Rád 9.

autor: Sabča

Ahoj, omlouvám se, že další díl přichází se zpožděním, ale vůbec jsem teď  nestíhala. I tenhle díl jsem psala strašně  ve spěchu a připadá mi, že je to na něm bohužel trochu poznat. Ale doufám, že i přes to budete aspoň  trochu spokojení. :)) S.  
388
Mám rád, když  se milujeme (1/2)

„Tome, Tome, miluju tě!“ křičela nějaká dívka z davu a další dvě se k ní přidaly.
„Miluju vás všechny,“ odpověděl Tom se svým typickým úsměvem, i když popravdě ani nevěděl, kterým dívkám to vlastně odpověděl.
Bill zaskřípal zuby, absolutně  nesnášel, když slova určená výhradně pro něj, říkal Tom fanynkám. Bill samozřejmě chápal, že všechno to bylo jenom divadlo, ale stejně si nedokázal pomoct. Ať to myslel Tom jakkoliv neupřímně, neměl to říkat nikomu jinému než Billovi.
„Dělej, potřebujeme odjet,“ zavrčel Bill na podepisujícího se Toma přes rameno a nastoupil do tourbusu.
„Uvidíme se na koncertě,“ zamával Tom naposledy, a konečně jako poslední nastoupil taky.  
„Hoši, žeru svojí novou tvář,“ zazubil se Tom na svoje kamarády.
„Je to tak debilní,“ postěžoval si Bill.
„Žárlíš?“ zeptal se Georg z legrace.
Jo, to si piš, že žárlím,‘ odpověděl si Bill v duchu. „Ne, jenom jsem si jistý, že bych to zvládal daleko líp než on,“ řekl nahlas.
„Mohl jsi to být ty,“ oponoval Tom měkce. „David nám dával vybrat, kdo chce být pan Zlobivý. A tys to nechtěl být.“
Bill protočil oči.
„Nejde o to, že bych nechtěl. Jenom jsem chytřejší, takže mi došlo, jak blbě by vypadalo, kdybych já jako frontman ještě navíc dělal, že kosím jednu holku za druhou, a můj velký bratr v hip hopovém oblečení by byl ta romantická duše.“
„Já jsem romantická duše,“ prohlásil Tom vážně.
Bill mu na to neměl co říct, protože Tom měl pravdu. Za dobu jejich vztahu Tom udělal už  tolik romantických věcí.
Odkašlal si.
„Chtěl jsem tím říct, že bych tím svalil všechnu pozornost jenom na sebe. Takhle má každej něco. Já jsem namalovaný zpěvák s nalakovanými nehty a ty promiskuitní kytarista. Všichni jsme spokojení,“ prohlásil Bill ironicky.
Tom pokrčil rameny v gestu kapitulace, nechtěl dělat vlny ještě větší, než už byly. Chápal, proč tohle všechno Bill říkal. Ale nemohl nic dělat. Pro veřejnost prostě byl tím svůdníkem. Jeho Tomem se může stát, až všichni zmizí ve svých pokojích za zdmi hotelů.  
Na malou vzácnou chvilku bylo ticho, které ale protnul Georg svou otázkou.

„Hele, a co mám speciálního já?“ zeptal se zamyšleně.
Bill se na chvíli zapřemýšlel, snažil se rychle vymyslet něco, co by Georga potěšilo.
„Ehm, určitě tvoje vlasy. Jsou moc pěkný a opravdu moc hezky vyžehlený,“ řekl nakonec.
„A taky vážně moc dobře hraješ na kytaru,“ dodal Tom, ze všech sil potlačoval úsměv.
„Fakt si to myslíš?“ zeptal se Georg.
„Rozhodně,“ přikývnul Tom s vážnou tváří.
„Super,“ zavýskal Georg, jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.
Bill s Tomem se na sebe podívali, oba tiše zabublali smíchy.
Nikdy se na sebe nedokázali zlobit moc dlouho.  
***

„Vážně si myslím, že zdejší holky jsou nejkrásnější,“ přikývnul Tom a oslnivě se usmál. „Ale všude jsou nádherná děvčata. Nebo minimálně aspoň jedno. A to většinou skončí v mém hotelovém pokoji.“
Holky v hledišti se zasmály, několik hystericky zapištělo.
Moderátor si prohodil kartičky, co držel v ruce, s úsměvem obrátil svojí pozornost na Billa.
„Bille, vidím, že tvůj bratr nemá problémy s nedostatkem tělesného kontaktu. Jak jsi na tom ty?“
„Bohužel, od doby, co jsme slavní, jsem nikoho neměl. Ale pořád věřím, že svou lásku najdu,“ dodal Bill rychle a dívky zase začaly křičet.
„Dobře, budeme ti všichni držet palce,“ přikývl moderátor, „ale přece jenom – jsi mladý kluk, chceš si užívat život a určitě máš… jisté potřeby,“ odmlčel se, čekal, až se Bill chytí.
Bill se slabě usmál, tahle otázka mu perfektně nahrála do karet. Konečně mohl Tomovi vrátit všechny ty jeho zákeřné odpovědi, kterými ho už pěknou dobu trápil.
„Budu upřímný – po téhle stránce je to vážně špatné,“ začal, snažil se, aby z jeho hlasu bylo slyšet utrpení. „V mém životě není nikdo, kdo by mi tenhle problém pomohl vyřešit.“
Bill viděl, jak sebou Tom vedle něj škubnul a zlomyslně se usmál.
„Je vážně těžký někoho si najít. Protože lidi se nesnaží zůstat takoví, jací jsou doopravdy,“ dodal a přišlápnul Tomovi nohu.  
Moderátorovo obočí vystřelilo vzhůru, nečekal od toho kluka tak upřímnou a osobní odpověď. Znovu přehodil kartičky a přečetl si otázku, která byla teď na řadě.
Znovu se profesionálně  usmál a pokračoval v rozhovoru. „Gustave, slyšel jsem že…“  
~o~  
„Zůstal jsem takový, jaký jsem doopravdy,“ řekl Tom ublíženě, když s Billem nastoupil do výtahu v hotelu.
Bill se sám pro sebe usmál, měl radost, že Tom nedokázal vypustit z hlavy ten rozhovor.
„Nevím, o čem mluvíš,“ odpověděl ledově klidně.
„Tam, ve studiu, říkal jsi, že ve tvém životě není nikdo, kdo je ti blízký,“ vysvětlil Tom.
„Nesmysl. Mám tolik blízkých lidí, třeba Georg, Gustav…“
Fyzicky blízkých,“ zasyčel Tom.
Bill pokrčil rameny.
„Nemám na výběr, je to moje role,“ zopakoval Bill větu, kterou Tom tolikrát říkal jemu.

Tom si vážně v téhle chvíli připadal úplně bezmocný. Teprve teď si naplno uvědomil, co vlastně Billovi pořád vadilo.
Pro oba prostě byl tenhle vztah tak důležitý, že se nedokázali přenést přes ty hloupé  kecy pro média.
„Poslouchej mě,“ požádal Tom.
„Slyším,“ odpověděl Bill, nepřestával pozorovat špičky svých tenisek.
„Podívej se na mě,“ upřesnil Tom svůj požadavek.
Billova hlava se nezvedala, zarytě Toma ignoroval.
Tom se otočil k panelu s tlačítky, stisknul Nouzové zastavení. Výtah se škubnutím okamžitě zastavil, Bill se polekaně rozhlédnul. Za Tomovou hlavou viděl problikávat světýlko STOP, vytřeštil oči.
„Bože, přeskočilo ti? Nemůžeš zastavit výtah!“ vykřiknul, hnal se ke tlačítkům, aby výtah znovu rozpohyboval, ale Tom ho zachytil a odmítal ho pustit.
„Klid, rozjedeme se,“ mumlal Tom, ale Bill ho vůbec neposlouchal.
„Hele, jsme mezi třetím a čtvrtým patrem, a jestli si myslíš, že tady někde budu seskakovat dolů, tak to teda…“
Zbytek Billových slov zaniknul v Tomových nedočkavých plných rtech.
„Bille, můžu toho nechat,“ nabídnul Tom měkce.
„Čeho?“ zeptal se Bill nechápavě.
„Nevím, toho co všude říkám. Můžu rozhlásit, že někoho mám, a už mě nechají na pokoji.“
„Budou jí chtít vidět,“ upozornil Bill na překážku.
„Ukážu jim tebe,“ usmál se Tom a Bill ho lehce praštil do ramene.
„Cvoku.“ 

Bill si položil hlavu na Tomovo rameno, chvíli byl ticho.
„Nechci, aby se to zničilo. Ale ničí se to. Pořád na sebe útočíme kvůli tomu, co kdo kde řekl. Všechno volno zabijeme tím, že si něco vyčítáme,“ promluvil Tom smutně.
„Já vím, já vím. Je to totálně na nic,“ přikývnul Bill. „Ale nemůžeš s tím přestat. Je to naše poznávací značka. Samozřejmě kromě toho, že se k nám totálně nehodí tvoje oblečení,“ zasmál se Bill.
„Nech moje kalhoty být, OK?“ ohradil se Tom.
„Víš, možná trochu zúžit…“
Zapomeň na to,“ odtáhnul se Tom dotčeně a znovu dovolil výtahu, aby se dal do pohybu.  
Bill se celou cestu do jejich patra tiše smál tomu, jak zarputile jeho bratr brání svojí  pitomou módu.  
***

„Bille, vážně jsi v pohodě?“ zeptal Gustav pro jistotu ještě jednou.
„V absolutní,“ přikývnul Bill znovu, sevřel v ruce svojí sklenici s vodou.
„Vypadal jsi tam tak bledě,“  řekl Gustav starostlivě.
„Jó, bylo to ostrý. Pořád ses usmíval a vtipkoval, a pak začal mluvit Tom a tys okamžitě vypadal, že se složíš přímo ve studiu. Vypadalo to vážně vtipně,“ zasmál se Georg.
Gustav se na něj vážně  zle podíval. „To vůbec nebylo vtipný, Georgu! Asi si neuvědomuješ, jak velkou oběť Bill přináší jenom proto, aby tys mohl balit hezčí holky, než na jaký ve skutečnosti máš.“
„Dělá to rád,“ ozval se Georg, ale podle Gustavova výrazu pochopil, že mu nejspíš neměl skákat do řeči.
„Bill strašně málo spí a navíc vůbec nejí, takže…“ pokračoval Gustav vážně.
Bill se tiše zasmál. „Nemluv jako moje máma. Já jím i spím. Jenom v tom studiu byl prostě odpornej vzduch.“
Gustav se na Billa znovu pečovatelsky podíval, vypadal, jako by ho snad rentgenoval a snažil se objevit nějaký další náznak toho, že mu ještě není dobře.
„Fajn, myslím, že pojedu s Billem na hotel a vy dva můžete jet s Davidem. Udělejte si zkoušku bicích a baskytary, oba dva to potřebujete,“ zazubil se Tom a přešel k Billovi. Přidržel ho za loket a pomohl mu vstát. Do celé situace se vložil úplně poprvé od chvíle, kdy Bill málem omdlel ve studiu.  
Bill přikývnul, rozloučil se s Gustavem a Georgem a následoval Toma do auta. Jakmile jeho zadek dopadnul na měkkou sedačku v autě, všechno napětí nastřádané v něm za dnešní den opadlo.
Zvednul hlavu, viděl Toma, jak ho upřeně pozoruje, na tváři široký úsměv.
Lehce se zasmál. „Jsi vážně  vůl, Tome.“
„Nemohl jsem vědět, že to s tebou sekne,“ řekl Tom na svou obhajobu, přitáhl si Billa do náruče.
___

„Můj poslední zážitek byl naprosto bezkonkurenční,“ začal Tom.
Bill protočil oči, věděl, co bude následovat. Ale dneska se bude snažit vydržet to. Žádné scény, žádná pokažená nálada. Vykašle se na to, co bude Tom říkat, nebude se na to soustředit.
„Řekl bych, že jsem ještě nikdy v životě nezažil nic tak intenzivního jako včera v noci. Kdyby můj hotelový pokoj mohl, stoprocentně by zčervenal,“ zazubil se Tom.
Bill se na svojí  sedačce trochu ošil. Včera v noci… to byl přece u Toma on. Chtělo se mu protočit oči. Tom bude ničit i jejich společné zážitky tím, že je prodá v televizi jako skvělou akci s nějakou fanynkou?
„Můžeš nám to víc přiblížit?“ zeptala se moderátorka. „Pokud to bude třeba, prodloužíme pořad za dvaadvacátou hodinu,“ zasmála se zvonivě.
Tom se profesionálně  usmál. „Nemůžu prozradit tolik detailů, už  kvůli té osobě,“ zatřepal hlavou, kolenem jakoby nenápadně bouchnul do Billovy nohy.
Billovi vyschlo v krku.
„Můžu jenom říct, že to vlastně ani nedošlo na poslední metu. Popravdě, nejsem si jistý, jestli bych to vydržel. Celé mě to málem připravilo o rozum,“ řekl potichu a svou ruku jakoby ležérně nechal spadnout na svoje velké kalhoty do míst, kde se nacházel rozkrok.  
Bill měl pocit, že se s ním točí celé studio. Obrysy přestaly být ostré, hlasy zřetelné.
Nemohl tomu uvěřit. Tom tady zcela veřejně a nahlas odkrýval jejich zážitky. Celému Německu právě řekl, jak ho poslední noc připravovala o zdraví. A to zase připravovalo o zdraví Billa.
„Uhm… pardon,“ kníknul na moderátorku a přivlastnil si její skleničku s vodou, aby se napil.
___

„Myslel jsem, že to bude fajn. Nerad posloucháš vymyšlené příběhy, tak jsem se rozhodl vyprávět ty skutečné,“ zašeptal Tom do Billova ucha, využil nevšímavosti řidiče, aby bratra nenápadně políbil.
„Mohl jsi mě aspoň upozornit,“ namítnul Bill, „Nedovedeš si představit, jak jsem se leknul. Připadalo mi, že všichni nutně museli poznat, o kom mluvíš.“
Tom se usmál, probíral se Billovými vlasy. „Nikdy to nikdo nepozná, protože nikdo nepředpokládá,  že bych mohl být zamilovaný do svého bratra. Takže můžu svobodně vyprávět, všichni okolo budou spokojení a my dva budeme mít, co chceme.“
„A je to způsob, jak si spolu pořád užívat. Psychicky,“ dodal Bill.
Tom se zasmál, přišlo mu roztomilé, kam se ubíraly Billovy myšlenky. „Samozřejmě. Vím, že na tom ti záleží především, romantiku.“
Bill našpulil rty, mlčky sledoval z okýnka budovy ubíhající podél cesty. Tomův nápad byl tak osvobozující. Bill byl upřímně rád, že už nikdy nebude muset poslouchat ty vymyšlené pitomosti, které v něm pokaždé vzbouzely obavy, že jednou by to tak skutečně mohlo skončit. Tom v hotelovém pokoji s fanynkou. A Bill jako osoba navíc. Nesnášel tuhle možnost.
Rozhodl se zahnat ošklivé  myšlenky, otočil se zpátky na Toma. „Tomi? Nemůžeme ti teď hned na hotelu vymyslet další historku?“
„Můžeme je vymýšlet kdykoliv,“ odpověděl Tom pevně a položil si bradu na Billovo temeno.  
autor: Sabča
betaread: Janule

18 thoughts on “Rád 9.

  1. No,já nevím,ale tohle byl snad nejlepší díl!!!Vůbec mi nevadilo,že tam nebyl sex,spíše naopak,vždyť to není jenom o něm,i pocity a emoce tady mají svoje místo,a ty jsi je popsala dokonale…..odteď už piš všechno jenom narychlo =D

  2. Je to jiná meta než předchozí díly, možná je to trochu mín propracované, vydetailované, ale i tak.. je to pořád vysoká kvalita 🙂

  3. Úžasný, vážně úžasný, já si to čtení vždycky tak užívám. 🙂
    Tom má skutečně neotřelé nápady, vyloženě se těším na další pravdivé historky z jeho bohatého milostného života. 🙂

  4. to je tak zatraceně dokonalý. vůbec jsem nenabrala dojmu, že by to bylo odfláknutý, nebo něco podobně, mě to dostalo do kolen stejně a já se těším neuvěřitelně na pokračování 😀 bill, který žárlí je prostě jedna báseň ♥ neuvěřitelně se mi líbí, jak tady kluky vystihuješ ♥

  5. Můžeš být naprosto v klidu, nedostatek času a nějaký ten spěch, o kterém jsi mluvila, tu vůbec nikde nebyl vidět. 😉
    A chlapci se dohadují kvůli zbytečnostem. Pokud se domluvili na nějakých rolích pro veřejnost, tak budiž, a proč se kvůli tomu vztekat. Pouštěla bych to jedním uchem tam a druhým ven. To ale zřejmě těmhle našim dvoum citlivkám moc nejde. Každopádně Billova poslední idea, kterak zapracujou na dalších historkách byla super a vzbudila ve mně velkou natěšenost na další díl. 🙂 Takže šup na poslední metu. 😀

  6. tak jsem opet naprosto nadsena. Nevim proc ale dokonale jsem se pobavila pri predstave jak Tom haji svoje XXL gate :DDD NO proste moc dobry. Ovsem podle toho co to ma mit znovu Rad si prestavam byt jista zda ten dalsi dil ustojim 😀 Moc se na nej tesim. sup sup

  7. Bylo dobře, že Tom na vlastní kůži poznal, jak se cítí Bill. Alespoň už nebudou zbytečně žárlit:-)
    Něco mi říká, že následující "historka" bude právě ta poslední meta… tak dobře, říká mi to název kapitoly 😀 Jdu na to:-)

  8. Och ja už fakt neviem čo mám k tomu dodať :)… strašne sa mi páčilo ako Bill skoro omdlel v tom štúdiu keď Tom hovoril o ich zážitku :D… akože všetci viete ako to myslím :D… strašne sa teším na to vymýšľanie Tomovej novej historky :D… tak už tu nejdem kecať a idem na ten posledný diel :D… je to fakt skvelé 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics