autor: B-kay
„Ahoj mami,“ Bill potichu vešel do kuchyně, posadil se na nejbližší židli a s klidným výrazem ve tváři sledoval Simone, která pekla nějaký koláč.
„Vypadáš unaveně,“ Simone jej prolétla ustaraným pohledem. Kruhy pod očima jejího syna byly více než patrné. Dokázala by vybouchnout zlostí, při pomyšlení na to, jak Bill celý den dře v podřadné restauraci, zatímco si její dcera užívá života a o nic jiného se nestará. I o toho malého chlapce se staral jenom Bill.
„Jsem v pořádku,“ pousmál se, v dlaních drtíc obrázek, který mu Sam namaloval. Byli na něm dva panáčkové, který si zřejmě dávali pusu. Sami mu to vysvětlil tak, že ten menší panáček byl on a tím větším byl Tom. Ten obrázek měl pro něj mnohem větší cenu než jakýkoliv jiný. I když měl schované všechny obrázky od Sama a nedal na ně dopustit, tenhle byl přeci jen jiný. Vysvětloval, že mezi ním a Tomem se vytvořilo jakési pouto.
Pouto, které bylo už tak patrné, že si toho všimlo i malé dítě. Díky tomu obrázku byl ještě šťastnější. Na únavu se snažil nemyslet. V myšlenkách si představoval, jak bude vypadat jejich společný večer. Představoval si, jak budou zase spolu a on bude moct být opět šťastným. Při vzpomínce na minulou noc, se mu bříškem podvědomě rozlehl příjemný pocit.
Když se však pozorněji zaposlouchal do ticha, které se kuchyní neslo, překvapilo jej to.
„Já nevím. Určitě jsi zase zhubl. Zlatíčko, ta práce ti jenom ubližuje, podívej se na svoje ruce,“ Simone vyděšeně vzala mezi prsty ty Billovy a pozorně mu ukázala všechny ty mozoly, kterými byly jeho ruce posety. Bill se však tvářil klidně, jako by si jich vůbec nevšiml. Na podrážděné ruce si už dávno zvykl, bolest citlivých prstů téměř nevnímal…
„Mami, jsem v pořádku. Něčím si to natřu a bude to fajn. Nedělej si starosti,“ pohladil ji po vlasech a mile se na ni usmál. Simone přesně věděla, proč to řekl. Vždycky byl takový. I když padal únavou a vyčerpáním téměř neviděl, nikdy před nikým svou bolest nepřiznal. Nikdy nepotřeboval ničí lítost. Zvládl to všechno sám. Při pohledu na něj si byla Simone jistá, že zázraky se dějí. Byla na něj moc pyšná a byla by, i kdyby ničeho v životě nedosáhl. Na úspěchu jí nikdy nezáleželo. Důležité bylo jenom jeho láskyplné srdce.
„A kde je Chantelle s Tomem?“ Tomovo jméno vyslovil tak tiše, jak jenom to šlo. Upřel na Simone nevinný pohled a visel na její rtech, které se připravovaly na odpověď. Ve tváři malinko zbledla, smutně stiskla rty a odvrátila tvář.
„Pohádali se. Chantelle o tobě řekla něco ošklivého a Tom se tě zastal. Začali po sobě křičet a nakonec jej uhodila. Dala mu několik hodin na to, aby se sbalil a odešel. A pak prostě odešla,“ Simone každé další slovo vyslovovala opatrněji než to předešlé. Tušila, že tím Billovi způsobí neskutečnou bolest a nemýlila se.
Ve chvíli, kdy přestala mluvit, Bill nešťastně sklonil tvář. Uvědomila si, že měl její vnouček zřejmě pravdu s tím, že se mají rádi. Najednou by uvěřila i Samyho přesvědčování o tom, jak s nimi Tom spával v jedné posteli a o polibcích, které si věnovali. Stačilo pohlédnout do Billovy utrápené tváře a byla si více než jistá, že se mezi nimi něco stalo. Něco, co oba dva tajili, a nyní měl být všemu konec… I když si tak moc přála, aby to nebyla pravda, a nechtěla, aby ty dva pojilo něco víc než jen dobré přátelství, bylo jí najednou obou líto.
„Tom odešel?“ Bill svou otázku vyslovil téměř bez dechu. V očích jej štípaly slzy, obrázek, který držel v dlaních, mu vyklouzl mezi prsty a dopadl na podlahu. Neměl sílu jej zvednout. Neměl sílu podívat se Simone do očí. Tom měl odejít… „Dala mu několik hodin na to, aby se sbalil a odešel,“ ta věta mu zněla v uších jako nepříjemná ozvěna. To přeci nemohla udělat. Nemohla být až tak krutá, aby jej vyhodila. A Tom byl hloupý, že se jej zastal. Neměl to dělat. Kdyby to neudělal, možná to nemuselo skončit tak, jak to skončilo…
„Je nahoře v pokoji. Řekl mi, že mu není dobře, a že chce být sám. Nechtěla jsem jej rušit,“ Simone si k sobě zoufalého Billa zlehka přitulila a políbila jej do vlasů.
„Běž za ním,“ ta věta vyletěla z jejích rtů mnohem dřív, než si vůbec stihla uvědomit, co říká. Šokovala tím nejenom sebe, ale i samotného Billa, který však nad ničím dlouze nepřemýšlel, vyletěl ze židle jako blesk a rychle utíkal ke schodům. K pokoji Chantelle přímo utíkal. Vůbec si neuvědomil, že v kuchyni zapomněl něco, pro něj tolik důležitého…
Simone opatrně vzala do dlaní obrázek a pozorně se zadívala na obrázek dvou líbajících se panáčků. Každý měl nad hlavičkou veliký nápis. Ten menší měl BILL a ten druhý zase TOM. Samův dětský rukopis tomu všemu dodával jakési zvláštní kouzlo. Na tváři Simone se dokonce na několik vteřin rozprostřel nádherný úsměv. Pohled jí změkl a na tvářích měla drobné jamky. Vzápětí však rychle zavrtěla hlavou, zmuchlala obrázek a hodila jej do koše. Nedovolí Tomovi, aby si z Billa dělal legraci a aby mu ublížil. Její syn si už vytrpěl hodně, a kluk, který toužil po dvou vztazích najednou, jí nepřišel jako vhodný partner pro Billa…
Bill zastavil přede dveřmi pokoje své sestry, zhluboka se nadechl a otřel si zbytky slz, které mu stékaly po tváři. Třásl se. Měl strach, zdali to spolu nějak zvládnou, protože Chantelle byla vždycky silnější. Lehce zaklepal a vešel dovnitř. Tom seděl na posteli vedle dvou velikých cestovních tašek, výraz jeho tváře byl prázdný a utrápený. Skládal si své oblečení a ve chvíli, kdy Bill vešel dovnitř, vstal a popošel k němu blíž.
„Neměl jsi to dělat,“ Bill to neřekl nijak vyčítavě. Jeho hlas byl spíš smutný a utrápený.
„Ona neměla říct to, co řekla,“ odpověděl Tom stejným tónem, pohlédl Billovi hluboce do očí a chytil jej za ruku. Bill se něžně díval na jejich propletené prsty, hladil Tomovu hladkou kůži na rukách. Nechtěl si připustit, že by měl o toho kluka přijít. Miloval ho!
Nyní si tím byl už stoprocentně jistý.
Zvedl pohled k Tomovým očím. Nemohl uvěřit, že jim kdysi tolik unikal. Vždycky se jeho pohledům vyhýbal, jako by se jeho očí bál. A najednou by dal cokoliv za to, aby se na něj Tom díval celé hodiny. Dal by cokoliv za to, kdyby se on mohl dívat celé hodiny do tekoucí čokolády v podobě Tomových očí.
„Nemá mě ráda. Já jsem se s tím už naučil žít,“ pokrčil ramena, a i když jej to hodně bolelo, nedal na sobě nic znát. Chantelle jej nikdy neměla ráda a on se s tím postupem času prostě smířil.
„A ty musíš taky, Tome. Prosím,“ zašeptal, oči se mu podlily slzami, stisk jeho rukou zesílil. Třásl se po celém těle, vyčerpaný a slabý, přesto odhodlaný bojovat dál.
„Kvůli mně. Kvůli nám, Tome,“ hněv v Tomových očích najednou povolil. Billova blízkost mu dodávala pocit něhy a neskutečné jistoty. Už necítil rozhořčení, které v něm Chantelle vyvolala. Zapomněl dokonce i na důvod jejich hádky, i když ten byl více než jasný. Díval se mu přeci do očí.
„Myslel jsem, že v ní něco zlomím. Jediné, čeho jsem ale dosáhl, bylo to, že tě teď ztratím,“ Tom vzal do rukou Billovu tvář, konečky prstů jej pohladil po našpulených rtech a zlehka je vsál mezi své.
Bill jeho pomalé polibky neopětoval.
Po tvářích mu stékaly drobné slzy. Zůstal jenom tak stát, nechával se Tomem líbat a užíval si toho pocitu, který v jeho nitru přímo křičel. Za zavřenýma očima si dokázal dokonale představit Tomovu tvář – jeho soustředěný výraz plný něhy, s jakou se na něj díval od první chvíle, co se potkali. Nikdy na něj jinak nepohlédl.
„Neztratíš mě. Jsem tady a nechci, aby to bylo jinak,“ Bill si k sobě přitulil Tomovo zesláblé tělo. Vůbec nehleděl na to, že i on sám byl vyčerpaný a ledva se držel na nohou. Potřeboval jej cítit. Potřeboval cítit jeho teplo a pocit bezpečí, který v něm vyvolával. Pomalu postupovali k posteli. Tom na ni dosednul jako první, posadil si Billa na klín a ten se k němu zoufale přitulil.
„Pamatuješ si na tu padající hvězdu?“ promluvil Bill po chvíli tiše. Opíral se o Tomův hrudník, naslouchal jeho klidnému dechu, a když Tom beze slova přikývl, zadíval se mu hluboce do očí.
„Lhal jsem ti,“ přiznal.
„Říkal jsi, že není nic, co by sis přál,“ Tom si mu hrál s vlasy a každou chvilku zlehka políbil jeho pootevřené rty. Oběma bylo jedno, že mohl do pokoje každou chvíli kdokoliv vstoupit.
Bill si musel ze všeho nejdřív dodat odvahu, aby dokázal mluvit dál. Pamatoval si každou minutu toho večera.
„Tehdy jsem si přál strašně moc věcí. Když ses tam ale zjevil, všechny mé přání se rozplynuly a já viděl jenom tebe.“ Tom překvapeně pozvedl obočí.
„Musím tě zklamat, Bille,“ řekl tiše.
„Já byl z tebe blázen dávno předtím, než jsme se na tu hvězdu společně podívali,“ věty tohoto typu říkal úplně poprvé. Možná to bylo tím, že konečně našel osobu, se kterou to všechno mělo smysl. A pro kterou by dokázal udělat cokoliv na světě.
„To by mě mělo zklamat?“ Bill se na jeho klíně roztomile zavrtěl, přisunul se ještě blíž a omotal své dlouhé nohy kolem Tomových boků.
„Porušili jsme tím přeci náš slib,“ Tom sklouzl dlaněmi po Billových zádech, přes zadek až na stehna, která od sebe opatrně oddálil, aby jej k sobě mohl přisunout nejblíž, jak jen to šlo.
„Chci s tebou porušit úplně všechno, co jsem si kdysi slíbil. Úplně všechno, Tome,“ vydechl se zamilovaným úsměvem na rtech. Tom se na něj usmál úplně stejně. Přitáhl si k sobě jeho tvář, dlaněmi vklouzl pod Billovo tričko a vášnivě jej políbil.
„Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju, Bille“…
autor: B-kay
betaread: Janule
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Sice jsem očekávala hádku Toma a Chantelle, ale takhle brzy vážně ne.
Doufám, že to spolu oba zvládnou a že nedovolí nikomu, aby se mezi ně postavil. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál, nejlepší by bylo, kdyby se Tom přestěhoval jenom do Billova pokoje… ale to jsou jenom moje iluze xD Ve skutečnosti to bude, myslím, úplně jinak… a já se ráda nechám překvapit xD♥ Nádherná povídka xD♥
Awwwww to je tak nádherný..
někde u věty "Chci s tebou porušit úplně všechno, co jsem si kdysi slíbil. Úplně všechno, Tome," sem zůstala úplně bez dechu a s otevřenou pusou 😀
Doufám, že to těm dvěma vyjde. Nesnášim když se jeden z nich trápí.. a Chantelle nemá co rozkazovat, Tomovi stačí, aby si kufry přesunul o pokoj dál a všechno je vyřešený 😉
♥
Ja k tomuto dielku nemám už čo powedať…jedine stále nádherné!
To je tak překrásné ♥♥♥!!!!Když si čtu tuhle povídku,mám hlavu i srdce nabitou pocity a myšlenkami,a když mám pak napsat komentář,tak to jaksi nejde,protože všechna slova,co jich na světě je,nedokážou vyjádřit tu krásu,nežnost a lásku,která je v ní obsažena…..prostě je úžasná ♥♥♥
A teď letím rychle umírat blahem na Sílu tvého hlasu,myslím,že je nový dílek….♥
Další naprosto úžasný díl. Jen nechápu, proč by ho měl ztratit? Tak se s Chantelle rozejde, no a? Tím líp, ne? Moc jim přeju aby byli spolu