autor: Áďa
„Budíček, miláčku!“ ozvalo se milým hlasem a Bill napřed párkrát nakrčil obočí, než se postupně probudil.
„Ještě ne,“ zavrčel a zachumlal se i s hlavou pod deku. „Dyť jedem až odpoledne…“
„Ale na dopoledne jsme si něco slíbili,“ připomněl mu Andy a připlížil se k peřině.
„Andyyy… já to ruším, mně se nechce,“ zahučel Bill tlumeně zpod peřiny. Komu by se taky chtělo vylézat z vyhřáté postýlky kvůli nákupu? „Zrušíme to…“
„Tak to zkoušej na Toma nebo na bodyguardy,“ ušklíbl se už oblečený Andreas. „Na mě něco takovýho neplatí.“
Odpovědí mu bylo zamručení. Ušklíbnul se a očima začal prozkoumávat peřinu. Netrvalo mu vůbec dlouho, než našel skulinku. Uchichtnul se a vsunul do ní ruku. Trefil se přesně na bříško, kousek od pupíku, a okamžitě to místo začal šimrat.
Bill vypísknul a hned se začal kroutit jako ryba na suchu. Přitom se mu ale povedlo odkopat peřinu, čehož Andreas s radostí využil. Ihned se obkročmo uvelebil na jeho stehnech, pevně zasedl Billovy nohy a se škodolibou radostí přesunul ruce na jeho žebra.
„ÁÁÁÁÁÁÁÁ! Andýýýýýý! Do – dooooost!“
„Ale mě to baví,“ prohodil nevzrušeně blonďák a lechtání ještě víc zintenzivnil. „Kroutíš se jako žížala a je to vtipný.“
„A – a – ale já se brzo… hihihi… počůrám!“ svíjel se Bill a pro samý smích už skoro ani nestíhal dýchat.
„Tak hlavně ne na mě,“ ušklíbl se Andy, ale smiloval se a přitiskl Billovi ruce na polštář nad hlavou. „Tak co? Půjdem nakupovat nebo chceš ještě zlechtat?“
Bill na něj zamrkal řasami a nasadil nevinný pohled. Vypadal v tu chvíli jako anděl a nikdo by neodolal čemukoliv, co by právě řekl. Ani Andreas, a Bill si toho byl dobře vědom.
„Půjdeme… ale až mi něčím vynahradíš psychickou újmu, kterou jsi mi tím lechtáním způsobil.“
„Psychickou újmu?“ nadzvedl Andy jedno obočí. „Tou trpíš už od narození, pokud se nemýlím…“
Bill uraženě nafouknul tváře.
„Tak, a teď s tebou nemluvím,“ ušklíbl se a nabubřele se pokusil vykroutit, Andy byl ale silnější, a tak jenom otočil hlavu na stranu, aby se na něj nemusel dívat. Ačkoliv by nezávislý pozorovatel řekl, že jsou na pokraji milenecké hádky, oni oba věděli, že to je jenom škádlení. A Andreas věděl, jak na to, aby si svého miláčka usmířil. Naklonil se k němu ještě víc a jemně se svými rty otřel o ty Billovy. Chvilku se s nimi laškovně mazlil a pak je donutil, aby mezi sebe vpustily jeho zvědavý jazýček. Nějakou dobu se něžně líbali, dokud se Andy neodtáhnul.
„Tak co, stačilo k vyléčení té tvé ujmy tohle?“
„Hmmm,“ zapředl Bill. „Stačilo… ale bylo toho málo. Já chci ještě…“
„Pokračování bude, až se vrátíme,“ uculil se Andy.
„Neeee… ale Andy…“
„Ne, jdem, nebo to nestihnem,“ ukončil to nekompromisně Andreas a Billovi nezbylo, než s nazlobeným mručením vylézt z postele…
„Andy, tohle je… úplně dokonalý!“ vypískl nadšeně Bill a vyběhl ze zkušební kabinky. „Podívej!“
Radostně začal poskakovat jako malé dítě a Andy jen pobaveně zakroutil hlavou.
„Sluší ti to, moc,“ dodal pochvalně.
Skutečně tomu nebylo co vytknout, Bill si jako vždy vybral něco slušivého, a oproti tomu, co si vybíral běžně, bylo tohle ještě na pohodu, ani to nebylo příliš extravagantní. Nohy mu obepínaly přiléhavé bílé lesklé kalhoty, na sobě měl černé tričko s krátkými rukávy, které však sahalo až do půlky stehen, samozřejmě bylo těsné a na hrudi ho zdobily stříbřité kamínky a flitry nejrůznějších velikostí. Celý model podtrhovaly bílé návleky sahající jen po zápěstí. Leckdo by měl co dělat, aby ten vzhled vůbec rozdýchal, ale Andreas už byl na Billovy výstřední kreace zvyklý a tohle vůbec nebylo špatné, proti těm modelům, co na sobě tahal po podiu. Aspoň teď připomínal člověka a ne skarabea zkříženého s vysavačem.
„Jo, líbí se ti to?“ zamrkal Bill svůdně řasami, pousmál se a vyzývavě zavlnil obepnutými boky.
„No samozřejmě,“ uculil se Andy. „A ještě víc se mi to bude líbit, až to z tebe půjde dolů…“
„Ty čuně!“ vyjekl Bill a lísknul mu výchovný pohlavek. „Na co to nemyslíš?“
„Na samé nemravné věci,“ dýchl mu Andreas do ucha a jazykem si pomaloučku přejel po rtech.
„No to mi mohlo bejt hned jasný,“ zatvářil se Bill povýšeně a rádoby nadneseně. „A víš ty co? Já si v tom rovnou odejdu.“
Naládoval svoje věci do kabelky větších rozměrů, u pokladny si nechal od oblečení odstříhat zbytečné cedulky a hrdě vyrazil ven. Schválně udržoval krok pár desítek centimetrů před Andym a vyzývavě přitom vrtěl prdelkou. Bavilo ho blonďáčka zlobit, věděl, co s ním tohle udělá, a když se úkosem ohlédl přes rameno, věděl, že dosáhl svého, Andyho oči byly na jeho pozadí přišpendlené, jako by je tam přitahoval neobyčejně silný magnet.
„Jen počkej doma, ty pískle,“ zrychlil Andreas, a když Billa dohnal, pořádně ho plesknul přes zadek, až to mlasklo a Bill poskočil, jak ho to štíplo.
„JAU!“
Popoběhl pár kroků na špičkách, mnoucí si přitom pozadí, čímž vyvolal pobavený úsměv ve tvářích bodyguardů, kteří je zpovzdálí hlídali.
„Tos posral, barbíno!“
„Jo? Nekecej,“ ušklíbl se Andy.
„Nekecám! A zlobím se!“ zkřížil Bill ruce na prsou a opět zrychlil krok, přičemž nezapomněl do přítele drcnout svými kostnatými boky.
V době, kdy už byli po obědě a čekali dvě hodinky na odjezd, se však už Bill dávno nezlobil. Naopak, po obědě mu Andy dopřál nádhernou masáž zad, u které to rozhodně nezůstalo. Bill tomu dával silnou příčinu tím, že na Andrease špulil svůj zadeček až moc vyzývavě a Andy to samozřejmě nenechal bez odezvy.
„Byl jsi úžasný, lásko,“ vydechl Bill, který k sobě tiskl zpoceného blonďáka a sám se snažil aspoň trošku vzpamatovat z té euforie, kterou před chvílí prožili. „Jsi skvělý, báječný, dokonalý, nejlepší!“
Ještě chvilku oddechovali, dokud je zima pramenící ze zasychajícího potu nevyhnala do sprchového koutu. Dopřáli si tam horkou sprchu, pak se oblékli, Bill samozřejmě do toho nového, ač to ještě neměl přeprané, a ruku v ruce se vydali k recepci hotelu, kde už na ně všichni čekali.
„Teda, tys byl nakupovat, žejo?“ uvítal hned Tom brášku a sjel ho obdivným pohledem. Měl pocit, že nakráčela nějaká nadpozemská bytost, a ne jeho malé dvojčátko. Rozbušilo se mu srdce, když viděl, jak upnuté oblečení podtrhuje chlapcovu hubenost.
„Jasně,“ přikývl Bill a v zrcadle na stěně pedanticky zkontroloval, zda má ofinu pořád dobře natupírovanou a zda mu vlasy v culíku neelektrizujou.
„Sluší mu to, žejo?“ usmál se bezelstně Andy a mile se na Toma podíval, přičemž Billa bezděčně objal jednou rukou kolem pasu.
„Jo, sluší,“ procedil Tom skrz zuby a nazlobeně šlehl po kamarádovi ostrým pohledem, než se otočil k oběma zády, a vykráčel k Tourbusu.
„Co mu je?“ nechápal Andy. Všiml si, že Tom je na něj v poslední době snad pokaždé, když ho vidí, nabroušenej jak břitva. A bylo mu to líto. Jako by jejich dlouholeté kamarádství už nebylo upřímné, ale jenom simulované…
„Nevím… taky mi poslední dobou přijde jak z jinýho světa,“ pokrčil Bill rameny. „Je takový… no… nechci říkat divný, ale nechová se normálně.“
Andreas svěsil hlavu.
„Přijde mi, jako by byl na mě naštvanej, ale nemám tucha proč…“
Bill se na něj otočil, a když viděl smutný výraz v jeho obličeji, pohladil ho po tváři.
„Neboj se, lásko… nevšímej si toho… Přejde ho to,“ dodal přesvědčeně, a taky v to sám doufal, taky se mu už Tomovo chování nelíbilo. Všiml si, jak je k Andymu věčně nevrlý a k němu naopak až moc milý, a to se mu nezdálo. Neviděl však nikde zjevné příčiny, a protože nevěděl, co s tím, rozhodl se to neřešit, třeba má jeho bratr jenom nějaké deprese, které přejdou, vždyť ne každý měl vždycky svůj den a někdy se dny smůly prostě táhly jako slina.
„Klid, Andy… bude to dobrý, bálbínko,“ zašišlal roztomile poslední slovíčko. Věděl, že za běžných okolností Andrease přirovnání k nohaté zrůdné panence rozčiluje, ale uměl to slovíčko použít ve chvílích, kdy mu to i dokázalo zvednout náladu, jako třeba teď.
„Kéž bys měl pravdu, maličký,“ povzdychnul si Andy a ruku v ruce se vydali k autobusu.
Nevšimli si, jak je pozorujou temně hnědé oči, které zrcadlily žárlivost, zlobu a touhu ty dva od sebe nenávratně rozdělit, aby Bill mohl být jenom jeho…
V autobusu se Bill pohodlně natáhl na gauč, hlavou se uvelebil Andymu v klíně a nasměroval na televizi dálkáč, zatímco Tom mezitím chmurně hleděl do notebooku.
Tolik si přál, aby mohl být na Andreasově místě. Už několik týdnů si uvědomoval, jak moc pro něj Bill znamená. Jo, sice si pečlivě udržoval svou pověst děvkaře, protože chuť na sex mu byla tak vlastní, jako voda a vzduch, ale vždycky mu šlo jen o samotný akt. Ano, mělo to sice něco do sebe, ale už ho to přestávalo bavit, jak před ním každá, na kterou si ukáže, roztáhne nohy jak cvičený pejsek. Kdyby některá z nich aspoň byla schopná nějakého odporu nebo aspoň chopila iniciativu do vlastních rukou! Ne, všechny k němu vzhlížely jako k bohovi, který si může dělat, co chce. Zezačátku mu tohle chování dost lichotilo a užíval si toho několik let, ale už se mu to prostě přejedlo.
A v době, kdy si to uvědomil, si začal uvědomovat i to, že k tomu, aby mohl být skutečně šťastný, potřebuje nějakou spřízněnou duši. Někoho, kdo s ním bude sdílet radosti i strasti každodenního života, aniž by se mu ten někdo vysmíval nebo poškleboval. To znamená někoho, kdo je na stejné vlně, kdo by mu rozuměl… A ať se na to díval z jakéhokoliv úhlu pohledu, vždycky byl výslednou osobou Bill.
O to větší to pro něj byl šok, když ti dva oznámili, že spolu mají něco víc, než jen kamarádství. Zlomilo ho to. A věděl, že prohrál. Proč by Bill měl vůbec chtít být s ním? Vždyť je to trestné! Museli by to tajit a Bill by určitě držkoval, protože se už tolik let těšil, že až si někoho najde, tak bude lásku dávat najevo všemi možnými způsoby. To byla asi hlavní příčina, proč by Bill nesouhlasil. Tom to věděl a hrozně moc ho to mrzelo. O to víc záviděl Andreasovi, že ho k Billovi neváže krevní pouto.
Sám ani nebyl schopný říct, kde se v něm jízlivost a zloba vůči kamarádovi bere, sám se za ni bytostně nenáviděl. Vždyť to vlastně ve finále ani nebylo nic překvapivého, pro koho se Bill rozhodl, znali se přece tolik let a Tom věděl, že Andy bude jednou ideální partner, jestli pro kluka či holku, to už neřešil.
Ale ne pro Billa. Tomovi znovu potemněly oči, když je upřel na ty dvě hrdličky. Byl ochotný pro získání své lásky udělat cokoliv, a ač věděl, že mu na jednu stranu bude Andyho líto, až ty dva od sebe rozdělí, převažoval v něm pocit štěstí, že konečně bude mít svou lásku navěky a navždy…
autor: Áďa
betaread: Janule
a mě bude Andyho lítoooo…x(
Musím říct,že přes to všechno je mi Toma docela líto,musí to být hrozný pocit,vidět,jak někdo,koho má rád,věnuje svoji lásku někomu jinému…A jinak,ten "skarabeus zkřížený s vysavačem",tak to jsi vystihla přímo dokonale,protože přesně tak nějak Bill při své nynější šílené humanoidní image vypadá xDDD
Jsem zvědavá,co Tom vymyslí za plán….
ououou Tomane….ty jeden…sem zvědavá co vymyslíš.,…ale měl bys sis to dobře rozmyslet…a promyslet…,Bill je hodně zamiloovaný do Andyho..takže.hodně štěstí
No, přijde mi, že Tomík si nějak moc věří a to zatím nic o co by tu svou sebedůvěru mohl opřít, nepředvedl. Jen se hloupě chová k Andreasovi, čímž Bill spíš popouzí, než aby si ho tím stahoval na svoji stranu.
Jsem tedy na chlapce zvědavá, páč mě tahle situace přijde dost neprůstřelná. Nedovedu si představit, co by musel udělat, aby ho Bill přestal vnímat jen jako bráchu… :-/
[4]: uvidíš, za nějakých pět, šest dílů budeš moudřejší 🙂 to víš, znáš to… nějak se to zamotat musí 🙂 chvilku to sice potrvá, ale pak… no radši mlčím, než tu vykecám celý děj 😀
To jsem zvědavá, jak to chce Tommy udělat, když je Bill do Andyho tak zamilovaný.
Je jasné, že je mi Tommyho líto, přála bych mu, aby byl šťastný… s Billem. Určitě budu brzy hodně překvapená. A stejně fandím Tommymu :)))))