. Postarám se o svoje dítě sám. Tohle vážně nemám zapotřebí.“ Vzal jsem si od něj zpátky snímek. „Myslel jsem, že mezi námi něco je, ale spletl jsem se.“
V tu chvíli byly slzy kompletní. Nemohl jsem uvěřit, že takhle to má skončit. Hledal jsem ho tak dlouho a nechci věřit, že to bylo pro nic. Zkusil jsem to znovu.
„Tome, já tě tady chci. Potřebuju tě.“ Zašeptal jsem. „Ale jestli to nechceš, já…rozumím. Je to v pořádku.“
Nic neříkal.
Čas se zastavil, když jsem čekal na jeho odpověď.
Tomova tvář neměla žádný výraz.
Cítil jsem, jak mi slzy tečou po tvářích. Věděl jsem, že jestli mě opustí, zlomí mě to.
A to je přesně to, co udělal.
______________
Tomův pohled
Nemohl jsem tomu uvěřit. Těhotný! Je to kluk.
Konečně jsem našel odvahu vzhlédnout od obrázku v mé ruce a podívat se na Billyho, mého krásného Billyho, zalitého slzami. Natáhl jsem se pro něj a pevně ho objal. Nerozuměl jsem tomu, ale vím, že se to můžu naučit.
„Bille, prosím neplač. Omlouvám se.“ Pevně jsem jej objal a stíral mu slzy. „Podívej, Bille, budu k tobě upřímný. Naprosto jsem tohle nečekal, a vím, že ty taky ne.“ Vložil jsem hlavu do dlaní. „Co budeme dělat, Bille? Jak tohle zvládneme? Už se Serenity mám plné ruce práce.“
„Můžeme to zvládnout, když se budeme snažit, Tome. Bude to těžké pro nás pro všechny, ale můžeme to zvládnout.“
Podíval jsem se na něj a přikývl.
„Okay, Bille. Dáme tomu šanci. Budu tu pro tebe, a pro to miminko.“
Objal jsem ho a nějaký čas jsme strávili klábosením jen o běžných věcech. Zjistil jsem, že rád píše vlastní písničky a navrhuje oblečení.
Podíval jsem se dolů na jeho břicho. „Tak, jak daleko jsi?“
Usmál se a odpověděl, že zítra to budou tři měsíce. Jen jsem přikývl.
„Jsi ji jistý, že jen 3 měsíce?“
„Co tím chceš-„
„To je jedno, Bille.“ Zasmál jsem se a on mi věnoval úšklebek.
Jako další se zeptal na Serenity.
„Je nádherná, Tome.“
„Děkuju. Už teď začíná být marnivá. Víš jak, jaká matka, taková dcera.“
Smál se.
Usmál jsem se a chytil jej za ruku. Věděl jsem, že chce něco říct.
„Prostě to řekni, Bille.“
„Tome? Chtěl bys se mnou jít na mou prohlídku?“ zeptal se nervózně.
Políbil jsem ho a řekl ano. Zaculil se a zatleskal rukama. Zasmál jsem se a přitulil si ho. Možná to nebude zase tak špatné. Ale nevím, jak to budou brát ostatní.
„Bille, možná bychom si to zatím měli nechat jen pro sebe. Víš, jak to myslím?“ Přikývl a řekl, že to ví jen Andreas.
Rozhodl jsem se, že je čas, aby se Bill seznámil s Géčkama a Ren. Jde to rychleji, než jsem si myslel, že půjde. Chytili jsme si taxi zpět na Manhattan a zašli do společnosti. Vešli jsme do studia a přivítal nás ten nejhorší zvuk. Serenity řádila na mixážním pultu. Povzdechl jsem si a zvedl ji. Hodil jsem si ji pod rameno, jak se snažila ohánět kolem sebe.
„Tatí! Pusť mě!“ zaječela a já se přikrčil, Bill si zakrýval uši.
Otočil jsem se k němu s omluvným úsměvem a postavil ji na zem. Založila si ruce na hrudi. Super, výbušná nálada. Začala plakat. Pokoušel jsem se ji ukonejšit, ale bez výsledku.
Bill odložil svou tašku a klekl si na kolena. Vzal její ruce do svých a začal zpívat nádhernou melodii. Byl jsem ztracený v jeho úžasném zpěvu, dokud jsem se nepodíval dolů na Ren. Už neplakala, to bylo neuvěřitelné. Vždycky mi to trvá věčnost, zbavit ji vzteku. Bill se posadil na pohovku a ona se schoulila v jeho klíně. Byl to opravdu krásný pohled. V tu chvíli vtrhla dovnitř udýchaná Géčka.
„Tome, promiň! Zase nám utekla.“ Usmál jsem se.
„To je v pohodě, Gustave.“ Usmál jsem se znovu a podíval se zpět na Billyho a Ren.
Georg zaregistroval Billovu přítomnost. Bill se podíval jejich směrem a nervózně se usmál a mávl na ně. Gustav k němu natáhl ruku a Georg ho napodobil a sedl si do křesla proti mně.
„Takže ty jsi ten Bill, který kompletně zamotal hlavu mýmu klukovi?“ zeptal se Georg s mrknutím, zatímco já se červenal.
Bill se podíval na mě a chytil mě za ruku. „Myslím, že jsem.“
______________
Billův pohled
Serenity je úžasně sladké dítě. Můžu říct, že Tom ji doopravdy miluje. Nicméně, co zaujalo mou pozornost je, že vůbec nevypadá jako on. Možná, že je po své matce. Neměl jsem v plánu od Toma sondovat. Jediná věc, kterou jsem si byl jistý je, že jsem se zamilovával do téhle malé holčičky.
Zatímco Tom a jeho přátelé pracovali na jejich nahrávce, pomalu a jemně jsem ji ukolébával ke spánku. Všechno, co potřebovala, bylo si zdřímnout. Koutkem oka jsem zahlédl Toma, jak se dívá na mě a Serenity. Usmál se tím hřejivým úsměvem a sedl si vedle mě.
„Vzala tě hodně dobře,“ řekl a hrál si s jejími vlasy.
„S dětmi to umím. Vždycky jsem chtěl malého brášku nebo sestřičku,“ odpověděl jsem, zatímco jsem ji dál kolébal.
„Super, to můžeme mít velkou rodinu,“ mrknul na mě.
Protočil jsem oči a zasmál se. „Radši začneme s jedním“ řekl jsem a dloubl ho do tváře.
______________
Tomův pohled
Po chvíli povídání si s Billem jsme se rozhodli, že vypadneme. Vzal jsem si od něj Serenity a její ruce omotal kolem svého krku. Řekl jsem klukům, že odcházíme a oni se rozloučili s Billem.
V tichosti jsme vyšli do přeplněných ulic. Bill se na mě otočil a prolomil ticho.
„Takže, Tome, tohle z nás teď dělá pár?“ zeptal se nadějně. Přitáhl jsem si ho, jak nejvíc to šlo s Ren v náručí a políbil ho.
„Ano, Bille. Tohle z nás dělá pár.“
Objal mě.
Omotal jsem ruku kolem jeho pasu a políbil jej na čelo. Chytil jsem pro něj taxi a políbil ho. Nasedl, zamával mi a poslal vzdušný polibek. Zamával jsem zpět a otočil se, rozešel jsem se ke svému autu, abych dopravil sebe a mou malou holčičku domů.
______________
Billův pohled
Když jsem se konečně dostal domů, bylo kolem deváté. Řekl jsem Andymu všechno o mém dni s Tomem a jeho holčičkou.
„Bille, jsem za tebe opravdu šťastný! Ale teď ta nejhorší část, musíš to říct svému tátovi,“ řekl a odložil své noviny.
Jen jsem na něj zíral. On doopravdy ví, jak zničit náladu. Zvedl jsem se a odešel do kuchyně pro trochu želé. Andy došel za mnou a opřel se o kuchyňskou desku. Položil mi ruce kolem ramen.
Otočil jsem se k němu. „Bille, nechtěl jsem ti zkazit náladu. Jen si myslím, že bys to měl říct otci dřív, než bude pozdě.“
Vím, že má pravdu. Ale prostě se nedokážu přimět udělat to právě teď. Vytáhl jsem si želé a kousek nabral na lžičku.
„A navíc, vypadáš na víc, než normální 3. měsíc,“ dodal, jak se natahoval do skříně pro skleničku.
„Já vím, Andreasi,“ odpověděl jsem, jak jsem olizoval sladkost.
Posadil jsem se za stůl a vychutnával si svou želatinovou dobrotu. Andy mi podal mé denní vitamíny a sklenici vody. Když jsem byl hotov, odešel jsem k sobě do pokoje, převlékl se a dokončil práci, na kterou jsem se včera vykašlal.
Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se usmívat. Konečně jsem se cítil, jako by se můj život obracel k lepšímu.
autor: bmccray
translate: Deni
betaread: Janule
Tuhle powídku mám moc ráda, ale tenhle díl byl moc rychlej i na mě. Ale jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Nádhera!!!!V jednu chvíli jsem už myslela,že Tom to nedá,ale naštěstí se jenom vzpamatovával z šoku,který mu Bill svým zdělením způsobil…Ale přece jenom se mi trošku zdá,že není zrovna nadšený,ale to se asi srovná časem,přece jenom se tohle neděje každý den,aby přítel otěhotněl =) A jak se Ren věšela Tomovi na nohy,tak to mi připomělo moji dceru,to dělala taky xD Super,moc se těším na další díly ♥♥♥
Úžasné! Ale těším se na flashbacky asi tak moc, jako se těším na každý další díl. 😀
Ouuuu, moc pěkné. 😉 Bill bude mít beztak dvojčata, co? ;D
[4]:To mě už taky napadlo,říkala jsem si,to není možné,že má už tak viditelné bříško,na mě nebylo nic vidět ještě v šestém měsíci =)Takže dvojčátka?=)))
No to teda na mě bylo trochu moc rychlé. Viděli se od osudné noci poprvé a hned se dali dohromady a jsou šťastný pár…Tom byl zaskočen, ale příjde mi, že se taky velice rychle vzpamatoval. Každopádně jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
*neví co říct*
Krásnej díl! Jako ostatní… jen jsem čekala větší drama, to já ráda, ale snad tu nějaký bude x)
Teda ,to byla šup, šup rychlovka….
[5]: Na mě taky začalo být něco vidět až po pátém měsíci 🙂
Huh… =DD
Tak to jsem… z toho trochu vedle… musím přiznat – že dooost vedle!! =D
Že by konečně páááár??! =D Hih… Kdy bude dalšííí???
Jinak díílek povedenej!! Mooocinky… =) Upe jsem z něho na dně… *Chcíííííp*!!
Oh, to je nádhera, fakt že jo 🙂 Ale štve mě, že je tu jen deset komentářů!! Tato povídka si zaslouží mnohem více komentářů než jen ubohých deset!!
Jinak k povídce – trochu mě štvalo, jak začal Tom reagovat, že je Bill transexuál, hermafrodit a další, ale takhle by reagoval snad každý, myslím. Je ale úplně úžasné, jak dobře to vzal, čekala jsem něco horšího, že mu začne nadávat, podezřívat ho a tak, jsem strašně ráda, že to takhle dopadlo. Líbilo se mi, jak si Bill poradil s Ren. Velké bříško…. Koukám, že holky tu diskutují o dvojčatech, není to divné, když už má i fotky z ultrazvuku? Nebylo by to tam vidět? Ale je možné, že je ten druhý prcekmenší a není vidět. No uvidíme. Kažopádně se těším na další díl, nemůžu se dočkat pokračování 🙂
[11]:Na ultrazvuku ze třetího měsíce je vidět tak akorát prdlajs xD
wow….no tak aspoň, že to Tom vzal tak jak to vzal…x)
Krása, omlouvám se, ale nestíhám číst ani komentovat, takže jsem o jeden díl pozadu xD Je to úžasné, ještěže to Tom takhle dobře vzal. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet:-D♥
A Bill sa nespýtal na Tomovu manželku? Táto poviedka má dej rýchly ako blesk:)