Dark Side Of The Sun 26.

autor: Lauinka

Potom všem zvedl hlavu a podíval se po okolí. „Kde je Bill?“ Zašeptal.

„V bezpečí.“ Uklidnil jej jeden z mužů.

„Chci ho vidět.“ Připadal si bezbranně. Nemohl nic dělat.

„Dokud se všechno nevyřeší, nepůjde to.“

„Budu obviněn?“ Díval se po mužích.

„Nejspíše, víte, pane Kaulitzi, sledujeme vás už delší dobu. To ovšem nevíte. Bill, váš bratr nebo přítel či co to vlastně je, má nevlastního otce u kriminálky. S tím se Bill asi nepochlubil že?“

Tom ztuhl a vykuleně  poslouchal, o co jde. „Cože?“

„Asi se divíte, že?“

„Já vám nevěřím. Chcete mi říct, že to o n mě naprášil? Řekl vám o mně všechno?“ Slzy se mu draly do očí. Takový podraz nečekal.

„On o tom taky nevěděl. Měl štěnici, proto jsme vás vystopovali. Bohužel pro vás, nás předběhl pan Stein, který Billa unesl. S tím jsme opravdu nepočítali. Díky štěnici jsme však včas zjistili, kde Bill je a nasadili jsme tam i našeho člověka. Nebojte, je v pořádku. Ale bude pro něj teď lepší, když se nějakou dobu neuvidíte. Víte, jeho matka byla zastřelena. A bude vás jistě potřebovat, ale včera měl alergickou reakci a nechceme jej opět plašit.“

Po celou dobu v místnosti bylo ticho. Tom nemohl uvěřit těmto slovům. Přišlo mu to jako hloupý vtip

„Co bude teď?“ Jednoduchá otázka byla vyřčena.

„Teď? Pan Stein bude obviněn z pokusu o vraždu a únos. Máme na něj i krádeže a nějaké vloupání. Taky zabití.“ Tom přikývl.

„A co bude se mnou?“ Zvedl k němu oči.

„Na vás také máme pár perliček. Vražda pana Andrease Königa je uzavřena jako vražda v sebeobraně. Jinak na vás v podstatě nic nemáme, když bychom přivřeli obě oči.“

Tom si lehce oddechl, měl strach. „Potřebujeme ale, abyste nám pomohl všechny dostat za mříže.“

„Já?“ Ukázal na sebe. „Ne,“ zasmál se. „To nejde.“

„Můžete odmítnout, ale bude vám stále hrozit nebezpečí. Nemůžeme vám zajistit ochranu napořád.“

„To chápu.“ Byl na vážkách. Vydechl.

„Takže budete spolupracovat?“ Svitla naděje jednoho z mužů.

„Spolupracovat,“ vydechl. „Nemůžu, protože není jak. Vraždou Andrease jsem zahodil celý  život. Tedy život v gangu. Oni mě mezi sebe zpátky nevezmou,“ pokrčil rameny. „Vlastně ani nevím, zda ten gang ještě funguje. Andy byl hlavní velitel a nevím, kdo to za něj mohl vzít. Navíc všichni už vědí, že jsem jeho vraždu vykonal já sám. Nedostanu se k nim. Nemám jak.“

Hlavní vyšetřovatel vstal od stolu. „Jdu po něm už dlouho, vlastně po vás všech. Začíná se to konečně dávat dohromady, musí  to jít. Nějak.“ Nedokázal se s tím smířit.

Tom si zapálil další cigaretu. „Rád bych vám pomohl, ale… nevím jak. Jít mezi tu bandu je pro mě sebevraždou.“

„A co kdybychom vám dali někoho od nás s sebou?“ Napadlo dalšího muže, který přešel ke stolu. Tom jej sledoval „Nápad je to úžasnej,“ zasmál se, „ale jen se k nim přiblížím a budu mrtvej.“

„Tak zfalšujeme doklady. Nakecáme jim, že Andy přepsal tohle všechno na vás. Popřeme, že zemřel vaší rukou. Potom sjednáme velký obchod, do kterého v hlavní úloze vložíme naše lidi a při předávání všechny pochytáme.“ Tom se od srdce smál a dokouřil další cigaretu.

„Máte smysl pro humor, vážně jo. Ale tohle není pohádka.“ Tomova tvář zvážněla.

„Musí to nějak jít. Co třeba jejich adresy?“

„Seberete maximálně jednoho a dalších padesát uteče. A potom? Nestačíte se ani otočit a budete do jednoho mrtví.“ Už se nudil těmi trapnými výmysly. Stále myslel na Billa.

„Chci vám pomoct, ale vážně není jak. Tamta spodina, ke které jsem se kdysi hlásil, je to nejhorší, co vůbec existuje. Jsou vychytralí a jen tak si nikoho nepustí k tělu, a s prominutím, vás všechny tady by odhalili mrknutím oka.“ Tom se zvedl. „Chci vidět Billa, prosím. Potřebuju jej.“

Všichni v místnosti se na sebe podívali. „Tome, to je riskantní, co když Klárk nepracoval sám?“

Opět Toma ponoukli do úsměvu. „Tak jste tu už všichni mrtví.“

„Prosím?“

„Nenechali by v tom kámoše. Navíc, Klárk pracoval sám, ne dobrovolně, ale jo. Nikdo z kluků s ním v místnosti nevydržel déle než deset minut. Nesnášeli ho a Andy jej mockrát chtěl zastřelit. Vždycky jsem se za něj přimlouval, byl to mladej kluk, ale nemehlo. Posral, co šlo a to doslova. Jenže se do Andyho zamiloval, což jsem zjistil až teprve před pár hodinami, kdy mě držel. Já byl Andyho pravá ruka a někdy i doslova, jestli chápete. Žárlil na mě, tak mě chtěl dostat ze hry, ale já ze hry dostal právě jeho milého. V tom je ten problém. Nenávidí mě, a pokud se někdy dostane ven, najde si mě.“

„Slibuju vám, že ven se už nikdy nedostane.“ Rozhodně pronesl jeden z vyšetřujících, zaklapujíce mobil. „Právě zemřel.“

Bill stále tesknil a za okny pozoroval střídající se dešťové kapky. Zase jej svazovala úzkost. Hanz byl milý a dělal vše, co mu viděl na očích, ale z toho měl hrůzu největší. Přišlo mu, že se chová až moc mile. Nenápadné doteky a úsměvy zase tak nenápadné nebyly. Nebo alespoň ne pro něj. Tušil pravdu, která se mu stále více odhalovala. Snažil se nedat na sobě nic znát, jen častěji a častěji mluvil o Tomovi. Pokaždé Han jen lehce posmutněl. Bylo mu líto, že tak milému člověku musí ubližovat, ale nebylo jiné východisko.

„Bille?“ Hanz právě dodělala svoji práci.

„Ano?“ Rozčepýřená hlava vykoukla ze dveří.

„Co kdybych něco uvařil a udělali bychom si pěkný večer?“

Bill trošku zaváhal, ale nakonec souhlasil. „Bacha na jablka.“ Usmál se a zapadl zpět do pokoje.

Rozhodl se, že se dneska upraví, alespoň trochu. Kolem šesté už se celým domem vznášela nádherná vůně. I Bill byl se svým odrazem v zrcadle spokojen. Naposledy se na sebe usmál a šel za Hanzem. Ten málem oněměl úžasem, ale držel se, aby nedal na sobě nic znát.

„Sluší ti to.“ Pronesl s úsměvem. Nemohl neposlat nějakou lichotku na jeho hlavu.

„Děkuju.“ Špitl černovlásek s úsměvem a pozoroval svého hostitele.

Hanz donesl večeři na stůl, zapálil svíce a podal červené víno. Bill to sledoval s lehkým úsměvem. Vypadalo to tak romanticky. Na chvíli se i zasnil.

„Jsi v pořádku?“ Hlas jej vrátil zpátky.

„Co? Jo, jo jsem.“ Usmál se a zakroutil hlavou. „Jen jsem se tak zamyslel.“

„Určitě se nic neděje? Poslední dobou jsi nějak mimo.“

„Ne, jen prostě přemýšlím.“ Bill nad tím mávl rukou, jako že tomu nepřikládá žádnou pozornost.

„Dobře, tak dobrou chuť.“ Rozlil do skleniček víno a oba se pustili do jídla. Občas prohodili i nějaké to slovíčko, ale z večeře je vyrušilo zaklepání na dveře. Bill zvedl hlavu a Hanz také.

„Nikoho nečekám.“ Hanz se zvedl od stolu a šel ke dveřím. Potichu a zbraň měl v rukou. Připlížil se až ke dveřím.