autor: Undrockroll
A něco je divné – uvnitř –
Ten člověk, kterým jsem byl –
A tenhle Člověk – nejsou ti samí –
Může to být Šílenství? – tohle?
Emily Dickinson
„Tak, když mi bylo sedm, myslím… Jo, sedm. Když mi bylo sedm, měl jsem psa, který se jmenoval Reggie. Byl to vážně hustej pes, krásnej. Pořád mi nosil dárky. Víš, co to bylo za dárky?“
Tom skřípal zuby, pomalu posouval mop po podlaze, zatímco ho Bill sledoval.
„Co?“ řekl nakonec Tom.
„Hady. Nosil mi hady a já hady nesnáším.“
„Hadi jsou cool,“ řekl Tom.
Bill se zasmál, celý obličej se mu rozzářil. „Někdy mi přinesl myši… ale spíš hady. Jednou jeden z nich byl ještě pořád naživu a kousl mě do levé nohy. Pořád tam mám jizvu.“
Tom přikývl, zahnul za roh, doufal, že ho Bill třeba nebude následovat.
Ale samozřejmě, takové štěstí neměl.
„Měl jsi někdy psa?“ zeptal se Bill, opatrně držel panenku.
„To se ptáš mě?“ podíval se Tom letmo na Billa.
„Koho jinýho?“ Podíval se Bill nechápavě na Toma.
„Jo, měl jsem psa. Jednoho. Umřel… rád honil auta,“ řekl Tom.
„Oh, ne. To naštve,“ zamručel Bill. „Nenávidím malé psy.“
„Malé psy?“
„Ty příšerný malý věci, co vypadají jako tvůj mop, se kterým myješ podlahu. Oh-oh, vydrž.“ Přestal Bill kolébat panenku a dal si ji k uchu. Jeho výraz se z hrajícího změnil na soustředěný. „Oh, ne. Joey je dneska malicherný človíček.“
Tom se zamračil. „Kdo?“
„Joey,“ řekl Bill znovu. „Moje miminko…“
„Nejmenuje se Gabi?“
„Ne, ne, ne! Je to Joey, J-Joey. Jmenuje s-se Joey,“ řekl Bill, oči se mu začaly lesknout.
Tom se rozhlédl. Byli tu lidé, ale nevěnovali jim pozornost, a Bill byl na pokraji zhroucení.
„Jsem si jistý, že maličký bude v pořádku,“ rozhodl se říct Tom.
„Joey je holka.“
„Bude v pořádku.“
Bill se slabě usmál. „J-je tak těžký se o něj starat.“
„Uh huh.“ Tom zrychlil v chůzi, posouval se s mopem chodbou rychleji. Bill se stále držel za ním, jeho kroky ale byly pomalejší.
„Tome, myslím, že je nemocný,“ řekl Bill tiše.
Tom si povzdychl a zastavil se. „No, možná by ses měl zeptat Kaaren.“
„N-Ne,“ odpověděl Bill rozhodně. „Já… To já bych se o ni měl starat.“
„Dobře, možná bych měl radši jít,“ řekl Tom rychle.
„Jdi odsud pryč,“ řekl Bill, jeho oči byly najednou naštvané. „Nech nás na pokoji.“
„Fajn,“ odsekl Tom, zmizel za rohem a znovu vydechl. Poslední dobou si povzdychával celkem často, speciálně v práci. Podíval se na hodinky a viděl, že je načase se vrátit do prádelny. Prát prádlo mu bylo přidáno na seznam úkolů, a i když to byla hrozná práce, byl vždycky vděčný za to, že může z pátého patra pryč. Obzvláště od té doby, co se Bill začal objevovat ve chvílích, kdy to čekal nejméně.
Tom došel ke schodům. Nemohl se zdržovat výtahem, stresovalo ho to a ty schody alespoň zabraly více času. Zahrabal v kapsách, ujišťoval se, že má cigarety. Byly tam, vydechl úlevou, už pomalu cítil chuť kouře.
Když došel dolů, Georg seděl na jedné z praček; Tom se zazubil, zvedl ruku na pozdrav.
„Čau,“ řekl Georg, oči rozjařené.
„Oh, Ježíši,“ řekl Tom, vrtěl hlavou. „Ty hulíš.“
„A pořádně.“ Seskočil Georg ze stroje a oprášil si kalhoty, z oblečení byla cítit vůně trávy. „Zrovna jsem chtěl jít zpátky do práce.“
„Jo, já taky.“
„Mám ještě chvilku,“ řekl Geo. „Tak jak je?“
„Mám spoustu špinavýho prádla a nejradši bych se oběsil,“ řekl Tom upřímně.
„To nemá cenu. Pátý patro není tak zlý,“ odpověděl Georg.
„Ne, až na toho cvoka, který mluví s panenkou a pořád mě pronásleduje.“
„Aw, to je jen Bill.“
Tom nakrčil obočí. „Znáš ho?“
„Je v pohodě. Myslím, že je s ním sranda.“
„Sranda?“ zamračil se Tom. „Kurva.“
„Je teď tvůj malý stín,“ zasmál se Georg. „Řekni mu, že ho pozdravuju.“
„Nejdřív jsem si myslel, že je holka,“ řekl Tom, nakrčil nos. „Někdy si to pořád myslím.“
Georg pokrčil rameny. „Hej, vážně musím jít. Užij si to s Billem, a ať už děláš cokoliv, buď hodný na jeho miminko.“
„Ugh.“
Tom vyndal poslední prádlo ze sušičky a zabořil obličej do teplých vláken. Kdyby tu zůstal dostatečně dlouho, nejspíš by usnul, a to by bylo opravdu dobré pro to, aby měl další den volno.
Zaúpěl a narovnal se, nadechl se čistého vzduchu. Už se mu kouřit nechtělo. Rozmyslel si, že radši půjde zpátky do práce; možná, že ho nechají jít domů dřív, kéž by měl nějaký odvoz.
Cesta nahoru po schodech nebyla tak příjemná, ne s pár kily těžkého prádla, co měl přes ramena. Zase měl chuť na cigaretu, když došel k zamčeným dveřím v pátém patře. Měl si zakouřit, když měl šanci.
Když předal prádlo sestrám, vrátil se Tom ke svému mopu a kbelíku. Zahnul za poslední roh, kde ho nechal, když uslyšel z jednoho z pokojů tichý zvuk.
Normálně se pacientům do pokojů nedíval. Měl pocit, že to není jeho věc, a navíc, bylo mu z toho pěkně divně. No dobře, občas nakouknul, a tentokrát toho pořádně litoval.
Uviděl Billa sedět v tureckém sedu na svlečené posteli, předkloněného, ramena se mu třásla. Brečel a pevně držel svou panenku.
Tom si povzdychl, zastavil se ve dveřích. Nevěděl, co dělat. Podíval se do chodeb a nikoho neviděl. Pak se jeho oči znovu zastavily na Billovi, cítil s ním. Tomovi bylo vážně zle; Bill vypadal smutný a opuštěný, a vypadalo to, že nikdo ani neví, že tu dole je.
Proti svému nejlepšímu úsudku, Tom vešel dovnitř, ruce v kapsách. Jak se blížil k Billovi, bylo mu stále víc a víc divně. Jediné zvuky v pokoji byly Billovy slabé nářky a tikání hodin.
„Hej,“ řekl Tom něžně. „Jsi v pohodě?“
Bill nereagoval; dál tiše plakal, předklonil se ještě víc, vlasy mu schovaly obličej i panenku.
„Bille?“
Bill jednou zavrtěl hlavou, rychlým pohybem, a Tom se zamračil.
„Mám pro někoho dojít?“
Další zavrtění hlavou.
„Můžu ti něco přinést?“
Přikývnutí.
Tom založil ruce, podíval se zpátky ke dveřím. Mohl prostě odejít; tohle neměl v popisu práce. Vlastně, byl si jistý, že je to proti jeho pracovní smlouvě. Bill byl velmi nemocný pacient, nestabilní a trochu šílený, jak se zdálo. Tom nevěděl, co se Billovi přihodilo, nevěděl, co mu tohle způsobilo, nebo jestli je takový odjakživa.
„Dobře, co ti můžu přinést?“ zeptal se Tom.
„Možná trochu… Možná trochu vody,“ odpověděl Bill tiše. „Joey neumí p-pít z hrnečku. N-nemají tu žádné lahvičky.“
„Oh,“ Řekl Tom tupě. „Takže chceš skleničku vody?“
„Nemám žízeň.“
„Er.“ Tom couvnul. „Dojdu pro, um, Kaaren.“
„Ne!“ zvedl Bill rychle hlavu. Oční make-up měl rozteklý po tvářích, rozmazaný a zašlý. Tom okamžitě odvrátil pohled. „A-Ani se neopovažuj.“
„Dobře, nebudu.“ Zvedl Tom ruce a znovu couvnul. „Tak… um… Joey chce vodu?“
„Jo. Ale jak jsem řekl, ž-žádný lahvičky, nikdy ž-žádný lahvičky. Miminka musí pít z lahviček. Nikdo tady n-nic neví,“ řekl Bill rozzlobeně.
Tom pomalu přikývl. „A jak Joey obvykle pije?“
„Z lahvičky… ale já nevím, kde je.“
„Oh.“ Tomovy oči přistály na zemi, zrovna pod Billovou postelí. Byla tam špinavá, prasklá lahvička na hraní. „Díval ses všude?“
„Zasraně všude,“ zašeptal Bill, zacpal při tom uši své panenky. „Je tak žíznivá.“
„Neboj se,“ řekl Tom a ještě hůř, posunul se k Billovi blíž. „Myslím, že vím, kde je.“
„Vážně?“ podíval se na něj Bill velkýma hnědýma očima. „Vážně, jak?“
Tom se předklonil, zvedl lahvičku a podal ji Billovi. „Stačí tahle?“
Billovy oči málem vzplály. „Hej, to je… Jo, to je ona. Jo-Joey teď může pít, to je skvělý.“ Natáhl se roztřesenou rukou, aby si od Toma vzal lahvičku, na chvilku ho chytl za zápěstí.
Tom zpanikařil a instinktivně couvl. „Um.“
„Děkuju,“ zašeptal Bill. Pustil ho a vrátil svou pozornost k panence. „Přestaň plakat, ano? Přestaň, ššš, našel jsem ti něco k pití.“
Tom sledoval, jak Bill pohladil panenčiny zacuchané vlásky, láskyplně, opatrně. Umělá lahvička ležela na posteli vedle něj, jako by na ni zapomněl.
„Když krmíš miminko, musíš být opatrný, aby toho neměli moc velké množství v moc velké rychlosti,“ zamumlal Bill. „A vždycky to musíš nejdřív ozkoušet na svojí kůži. Třeba na ruce. Když je to moc horké, mohlo by to… mohlo by to b-být zlé.“
„Oh.“
Bill zvedl pohled a znovu se zářivě usmál. „Vytíráš podlahy?“
„Teď zrovna ne. Chci říct, jo, budu,“ řekl Tom. Pomohl Billovi, trochu ho uklidnil – tak proč tu ještě stál? „Ještě mi chybí skoro celé levé křídlo.“
„Proč?“
„Protože… prostě to tak je,“ odpověděl Tom. „Chceš to udělat za mě?“ zděsil se.
Bill se zasmál, a převalil se dozadu. „Ani náhodou.“
Tom tam jen tak stál, nevěděl, jak odejít. Bál se, že kdyby odešel, tak že by to Bill nezvládl. „No, někdo to udělat musí.“
„A to nejspíš budeš ty,“ popíchl ho Bill.
„Oh… jo,“ odpověděl Tom. Byl naprosto v šoku. Ještě před chvilku byl Bill naprosto v šíleném stavu, a teď vypadal absolutně normálně. „No, myslím, jo. Uvidíme se později?“
Znovu se zděsil.
„Jo,“ odpověděl Bill, usmíval se. „A příště nehul trávu. Je to hnusný.“
Tom nakrčil nos. „No jasně.“
„Řeknu to Kaaren,“ řekl Bill zvonivým hláskem.
Tom zavrčel. „To si zkusíš.“
„Jednou jsem to řekl na Georga.“
„Jo?“ zeptal se se zájmem Tom. „Proč? Jsi žalovníček?“
„Ne, Georg se ke mně choval pěkně ošklivě.“ Povzdychl si Bill hlasitě. „Škoda, že mi Kaaren nevěřila. Nikdo mi nikdy nevěří.“
Něco, co uslyšel, udělalo Toma smutným; bylo to tesklivé, a Tom měl dojem, že Bill už zase vyklouzává pryč ze svého ‚normálního‘ stavu.
„Okay, dobře, ahoj,“ řekl Tom rychle.
„Já to neřeknu,“ zabručel Bill. „Jestli je to ten důvod, proč jsi naštvaný.“
„Nejsem, jen mám práci, co na mě čeká.“ Tom cítil, jak je ztuhlý, začal skřípat zuby. „Dobře?“
„Dobře, ahoj.“
Když Tom odešel z pokoje, Bill se zase nahrbil, pevně sevřel svou panenku a v ruce držel malou lahvičku.
**
„Řekni mi něco, klidně nějakou kravinu,“ naléhala Brigitte. Položila ruku na tu Tomovu a s úsměvem ji stiskla. „Každý den mizíš na to místo a nikdy mi nic neřekneš.“
„Protože není, co bych ti řekl,“ odpověděl Tom. „Je to hrozně nudný, Brige.“
„Nevěřím.“
„Jo. Je to to nejhorší.“ Usmál se a posunul se k ní blíž, rukou jí přejel po stehně. „Ale teď mám den volna, tak o tom místě nebudeme mluvit.“
„Chci to vědět,“ trvala si na svém Brigitte, usmívala se na Toma. „Já pracuju celý dny v bance. Nic se tam neděje, ale pořád ti o tom můžu povídat.“
„Možná bys neměla,“ zažertoval Tom a štípl ji do ramene.
Brigitte na něj vyplázla jazyk a Tom se k ní naklonil, chytl ho mezi své rty a tvrdě ji políbil, přitáhl si ji k sobě blíž. Tiše zavzdychala a prsty projela Tomovy dredy, zatahala za ně.
„Mm,“ zamručel Tom. „Chybělas mi, Brige.“
„Taky jsi mi chyběl,“ odpověděla a trochu se usmála. „Od té doby, co nejsi ve škole, jsi šílený.“
„Šílený je dobré,“ řekl Tom.
„Možná.“ Odtáhla se Brigitte a povzdychla si. „Brzo pojedu na universitu, říkala jsem ti to? Rozhodla jsem se.“
„Oh,“ zamumlal Tom. Cítil, jak se trochu červená, sklopil pohled. „Takže odjedeš pryč?“
„Jo, ale budeme v pořádku,“ řekla, trošku Toma bouchla do ramene. „A navíc, pojedu až za dva měsíce.“
„Já nikdy neodjedu,“ řekl Tom prázdně.
„Mohl bys, kdybys chtěl,“ odpověděla Brigitte. „Jenže ty ses ani nikam nezapsal.“
„Jo, a podívej, jak dobře se mi daří,“ řekl Tom. „Zatkli mě hned týden po tom, co jsem vyšel ze školy.“
„Ale pustili tě, protože jsi hodný kluk.“
„To je jediný, co je na mně dobrý, řekl bych… Dokonce i Andreas jede pryč, kurva. Do Londýna nebo kam,“ řekl.
Brigitte Toma objala a stiskla, pohladila ho po zádech a políbila na krk. „Zmlkni,“ řekla. „Jsi úžasný.“
„Úžasně blbej.“
Praštila ho do ramene. „Myslím to vážně, přestaň s tím.“
„Máš hlad?“ zeptal se Tom. Seženu nám večeři.“
„Nemůžeš si to dovolit,“ odpověděla Brigitte, skousla si ret hned, jak to řekla.
Tom na chvilku zavřel oči. „Jo, já vím. Díky, žes mi to připomněla.“
„Koupím večeři,“ řekla a chytla ho za ruku. „Chci se o tebe starat, dokud můžu.“
„Jdi do háje, Brige,“ zamumlal Tom, a konečně se na ni usmál. „Jsi na mě až moc hodná.“
„Já vím,“ řekla, oči se jí leskly. „Budeme v pořádku, ano?“
„Ano, jsme v pohodě.“ Políbil ji znovu Tom a povzdychl si, když vzala telefon a objednala jim pizzu.
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
Skvělé! Moc se mi líbí ty dialogy…jsou zachycené s citem, tak…opravdové. Až se to zdá neuvěřitelné:) Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet – hlavně jsem zvědavá na příběh "malého pacienta":) Nevšední nápad, líbí se mi:) Překlad perfektní, přirozený, nic tam "neskřípe", všechno sedí a zapadá, čte se to vážně…samo:) Děkuju.
Ježiši maria 😮 Jsem z toho mimo! Tak strašně by mě zajímalo, co se Billovi stalo a jak to bude pokračovat!O_o Ale je to nádherný, opravdu jo! Baví mě, jak pořád Bill dolejzá za Tomem, když dělá podlahy zářivými, ale bylo mi u toho úzko, jak Bill brečel 😮 😮 stejně mi přijde naprosto kouzelně roztomilej!^^
Už, aby byla zase sobota a já se mohla začíst do dalšího dílu ♥
Úplně mi běhal mráz po zádech, jak Bill začal vyvádět, že je asi Joey nemocný…byl jak šílený…Strašně se těším až e dozvím, co se Billovi vlastně stalo…
A líbila se mi ta část, jak Tom stál ve dveřích a díval se na Billa jak pláče a pak si nadával, že za ním vůbec chodil…
Tahle povídka je vážně dokonalá**
bože.. nehorázně moc mě zajímá, co se stalo Billovi.. áách, miluju šílený lidi♥ extrémně Billa v Committed:) bože, jednou do týdne to fakt nestačí.. miluju tuhle povídku!♥♥♥ akorát bych vyřadila Brigittu:D
asi jsem divna, ale ta holka mi tam fakt vadi xD ale tak dobre s dalsima dilama to bude jiny xD
I love this ff *-*
Oooho, konečně! Těšila jsme se na to celý týden, je to strašně málo, dávejte to tu víckrát, prosííím. 😉 Jinak ten díl je moc pěkný, zajímalo by mě co Georg dělal Billovi. ;D A jsem skoro až zoufalá z toho, že nevím, co se Billovi stalo a proč je tam. ;( Nemůžu se dočkat další soboty. ♥
Jsem zvědvá, jak to dopadne. Hltám každé slovo..je to prostě dokonalé…
A hlavně ty pocity, nálady… Někdy se mi z těch vět chce brečet… Je to nepopsatelně nádherné…
ježiši nemám slov prostě!!……užasnéé!!…miluju billa a jeho panenku!!…jeho otravné otázky na toma.:D a děkuju že to pro nás píšeš..pro nás sfanatizované faninky:D…….
dál dál dál dál… dokonalost absolutní děkuji za skvělý překlad
No pani to je neuveritelni diel a u Billovych otaztok nemozem, ani z toho ako vysvetluje svoje koanie k babike. Krasne neviem sa dockat dalcieho dielu.
Ahhh miluju tyhle "psychologické romány" krásně propracovaný =) tleskám
Wow… To bylo perfektní! Tak perfektně smutný! 🙁 Naprosto mě dostalo, když Bill brečel kvůli Joeymu… Už se moc těším, až se dozvím, co to s Billem vlastně je, proč je tam zavřenej, a jak dlouho, a tak dále, a tak dále… Osobně mám takový pocit, že to bude mít nějaký vztah k miminkům… Napadlo mě jeho vlastní, ale jsem moc ovlivněná Makes Three. ;D Už aby byla sobota. :))
Oooh… to bylo úžasné!!! Ještě lepší, než minulý díl. Začíná se to pomaloučku vyvíjet, kluci spolu začínají komunikovat a mě strašně zajímá, co se Billovi vlastně stalo. Tímhle dílem jsem se utvrdila v tom, že to dítě tam hraje nějakou roli, na něm závisí celý Billův život. Možná o nějaké přišel… zatím si netroufám tak nějak posuzovat… uvidí se s dalšími díly.
Ten nápad je úžasný, těším se na zápletku, i když tam vlastně už nějaká je. Je to dobře zachycené téma a nato, jak je to složité, to je vážně dobře napsané. A báječně přeložené!!!:-D♥
Oh….to s tou večeří mě dostalo 😀
Ale chudák Tomi….Vytírat by mě teda nebavilo 🙁
ale Tk co…Mohl by se dát dohromady s Billim a pak by to bylo všechno ok :-♥
Strašně krásné honem dál♥♥
Nemám rád, když je tam Brigitte…. nej je, když jsou tam jen ti dva 🙂
Naprosto úžasné!! Ta holka mě tam taky rozčiluje. I když za to nemůže. Ale prostě kolem nich nemám ráda holky 🙂
Stršně mě zajímá co se Billovi stalo. Ale myslím, že to bude trvat ještě dloouho, než se všechno dozvíme…ach joo 🙁
Mám z této povídky vždycky zmatené pocity 😀 Nedokážu je ani popsat ale vím, že je mi stejně hůř jako Tomovi. Bolí mě jak se Bill trápí a přemýšlím co by mu mohlo být a jaký s tím má ta panenka význam a také proč tak zhadně mění jméno (Gabi, Joey) Nechápu tuhle tajemnou povídku a proto ji tak miluju.. úžasné…Celý týden se vždy netrpělivě těším na nový díl 🙂 parádní..opravdu tlekám
Moc se mi to líbí, jedná z mála originálních a skvělý překlad. Teda až na jednu věc, docela mi tam vadí to "uh, orgh, oh… atd". Nevím, působí to divně a ani si neumím představit, jak to ta postava "říká":D Ale je to maličkost asi:)
[18]: Iwush, to máš těžký… některý ty citoslovce vůbec nevím, jak je přeložit, aby tam nebylo pořád to naše "hmm","uf" a podobně, čeština jich zdaleka tolik nepoužívá jako angličtina… Lil je nechává tak, jak jsou v originále, zkusím to příště najít, jestli je aspoň něco z toho někde ve slovníku. Pokud někdo víte, jak který přeložit, dejte vědět, ráda si to někam zapíšu a příště přizpůsobím.
Jinak všem, co píšete, že vám Brggitte vadí. Dost dobře nechápu, proč. Ti dva se neznají, každej měl předtím jinej život, a je celkem běžný, že holky tak nějak po světě jsou :-D, takže tu vaši militantnost vůbec nechápu. Polovina příběhů by bez nich neměla vůbec šťávu, a bylo by to strašně plochý a nezajímavý. Myslím, že autorka tuhle vaši nenávist těžko pochopí, protože mám ten dojem, že tohle je česká specialita. Moc na THF komenty nečtu, ale s tímhle přístupem k holkám jsem se tam ještě nesetkala… nevíte někdo, jestli se tam něco takovýho taky děje? Kdyžtak se nad tím alespoň malinko zamyslete, Brig je postava, která prochází celou povídkou, a nemyslím si, že je vhodný pod každej díl psát totéž. 🙂 Jen můj názor, tak doufám, že mi zase někdo nevynadá, co si to dovoluju. Pa J. :o)
[19]: Jan, ne, opravdu tohle na THF není, tam jim ty holky nevadí, protože je to tam hodně častý a nejspíš jsou tam děvčata tolerantnější:P
A k těm citoslovcům, nikde ve slovníku to není, takže se děvčata omlouvám, ale budete to muset vydržet;)
Krásná,opravdu krásná povídka!!!!Procítěná,a zatím hodně smutná,moc se mi líbí postava Billa,je dost komplikovaná,vůbec nemám představu,jestli je jeho stav trvalý,nebo jestli jde nějakým způsobem dát do pořádku,a jestli ještě bude někdy schopný normálního života…celým srdcem doufám,že ano!!
[19]: Januli,k těm holkám,myslím,že to vadí hlavně mladším čtenářkám,asi je to přirozená žárlivost…=),my už jsme v klidu =)))
[21]: No to máš pravdu, Jani, jsme tak nějak mimo výběr 😀 Děti jejich věku nás malinko diskvalifikujou z možnosti se jim narvat do postele, tak co už 😀 Ale tak… nějaká ta tolerance by mohla bejt i v tom mladším věku, je to sakra fiktivní holka, a nenáviděj ji, jako by byla z masa a kostí 😀 Ta živá by vážně nepřežila ani minutu 😀
Krásný mooc sem tak zwědawá co se Billowi stalo i když si něco myslim mno uwidí se w dalších dílech.A ta holka mi tam taky nesedí ;DMoc se těšim na další <3
ten Bill je tady hodně zvláštní….nádherná povídka
Pardon holky, ze se pletu do konverzace, co se tyce holek, ktery my nenavidime v ffkach. A chci jenom rict svuj nazor pokud to neni problem. Me tam vadi treba z jinyho duvodu. Ja treba nejsem zrovna dvakrat nejmladsi. Neni mi nejakych 16 nebo 14, nebo kolik mi typujete. A taky mi vadi v tech ffkach. Myslim si, ze je to hlavne tim, jak na nas pusobi v tech ffkach. Nemyslim, ze je to zarlivosti, ze nejsme na jejich miste. Ale tak je to muj nazor. 😉
Já teda taky rozhodně nežárlím 😀
Ale prostě vždycky když je ve FFce holka, tak je dříve či později problém 😉
Mě jsou holky v povídkách tak nějak šumák – pokud nejsou vyloženě líčené jako záporné postavy.:) Ale sama občas něco napíšu (i když na twc), a pokaždý, když se objeví na scéně nějaká holka, tak mi začnou chodit "nenávistné" komentáře, co to dělám, že tam cpu holku. Vždycky pak na oplátku vyhrožuju, že napíšu něco, kde budou jenom samý holky.:D Zkrátka má asi spousta holek dojem, že když je to slash, tak nějaký holky tam nemají co dělat, a když už, tak jedině ve funkci matek nebo sester nebo čtyřprocentních kamarádek.:)
*…i když ne twc…
Plus samozřejmě pochvala autorce, netrpělivě čekám na další díl.;)
To je jasný, že ta žárlivost byla takový nějaký zevšeobecnění, nadsázka, a že to nepalatí pro všechny, možná pro nikoho, těžko říct, ale já na to koukám spíš z pohledu autorů, který tímhle svým předpojatým postojem omezujete, pokud má napsat zajímavej příběh, a chce, aby ho všichni četli.
Vžijte se do jeho myšlení, když ví, že jakmile zapojí do příběhu holku, bude mít okamžitě pod povídkou stížnosti, že tam ta holka vadí… a možná to bude číst míň lidí, než by to četlo, pokud by tam ta holka nebyla. Já tipuju, že slabší povahy tohle ovivní..
Undrocroll se tím samozřejmě ovlivnit nenechá :-D, to je jasný, povídka je už dlouho napsaná a jak psala Lil.Katie, na THF by tohle nikoho nenapado autorovi napsat, protože tam jsou zvyklí na povídky všeho druhu, je to tam mix, kde jsou i HET povídky a tzv. general povídky, kde vůbec není žádnej vztah, a všichni ke všem jsou tam tolerantní, což je právě to, co mě tady zaráží, že jakmile jsou někde holky, hned vystartuje armáda nespokojených brblalů. Stačí, aby jeden napsal "Jé, ta holka mi tam vadí" a hned se k němu přidá deset dalších, aby nebyl sám.
Já mysím, že když chcete mít dobrej příběh, nemůžete autorovi diktovat, co tam má a nemá být… já tomuhle třeba naprosto nepodléhám, a když to potřebuju v příběhu, klidně Billa i ožením, ať se čtenáři třeba vzteknou :-D, ale jsou autorky, který by to třeba už předem mohlo ovlivnit při vymýšení příběhu, protože už český twincestní fansky znaj, a díky tomu je jejich příběh potom daleko plošší, než by byl, kdyby tu ženskou část do povídky zapojily. Podle mě je bohužel twincestní prostředí pro povídku příiš malý, co se týče tématu, už bylo v podstatě skoro všechno napsáno a vymyslet dobrej příběh, aby byli Tom a Bill pořád ještě dvojčata a bylo to zajímavý, je těžký. Na THF už je dneska daleko větší počet povídek, kdy kluci nemají příbuzenskej vztah, protože každej autor chce být originální a přinést něco, co tu ještě nebylo. Ale to už zase zabíhám někam, jinam…
Možná se tímhle militantním přístupem k holkám v povídkách připravujete o spoustu zajímavejch příběhů, ale doufám, že se najde víc odvážných autorek, který se tímhe nedají odradit. 🙂
Samozřejmě, že vám nechci brát právo na vyjádření svýho názoru k povídce, to je jasný, ale zrovna pod touhle povídkou mě napadlo, že to nejspíš bude pro autorku překvapení, protože tohle ještě nezažila. A nerada bych, aby si pamatovala český fanynky jako ty, co nemaj rády v povídkách holky, to je trošku omezující pohled, a pokud si to přečte pod každým dalším dílem, protože Brig tam prostě bude dál, i přes všechy stížnosti, mohlo by se to lehce stát. Proto vás tak trochu chci pošťouchnout, a říct vám: "Buďte tolerantní" 🙂 J. :o)
Včera jsem tu skoro nadskakovala radostí, když jsem si uvědomila, že je sobota a bude Committed :))
Tohle je vážně neuvěřitelně zajímavej příběh a těším se, jak se dál bude rozvíjet kontakt Billa s Tomem.
A vážně zbožňuju některý Billovy poznámky 😀
Nějak se přes to nemůžu přenést, ale Billa je mi hrozně líto. Vím, že psychická porucha je nemoc jako každá jiná a dříve či později (v tomhle případě asi spíš později) se to zlepší, přesto se přes to nemůžu přenést. Těším se na okamžik, až Tom ho přijme o něco víc. Možná to Billovi pomůže. 🙂
Nevím, jestli se té povídky bojím nebo mě tak moc upoutala, ale je fakt špičková..
Těch citoslovců sem si ani nevšimla.
Magic..
To je roztomilé jak se Bill stará o svojí panenku… Nádherné! A Tom je na něj hodný, no možná, že se rozejde s Brigitte. Nemůžu se dočkat další soboty 😉
I thought how terribly easy will to comment on this story … I just either like or dislike, but I just found out that it's not so easy. The story is absolutely brilliant. And I'm terribly sorry that I don't have enough words of praise. When I read it, just freezes me out. Like I saw in front of Bill and hiz doll. He constantly reversals in behavior affects me very strongly. I hope that you find out what happened to him and I am glad that Tom had not acted so distant. Maybe it is not well in this situation, but I'm glad for it. Bill's madness, or as I called it, depresses me. This work affects me so strongly as perhaps no other story. Words can not express my feelings. The author is simply genius.
Sobota je díky téhle povídce nejlepší den v týdnu x)
Billa je mi moc líto ale on se tak krásně o tu panenku stará..je to dojemné.
Tom se o něho začíná zajímat, to je skvělé. Věřím že Billovi pomůže 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího dílku, tahle povídka je úžasná x)
Je docela zajimavy, ze clovek dostane vynadano nejprve za to, ze tu nepise komentare, a kdyz pise, tak dostane zprda za to, ze pise vlastni nazor. Ale to se mi mozna jen zda. A prijde to jen me 🙂
[36]: Jo, přesně jsem čekala, že to přijde. Asi už přestanu psát cokoliv, mám dojem, že všechno, co napíšu, je bráno jako "sprdunk".
Moje neskuteně nudný a otravný "vynucování" si komentářů, moje poznámky k čemukoliv, prostě cokoliv… Vy si můžete psát naprosto všechno, já asi ne, tak k sorry, že jsem si dovolila napsat svůj názor na věc, zřejmě na to na vlastním blogu nemám nárok. Takže promiňte všichni, co máte dojem, že jsem to přehnala, už budu držet hubu a svůj názor si nechám pro sebe.
PS: Nebojte se, už mi bylo řečeno, že jsem pí*a, a že bude hodně lidí radši, když na tomhle blogu vůbec nebudu. Máte snad ještě někdo něco, co by mě mohlo dál povzbudit v práci?
[36]: To se ti nezdá. To je fakt. 😉
[37]: Jako já nevím o co ti ale jde. Můžeš mít vlastní názor jako každý jiný, ale vždyť holky jen napsaly, že se jim tam ta holka nelíbí. Není to stížnost na povídku, ani na blog, ale jen na to, jak je ta osoba napsaná. Je to stejné jako ty o někom ze svého okolí řkeneš, že je ti nesympatický.
[37]:Vis, ja te chapu co se tyce tech komentaru, ze chces abych ji tady bylo vic a tak. Ale my bysme mohli rict to samy jako to: vy vsichni si muzete psat naprosto vsechno, jenom ja ne, a sorry ze jsem si dovolila napsat svuj nazor na vec, zrejme na to nemam narok. A to ze jsme to prehnali a ze budeme drzet hubu a ze nazor si nechame pro sebe, nebo jak jsi to psala. Pak zase ubydou komentare, a bude to zase jako na zacatku. Tim, ti nejak nezakazuju, abys sem taky psala, ale co treba zeptat se na nazor autorky ohledne toho? Jestli ji to vadi?
Janule, já proti tobě nic nemám, vážně, ale holky mají v tomhle pravdu… Chtěla jsi, aby sem všichni, kdo si povídku přečtou, napsali komentář (a to je dobře, samozřejmě… Já český překlad nečtu, už jsem to četla a komentovala v angličtině), a když sem napíšou svůj názor na povídku, tak jim vlastně říkáš, aby ho radši nepsali… vždyť co, o co jde? Tak bude Undrocroll vědět, že českým fans nejsou sympatické holky v twc povídce, to přece není nic proti ničemu, oni sem nenapsali, že se jim nelíbí ta povídka… A souhlasím, že nějaký ženský dokážou povídku "okořenit", to ale neznamená, že musí být také pro čtenáře sympatické…
Holky, ale mně prostě připadá, že konkrétně tady to není stížnost na postavu z týhle povídky, na Briggitte jako takovou, na nějakou její špatnou vlastnost nebo chování nebo něco, cokoliv, co by udělala špatně… ale že je to stížnost na jakoukoliv holku, která je v povídce, a že to může pro autora vypadat nelogicky.. a proto jsem na to reagovala tímhle způsobem.
Beru to jako českej fenomén nenávisti vůči holkám, kterej mi připadá zvláštní. Nikdo tady nekritizuje ji jako postavu, protože ona tam je zatím celkem sympatická, nebylo tam zatím nic, co by mohlo někoho popudit vůči ní jako postavě, jen prostě chodí s Tomem.. a to mi přijde k ní jako k postavě dost nespravedlivý. Diskvalifikuje ji prostě už jenom to, že je holka v twincestní povídce, což se mi zdá dost ubohý.
Autorky se zeptat nemůžu, jestli jí to vadí, na to neumím dost dobře anglicky, třeba jí to bude úplně jedno.
Tenhle postoj k holkám v povídkách vadí nejspíš asi jen mně, přijde mi to omezený a vůči autorům blbý, tak jsem to napsala. Už to dělat nebudu, jsem poučena, že se najde vždycky někdo, kdo bude mít pocit, že ho svým názorem, omezuju.
Jinak já už se vážně nebudu vyjadřovat k ničemu, protože mám pocit, že všechno, co napíšu, někdo obrátí proti mně. Přestanu psát o tom, co si myslím, protože všechno, co napíšu, je bráno, že to píšu z pozice někoho, kdo tady poroučí, což mi vadí, protože jediný, co tu vlastně dělám, je práce.
Komentujte, pište svoje názory, od toho ty komentáře jsou, a jsem ráda, že jste pochopili, jak jsou důležitý, ale já už se k ničemu z toho vyjadřovat nebudu, nemám zapotřebí se hádat, nebaví mě to.
Minulej tejden jsem musela obhajovat svůj čánek o komentování překladů, nebylo to příjemný, v podstatě jsem si připadala jako idiot, kterej se snaží něco dělat pro ostatní a dostane za to jen vynadáno, a momentálně z toho mám nejspíš nervy na pochodu a přemejšlím o tom, co dál. Vůbec do ničeho se mi nechce a jsem prostě unavená z toho všeho.
Vadí mi, že víte, kolik mi je, protože automaticky všichni předpokládáte, že vás chci poučovat vzhledem ke svýmu věku, že vás mám za malý haranty, a to není pravda. Kdybyste to nevěděli, nejspíš by vás to ani nenapadlo. Asi bych se pak o sobě nedočetla, že jsem čtyřicetiletá puberťačka, která píše sprosťárny a kazí tak ubohou nezletilou mládež. Mám prostě dost.. tak to tak berte, asi postřebuju pauzu, jsem v tom už pár let bez oddechu a vytáčí mě, když mají všichni pocit, že je to naprostá samozřejmost.
Náhodou je ta holka w pohodě, bude mi líto až odjede, začala jsem jí mít ráda.
ty jo to je debata, me tak holka neva. je to ze života, to měl jako Tom chodit s klukem a hned jak by uviděl Billa měl mu vytrhnout panenku z ruky a někam ho odtáhnout a oprcat ho…to by byl teda děj příběhu…a bylo by to tak na 2 stránky a pak svýho přítele zabít a bejt jenom s billem, kterýho by prcání zázračne uzdravilo…no nic nebudu se rozčilovat
Janulko já jsem náhodou moc ráda, že jsi tady. Co ybch dala za to, abych se mohla se svou mamčou potkávaat na tomhle blogu (to možná tak někdy v příštím životě 😀 )
Přece by sis nechtěla dávat pauzu teď, když jsme začali tak hezky spolupracovat 🙂
I don't know what disease Bill has but it makes me feel in weird mood… I'm sorry about him, he is so loveworthy which makes me sad. I'm waiting patiently for a moment when Bill and Tom intermingle themselves. Bill needs so much love… And Briggite is very nice and, you know, "normal" but I feel that that Tom needs any kind of understanding…
[42]: Janulko,podle mě jsi naprosto skvělá,ať už jako admin,nebo jako autorka povídek(mimochodem naprosto perfektních).Nikdy mi nepřipadalo,že tady někomu nadáváš,nebo ho poučuješ,nebo tak něco….vůbec nechápu,co za debata se tady zase rozpoutala…Doufám,že s blogem neskončíš,byla by to hrozná škoda,já obdivuju,že si na něj dokážeš najít čas a energii,a chci ti za všechnu tuhle práci poděkovat a povzbudit tě a myslím,že můj názor sdílí většina lidí,kteří sem chodí.Hlavu vzhůru a mysli na jedno krásné a pravdivé české přísloví,a to,že není na světě člověk ten,aby se zavděčil lidem všem =)
Oh jsem ráda, že jsem se dočkala druhého dílu a už teď jsem netrpěliwá kdy se tady zase objewí nowý díl téhle úžasné powídky.
Jako spoustu čtenářů tady jsem welmi zwědawá co Billowi přihodilo, že se chowá takhle. Jeho žiwot předtím než se dostal na ono místo asi nebyl zrowna tím nejideálnějším a určitě se muselo něco oškliwého stát w čem hraje nějakou roli dítě. Alespoň podle toho jak stále u sebe Bill nosí swou panenku, které s newyjasněnou příčinou mění její jméno. Tak doufám, že se brzy dovíme o Billowu žiwotě předtím wíc.
Jinak se mi moc líbí jak je Bill takowý Tomůw ocásek a stále mu něco powídá. Tom se ho snaží ignorowat a nějak s ním nemluwit ale jsem ráda, že i on se dal trošku s Billem do řeči. A to jak ho našel w pokoji plakat mě taky dojalo.
Znowa tedy musím pochwálit autorku za tak další úžasný díl tohodle díla který se mi líbí wíc a wíc ae taky chci poděkowat naší překladatelce za to, že si na to aby mohla překládat najde čas a ještě to tak dokonale přeloží. Obě tyhle osoby mají u mě welký obdiw a ještě jednou děkuju 🙂
A hlawní wěc je ta…už aby tu byla sobota 😀
Moc pěkná povídka, jsem napnutá, jak to bude pokračovat… A moc by mě zajímalo, co se stalo Billovi… 🙂
Úchvatná povídka.. je to tak krásně napsaný!!! Zajímalo by mě, co se stalo Billovi.. Myslím si, že se to začíná krásně vyvíjet:))
Už, aby byla konečně sobota, a další díl;D
No tak to teda ne… nebudou v pořádku! Tom bude přeci hezky z Billem ne? Mě je Billa líto, někdy pusobí s panenkou tak roztomile, nádherná povídka! Miluju jí, skvělé že díli nejsou krádké, a kdyby byli delší nevadilo by to x)
[45 a 47] Díky holky za hezký slova, včera byl holt blbej den, asi jsem někomu šlápla na kuří oko, nevím, proč na mě takhle holky vyjely, když jsem si to teď četla, přišlo mi, že jsem nikomu nediktovala, co má psát, jen jsem prostě chtěla říct svůj názor. Asi jsem to nenapsala dost jasně, tak jsem to holt schytala.
S blogem končit nechci, to je jasný, v tu chvíli, kdy bych to udělala, zůstal by mrtvej, takže to ani udělat nemůžu. Jen bych občas potřebovala, aby mi někdo řekl, že je rád, že jsem takovej soumar blbej, co tomu věnuje celej život, a to se holt děje minimálně, spíš to schytám, když něco napíšu, co se nelíbí všem. Takže ještě jednou díky, holky. :o*
Lil.Katie, ty víš, co přeložit, žejo? Tuhle naši debatu ne, jen by sis zbytečně přidělávala práci. Díky J. :o)
[52]:Jani, jojo, neboj se, vaší debatu opravdu překládat nebudu, to se neboj:) I když ta debata tady pomalu zabírá to největší místo a komentářů k povídce samotný tu zas tolik není, takže to bude oka 😉
naprosto senzační, nemůžu se dočkat na další díl. tak jako každému, i mě je líto billa 🙁 doufám, že se mu tom pomůže… zároveň se však tak trochu bojím, aby tahle povídka měla šťastný konec, pro mě jako takový, že budou naše milované dvojčátka spolu 🙂 no nic… uvidíme, moc se těším na další díl. a překlad je bezkonkurenční 😉
Bez Janule a jí podobných by tenhle blog spadl do roviny totálních ,sraček'!
A opravdu- na každou ženskou postavu v povídkách hned píšete jaká je to blbka, jak jí nemáte rádi.. je to už trošinku otravné, ale je to vlastně vaše věc a můj problém že to ještě furt čtu…
Amazing! This story is absolutely perfect! I like it awfully.
Ehm opět moje šííílená angličtina xDDDDDD
A mooooooooc děkují za překlad,strašně moc,moc,moc 😀
Asi trošku pozdě ale chci sem napsat můj názor 😀
Je pravda, že asi 2 holky, nebo kolik jich bylo, napsaly, že se jim ta Brigitte nelíbí.. Z toho se přece nedá poznat, jestli maj averzi vůči ní, nebo vůči všem ženskejm v povídkách obecně. 😀 Já bych to jako autor pochopila, to je přece normální, že by si to někdo představoval jinak. Je ale pravda, že bez Brigitte by tomu něco chybělo 😉 Já jí mám ráda, přijde mi úžasná, já bych Toma asi dávno vykopala, i když bych do něj byla zblázněná.. 😀
A jinak si teda neumim představit tenhle blog bez Janule, to prostě nee 🙂
Ten Bill je taký zlatý ako za Tomom furt behá a všeličo mu hovorí 😀 len ma celkom desia tie jeho zmeny nálad a to všetko, to s tou jeho bábikou je naozaj desivé 😀 mňa bábiky desia sami o sebe a nie ešte takto :D… Páči sa mi, že Tom aj napriek tomu, že mu bolo povedané aby sa s nikým radšej nerozprával sa Billovi prihovoril, keď ho videl plakať, bolo to naozaj pekné, že mu chcel pomôcť :)… Som strašne zvedavá na tie ich životné príbehy, neviem sa dočkať kedy sa o nich dozviem viac, je to super! 🙂