Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 17.

autor: Kiki

Oba vpadli za polibků  do koupelny a postupně ze sebe sundávali oblečení.  
„Dneska ale nic nebude.“ Vydechl Bill. „Jsem celkem unavený.“ Opět se mu vpil do rtů.  
„Nic po tobě nechci.“ Promluvil Tom proti černovláskovým rtům. „Zatím.“ Dodal šeptem.  
Bill to ale zaslechl a začal se smát.

„Ještě se uvidí, jestli budu chtít já.“ Natáhl ruku a pustil vodu. Byla přesně nastavená na přijatelnou teplotu, takže nedostali ani jeden z nich šok.  
„Ale jo. Budeš.“ Začal jej hladit po zádech.   
„Si věříš.“ Vydechl a vjel mu prsty do dredů. Pořád jej ale líbal. Přesunul se k jeho krku a začal mu jemně sát kůži.  
„Už jsem říkal, že miluju společné sprchy?“ vydechl Tom.  
Bill se usmál. „Myslím, že ne.“  
„Tak to říkám… Oh. Bože…“ vydechl, když Bill doputoval svou rukou k jeho kamarádovi a pohladil jej po celé délce.  
„Tvůj kamarád zlobí.“ Zamračil se, když Tomův penis okamžitě ztvrdnul.  
„Nemůže za to, že jsi tak sexy.“  
„Ani já ne.“ Bránil se Bill. Vzal jej do ruky a párkrát zapohyboval.  
„Bille…“ vzdychl Tom. „Víš, že to s tebou moc dlouho nevydržím?“  
„Ale tohle není můj problém.“ Nechal toho a opět se vrhnul na Tomovy rty.  

„Ale-“ Zasekl se. Nelíbilo se mu to. Teda, jo, ale předtím to bylo lepší.  
„Hm?“ nadzvedl Bill obočí. „Nelíbí se ti to, co?“ uculil se. 

„Ne…“  
„To je dobrý, protože mně moc taky ne.“ Sehnul se a vzal Toma do pusy. Ten se musel opřít o studenou stěnu.  
Bill pohyboval tam a zpět, za Tomových vzdechů, dokud se Tom neudělal.

„Bože…“ svezl se po stěně dolů. „To… děkuju.“ Usmál se a vydechoval.  
Bill si sedl vedle něj a políbil ho. „Maličkost. To, co pro mě děláš ty, je…“  
„Co dělám?“  
„Děláš mě šťastným, Tome.“ Opřel svou hlavu o jeho rameno a zavřel oči.  
„Ale ty mě ještě víc.“ Hladil jej po hrudi. „Chce se ti spát, co?“  
Bill nepatrně přikývl.  
„Tak jdem.“ Postavil se, vypnul vodu, vzal si jej do náruče a nesl do pokoje. Tam ho položil do postele a přikryl. Obešel postele a lehl si do té své. Taky se přikryl. Ani jeden se neoblíkl.  
Bill se zavrtal do polštáře a koukl na něj. „Nechci, aby tohle skončilo.“ Šeptl.  
„Neboj. Uvidíme se. Slibuju.“ Natáhl k němu ruku a začal jej hladit po vlasech.  
„Dobře. Věřím ti…“ odmlčel se a nechal se hladit.  

„Tome?“  
„Hm?“  
„Nezvládnu to…“ povzdechl si a všiml si Tomova udiveného pohledu. „Nezvládnu chodit do školy, kde…“ opět se odmlčel. „Nezvládnu se starat o dvě děti, když o nich nic nevím. Nezvládnu být… bez tebe.“ Popotáhl.  
„Bille…“ povzdechl si a posadil se. Znova přešel k jeho posteli a posadil se na ni. Billa si stáhnul k sobě na klín. „Zvládneš to, jo? Jsi táta. Musíš těm malým ukázat, že se nesmí bát. Nebo to řekni mámě. Ať tě dá na jinou školu… S těma drobečkama ti určitě máma pomůže, a já? Budu za tebou jezdit, jo?“ políbil jej do vlasů.  
„Dobře..“  
„Tak už neplakej. Zvládneš to. Já ti věřím. Prostě se jim postav. Jsi člověk jako oni… Vlastně nejsi. Jsi mnohem lepší člověk.“ Setřel mu slzy.  
„Tome?“ koukl mu do očí.  
„No?“  
„Budeš tu se mnou spát? Já vím, že je to pro dva malý, ale když já nechci, aby nás dělilo nějaký blbý dřevo.“  
„Dobře. Budu. Ale už se uklidni.“  
Bill pokýval hlavou a odsunul se, aby si měl Tom kam lehnout.  
Ten si vedle něj lehnul a usmál se, když si všiml, že Bill se opravdu uklidnil.  
Černovlásek si hlavu položil na jeho hruď a Tom je oba přikryl Billovou peřinou. Za chvíli se oba vydali do říše snů.