autor: B-kay
„Co to má znamenat?!“ Chantelle stála najednou jenom kousek od nich, nevěřícně zírala na jejich mokré tváře a propletené prsty. Zatímco na Toma vrhala pohled plný výčitek a zklamání, Billa svým pohledem přímo probodávala.
„Jenom jsme myli auto,“ odpověděl na její otázku, pustil Tomovu ruku a smutným pohledem se zadíval na spoušť, kterou svým hraním vytvořili. Do její tváře však nepohlédl ani jednou. Přesně věděl, co jej čekalo. Jenom příval obvinění a nadávek. Nic jiného od Chantelle ani čekat nemohl. Odmalička byla k němu taková. Nikdy jej neměla ráda jako svého mladšího bratra.
„Odkdy se takhle myjí auta?“ její hlas nabíral na intenzitě. Její tvář hněvem pomalu červenala a ona se začínala třást ještě víc. Tom naprázdno otevřel ústa. Opravdu se snažil povědět něco, čím by mohl ještě zachránit situaci, ale nic jej nenapadlo. Chantelle udělala několik kroků vpřed.
„Vypadni!“ prstem ukázala na Billa. Podívala se na něj způsobem, jako by se dívala na něco odporného. Ve skutečnosti však nesmírně žárlila. Žárlila na to, že si jej Tom všímal mnohem víc než jí. Proto mu chtěla ublížit ještě víc.
„Tys neslyšel?! Řekla jsem, abys vypadnul,“ Bill se na ni bezmocně podíval. Opět byla dokonalá, jako vždy. Nenašli byste na ní jedinou chybičku. Nejdražší oblečení, dokonalé vlasy, postava… a co měl on? Čím byl vlastně on v porovnání s ní?! Nebyl nic… jenom jejím stínem. Stínem její krásy, jak s oblibou říkávala.
„Bill nikam nepůjde!“ Tom už toho měl opravdu dost. Postavil se tak, že Billa zakrýval svým tělem…
V očích mu také plál hněv, ale úplně jiný než ten, který cítila Chantelle…
Byl přímo zoufalý z toho, jak se k němu chovala. Neustále po něm jenom křičela, dívala se na něj úplně chladnýma očima, beze špetky lásky nebo něhy. Možná až teď pomalu začínal rozumět tomu, proč byl Bill tak odtažitý. Až teď konečně chápal jeho skloněnou tvář a strach z něčí blízkosti…
„Tome, nech to být. Já půjdu,“ jeho tichý hlas byl náhle plný bolesti. Po úsměvu nezůstala jediná stopa. Jako by se jejich chvilkové štěstí najednou rozpadlo v prach a i ten smetl vítr.
Ze všech sil se snažil potlačit slzy a zoufalství, které jej přemáhalo. Přesto to nedokázal. Sklonil tvář, potlačil tichý vzlyk, který mu drásal hrdlo, a chvějící se dlaně ukryl v promočených kapsách. Rychle mířil ke dveřím, a když se opět ocitl uvnitř, bez ohlédnutí na Simone, která jej sledovala lítostivým pohledem, vyběhl po schodech nahoru a ztratil se ve svém pokoji.
„Babi,“ Sam jí zlehka zatahal za dlouhý svetr, zatímco se Simone dívala na Toma, který byl náhle na první pohled více než nešťastný a s klidem se snažil Chantelle něco vysvětlit. Ta však po něm jenom křičela.
„Copak, zlatíčko?“ na druhé zatahání za svetr konečně zareagovala. Vzala svého vnoučka do náruče a zadívala se do jeho hlubokých očí. Úplně stejných, jaké měl i její syn.
„Proč je maminka na Billa taková?“ Sami si svou malou hlavičku opřel o její rameno, nadechl se vůně, kterou byl prosáklý její svetr a přitulil se k ní ještě pevněji. „Maminka Billa nemá ráda?“ zeptal se šeptem. Po dětsky nevinné tváři mu najednou stékala drobná slzička. Nerozuměl tomu. Nedokázal pochopit, že by Billa neměla mít ráda, protože on jej miloval. A cítil, že jej měl Bill mnohem radši než Chantelle, která na něj sotva promluvila.
„To já nevím, Sami, ale ty se tím nesmíš trápit, ano? Důležité je jenom to, že jej my máme moc rádi a na ničem jiném nezáleží,“ zlehka s ním houpala ze strany na stranu a nesla jej do obýváku, kde mu chtěla pustit nějakou hezkou pohádku.
„I Tomi jej má moc rád,“ podotkl, drobnou dlaní si setřel zbloudilou slzičku a posadil se na gauč vedle své babičky. Simone se ptala sama sebe, zdali má, nebo nemá vyzvídat, ale všechno, co se týkalo jejího syna, ji opravdu trápilo. Proto nakonec promluvila.
„Má jej rád natolik, že jej pusinkuje?“ zeptala se klidným hlasem, i když uvnitř přímo hořela touhou znát pravdu. Pustila televizi a pohlédla na vnoučka, který si k sobě tiskl plyšáka, kterého našel vedle gauče.
„I Bill pusinkuje Toma,“ opravil ji s lehkým úsměvem.
„Tomi s náma dokonce někdy i spinká. Hlídá Billa, aby mu maminka neublížila,“ jeho dětská roztomilost neměla mezí. Říkal to, jako by mluvil o něčem, co jej neskutečně těšilo. Vlastně tím byl úplně nadšený, protože od doby, co s nima bydlel Tom, jeho strýček už tolik neplakal.
Simone však nevycházela z údivu. Sam byl sice malé dítě, ale ona věřila tomu, že i malé děti dokážou rozumět věcem, kterým rozumějí jenom dospělí. Proto mu věřila, a to, o čem se
právě dozvěděla, ji malinko vyděsilo. Nechtěla si ani představit, jak by to dopadlo, kdyby to bylo skutečně tak vážné. A nad reakcí své dcery raději ani nepřemýšlela.
právě dozvěděla, ji malinko vyděsilo. Nechtěla si ani představit, jak by to dopadlo, kdyby to bylo skutečně tak vážné. A nad reakcí své dcery raději ani nepřemýšlela.
„Ach Bille, proč se právě ty musíš pokaždé dostat do takových problémů?“ zašeptala si pro sebe a smutně odvrátila tvář od televize, ve které běžela nějaká pohádka…
Tom nejdřív slušně zaklepal a několik vteřin poslušně čekal. Vzápětí si však uvědomil, že kdyby byl na Billově místě, zřejmě by neměl na nikoho náladu. Rozhodl se tedy, že jej nechá samotného. Smířlivě pokýval hlavou a otočil se. Přemýšlel, ve kterém pokoji by měl zmizet. Možná by mu pomohlo, kdyby byl chvilku sám. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a smutně stiskl víčka ve chvíli, kdy si uvědomil, že stál před jediným pokojem, do kterého by nejraději zmizel. Billův pokoj mu byl ze všech nejbližší a vlastně jediný, kde se cítil skutečně doma.
„Bille,“ vydechl. Opřel se zády o jeho dveře a bezmocně se svezl po jejich hladkém povrchu. Tvář ukryl do dlaní, prsty si přiložil ke spánkům a zavřel oči. Po nesmyslné hádce se Chantelle byl neskutečně rozladěný a mrzutý. Všechno to začalo tak hezky a stačila chvilka, aby se všechno zkazilo.
Oblečení na jeho těle bylo suché, jelikož se stihl převlíknout, oči měl však pořád vlhké od slz, kterým se nedokázal ubránit. Dal by cokoliv za to, aby mu mohl pomoct. Cokoliv za to, aby už nemusel trpět pod nátlakem své starší sestry. A cokoliv za to, aby mohl být s ním…
Jeho myšlenky se náhle zvrtly úplně jiným směrem. Zmizela Chantelle, zmizely i vzpomínky na jejich hádku, a najednou tady byl jenom Bill, ze kterého pomalu začínal šílet. To, co cítil, už jenom při pomyšlení na něj, necítil ještě nikdy předtím. V mysli si říkal slova a snažil se najít jedno jediné, kterým by dokázal pojmenovat vztah mezi nima.
Napadala jej slova jako velmi dobré přátelství, nevinný flirt, něžné pobavení… jenom to jediné si nedokázal říct ani v mysli. Pouhých pět písmenek poskládaných dohromady a on se je bál vyslovit.
Bylo to poprvé, co něco takového pocítil, a ještě k tomu ke klukovi. Myslí mu prolétla Billova tvář, smějící se a zářící… On snad ani kluk nebyl. V Tomových očích se stal jakousi vysněnou bytostí, po které tajně toužil, nikdy by si však nepomyslel, že by se mezi nima mohlo něco stát. Natož to všechno, co už měli za sebou…
Byl natolik zamyšlený, že vůbec nepostřehl, kdy se dveře Billova pokoje otevřely. Najednou ležel na zemi, s hlavou na podlaze a šokovaně pozoroval Billovu tvář sklánějící se nad ním.
„Nevěděl jsem, že jsi ještě tady. Omlouvám se,“ šeptal tichá slova skrz pevně semknuté rty. Na tváři měl ještě stopy po slzách, oči měl pláčem zčervenalé.
„Klepal jsem,“ Tom zůstával ležet na zemi, s pohledem upřeným do Billových očí.
„Já vím,“ dostalo se mu tiché odpovědi a také lehkého pohlazení po líci.
„Jenom jsem chtěl být chvilku sám,“ konečky prstů si setřel zbytky slz, zhluboka se nadechl a pokusil se zapomenout na to, co se před chvílí stalo.
„Mám odejít?“ Tom jemně procházel obrys jeho tváře, opatrně se dotýkal jeho plných rtů a hladil je.
„Ne,“ Bill si klekl na kolena, sklonil se k Tomově tváři a špičkou jazyka zlehka pohladil Tomův spodní ret.
„To já bych měl odejít. Někam hodně daleko. Někam, kde tě už nebudu moct vídat. Co to vlastně mezi náma je? Přemýšlel jsi nad tím někdy, Tome?“ jejich tváře byly v opačném směru, přesto se jejich pohledy neustále proplétaly.
„Nesmíš odejít,“ na Billovu otázku neodpověděl, přesto řekl první věc, která jej napadla.
„Tak mi řekni, jaký smysl má zůstávat?“ těch smyslů bylo sice více, ale on by dokázal obětovat všechny, kdyby jej Tom požádal o to, aby odešel.
„Budeme se do toho nořit hlouběji a hlouběji, až spadneme na úplné dno. Pak už nebude cesty zpět, Tome,“ díval se na Toma, který se opatrně zvedl ze země a posadil se naproti Billovi. Jednou rukou jej chytil za tvář, zatímco tu druhou ponořil do jeho dlouhých vlasů.
„Já před tebou nechci utíkat,“ opatrně vzal Billovy rty mezi své. Jemně po nich přejížděl, hladil je jazykem a užíval si každý jejich milimetr. Jejich sladkost a hořkost zároveň mu způsobovaly husí kůži, na kterou si však v přítomnosti Billa už dávno zvykl.
„Dnes večer tě vezmu ven,“ zašeptal proti jeho rtům a nevinně se usmál.
Bill se na něj překvapeně zadíval.
„Mám to brát jako… “ najednou se zasekl a stydlivě sklopil pohled. Tváře měl náhle zářivě růžové.
„Rande?“ vydechl téměř neslyšně. Připadal si tak hloupý. Určitě to špatně pochopil. Kluk jako Tom by s ním jistě nikam nešel. „Podívej se, Tome, na mě, a pak se podívej na sebe, jsme tak rozdílní… „ prolétlo mu myslí, přesto zůstal potichu.
Tom si jej však k sobě láskyplně přitulil, několikrát jej hluboce políbil a poté s úsměvem na tváři přikývl.
„Půjdeš se mnou na rande, Bille?“ tuhle otázku vyslovil úplně poprvé ve svém životě. Bylo zvláštní, jak byl vztah s Billem jiný, naproti těm, které už prožil.
„Nemůžu uvěřit, že to po mně žádáš,“ Bill schovával svůj šťastný úsměv do Tomovy mikiny. Věděl, že pokud existovala odpověď na otázku, zdali se mezi nima skutečně mohlo stát něco vážného, měl se to dozvědět právě večer.
„Tak dobře, půjdu,“ vydechl a nesměle se pousmál.
autor: B-kay
betaread: Janule
Skvělý =) Honeeem další díl =)
PŘESNĚ =d
No ještě abys to odmítnul Billíne 🙂
Awwww na rande se těšiiim, doufám že si konečně oba uvědoměj že jeden bez druhýho to prostě nedokážou a budou společně bojovat proti Chantelle 🙂
Nádhera, já už prostě… nemám slov. Tohle prostě ani slovy vyjádřit nejde. Chantelle bych nejradši uškrtila, ale čekala jsem, že něco takovýho přijde. Sami mě opět rozněžnil svou roztomilostí… a kluci??? Nevím, co k tomu ještě říct. Všechno je tak krásné a přitom pro ně tak složité… Chviličku jsem se bála, když Bill mluvil o odchodu, pak ho ale Tom pozval na rande a já jsem celá pryč…
Těším se na další díl, i když se zároveň bojím, jak budou s postupem času celou tu situaci zvládat. Nemají to vůbec lehké… Musí to zvládnout…♥
[4]:Absolutně moje myšlenky,souhlasím!!!!
Simone má teď pěkně zamotanou hlavu,Sami je prostě malá,roztomilá kecka..=) Už aby bylo to rande,nemůžu se dočkat. ♥♥♥ Nádhera ♥♥♥
Opět krása. Vypadá to, že Simone bude rozumná a bude na jejich straně. Doufám. Ten Sami je ale kecka 🙂
Už se těším na to jejich rande 🙂