autor: B-kay
„Tohle prosím neříkej,“ Bill smutně stiskl víčka a odvrátil tvář. Moc dobře si pamatoval den, kdy se mu Chantelle vysmívala, že jej nikdy nikdo milovat nebude. Že zůstane sám, a že jí bude potají závidět její štěstí. Život je tak zvláštní… Stačí vteřina, aby se všechno změnilo. Jediný jeden okamžik a všechno je náhle úplně jinak… Ještě před dvěma týdny potají postával u okna a čekal na chvíli, kdy se u jejich domu zjeví Tom. Setkával se s ním jenom ve svých snech a představách. Těm snům nikdy nevěřil. Byl si téměř stoprocentně jistý, že by se nikdy nemohly splnit…
A najednou byl Tom tady. Leželi spolu na trávě v parku, pod hvězdnatou oblohou a prožívali svoje první skutečné rande.
„Proč?“ Tom se na něj zadíval přivřenýma očima. Své trpké zklamání maskoval smutným úsměvem. Konečky prstů přejížděl po Billově čelisti, zlehka se dotýkal jeho rtů a užíval si té volnosti, kterou cítil. Necítil se s ním jako v zajetí. Bill na něj nijak nenaléhal. Nežárlil, ani netrávil každou volnou chvíli mluvením. Měl zvláštní dar, který Chantelle neměla. Uměl i poslouchat…
„Tome, ty máš přeci krásnou holku. Všechno jsem zkazil vlastně já tím, že jsem vás potají sledoval. Kdybychom se vůbec neviděli, možná by se tohle nestalo. Ty bys byl se Chantelle a já… já bych,“ co mu měl vlastně říct? „Já bych zase jako každý večer uléhal do postele sám. Opět bych se jenom trápil, jako i předtím, a věnoval každou volnou chvíli jenom práci… Opravdu mu chtěl právě tohle říct?
Když nad tím popřemýšlel, nechtěl vrátit čas.
„Já jsem si myslel, že ses díval na mé auto. Říkal jsi, že je hezké,“ na Tomově tváři se zračil kouzelný úsměv. Moc dobře si pamatoval na jejich první rozhovor v kuchyni, který sice nikam nevedl, ale sblížil je. Tím si byl jistý.
Billovi na krátkou chvíli zčervenaly tváře. Naštěstí to v té tmě však vidět nebylo, proto se jenom nevinně usmál.
„Možná jsem ti trošičku lhal,“ přiznal se téměř šeptem.
„Nelíbí se ti moje auto?!“ Tom se zatvářil naoko šokovaně, vzápětí se však vesele zasmál. Bill moc dobře věděl, proč to dělá. Chtěl jej rozveselit a odlehčit atmosféru. Byl prostě úžasným člověkem s velikým srdcem, a proto si jej Bill vážil mnohem víc.
Rozhodl se pokračovat v jeho hře. Trhl ramenem a naoko fajnově ohrnul nos.
„Nevím. Ani ne. Mně se líbí spíš menší autíčka,“ hravě jej políbil na špičku nosu. Úsměv, který Tomovi věnoval, rozzářil celou jeho tvář. Najednou vypadal jako malé dítě, které si chtělo hrát. Tomovi dokonce v některých okamžicích připomínal Sama.
„Tak menší autíčka,“ Bill vesele přikývl a pobaveně vypískl ve chvíli, kdy jej Tom nečekaně převrátil na sebe. Jejich rty se setkaly v měkkém, poddajném polibku.
„Na tvé auto jsem tehdy ani nepomyslel. Každý večer jsem postával u okna, jenom abych tě mohl na chvilku vidět,“ přiznal Bill pokorným hlasem. Sledoval výraz Tomovy tváře. Myslel si, že se mu kvůli jeho sentimentalitě vysměje. Tom se však ani nepohnul. Neudělal nic, dokonce ani nepromluvil. Jenom se na Billa tiše díval, jako by tušil, že ještě bude pokračovat.
„Tobě to nepřijde hloupé?“ víčka se mu náhle zdála tak těžká. Na Tomově hrudníku se mu leželo více než pohodlně. Cítil proti své kůži tlukot jeho srdce a to v něm vyvolávalo pocit neskutečného bezpečí. Už nikdy nechtěl opustit jeho náruč.
„Dělal jsem totéž, Bille,“ Tom se pomalu posadil, Billovo tělo však nepustil. Zadíval se mu hluboce do očí. Bylo načase vyjít s pravdou ven.
„Ničilo mě, když ses mi vyhýbal. Když jsem s tebou mluvil, nedíval ses na mě, ale jinam. Myslel jsem, že mě nemáš rád. Že jsem ti něčím ublížil. Proč jsi byl předtím takový?“ Bill z jeho pohledu dokázal vyčíst neskutečné zoufalství. Pro oba to bylo tak těžké. On to Tomovi ke všemu zřejmě moc neulehčoval.
Chtěl být k němu upřímný, ale styděl se.
Nedokázal mu říct, že ještě nikdy s nikým nebyl. Nebylo lehké jenom tak se přiznat k tomu, že s ním prožil svoje první polibky a pohlazení. Bylo mu přeci dvacet! Chantelle se mu kvůli tomu neustále vysmívala. A on by nesnesl, kdyby se mu vysmál i Tom.
„Chci jít domů,“ vydechl místo odpovědi roztřeseným hlasem a vstal. „Tome, prosím, vezmi mě domů,“ nevnímal, že se jeho tichý hlas pomalu mění v pláč. Se skloněnou tváří trpce polykal slzy, které mu stékaly po tváři. Nevnímal Tomův smutný pohled, rychle jej chytil za ruku a vedl jej k autu. Posledních pár metrů přímo utíkali. Věděl, co musí udělat!
Tak moc si chtěl dokázat, že není jenom pouhým stínem své sestry. Chtěl jí, ale hlavně sobě dokázat, že neměla pravdu. V ničem, co říkala.
„Počkej, Bille,“ Tom byl jeho chováním mírně zmatený. Chtěl Billovi pomoct otevřít, ale on jenom zavrtěl hlavou, rychle otevřel dveře auta a strčil do Toma tak, že dopadl na zadní sedadlo. Sám si vylezl na jeho klín, zavřel za nima dveře a bez rozmyslu se vrhl na jeho šokovaně pootevřená ústa. Naléhavě líbal Tomovy horké rty, které však vůbec nespolupracovaly.
„Bille, co to-“ Bill ze sebe rychle svlékl černý svetr a dřív, než stačil Tom cokoliv říct, opět jej políbil. Cítil se jako totální idiot, přesto to udělat chtěl.
Už neměl sílu poslouchat zákazy a nadávky své sestry. On toho kluka začínal milovat a nechtěl jej ztratit. Byl z toho natolik zoufalý, že se odvážil udělat tu největší hloupost svého života.
„Bille, dost,“ Tom se snažil jeho rtům bránit, ale nechtěl mu ublížit. Potřeboval jej, to ano, ale ne tímhle způsobem. Šokovaně zasténal, když Billovy prsty sklouzly k lemu jeho džínů a začaly rozepínat všechny knoflíky. Tom věděl jediné – tohle nebyl Bill.
Bill byl přeci něžný a opatrný, nikdy by takovouhle hloupost neudělal, kdyby k tomu neměl vážný důvod.
„Co to děláš?“ vydechl zoufalým tónem. Opravdu netušil, jak jinak jej měl zastavit.
„Když to neudělám, ztratím tě. Já to vím,“ Bill bezmocně dopadl na Tomův hrudník, stulil se do jeho mikiny a rozplakal se. „Tak moc mě to mrzí,“ špital mezi tichými vzlyky.
„Ach, Bille,“ Tom se na něj nedokázal zlobit ani vteřinu. Přivinul si k sobě jeho křehké tělo, přehodil přes něj svetr, který si svlékl, a láskyplně jej políbil do vlasů. Tohle byl Bill, kterého tolik potřeboval…
autor: B-kay
betaread: Janule
Ou, krásný a něžný Bill ^^ Dokonalé!!
Ach môj Bože! Ani neviem, čo tu mám napísať…nič iné sa nedá len úplná dokonalosť! Je to asi najkrajšia poviedka čo som číatala…a to ich bolo naozaj už dosť…je to niečo úžasné…každé slovo!
Já už nevím,co napsat,protože se budu pořád opakovat..je to jedna z mých nejoblíbenějších povídek,je prostě úchvatná..♥♥♥
To je tak dojemné. Klidně se budu stále opakovat. Prostě tuhle povídku miluju!!!
Nemám slov… Mě se to tak úžasně nádherně líbí, že už ani nevím, co mám psát…
Bylo to opět nádherný. Bill ale zvolil špatný způsob, určitě bude lepší, když to Tomovi řekne z očí do očí. A myslím, že mu ani nebude muset nic říkat. Tom to totiž pozná ♥ Miluju tuhle povídku!!!:-D♥