Láska 24.

autor: B-kay

Tom se dlouhou chvíli nehýbal. Neřekl jediné slovo, dokonce ani zhluboka nedýchal. Zůstal tiše jako myška, a jediné, co se kromě neskutečného ticha rozléhalo pokojem, byly Billovy roztřesené výdechy. Tom se se zavřenýma očima opíral o jeho rameno, pokorně vdechoval jeho podmanivou vůni a odmítal se smířit s myšlenkou, že by to mělo kvůli zlobě Chantelle všechno skončit.  
„Bille?“ konečky prstů se dotýkal jeho klíční kosti.  
„Ano?“ Bill se k němu přitulil ještě více. Bradou se opřel o Tomovo rameno, čímž vytvořil nádherné sousoší. Člověk, který by se na ně zadíval, by si mohl pomyslet jenom jediné – ti dva byli pro sebe stvořeni.  
„Chci, abys odešel se mnou,“ Tom k němu po dlouhé době konečně zvedl tvář, zadíval se do jeho poplašených očí a láskyplně jej políbil. Billova odpověď byla jasná. Kdyby jej nic netížilo a jeho život by byl bez problémů a zbytečných komplikací, odpověděl by okamžitě a bez váhání. On však takovým životem nežil. Bylo toho kolem něj tolik, že si nemohl dovolit jenom tak odejít.  
Za prvé tady byla jeho práce, bez které by nedokázal pomáhat Simone s placením účtů. Za druhé tady byla samotná Simone, kterou by nedokázal jenom tak opustit, a za třetí tady byl jeho malý synovec, bez kterého by prostě nedokázal žít.  

I když byla láska k Tomovi moc silná, nemohl souhlasit. Smutně stiskl rty a odmítal se dívat Tomovi do očí, zatímco nesouhlasně zavrtěl hlavou. Cítil se tak podle a zklamán sám sebou, že mu bylo najednou do pláče. Nechtěl být zbabělý, a proto se podíval do Tomovy tváře. V té tmě dokázal rozeznat jeho hluboký pohled a třpyt drobné slzy, která mu pomalu stékala po tváři.  
„A co když budu muset odsud odejít? Co když mi nedovolí zůstat?“ Tomův hlas byl sice smutný, přesto mu nic nevyčítal. Chápal jeho důvody. Sám si život bez toho malinkatého stvoření už nedokázal představit. Dokonce měl rád i Billovu mámu. Nechtěl od nich odejít, ale věděl, že kdyby existovala jistá šance, nesplnil by ji.  
Moc dobře tušil, co by si Chantelle přála ze všeho nejvíce, a to jí on dát nedokázal. Nemiloval ji. Bláznivě se zamiloval do jejího bratra a láska, kterou k Billovi cítil, byla pro něj tím nejvzácnějším pokladem na celém světě. Nikdy předtím se necítil tak naplněný jako ve chvílích, kdy byl s ním.  
Bojoval o něj dlouho, a teď, když jej konečně mohl mít, jej nechtěl ztratit.  
„Na takové věci nemysli, Tome. Je do tebe blázen a vyhodila tě stejně jenom kvůli mně. Kdyby ses mě nezastal, nic by se nestalo. Kdybys byl na mě takový, jako i ostatní její kluci, byla by moc šťastná, a ty bys mohl zůstat,“ Tom z jeho pohledů dokázal vyčíst, že to nebylo pouhé tvrzení. Byla to prosba.

Prosil jej o to, aby byl na něj zlý a ubližoval mu.  
„Řekni mi jednu věc, Bille,“ vzal Billovy dlaně mezi své a obě měkce políbil…  

„Jak bych ti mohl ubližovat, když tě miluju?“ opřel se čelem o to jeho. Zoufale opětoval jeho rychlý polibek a sám se na krátkou chvíli ponořil do jeho rtů.  
„Musíš to zkusit, Tome,“ zašeptal zesláblým hlasem, vzápětí však zaklonil hlavu dozadu a omámeně vydechl, když na svém krku ucítil Tomovy rty.  
„Nedokážu to,“ zavzdychal Tom. Po tváři mu stékaly horké slzy, žádnou bolest však necítil. Cítil jenom jediné – strach. Strach, že přijde o osobu, díky které měl šanci poznat nový život. Poznat novou stránku sebe samého. Zamilovanou, a konečně šťastnou…  

Na celou vanu a společné koupání rázem zapomněli. Jejich polibky a dlaně bloudící po těle toho druhého, naznačovaly jenom jediné. Oba už zřejmě tušili, co se mělo stát, a byli si jistí, že dnes se tomu neubrání. Dnes se tomu bránit ani nechtěli…  
Tom Billa za stálého jemného líbání pomalu pokládal pod sebe a sám si lehal vedle něj. Dlaní přecházel jeho holou kůži, pomalu se seznamoval s jeho tělem. Nejdřív se zlehka dotýkal jeho rukou.  
S pohledem upřeným do jeho očí, hladil hebkou kůži jeho ramen, pomalu přecházel přes klíční kosti až na hrudník, který se zvedal s každým dalším dotekem pořád víc a víc. V Billových očích se leskly slzy štěstí. Pořád si připadal jako v nádherné pohádce. Když se zadíval do Tomovy tváře, zářil. Dokonce i jeho nevinné oči zářily splněným přáním.  

„Miluju tě,“ šeptal mezi polibky, které věnoval Billovu bříšku. Neskutečně dlouho se mazlil s jeho tělem. Užíval si každého doteku. Každý Billův tichounký vzdech nebo zachvění, jej dělal ještě šťastnějším. Ten pocit, že jsou spolu… že to konečně dokázali a našli k sobě cestu, v něm vyvolával pocity neskutečné radosti, a ještě větší touhu milovat jej. Ukázat mu, že není žádným stínem své sestry. Dokázat mu, že právě díky němu dostal jeho život nový smysl…  
Jakmile jeho rty sklouzly na Billův podbřišek, Bill jej zastavil. Přiložil svou dlaň proti jeho hrudníku a na malou chvíli zalapal po dechu, kterému tak dlouho unikal.  
„Prosím, svlékni se,“ zašeptal tiše svou prosbu. V jeho upřímných očích se zaleskla radost a on se usmál. Tom jeho úsměv opětoval, rychle si přetáhl přes hlavu své tričko a během několika minut se všechno jeho oblečení válelo kolem postele. Zůstali na ní ležet oba nazí.  
„Děkuju, Bille,“ Tom promluvil jako první. S neskrývanou láskou a něhou se díval do jeho nádherné tváře.  

„Za co?“ Bill překvapeně zvedl obočí. On měl být přeci tím, který měl děkovat. To on, ne Tom. Díky němu se přestal točit ve svém bezvýznamném koloběhu života. Díky němu přestal po nocích plakat do polštáře a bylo to právě díky němu, co si uvědomil, že je ještě pořád jistá naděje, aby byl i on šťastný. A to on byl. Pokaždé, když byl s Tomem, byl více než šťastný.  
„Za to, že jsi. A že jsi mi dovolil být s tebou,“ Bill na to už nic neřekl. V tu chvíli mu totiž došla všechna slova. Litoval toho dne, kdy si byl jist, že Tom je úplně stejný jako všichni ostatní Chantellyini kluci. Litoval toho dne, protože Tom mu to svým chováním vyvrátil snad milion krát…  

Naléhavě se přitiskl k jeho rtům. Jeho ruce si samy našli cestu na Tomova záda. Opatrně se na něj převalil. Jejich nohy se propletly, stejně jako i jejich horká těla. Úplně poprvé.  
Klouzali po sobě, vzájemně se jeden o druhého třeli a jejich tiché vzdechy pomalu naplnily celou místnost. Polibky, které si věnovali, byly nezvykle dravé, plné vášně a skrytého zoufalství. To vzrušení bylo až příliš silné na to, aby jej dokázali unést. Oba byli až příliš vzrušeni na to, aby tu chvíli dokázali ještě více oddálit.  
Bill se cítil připravený. Chtěl to cítit. Chtěl se poprvé milovat! 

Všechna konverzace, která  mezi nimi proběhla, byla pouze oddaným očním kontaktem. Bill už nedokázal více přemýšlet. Vzrušení, které cítil, se už nedalo vydržet. Rychle se přetočil na bříško, zavřel oči, zhluboka se nadechl a stiskl zuby. Věděl, že to ze začátku určitě nebude příjemné. Přesto to tak chtěl. Tuhle cestu si vybral sám.  
Tom se sice dlouhou chvíli odhodlával, nakonec to však udělal. Opatrně se na Billa položil a snažil se co nejjemněji proniknout do Billova těla. Nebylo to však vůbec lehké. Bill byl příliš hubený a oba byli v tomhle směru moc nezkušení.  
Jakmile v sobě Bill ucítil ostrou bolest, včas se stihl zahryznout do polštáře, ve kterém ztlumil bolestivý výkřik. Z očí mu vytryskly slzy. Chtělo se mu křičet, přesto byl rozhodnutý vydržet to. Právě přeci překročili konečnou hranici. Nechtěl z toho zbaběle vycouvat. Chtěl to pro Toma udělat. Chtěl mu dát všechno, co mohl. Chtěl mu dát sám sebe.  

Tom cítil, jak se pod ním Billovo tělo otřásá vzlyky, proto přestal. Rychle z něj vystoupil a otočil jej k sobě tváří. Billovi po tváři stékaly slzy.  
„Moc to bolelo. Omlouvám se,“ Bill smutně sklonil tvář. Čekal, že se na něj bude Tom zlobit. Ten si jej však k sobě rychle přitulil a láskyplně jej políbil do vlasů.  
„To já se omlouvám tobě, Bille. Uděláme to, až budeme oba připravení, ano?“ konejšivě jej hladil po nahých zádech. Nechtěl mu ublížit.  
„Ty se na mě nezlobíš?“ Bill k němu zvedl překvapený pohled. Tom se musel usmát. Ještě nikdy neviděl tak roztomilého a nevinného kluka.  
„Proč bych měl? Ještě chvilku počkáme. Až budeme oba připravení, povede se to… Tak mě napadá, co kdybychom se šli přecijen vykoupat, hmm?“ na jeho tváři se zračil úsměv plný lásky. Bill se na něj také nádherně usmál a vesele přikývl. Kdyby měl v tu chvíli popsat slovy, jak moc jej miloval, nedokázal by to. Žádné slovo, totiž nedokázalo dokonale popsat ten cit, který si k němu vytvořil. Byla to láska… a možná ještě mnohem víc…