Bill
Po skončení vizity zůstanu s Tomem o samotě. Ticho se vplétá do už tak dost hustých rozpaků. Pohled mého bratra mi vypaluje do hlavy díru. Už to nevydržím a podívám se mu provinile do očí. Jsou stejné jako mé, a přesto se zdají mnohem krásnější. Do těch očí jsem se zbláznil…
Nadechnu se a sklopím oči. Měl jsem mu to říct…
„Měl jsem ti to říct…“ Pět krátkých slov, vycházejíc z jeho smyslných úst, prolomí ticho.
Překvapeně zvednu hlavu. Myslíme na stejné věci? A proč by mi měl říkat něco, o čem neměl ani tušení? Nebo snad měl…?!
„Ty… ty jsi to věděl? Jak dlouho? Proč jsi mi nic neřekl?“ Chrlím ze sebe otázky. Tom jen rozpačitě krčí rameny.
„Nevěděl jsem, jak bys reagoval. Nechtěl jsem tě znovu ztratit… Odpusť mi to, prosím…“ Zadívá se na mě pohledem, pod kterým tají ledy.
„Ne, ty mi odpusť. Věděl jsem to taky… Tenkrát na tom hřbitově mi to došlo… Chtěl jsem ti to říct, ale… Zamiloval jsem se do tebe. Musel jsem si vybrat, buď mít zpátky bratra, nebo lásku. Zatím jsem se nerozhodl… I když se jedná v obou případech o tebe. A teď, když se to provalilo, hrozí mi navíc, že tě ztratím… Teď už všechno víš, tak je rozhodnutí na tobě. Zůstaneme bratry, nebo kdybys teda chtěl, mohli bychom…
Tom
„Chci!“ přeruším ho. Už jsem to nemohl vydržet. Posledních pár měsíců se sotva držím, abych se na něj náhodou nevrhnul, teď mi řekne, že mě miluje, a já si mám vybrat, jestli se k sobě budeme dál chovat tak, jak bychom měli, nebo tak, jak chceme. Který blázen by zvolil první možnost?
Vyskočím z postele ve stejném okamžiku jako Bill a za chvíli už ho držím v náručí. Z našeho zoufalého objetí nás budou jistě bolet žebra ještě týden.
Když se od sebe oddálíme, tak abychom si vzájemně viděli do očí, dravost náhle vyprchá a místo ní se dostaví něžnost a opatrnost. Přibližujeme se k sobě milimetr po milimetru, a když se naše rty setkají, zastaví se čas. Pár vteřin máme jen tak rty přitisknuté k sobě, než si dodám odvahu a zlehka se o Billovy otřu. Ten je trochu pootevře a jemně ty mé ochutná.
Protože nejsem schopen pohybu, začne mě líbat on. Mám dojem, že z jeho dokonalosti asi omdlím. Najednou se ve mně něco zlomí a začnu spolupracovat. Bill má přivřené oči, já je sklopit nedokážu. To ať mě radši jeho krása oslepí. Bože, je tak nádherný…
Z našich opatrných polibků se stávají čím dál víc nenasytnější, Bill mě jemně škrábe na zádech a já mu rukama zajíždím do vlasů.
Líbání ve stoje není zrovna pohodlné, ještě když se nám oběma podlamují kolena.
Zvednu svého anděla do náruče a nesu si ho do postele.
Položím ho a obkročmo si na něj sednu, přičemž si sundám horní díl pyžama.
Když se po bráškovi znovu hladově natáhnu, ozve se za mnou odkašlání.
Anketa: Tak kdo dvojčátka vyrušil? 🙂
Byl to určitě hledač pornotalentů z agentury xDxDxDxD
psychiatr, který si přišel s Billem promluvit o tom, jak ho kdysi málem znásilnili v parku
Tak tuhle povídku jsem ještě nečetla,budu si ji muset najít,a skouknout =)
První možnost, prosím 😀 😀 Vím, druhá je "realističtější" (:D), ale druhá by byla zajímavější. 😀 Teda doufám, že další dílek bude trošku rychleji, páč už si skoro nepamatuju předchozí děj. 😀
Jupííí…:) Jsem ráda že se tu objevil další dílek, vážně mám tuto povídku ráda…x)
Tohle byl krásnej díl…jsem ráda, že na sebe nejsou navzájem naštvaní…x)
A já jsem pro tu první možnost…:D
tak.. já nevím, co bych si vybrala… nechám to na tobě 😀 Vím, moc jsem ti nepomohla, ale… xD
Úplně jsem se radovala, když jsem zjistila, že je tu další dílek 🙂 jen tak dál xD
ja si myslym ze to bude ta prvni moznost …jinak tahle povidka je upe hrozne dobra
hustá povídka.líbí se mi.:)já bych dala č.1. (i když realistištější by byla 2. podle mě 1 bude zajímavější) 🙂
tak třeba tu první no…xD
Psychouš:D:D
první xD
Krásná povídka, strašně se mi zalíbila, doufám, žu bude brzy pokráčko
Co se týče ankety, tak absolutně netušim jakou možnost bych vybrala…
nejdřív jsem si myslela, že špatně vidim, když jsem si četla ty možnosti 😀 noooo ikdyž nejspíš bych se přiklonila k první možnosti, jelikož ta druhá mi připadá jako taková opožděná reakce, ale nechám to na tobě.
Už se těším na pokráčko