autor: Ainikki
Bill se snažil ovládat a nesmát se, ovšem vážná tvář se udržovala tak strašně špatně, když byl svědkem Tomových neohrabaných snah zabalit kousek ovoce to tvarohového těsta. Tom se tento týden totiž plně držel toho, co slíbil, a každý den, když se vrátili z práce, pomáhal Billovi s přípravou večeře. Dnes to měly být jahodové knedlíky a mladý muž byl od mouky špinavý od hlavy až po paty, a navíc se mu vůbec nedařilo. Místo úhledných kulatých hladkých knedlíků tvořil popraskané hrbaté šišky, které po něm Bill musel předělávat, protože kdyby je dali vařit, rozpadly by se. Ovšem houževnatě trval na tom, že to nemíní vzdát a pral se s tím zrádným těstem dál.
Když už asi desátý pokus přišoupl blíže k Billovi, aby to opravil, povzdechl si a zatvářil se jako hromádka neštěstí.
„To blbý těsto se k sobě prostě nelepí.“ Odfrkl si frustrovaně a špinavou umočenou rukou se šušňal v obličeji. Bill na to nic neříkal a jen mu demonstrativně tu nelepivost vyvrátil, když vyhladil Tomovy chyby a postavil před něj přímo ukázkovou kuličku. „Ccc. Nechápu, jak to děláš. Vypadá to tak jednoduše, a když to vezmu do ruky já…“ Raději větu ani nedokončil. Stačila výmluvnost jeho grimasy.
„Je to jen o cviku. Ale nikdo tady přeci po tobě nechce, aby ses tu s tím trápil.“
„Ale já chci.“ Umanutě sebral z linky další jahodu s kouskem té světlé hmoty a jal se ji tím oplácávat kolem dokola.
Ozval se domovní zvonek.
„Ty někoho čekáš?“ Tom jen pokrčil rameny a zamítavě zakroutil hlavou.
„Nemám představu, kdo by to mohl být.“ Dodal a snažil se upatlané ruce honem utřít do zástěry.
„Já tam dojdu. Zatím se trošku umyj.“ Doporučil mu Bill. On byl totiž na rozdíl od Toma čistý. Měl jen trochu zamoučené prsty, které otřel do utěrky a vydal se k vchodovým dveřím.
„Dobrý den. Přejete si?“ Pozdravil zhruba pětačtyřicetiletou ženu, která si ho s překvapením přeměřovala.
„Přišla jsem za synem. Je doma?“
„Eee,“ protáhl v zaskočení Bill. „Vy myslíte Toma. Chci říct… vy jste Tomova matka?“ Docházely mu pomalu souvislosti.
„Ano. Simone Kaulitz. A vy jste?“ Natáhla k němu pravici. Chlapec ji nesměle stisknul. Byla pro něj velkým překvapením. Samozřejmě věděl, že Tom má rodiče, ale moc často se o nich nezmiňoval.
„Bill Trümper. Já jsem Tomův př…“
„Spolubydlící.“ Vyhrkl Tom, který se mezitím stačil přiřítit do předsíně také. Identifikoval matčin hlas, už když procházel obývákem, a polilo ho horko. Matka se tu občas ukazovala bez ohlášení, ovšem už to delší čas neudělala, a jeho nenapadlo, od doby, co tu měl Billa, že by se to mohlo stát. „Je to můj nový spolubydlící. Je tu chvíli, takže jsem vám o tom ještě nestačil říct.“ Bill na něj v neuvěření vykulil oči. On ho zapřel? Rozumí tomu správně? Nemohl pobrat, že se to skutečně stalo, a hlavně to zabolelo. Nikdy by nečekal, že by byl Tom něčeho takového schopný. „A co tu vlastně, sakra mami, děláš?“
„No to je mi tedy pěkné uvítání, po tom, co sem jedu takovou dálku.“ Vyčetla mu. Tom si nejspíš uvědomil, že se zachoval neomaleně. Takhle s ní zvyklý jednat nebyl. Ovšem jestli se Bill cítil překvapený, tak on byl nejen překvapený, ale také naprosto šokovaný a vystrašený.
„Promiň.“ Kuňknul. Přistoupil k ní, objal ji a políbil na uvítanou na tvář.
„Tak, necháte mě ještě dál stát venku, nebo mě pozvete dovnitř?“
„Oh, jasně. Pojď.“ Tom ustoupil ze dveří a nechal ji projít. Simone si stáhla své kotníčkové boty a dál už pokračovala jen v ponožkách.
„Jdu dodělat tu večeři.“ Prosmýkl se kolem ní a mladého muže Bill. Jen to na půl pusy zahuhlal a se skloněnou hlavou zmizel v kuchyni. V Tomovi zatrnulo. Až teď mu došlo, že to nebyl nejlepší tah neříct o Billovi pravdu. Copak ale mohl jinak? Nebyl připravený na mámin v pád, a především nebyl připravený odkrýt o sobě celou pravdu. Potřeboval ještě trochu času, možnost malinko si to promyslet a vystihnout ten správný moment, za který rozhodně nepovažoval tuhle chvíli. Nemohl jí to jen tak vyklopit mezi dveřmi.
„Udělala jsem si dnes malý výlet. Sem do Berlína jsem přijela už dopoledne, trochu se courala po městě, a hlavně nakupovala, to víš, u nás toho mnoho není, a když už jsem si byla jistá, že budeš z práce doma, přijela jsem se na tebe podívat.“ Vysvětlila mu konečně matka, kde se tu tak náhle vzala, a usadila se v obýváku na pohovku. Tom si tedy přisedl naproti ní do křesla.
„A to jsi mi nemohla během dne alespoň zavolat?“ Podotkl logicky.
„Chtěla jsem tě překvapit.“ Pokrčila rameny.
„Tak to se ti teda povedlo.“ Utrousil si napůl pusy. Žena si ale poznámky buď nevšimla, nebo ji záměrně ignorovala, v nechuti na ni jakkoli reagovat, a pokračovala.
„Ty jsi ale také samé překvapení. Jak dlouho toho kluka znáš? Je to nějaký tvůj starý kamarád? Můžeš mu věřit, když sis ho nastěhoval do baráku? A jak je tu vlastně dlouho? A to ho tu míníš mít nastálo?“ Sypala ze sebe jednu otázku za druhou, že měl Tom chuť zacpat si uši a utéct před ní někam hodně daleko.
„Mami, ztlum se, prosím tě, on je hned vedle.“ Mluvil na ni polohlasem. „Buď v klidu. Je to kolega z práce. Není důvod dělat si obavy.“
„Oh, kolega z práce? Nevypadá jako právník.“ Trefně poznamenala žena a Tom měl chuť protočit oči v sloup.
„Není to právník.“ Místo toho objasnil trpělivě. „Pracuje v archivu.“
„Aha, no tak tedy dobře.“ Přijala to paní Kaulitzová, o něco uvolněněji si povzdechla a zády se svezla do opěrky otomanu.
„Ale předpokládám, že tu bude jen do doby, než si najdeš přítelkyni.“ Neodpustila si poznamenat. Nešlo to jinak. Ona si nic nepřála víc, než konečně poznat nějakou milou snachu, která by se jí o Toma hezky postarala, aby si byla jistá, že v žádném ohledu nestrádá. V Tomovi zatrnulo. Bylo to tu znovu. Opět tohle téma, které nenáviděl. Tu matčinu touhu dostat ho do chomoutu bral už za prachobyčejný citový nátlak. Neustále mu připomínala svůj věk a fakt, že její matka byla už dávno v tom jejím babičkou. Nedávno mu dokonce volal šokovaný a svým způsobem i pobavený Gordon, který mu líčil, kterak si matka z hračkárny přinesla velkou panu mimina a večer u televize si ji chová. Jednoduše byla zralá na vnoučata, ale ty jí Tom bohužel nemohl dát. „Víš, tenhle byt je ideální pro start dvou mladých lidí společným životem a byl by přeci nesmysl, až budeš mít stálou známost, aby ti tu zacláněl nějaký tvůj kolega.“
Tom zatnul pěsti, až mu zbělaly klouby, měl toho dost, a pak naprosto neuváženě vyhrknul.
„On je moje stálá známost. Jasný, mami? Nehodlám si sem stěhovat žádnou prsatou kozu!“
„Co to?“ Zalapala žena po vzduchu neschopna jakékoli jiné reakce. Párkrát zamžikala víčky a připlácla si dlaň na hrudní koš. „Jak… jak tomu mám rozumět?“ Stále ještě nabírajíc dech, se ptala a viditelně bledla v obličeji. Tom také neměl zrovinka nejzdravější barvu. Vypadlo to z něj ve vzteku, v touze matku umlčet, aby přestala mlít o životě, který by si pro něj představovala. Teď toho zalitoval. Takhle to být nemělo. Plánoval, aby se to dověděla v klidu a nějak šetrně. Už to ovšem nešlo vzít zpět. Konečně byl tedy nucen nalít čistého vína.
„Jsem gay. Bill je můj přítel.“ Hlesnul a schoval si obličej do dlaní. Nemohl vydržet pohled do máminých zklamaných, a hlavně znechucených očí, které se jí naplnily slzami.
„Paní Kaulitzová, budete s námi večeřet? Máme tvarohové knedlíky s jaho… stalo se něco?“ Všiml si Bill vypjaté atmosféry v obýváku. V kuchyni totiž neslyšel, co se tu odehrálo. Běželo mu tam rádio, které si zapínali už s Tomem, a navíc se snažil uklidnit sám sebe. Odehnat tu ublíženost, která se ho zmocnila, když byl pasován jen do role spolubydlícího. Docela se mu to i podařilo a dokázal se přesvědčit o tom, že Tom neměl na výběr. Nebylo by od něj moc pěkné jen tak bez upozornění to na matku vysypat. Tohle bylo bezesporu citlivé téma a chtělo to trpělivost a správné načasování. Dovařil tedy večeři a vydal se na ni pozvat i návštěvu.
„Ne,“ ze staženého hrdla ze sebe dostala žena a jala se horečnatě zvedat z pohovky. „Já už raději půjdu.“ Billa okatě přehlížela a místo toho těch pár slov pronesla do protější zdi.
„Mami, počkej…“ Pokusil se ji zastavit Tom, který na nohy vyskočil také. „Nechtěl jsem, aby to bylo takhle.“
„Ne?“ Zadívala se na něj ledově. „Chtěl jsi snad nebýt teplej? Nebo to jen dál tajit? Lhát mi a mít mě za idiota?“ S opovržením prskala. „Měl by ses stydět! A vy, mladý muži, taky!“ Otočila se k Billovi a jemu ve svém pohledu věnovala i špetku nenávisti. „Zkazil jste mi syna!“ Pak už jen popadla svoji kabelku a kvapně odcházela.
Bill jen s pokleslou bradou zůstal stát uprostřed místnosti a Tom vyběhl za ní. K chlapcovým uším ještě z předsíně dolehly nějaké ostré dohady, pláč, třísknutí dveřmi a potom se Tom loudavou chůzí se svěšenými rameny vrátil do bytu. Prohrál. Nepřiklonil si ji na svou stranu. Bez jediného slova došel až k Billovi, objal ho a tentokrát to byl on, kdo schoval obličej do jeho krku. Bill ucítil trochu zoufalé vlhkosti v tom místě. Bylo to jen pár kapek, které tu byly jako důkaz, že cosi se pokazilo.
Černovlasý kluk, aniž by ho snad pouštěl, opatrně ho dovedl k pohovce. Posadili se. Otřel mu vlhké tváře a Tom se nakrátko natáhl k jeho rtům. Jen se k nim přitiskl ve snaze uklidnit se.
„Neboj. Bude to dobré. Jen to chce trochu času.“ Šeptnul Bill konejšivě a pokusil se povzbudivě usmát. Tom vrtěl hlavou.
„Nebude.“ Pípnul zmučeně. „Tys neslyšel, jak jsem to na ni vyklopil. Totálně jsem to zvoral. Opovrhuje mnou.“
„Nene,“ vyvracel mu to. „Jen si potřebuje zvyknout. Tome, je to tvoje máma. Nevykašle se na tebe, že nejsi podle představy. Jsi její jediné dítě. To se urovná, uvidíš.“ Nevěděl, jestli o tom přesvědčil Toma. On tomu ale věřil. Ta žena v sobě měla spoustu lásky, se kterou se na Toma dívala, když se vítali u dveří. Nepochybně se přesto přenese za nějakou dobu.
Ani jeden nevnímal plynoucí čas. Nemluvili, jen se každý po svém vypořádával se svými myšlenkami, zatímco nesmělé slunce pomalu přicházející s probouzejícím se jarem, se už dávno schovalo za obzor, jen oni dva dál zůstávali sedět si v náručí v nastávající tmě. Tom se zavrtěl, vymanil se z Billovy náruče, natáhl si nohy na pohovku a hlavu si položil do jeho klína. Chlapec ho bříšky prstů pohladil po spánku, tváři, a nakonec nechal svou ruku přehozenou přes jeho trup.
„Možná bychom si měli jít lehnout.“ Přerušil to ticho mezi nimi. Tom se otočil na bok a zabořil mu nos do břicha.
„Mně je takhle docela fajn.“ Huhlal mu do trička. Bill se pousmál a poškrábal Toma po zádech.
„Kručí ti v břiše.“ Zkonstatoval Tom, protože takhle blízko u zdroje to nešlo přeslechnout.
„Já vím.“ Přiznal Bill. „Ještě jsme pořád neměli tu večeři.“ Připomenul.
„Vidíš. Já na to úplně zapomněl.“ Rovněž pocítil prázdný žaludek. „Co takhle jednu pozdní?“ Posadil se, vyhoupl se na nohy a čapl Billa za obě ruce. Vytáhnul ho za ně do stoje, a když se objevila jeho tvář proti té jeho, krátce mu polaskal rty.
„Děkuju.“ Zaševelil.
„Za co?“
„Nevím přesně.“ Pokrčil rameny a s melancholickým povzdechem si ho přivinul do těsnějšího objetí. „Za to, že jsi. A že jsi tu se mnou.“ Pokusil se vysvětlit svoje momentální citové pohnutí. „Miluju tě.“ Dodal. Bill se usmál a vrátil mu zpět něžný polibek.
„Jdeme na ty knedlíky.“ Zavelel, když se od sebe odtáhli. Čapnul Toma za ruku a vedl ho do kuchyně. Mladý muž se tvářil hned o něco veseleji. Bill ale věděl, že krize ještě zdaleka není zažehnána. Tom to teď na malý okamžik odsunul do pozadí, ale velice brzy přijde chvíle, kdy se to vynoří znovu, a on si jen z celého srdce přál, aby se co nejdříve stalo to, čím ho tu dnes uklidňoval. Pochopení paní Kaulitzové a opětovné přijetí syna do mateřské náruče.
autor: Ainikki
betaread: Janule
jeezis marja….ale jako ja se Tomovi ani nedivim kdyby na me takhle nalezala moje mama a s vnoucatama tak bych ji akorat poslala do prdele…..krasny dilecek
Hrozně jsi mě potěšila,že povídka ještě nekončí,miluju ji,a budu se s ní jen těžce loučit!!!!Dnešní díl je opět úžasný,dokázala jsi to teda pořádně zdramatizovat,chudák Tomi,je dost zničený,teď to bude muset být Bill,kdo bude tomu druhému oporou ve zlých časech a nadějí,že se snad všechno srovná….Bill má pravdu,chce to čas,a Tomova máma se s tím srovná,nic jiného jí asi nezbude,přírodu prostě nepředělá….
A představa neohroženého zachránce Toma se šmouhama od mouky na obličeji,jak se patlá s těstem je neodolatelná xD!!Celé je to nádhera ♥♥♥
krásná povídka, už se moc těším na další dílky…<3<3<3<3
krasa 🙂 jako vzdyy:) jejku uz se tesiim na dalsii diilek <3<3<3<3 doufam ze tajta povidka jen tak neskonci:) a ze si za nejaky ten casek adoptujou nejake to mimco ad ma pani Kaulitzova klid na dusi:D:D:D:D
chudáci takové nepochopení..x(
Chudáčci, hlawně Bill, ten to bude mít hodně těžký…
chudák Tom.. maleeej…