autor: MußiQ-May
Ahojík,
Takže, jsem tady zase s něčím novým. Tentokrát je to vážně o něčem jiném. Takže jinak… Objevuje se tam jméno ‚VEXTA’… Jsou to Jojo bonbóny xD Já jen abyste věděli, jak jsem na to přišla…Nemohla jsem nic vymyslet, a zrovna jsem papala tyhle bonbóny :D… Tohle téma na povídku jsem nosila v hlavě už pěkně dlouho! A znáte to, když máte nějaký nápad, a prostě když ho nenapíšete, tak na to pořád musíte myslet? No tohle je ten případ… Tak, snad se povídka zalíbí 😉 Papája May <3
Reflektory a lidé, kteří si přišli užívat do nejlepšího berlínského klubu. A co je dnes v noci nejdůležitější? Nejúspěšnější MC Vexta zrovna tady ukončuje své tour po Německu. Už zítra mu začíná úplně první tour v České Republice, společně s českým nejúspěšnějším DJem. Zazněly poslední tóny nějaké anglické písně, a všichni už ví, co přijde. DJ začal první tóny nejoblíbenější skladby Vexty, a mladé dívky pod pódiem se už nemůžou dočkat svého vysněného idola. Na pódium pomalu přichází mladý chlapec. Dredy svázané do culíku, modrá čelenka s bílou čepicí, dlouhé modré tričko až ke kolenům, a bílé XXL kalhoty. Ve spodním rtu se mu leskly dvě stříbrné kuličky, a v čokoládových očích byla vidět menší jiskra.
Tom
Pomalu s mikrofonem v ruce přicházím na pódium. Je to dnes naposled. Naposled, co tenhle rok vidím Berlín. Dalších pět měsíců mě čeká Evropa. Nejdelší tour bude v Česku. Nikdy jsem tam nebyl, ale co je horší, že budu mít na krku celou dobu toho jejich DJe. Cassies? Nějak tak. Jeho styl se k jeho práci podle mě ani trochu nehodí. Nedokážu si představit, že s ním budu muset celý měsíc pracovat.
Vydechnu, a jdu až ke kraji pódia.
„Ahoj Berlíne!“ houknu do mikrofonu. Ozvou se jen hlasité výkřiky fanynek a fanoušků. Povzdechnu si. Opravdu se mi po tomhle bude stýskat. Německo, Německo, Německo… Pět měsíců si o tomhle místě budu moct nechat jen zdát. Slyším z davu už první slova ze songu, který DJ hraje. Usmívám se a mikrofon si dám před ústa. Pomalu se chytám do rytmu fanoušků…
Bill
„Bože, bože, děláš si srandu, že ano?“ křiknu směrem ke svému manažerovi, a naštvaně se posadím na křeslo ve zkušebně.
„No tak, je to dobrý kšeft, a navíc už je to domluvené. Nevycouváš…“ odpověděl zcela klidně.
„Ani náhodou nebudu pracovat s Vextou, jasný? Hm? Nechci ho tady, ne! Tohle jako mělo být to tvé překvapení? Tak to ses teda moc nevytáhl…“ Odseknu, a vstanu.
„Uklidni se. Jen měsíc, to vydržíš!“
„M-měsíc? Celý měsíc?“ zvednu obočí.
„Plus pár dní…“
„Hrrr… Ne, ne… To není možný!“ zakroutím hlavou. Nechci, nechci…
„Zkus to brát jako zkoušku,“ pokrčí rameny.
„Zkoušku? Zkoušku čeho jako?“ Nechápavě křiknu.
„Já nevím, ale prostě to vydrž. Zas tak hrozné to nebude,“ vydechne, a odejde. Posadím se zpátky na křeslo, a kolena si přitáhnu k bradě. Položím na ně hlavu. To není možný tohle. S tím idiotem nevydržím ani minutu. Jak mi to mohl udělat?
Zvednu se z křesla, a jdu ke své tašce. Vezmu ji, a jdu ven.
Venku se opřu o zeď. Je už tma. Sleduji temné nebe. Sesunu se po zdi na zem, a kolena si přitáhnu k bradě. Ze své černé tašky s bílými potisky vytáhnu krabičku cigaret, a fialový zapalovač…
Za dvě hodiny
Tom
„I když nerad, tak se s vámi loučím!“ usměji se. Ozve se jen nesouhlasný křik fanoušků.
„Zítra mě čeká Česko, a já věřím, že se i s vámi zase brzo uvidím!“ Vážně se mi bude po Německu stýskat. Ještě se rozloučím, a s povzdechem odejdu z pódia a jdu do své šatny. Shodím ze sebe oblečení, a s ručníkem okolo pasu a čistými věcmi v ruce, se vydám do sprchy. Sundám si z pasu ručník, a vlezu do sprcháče. Pustím na sebe příjemně vlažnou vodu, a sáhnu po sprchovém gelu.
Když se osprchuju, omotám si okolo pasu osušku, a stoupnu si k zrcadlu. Chvilku se tam jen tak prohlížím, a dělám na sebe různé obličeje, a pak se sebe shodím osušku, a navlíknu na sebe čisté oblečení. Protáhnu se, a odejdu zpátky do šatny. Posadím se na křeslo, a sáhnu po jedno časopise, který je na stolku přede mnou.
Protočím oči, když na titulní straně vidím černovlasého hubeného kluka v mém věku. Vcelku pěkné hnědé oči, narůžovělé rty, černě nalakované nehty, obepnuté černo-fialové oblečení, a okolo očí černé linky, a podle mě i umělé řasy. Jenom si ho tak prohlížím. Skousnu si ret, a časopis otevřu. Je tady s ním rozhovor. Začnu si to pročítat.
Reportér: Tak, jsi nejúspěšnější DJ téhle doby, a taky idolem spousty nejen českých dívek. Pověz nám, jak tohle šílenství okolo tebe vlastně začalo?
Cassies: Ano, už to tak bude. Vlastně, bylo to tak trochu náhodou. Byl jsem v jednom klubu s partou, a strašně se mi zalíbil DJ pult. Kámoši mě tam dokopali, a poprosili DJe, jestli by mě k tomu na chvilku nepustil. Tak jsem si to zkusil, a vcelku mi to šlo. Tomu týpkovi se to zalíbilo, a tak jsem tam někdy mohl tak trošku vypomáhat.
Reportér: Ah, to je zajímavé. A jak jsi se dostal tak vysoko?
Cassies: Nebylo to nic moc těžkého. Byl jsem v tom klubu asi měsíc, a tam si mě všiml můj manager, se kterým jsem podepsal smlouvu, a vytáhl mě vlastně tak nahoru.
Reportér: Hrál jsi na desce několika rapperů. Jaké to jsou pro tebe zkušenosti?
Cassies: No, pro mě je to něco nezapomenutelného. Vlastně tímhle se mi dá se říct splnil sen.
Reportér: Chtěl jsi být DJ?
Cassies: Ne, to ne. Díky téhle práci, se stalo něco, co bych bez ní nedokázal. A to byl můj sen.
Ani si to celé nedočtu, a podívám se na té dvojstránce k jeho fotce.
Cassies (Bill Trümper) – 1. 9. 1989 Zlín
Protočím oči.
„Skvělý!“ řeknu si potichu pro sebe. Jako by nestačilo že s ním budu trávit celý měsíc, ale ten kluk by mohl být moje dvojče. Zatřepu hlavou. Dvojče? To tak… Na datu narození nezáleží, žadný dvojče!
Bill
Dojdu domů a hodím na chodbu tašku. Posadím se do obýváku na gauč a zapnu televizi na nějaký hudební kanál. Přihopsá tam nějakej kluk. Dredy a vytahaný oblečení.
„No skvělý,“ protočím oči, a televizi vypnu. Jako by nestačilo, že jsou ho teď plné časopisy, obchody s CDčkama a rádia, ale oni ho cpou i do televize. Vydechnu a vstanu. Začnu si pobrukovat nějakou písničku, a jdu do kuchyně.
Přijdu k lednici, a vytáhnu si pomerančový džus, a ze skříňky nad linkou si vezmu sklenici, a jdu zase zpátky do pokoje. Tentokrát si sednu na sedačku. Trošku se rozhlídnu okolo sebe. Je to tady ještě skoro prázdné. Do Prahy jsem se nastěhoval teprve před dvěma měsíci, a nemám vůbec čas to tady dát nějak pěkně dohromady. Je to sice jen malý byteček, ale nic většího nepotřebuju. Stejně jsem tady sám, a myslím, že ještě dlouho budu. Přitáhnu si kolena k bradě, a položím na ně hlavu. Vlastně kromě práce už ani nikoho nemám. Všechno se to kariérou nějak zvrtlo, a teď už mám jen mixážní pult, pódium, a svůj malý poloprázdný byt.
Vydechnu, a zavřu oči. Jsem unavený, a měl bych se na zítřek vyspat. Musím si ještě ráno sbalit věci, a odpoledne jít do studia, kde se potkám se svým managerem a samozřejmě s managerem Vexty, a také bohužel i s ním. Vůbec se mi tam nechce! Ale mohl by se naučit česky, protože já už německy moc neumím. Nebo ne, nemusí se učit česky. Aspoň spolu nebudeme muset mluvit.
Zívnu a pootevřu oči. Je tady tma. Nedivím se, když už je něco přes půlnoc. Dívám se nepřítomně z okna, a přitom si k sobě tisknu nohy.
Vydechnu. Ale co, za tour s Vextou budou pěkné prachy, a za to si budu moct dodělat byt. Po tomhle šíleným tour budu mít nějaké větší volno. Měl jsem v plánu, že si někam zajedu na dovolenou, ale to může počkat na příště. Teď je na ředě byt! Mohl bych nechat udělat nové dveře, a třeba koupit i novou linku. Tahle stará je tady po minulých majitelích, a moc se mi nelíbí. Chtěl bych to tady mít pěkně sladěné. Každý pokoj do jiné barvy. Chodbička by mohla být třeba zelená. Koupil bych si tam nějakou menší skříňku na bundy, boty a třeba i tašky. Obývák by mohl být oranžový. Když už jsem koupil oranžovou sedačku a křeslo, naprosto bez přemýšlení, tak toho využiju, a obývák bude oranžový. Kuchyň bude asi… Modrá! Ne, zelená? Nad kuchyní se pak ještě zamyslím. Sednou mi tam obě barvy, protože přece jenom je kuchyň až na bílou ledničku s mrazákem a tu starou linku prázdná. A můj pokoj? Chtěl bych tam mít fialovou. Pěkně světlou fialovou. Tam věcí moc taky nemám, takže pokoj bych mohl kompletně celý vylepšit. Všude okolo mě jsou jen staré bílé stěny, a to se mi moc nezamlouvá. Necítím se tady mezi těmi všemi věcmi moc dobře. Přijde mi všechno strašně cizí. Jako by to tady ani nebylo moje.
Tom
Odhodím časopis na stůl, a nahážu do tašky všechny své věci. Hodím na sebe mikinu, vyjdu z šatny a jdu k Petrovi – manažer.
„Tak, já už půjdu, ano?“ Pousměju se na něj.
„No utíkej, ale nezapomeň, kdy máš kde ráno být, jasný?“
„Jo, já vím… Ale stejně se mi do toho nechce,“ protočím oči.
„No tak, to dáš. Vsadím se, že se na práci s tebou ten kluk už těší!“
„Tss, i kdyby, tak mě on ani trošku nezajímá. A stejně… Budu s ním jen kvůli práci, a ani s ním mluvit nemusím, vždyť německy beztak neumí…“
„No, ale ty umíš česky, pokud se nepletu…“ Zvedne obočí,
„No… J-já jsem to už zapomněl víš?“ Nevinně se uculím.
„Ale, ale…“ Zasměje se, a zakroutí hlavou. „Neboj, to zvládneš, a už padej prosím tě.“
Jenom přikývnu, rozloučím se s ním, a vyjdu ven. Jdu zadním vchodem na parkoviště. Odemknu auto a nasednu.
Když konečně dojedu domů, nedočkavě odemykám byt, a jdu směrem do kuchyně. Otevřu skříňku nad linkou, a vytáhnu odtud sáček s gumíkama. Jdu s tím do obýváku, a posadím se na zem před televizi. Je to pohodlnější než na pohovce, teda aspoň pro mě ano. Mám tady v obýváku pěkně měkký koberec, v zelené barvě. Zapnu televizi. Chvíli jenom přepínám kanály. Nic moc tam teda není. Pak ji vypnu a lehnu si. Na břicho si položím sáček s gumovými medvídky, a rozbalím ho. Zavřu oči, a začnu ze sáčku ujídat.
Asi bych se měl jít spíš připravovat na… dnešek. Ale nějak se mi do toho nechce, tak jako do toho všeho, co mě následující měsíc čeká. Já, a nějakej zmalovanej idiot. No to určitě! Hodím sáček s gumíkama někam pryč, a vstanu. Je tady celkem tma. Vstanu, poslepu dojdu do pokoje. Rozsvítím si lampičku, a jdu ke skříni. Z pod skříně vyndám cestovku, a začnu do ní házet oblečení, a všechny potřebné věci. Boxerky, trička, kalhoty a tak dále. Když to konečně všechno nahážu do cestovky, hodím ji k posteli, na kterou si lehnu. Dívám se do tmy, a zavírají se mi oči. Po chvilce usnu.
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
tohle je fááááááákt zajímavý……honem dál!!!!!!chci vědět jak jim to bude šlapat xD
Jo už Chci další dílek 😀
Fajné a krásně napísané♥
První díl a už je perfektní!!! jsem zvědavá jakej budou mit ti dva vztah xDxD
Šantelko, je to úžasný:)) jen tak dál!!:))
Povídka vypadá skvěle,zatím se mi moc líbí =))))!Jinak nesnáším DJ,a všechno,včetně hudby s tím spojené,takže tohle prostředí mě zrovna moc nenadchlo..,že bude Tom DJ,to je pochopitelné,ale Billa jsi mohla nechat jako rockera,to by byl teprve ten správný boj =)=)=)
tak tohle je opravdu originální nápad a jsem zvědavá co z toho vypadne..x)
Nápad těch dvou jakožto DJů se mi moc líbí. TAkže si mile ráda počkám na dalších pár dílů abych mohla pořádně hodnotit 🙂 Ale zatim mi to přijde zajímavý, takže se těšim na pokráčko
Zse něco nového, a s novým nápadem. Nejspíš další kandidát mezi mé oblíbené povídky 🙂
Tak tohle ještě bude zajímavé 😀
Mocky pekné! Začína to naozaj sľubne. Už sa teším ako im spadne sánka až na zem, keď sa stretnú a začnú spolupracovať.