Fuck 9.

„Ty mi voláš?“ zazněl v mobilu Georgův překvapený hlas.

„Ano, Geo, já ti volám,“ potvrdil jsem mu a musel jsem se usmát. Byl to pořád stejný mamlas. „Pořádám v sobotu takovou menší akci a byl bych rád, kdybys taky přišel.“

„Jo já vím. Chris mi o tom řekl,“ potvrdil kamarád.

„Děláš si prdel? Volal jsem mu tak před deseti minutama. To už ti stihl dát echo?“ kroutil jsem pobaveně hlavou. A pak, že holky jsou drbny. Naše patra je opravdu neskutečná.

„Asi se chtěl ujistit, že jsi mě taky pozval. A jediné, co jsem mu mohl říct, bylo ne, víš,“ řekl ublíženým tónem. Hrozná herečka.

„To protože si to nejlepší nechávám nakonec,“ zalichotil jsem mu, abych si to vyžehlil. S Georgem jsem nemluvil od naší hádky tehdy po setkání s Billem. Neměl jsem mu co říct. Vím, že to nebyla jeho vinna, že mě Bill nechce, ale prostě jsem to tak cítil. Víc než kdy jindy jsem potřeboval čas jen pro sebe.

„A k jaké příležitosti je ta tvoje party? Svoje narozky už jsi zazdil, takže nečekej, že dostaneš nějaké dodatečné dárky“ popichoval mě.

„Je to rozlučková party. Stěhuju se pryč,“ vysvětlil jsem mu a očekával výbuch. Místo toho jsem se dočkal jen tichého: „Proč?“

„Cítím, že to potřebuju. Tady pro mě už nic není.“

„Je to kvůli Billovi?“ vypálil okamžitě Georg.

„Geo,“ zasténal jsem útrpně, ale kamarád se nenechal odbýt a pořád do mě hučel. „Ano, je to částečně i kvůli němu.“

Žuchnul jsem se zády na postel a předloktí si hodil na čelo. V mysli mi vyplula vzpomínka na to, jak jsme na sebe s Billem narazili v parku. Jak to ze začátku všechno vypadalo dobře, a já jsem pocítil plamínek naděje, že bychom přece jen mohli být něčím víc než jednonoční záležitostí. Pak ale Bill naznačil, že někoho má a mně se zhroutil svět. Znovu. Kolik bolesti budu nucený ještě vytrpět kvůli někomu, koho ani pořádně neznám? Proto to moje rozhodnutí, že se odstěhuju pryč. Nemířil jsem nikam konkrétně. Měl jsem v úmyslu sednout na motorku a trochu procestovat kousek světa.

„Jsi blázen,“ otituloval mě Georg a vrátil mě tak do reality.

„To je možné, ale už jsem se rozhodl,“ řekl jsem mu pro jistotu, kdyby se mě pokoušel přemlouvat.

„A byt si tady necháš?“

„Vlastně už je prodaný. Moc jsem se tím nezatěžoval, takže jsem si najal agenturu, která to všechno vyřešila za mě,“ vysvětlil jsem a rozhlédl se po ložnici. Musím uznat, že po bytě se mi bude stýskat. Byl dokonalý. S jednou ložnicí, pracovnou, kterou jsem nevyužíval, luxusní koupelnou, prostorným obývákem a malou kuchyňkou. Ideální pro chlapa jako já. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem měl jako jediný přístup na střechu domu, takže jsem si tam vybudoval takový malý kout, kam jsem chodil relaxovat. Teď jsem se toho dobrovolně vzdával. Dokonce jsem se rozhodl, že tu nechám většinu svého nábytku. Včetně dokonalé houpací sítě, na které jsem v noci ležel a pozoroval hvězdami posetou oblohu.

„A kdo tam teda bude bydlet?“ sondoval Georg, jako by na tom snad záleželo.

„To nevím, kámo. Nějaký zájemce si to tady byl prohlídnout, když jsem nebyl doma, a hned to bral. Já jen předám klíče v agentuře a víc se o to nestarám,“ zodpovídal jsem jeho dotazy. Na jednu stranu jsem byl rád, že nevím, kdo se sem nastěhuje. Kdyby to byl nějaký magor, co to tady vyzdobí psychedelickými obrázky, asi bych to neunesl. „Ale už přestaň s tím výslechem. Přijdeš teda?“

„Ale to víš, že jo,“ potvrdil a zněl dost zkroušeně. „Bude divné, když už nebudeš poblíž. Já vím, že jsme i tak v poslední době nebyli moc v kontaktu, ale aspoň jsem věděl, že tady někde jsi. Teď nasedneš na motorku a odfrčíš do západu slunce.“ Sám bych to neřekl líp. Přesně takový byl můj mistrovský plán.

Sobota nadešla až příliš brzy. Všechny své věci jsem měl bezpečně uložené v pronajatém skladu a klíče od něj visely u Georga na háčku u dveří. Pár posledních nocí jsem trávil u něj, protože mi agentura nabídla více peněz, když se odstěhuju dřív. Nový nájemník byl očividně netrpělivý. Motorka byla přichystaná na cestu a v brašnách jsem měl jen to nejnutnější. Co takový chlap potřebuje, když se vydá na cestu? Vlastně nic moc. Čisté spoďáry, kartáček na zuby a odhodlání. A to já jsem měl.

„Přijdou všichni?“ dotazoval se Georg, i když moc dobře věděl, že jo. Nikdo si nechtěl nechat ujít propařený večer a pití zdarma. Dokonce ani Luke, který teď byl čím dál tím víc domácí typ.

„Jo, pravděpodobně už tam budou.“ Tyhle Georgovy výslechy mi budou chybět. On vždycky potřeboval víc informací než normální lidi.

Dle očekávání byl bar nabitý, přestože bylo teprve osm hodin. Tak nějak se rozkřiklo, že se chystám odjet, a nikdo si nechtěl nechat ujít poslední večer v mé společnosti. Což je poměrně zvláštní, vzhledem k tomu, jak málo jsem se kamarádům v poslední době věnoval.

Chris i Luke už seděli v jednom z boxů společně s ostatními kluky z bandy. Chris vykládal nějakou historku a všichni se hlasitě smáli. Chris je určitě nadšený, že mizím. Celou dobu měl pocit, že se mnou musí soutěžit. Ať už to byl stolní fotbálek nebo jen závod o to, kdo sbalí lepší kočku. Teď se konečně dostane na výsluní a já mu to přeju.

Nicky, starý Nick i pár dalších lidí z práce postávalo u baru a ostražitě se rozhlíželi. Starý Nick byl typický motorkář s mohutným knírem a v těžkých botách. A i když tenhle bar nebyl kdovíjak luxusní, stejně tady působil jako pěst na oko.

„Tome,“ vykřikla Jenny, když mě uviděla. Stála v tradiční sestavě s Carol za barem a divoce na mě mávala, abych přišel blíž. Když jsem k ní došel, všiml jsem si, že jsou tady v podstatě všechny barmanky, které jsem měl tu možnost tady za tu dobu poznat. Ellie seděla na barové židličce v upnutých minišatech a všichni chlapi kolem ní slintali. Vedle ní jsem zaznamenal i malou Miu, Christy a Lenu, která se se mnou vždycky ochotně podělila o cigarety. Přišly všechny, aby se se mnou mohly rozloučit. Musel jsem se ovládat, abych potlačil slzu dojetí a neztratil před nimi tvář.

„Tady máš něco od nás,“ zazubila se na mě Jenny a zpod pultu vytáhla ohavně růžový dort se spoustou otřesných kytek a podobných blbostí. Byl tak krásně kýčovitý a tak typický pro tyhle holky. Zbožňoval jsem je.

„Moc děkuju,“ ocenil jsem jejich snahu a jednou rukou objal Miu, která ke mně přišla blíž.

„Bude nám po tobě smutno, abys věděl,“ řekla hrubým hlasem. Přestože byla maličká, hlas měla jako rockový zpěvák, co kouří dvě krabky denně. Zkrátka zlatíčko.

„Vy děláte, jako bych umíral. Nikdo neřekl, že se sem už nikdy nepodívám,“ odbyl jsem jejich citové výlevy.

„Všechny jsme se kvůli tobě vyfikly. Doufám, že sis všiml,“ prohlásila Ellie a stoupla si, abych mohl jejich snahu pořádně ocenit. A opravdu, všechny na sobě měly podobné šaty, jen každá v jiné barvě. Když tady stály kolem mě v hloučku, působily jako můj fanklub. Zachytil jsem pohledy kluků, kteří na nás závistivě zírali z boxu. Tohle mi jen tak neprojde.

„Jste krásné,“ potvrdil jsem. „Ta flaška Crystalu, co stojí támhle nahoře a jen se na ní práší, si dneska zaslouží pozornost. Je na čase ji vypít.“ Holky začaly nadšeně poskakovat a tleskat. Carol okamžitě vylezla na stupínek a láhev sundala dolů. Zakroutil jsem hlavou a vydal se za kamarády do boxu.

Můžu upřímně říct, že o dvě hodiny později už jsem byl namazaný, jak zákon káže. Pořád mě někdo zval na panáky a chtěl si na něco připíjet. Chris, který se očividně pokoušel držet se mnou krok, ležel natažený v jednom z boxů a hlasitě chrápal. Chudák. Ani ten poslední souboj se mnou nevyhrál.

Doploužil jsem se na konec baru, který byl skrytý za mohutným sloupem, abych aspoň na chvilku unikl ze spárů kamarádů. Byli vážně milí, ale taky docela urputní. Pravděpodobně chtěli, abych si dnešní noc pamatoval ještě hodně dlouhou dobu. K mé smůle mě zaznamenala Jenny a přihopkala ke mně.

„Jenny, prosím. Hlavně mě nezvi na panáka,“ zahučel jsem a měl jsem sto chutí položit si hlavu na desku baru. Jenny se jen potutelně usmála a postavila přede mě láhev neperlivé vody. Spiklenecky na mě mrkla a pak odskotačila pryč. Úplně jako nezbedná školačka.

Holky teď tancovaly kousek od kraje parketu a všichni mí kamarádi kolem nich kroužili jako hladoví supi. Věděl jsem, že mají nulovou šanci na úspěch. Ony si zkrátka nikdy nezačínaly s někým, kdo se tady nalíval. Jedinou výjimkou byla Ellie, která se v průběhu večera pokusila zavést řeč na to, že si dáme sex na rozloučenou. Nutno říct, že neúspěšně. Ano, byla krásná, ale nebyla to, co jsem chtěl.

Nakonec jsem neodolal a dovolil své hlavě klesnout. Položil jsem si čelo na složené předloktí a zavřel oči. Všechno se se mnou tak trochu točilo, ale bylo to příjemné. Z relaxace mě vyrušily hlasy lidí, kteří si sedali vedle mě.

„Andreasi, ty jsi takové prase. Jak můžeš holce jen tak sáhnout pod sukni? Divím se, že ti nedala pěstí.“

„Neměla šanci. Rychle jsem utekl.“

„Jo. Schoval ses za mě, hrdino.“

„Tak se na ně podívej. Řádí jako smyslu zbavené. Vsadím se, že tady zapíjejí něčí svobodu. Gustave, řekni mu, že by sis taky sáhnul, kdybys měl příležitost.“

„Ani hovno, brácho. Já, na rozdíl od tebe, mám slušné vychování.“

Musel jsem se uchechtnout nad rozhovorem těch kluků. Patrně narazili na můj fanklub. Zvedl jsem se, abych se pochlubil, že patří ke mně, ale úsměv mi zamrzl na rtech, protože vedle mě seděl Bill. V ten stejný okamžik se na mě otočil a zíral stejně jako já na něj. Nějakou dobu jsme nebyli schopni promluvit. Nakonec jsem se zkrátka neovládl a rozchechtal jsem se.

„Já tady na tebe čekám den co den a ty se neukážeš. A pak, když se sem vypravím po tolika týdnech, tak si prostě přisedneš vedle mě, jako by se nechumelilo.“

„To ale nebylo úmyslně,“ zamračil se a byl i tak naprosto k sežrání.

„Vždyť to neříkám,“ usmál jsem se na něj smířlivě, a tak mi úsměv oplatil.

„Nevíš, co se tady děje?“ kývnul směrem k Ellie a k ostatním. Mia zrovna mrskla plnou hrst mého dortu do Georgova obličeje.

„Rozlučka,“ vysvětlil jsem mu. Andreas a Gustav se mohli potrhat smíchy, když se Geo snažil Miu chytit a oplatit jí stejnou mincí. Mia však byla tak malinká, že se hravě schovala v davu tancujících lidí.

„Čí?“ otočil se pobaveně Bill zpátky ke mně.

„Moje,“ vysvětlil jsem krátce. Bill na mě vyvalil oči a otevřel pusu. Docela mě bavilo sledovat tu pestrou paletu emocí, která mu přeběhla po obličeji. Překvapení vystřídal zmatek a ten nahradil vztek. Pak si Bill uvědomil, že v něm čtu jako v otevřené knize, a tak se pokusil nahodit nenucenou masku.

„Takže si bereš některou z těchhle?“ ukázal palcem za sebe a nedokázal potlačit hořkost v hlase. Ještě pár vteřin jsem si užíval něco, co mohla být žárlivost, než jsem ho zbavil utrpení.

„Není to rozlučka se svobodou. Stěhuju se pryč. Takže se támhleti,“ vystrčil jsem bradu k řehtajícímu se hloučku. „loučí se mnou.“

„Ach tak,“ vydechl Bill a zčervenal, když si uvědomil, jak se přede mnou prozradil. Potěšilo mě, že mu nebylo lhostejné, jestli s někým chodím, ale prakticky na tom už nezáleželo.

„Takže se stěhuješ?“ navázal. Bylo to tak zvláštní. Takovou dobu mi unikal, a teď tady seděl a nedělalo mu problém se se mnou bavit. Kéž bychom tohle udělali dřív, než jsme si to spolu rozdali.

„Tak něco,“ pokýval jsem hlavou a dál to nerozváděl. „A co ty? Nějaká zvláštní příležitost?“ zeptal jsem se, když jsem viděl, že se ke Gustavovi a Andreasovi přidali další lidi a objednávají hromadu panáků. V duchu jsem se pomodlil, aby mě nepřizvali.

„Vlastně to samé, co ty. Stěhuju se ze svého hnusného bytu do naprosto úžasného nového. Je hned tady za rohem a je naprosto unikátní,“ vykládal a z jeho očí zářilo nadšení. V břichu se mi rozprostřel zvláštní pocit. Tohle se snad nestalo, že ne?

„Tady za rohem, říkáš,“ nedalo mi to, abych se nezeptal. „A má taky střešní terasu s houpací sítí?“

„Má,“ kývl Bill a okamžitě mu zamrzl úsměv. „Jak to víš?“ dodal vyděšeně. Určitě si myslel, že moje posedlost jeho osobou nepolevila a já jsem ho špehoval.

„To je totiž můj byt. Právě jsem ho prodal.“ Musel jsem se prostě rozesmát. V jakém zvráceném světě jsme to žili, že to byl právě Bill, kdo koupil můj byt? Ta karma je fakt vtipná věc. Tam nahoře někdo sedí a teď se bezpochyby skvěle baví. „Takže ty jsi ten, kdo si připlatil za to, abych vypadnul dřív?“

„To je tvůj byt?“ vykoktal a překvapenější už být nemohl.

„No, přísně vzato je to už tvůj byt, ale jinak jo. Byl můj.“

„Tos mi neměl říkat,“ zaskučel Bill a složil si hlavu do dlaní.

„Proč?“ rozesmál jsem se nad jeho zoufalstvím.

„Teď si tě tam budu představovat,“ přiznal a sundal ruce z obličeje. Vděčně pohlédl na Jenny, která před něj postavila modrý drink, a on jej na jedno kopnutí obrátil do sebe. Musel jsem zmizet. Cestu jsem podnikal, abych se dostal z Billova vlivu, a nebylo úplně nejlepší strávit s ním poslední večer doma. Vstal jsem a napřáhl k němu ruku. Několikrát zamrkal, ale nakonec ji přijal. Znovu se objevilo to známé mravenčení, ale ignoroval jsem to.

„Doufám, že se budeš mít hezky,“ řekl a upřel na mě ta svá kukadla. Měl jsem co dělat, abych si ho nepřehodil přes rameno a neutekl s ním pryč. Nemohl jsem odolat a za ruku, kterou jsem pořád držel ve své, jsem si ho přitáhl blíž, takže jsem se dostal těsně k jeho uchu.

„Nejčastěji jsem si honil ve sprše,“ zašeptal jsem zákeřně a téměř jsem slyšel, jak Bill polknul. Pak už jsem nechal jeho ruku vyklouznout ze své a bez jediného pohledu jsem se prodíral davem zpět ke kamarádům. Setřepal jsem ze sebe ten nepříjemný pocit, který se mě snažil zmocnit, a nechal se vtáhnout mezi rozjařené barmanky. Opilá Ellie mi zcela nepokrytě osahávala rozkrok, ale já to sotva vnímal.

autor: Becs