Lykara 20.

„Billy… Neměli bychom se převlíct?“ Zeptal se Tom a stáhl bratra blíž k sobě, když rozjařeně vykročil na most v jeho obvyklé lehké černé košili bez pláště.

„Máš pravdu, Darie nejspíš bude trochu zima.“ Ohlédl se se starostlivým výrazem na princeznu, která šla vedle Trina notný kus za nimi a Skay ještě dál. Trin si zase hrál s jejím dráčkem, který byl viditelně větší než první den. Spíš než veverka vypadal už jako přerostlá kočka.

„Trochu? Je tam všude sníh.“

„Jo ahá, Tome, není tam zima. Nemrzne tam. Na to jsi taky zapomněl? Přece víš, jak nesnáším promočené oblečení od břečky.“ Nakrčil nos, ale Toma neuklidnil.

„Měl by sis vzít alespoň plášť…“

„Nebuď pořád tak nervózní, říkám ti, že tam není zima.“

„Nemůžeš to prostě udělat?“ Zaskučel Tom a Bill se zase zasmál.

„Tys mě nakreslil v zimním kraji!“

„Jo…“

„Počkej… co jsi nakreslil tak strašného, že musím mít plášť?“ Zarazil se a couvl od mostu, ke kterému od rána tak kvaltoval.

„Bylo to pro jeden grafickej román… neměl jsem inspiraci, tak jsem načrtnul tebe… Na sněhu… jenom v nemocniční košilce.“ Zamumlal a Bill couvl ještě víc.

„Cože jsi? Proboha, Tome… Šestnáct let na to, abys načmáral portál, a ty mi načmářeš nemocniční košilku?!“ Vyjekl pobouřeně a Tom si rozladěně strčil vypadlé prameny za ucho.

„Neječ. Promiň… Byl to jen jeden obrázek. Byla to skica blázince a ta postava utekla, ale už se tam pak neobjevila.“

„Blázen v košilce…“ Zamumlal Bill.

„Zlobíš se?“

„Myslel jsi při tom na Lykaru?“

„Co? Ne… na tebe…“

„Jestli jsi to nekreslil s vědomím, že je to Lykara, mělo by to být v pořádku.“ Broukl Bill, ale radši si vzal Tomův plášť.

„Já tě fakt zabiju, Tome…“ Zamumlal a vykročil.

„Jo, a hlavu odkopeš do řeky…“ Doplnil Tom a s obavami hledal světýlka, která se měla co nevidět objevit. Nic.

Bill s úlevou hodil plášť Tomovi a rázně pokračoval dál. To už je dohnali Trin s Dariou, a princezna se tvářila téměř vyděšeně.

„Trine, najdi prosím tě ve věcech můj nový plášť, je dost těžký, zahřeje Dariu nejvíc.“ Houkl na víleníka Bill a pokračoval v pochodu.

„Prý tam není zima.“ Zkusil se Tom na Dariu povzbudivě usmát, ale ji to minulo.

„No tak nám zmrzne… žádná škoda.“ Prskl Skay, který kolem nich prošel, a Trin za ním vyplázl jazyk.

„Rampouch.“ Tom nechal víleníka a princeznu hledat plášť a rozběhl se za zimním králem.

„Mám toho dost.“ Sykl na něj a chytil ho za nadloktí.

„Nic ti, sakra, neudělala a snaží se, jak může. Měl bys ji přestat děsit dřív, než ti vážně nakopu tu tvoji královskou prdel.“

„Sněte dál, Veličenstvo, na to nebudete mít ani za sto let.“ Sykl po něm Skay nazpět a Tom se jen ušklíbl.

„Naneštěstí pro tebe ani nemusím. Jako tvůj lykarský Král ti přikazuju promluvit si s dračí princeznou a omluvit se jí. A budeš to myslet upřímně…“ dodal se škodolibým úšklebkem a doběhl Billa dřív, než ho mohl Skay zabít. Bill jen nechápavě zamrkal a klopýtl, když ucítil, že Tom použil jejich moc.

Než se mohl Toma zeptat, co to má znamenat, popohnal ho bratr ještě víc dopředu.

„Jak jsem říkal, že mě Skay moc nemusí a že to není osobní… No teď už to zcela jistě je osobní…“
„Co jsi udělal?“
„Nařídil mu, ať si promluví s Dariou a snaží se, ať ji neděsí. A aby se omluvil.“
„Nemáš pravdu, nenávidí tě. Ale dřív nebo později bych mu to i nařídil sám.“
„Trin říkal, že ty sis nevšiml.“
„Eh, čeho jako? Že na ni Skay dělá bububu a ona se krčí ve křoví? To vidí i slepej.“
„Takže měl pravdu, ty sis vážně nevšiml, jak na sebe u toho hašteření zíraj?“
„Ne?“
„Ale no tak? Po ránu, když se Daria češe, nebo minule, vzbudil jsem se po něm, vy jste ještě spali a on nevnímal a jen na ni zíral…“
„Zíral na ni, když spala, a z toho jsi vyvodil…? Tome, pořád čeká, že nás Daria zradí. Hlídá ji. I když je to hloupost.“
„Ale no tak? I teplá víla si toho všimnul.“
„Teplá víla?“
„No asi jo, ne? Jak se furt hihňá a vůbec…“
„Tome, je ti dobře?“
„Víš co, nech to bejt…“

Skay nasupeně napochodoval před Trina a Dariu, vytrhl víleníkovi plášť, který Trin zrovna zvětšil, a ukázal směrem k Billovi a Tomovi.

„Můžeš krapet poodletět?“ Trin se jen nechápavě podíval na Krále vepředu, pokrčil rameny a splnil, co Skay chtěl. Ten teď zaměřil svou pozornost na Dariu a ta couvla.

„Nemusíš přede mnou pořád utíkat. Nic ti neudělám.“ Napomenul ji a Daria vystrčila bojovně bradu.
„Neutíkám.“ Zamumlala a natáhla ruku, aby jí dráček mohl vylézt na rameno.

„Omlouvám se za to, jak se chovám. Vím, že ty jsi nezabila ani nezradila… ale jsi drak, nejde o to, že bych kvůli tomu nenáviděl tebe, jen…“
„Rampouch se omlouvá. Kolem sníh, nevím, jestli jsem vůbec vzhůru, nebo se mi to zdá…“

„Nehodláš mi to ulehčit, co, dráče?“ Sykl jedovatě a Daria zase o kus couvla. Skay přešlápl. Tohle bylo ubohé. Tváří se, jak je lepší než všichni draci dohromady, a není schopen se ani pořádně omluvit. Zatracený Král.
Daria se ho bála a tímhle ji rozhodně neuklidnil.

„Co se ti stalo?“ Zeptal se měkce.
„Nemusíš ke mně být milý, jestli nechceš… Králi nic neřeknu…“
„Tak to není… Jsi svobodná a jsi tady s námi. Musíme si věřit, v přístavu jsem tě vyděsil, a to jsem neměl. Někdo ti ublížil, i tak se snažíš pomoct králům stejně jako my.“
„Je to přece naše poslání… chránit je…“
„Ale můžeme si vybrat, jestli to poslání přijmeme a není to jen o korunovaném a nekorunovaném… je to i o ostatních svobodných. Chráníme i sebe navzájem, takže nikdo z nás už nedovolí nikomu ti ublížit, pokud to bude v našich silách. Přísahám ti to.“
„Víš, co draci dokážou, a i tak mě chceš chránit?“ Zeptala se nevěřícně.
„Právě proto přísahám, dráče. Viděl jsem to, a jestli jsi i přesto​ tady, zasloužíš můj respekt a ne pohrdání proto, že jsi taky drak.“
„Doram… zasnoubila mě s ním matka, ale našel u mě vráně a myslel, že se snažím získat vrány pro Doriena… když mu došlo, že je to naopak… nevím, jak se mi povedlo to vráně dostat pryč a potom utéct… nepamatuju se…“ Šeptla a dráče zakňouralo. To samé už vyprávěla Billovi, a i když to byly týdny, co prchla, nebylo lehké o tom mluvit. Skay k ní pomalu došel a draka podrbal pod bradou jako štěně.

„Jsi statečná.“
„Není to žádná odvaha, když si to ani pořádně nepamatuju.“
„Možná je to tak lepší. Jestli ale chceš, můžu tě cvičit celou dobu, co budeme na cestě. Bill je… není zrovna kreativní učitel.“
„Ale co starší Král?“
„Krále se má ujmout Valren.“
„Nevím, jestli bude meč pro mě to pravé… i s dýkou mám problémy.“ Zavrtěla hlavou a podívala se na svoje ruce s drápy.

„Jak říkám, Král Bill není zrovna kreativní učitel.“

„No… tak tohle se povedlo.“ Zazubil se Tom, který šel celou dobu pozpátku a bedlivě sledoval, jak se Skay činí. Podle toho, že Daria zatím neutekla a její drak toho rampoucha nesežral, to šlo evidentně dobře.

„No, jaký jsem?“ Zazubil se, chtěl se otočit a uvědomil si, že už je dva kroky před Billem, který se zarazil na místě a zíral před sebe.

Pomalu se otočil ve chvíli, kdy Bill vyslovil jediné jméno, kterého se děsil víc než Doriena.

„Valrene…“

autor: Bitter