autor: KaKiNkAaA ^_^
Potom, co se Tom z toho vědomí, které mu před chvíli došlo, vzpamatoval, pohladil Billa po vlasech.
„Už zítra tě propustí,“ vydechl tiše, zadíval se na chvíli z okna. Už dneska vyjde pravda najevo a on se svému bratrovi pomstí. Už dneska.
Přesto ale stále nebyl ten pravý čas to dokončit. Chtěl si to pořádně užít a mít jistotu, že se nic nepokazí. Proto byl mnohem raději, když zjistil, že dneska má noční. To znamenalo, že tady bude přes noc. Přes noc s Billem. To se Tomovi jevilo jako správná chvíle. Jako ta nejlepší příležitost.
„Já vím, lásko. Dneska tady budu poslední noc, a pak už budeme neustále spolu.“ Usmál se černovlásek a přivinul se ještě víc k Tomovi. Ten jen přikývnul a taky se usmál. V jednom měl Bill pravdu. Tohle bude jeho poslední noc tady. Poslední noc v nemocnici. Jenže jedině on ví, jak tahle noc skončí. Co se snad už pouze za pár hodin stane.
„To víš, že budeme, zlato“ špitnul Tom tiše, aby na sobě nenechával znát žádné podezření.
„Už velmi brzo budeme pořád jen spolu.“ Dodal ještě a krátce políbil svého bratra do vlasů. Ten se při jeho polibku pousmál a spokojeně zavrněl. Byl šťastný. Bohužel nevěděl, že tohle všechno už brzy skončí. Úsměv nahradí slzy, a štěstí a lásku nahradí bolest a utrpení. Už brzy všechno vyjde na povrch a Bill si tím ponese následky.
„Už se toho nemůžu dočkat.“ Usmál se Bill. Poté hlavu lehce zvedl a políbil Toma na rty. Ten mu krátký polibek „raději“ oplatil, a poté se jen usmál. Pohladil Billa po tváři.
„Neboj se, Bille. Dočkáš se, ale teď by bylo dobrý, kdyby sis aspoň na chvíli zdřímnul, ano? Já mám ještě nějakou práci, tak zase na chvíli budu muset jít. Ale zase přijdu, neboj se.“ Usmál se Tom a cvrnknul Billa do nosu.
„Dobře, dobře,“ přikývl černovlásek a trošku se od Toma odtáhl, aby se dostal na nohy a mohl jít. Respektoval to, že má Tom taky tady v nemocnici povinnosti, a nejen že musí být u Billa. Proto ho už ani tady nedržel a nechal ho jít.
Tom využil příležitosti, kdy se Bill odtáhl a nečekal ani chvíli a začal se z postele vyhrabávat a poté se postavil na nohy. Poté, než se chystal odejít, se ještě na Billa otočil.
„Chceš nechat zapnutou televizi, a nebo ti jí mám vypnout, abys mohl spát?“ kouknul na černovláska, který se už teď víc zabalil do peřiny a tiše zafuněl.
„Ne, to je dobrý. Můžeš ji nechat tak. Nevadí mi to. Možná ani spát nebudu,“ pousmál se Bill a Tom na jeho slova jen přikývl a pomalu se rozešel ke dveřím.
„Dobře. Tak hlavně odpočívej, ať máš pořádnou sílu, když už zítra tě propouštíme,“ usmál se Tom a poté chytil za kliku a odešel z bratrova pokoje. Jeho slova měla v jeho hlavě taky ale jiný význam. Ano měl by nabrat sílu, ale na něco zdaleka jiného. Bude ji totiž potřebovat, až za ním Tom znovu přijde. Tentokrát ale s jistým rozdílem. A to ne s moc dobrým úmyslem. Alespoň ne pro Billa.
…
Pomalu den ubíhal a blížil se čím dál tím rychleji večer. Chvíle pro Toma. Celý zbytek dne poté, když Tom udělal své povinnosti, které měl, strávil zbytek dne s Billem v jeho pokoji. Neustále si povídali. Tom se snažil být normální a netvářit se hlavně nijak podezřele. Dokonce spolu hráli společenské hry, které Tom přinesl k Billovi na pokoj, aby tak víc zabili volný čas. Oba se smáli a jen jediný Tom věděl, že tenhle smích jeho bratra brzo přejde a vymění ho slzy. Teď se tím ale nechtěl ještě zabývat. Toho si užije až až…
Pořád něco spolu dělali a oba chlapci byli dostatečně zabaveni tím druhým nebo činností, kterou spolu zrovna dělali. Hodiny utíkaly a za okny šlo vidět, že už se stmívá a blíží se večer. Tom čím dál tím víc myslel na tu „onu“ chvíli. Pomalu ale jistě se to blížilo. Blížilo se to, kdy Tom odhodí svou masku a všechno, celou pravdu, vpálí Billovi přímo do tváře.
Byl to Tom, komu jako prvnímu došlo, kolik je hodin, jaký je čas. A taky proto se dlouze podíval na svého bratra a chvíli ho jen pozoroval a nic neříkal. Mlčel. „Už brzy,“ tahle slova mu stále zněla v hlavě a všechno pomalu viděl před svými očima.
„Co na mě tak koukáš?“ usmál se Bill, a tím se Tom probral a jen zatřásl hlavou. Zase se vrátil do nynější reality.
„Ale nic. Jen už bych měl jít. Je pozdě a měl bys spát, Bille. Zítra je tvůj velký den.“ Usmál se Tom na svého bratra. Ano, zítra už Billa propustí, ale do té doby už za pár chvil bude Velká chvíle právě Tomova. A hlavní cíl byl právě jeho bratr Bill.
„Tak dobře.“ Přikývl Bill. Byl už docela unavený, ale nechtěl Toma vyhánět, proto mlčel. Teď ale sám Tom uznal za vhodné, že by mohl jít Bill spát, a tak nic nenamítal.
„Ale ráno se ještě uvidíme, že ano?“ kouknul se na Toma s úsměvem a čekal na jeho odpověď.
„To víš, že uvidíme, zlato. Neboj, nenechám tě jen tak odejít.“ Usmál se Tom. Uvidíme se dřív, než myslíš, Bille. Prolétlo Tomovi hlavou. A taky to, že jen tak ho nenechá odejít. Na jeho slovech bylo tolik pravdy, ale jen on věděl nejlíp, jak jeho slova byla myšlena.
„Tak dobře“ špitnul černovlásek, a poté se uvelebil v posteli. Ještě než se chystal ale spát, natáhl se k Tomovi pro polibek.
„Ještě pusu na dobrou noc,“ usmál se a ani nečekal na zbytečná slova a sám si Toma k sobě víc přitáhl a dlouze a procítěně ho políbil na rty. Tom nenamítal. Polibek se stejnou bratrovi oplatil. Poté, co mu dal polibek, se ale odtáhl a s úsměvem na rtech se postavil na nohy.
„Tak dobrou noc, Bille. A sladce se vyspi,“ špitnul ještě předtím, než opět opustil bratrův pokoj a odkráčel aspoň na nějakou tu dobu zpátky na sesternu. Teď už prázdnou sesternu, jelikož na patře už byl jediný zdravotník. Každý už měl po pracovní době. Jen on sám tady byl a měl noční směnu.
Bill, když se ocitnul poté sám v pokoji, v kterém ho obklopovalo v tuhle chvíli už jen ticho, se uvelebil v posteli a pohodlně si lehnul. Dnešní den se mu tak moc líbil. Skoro pořád byl jenom s Tomem. Zítra až se probudí, ho hned po vizitě propustí, a může být s ním i nadále a hlavně všude. Bez nějakých zábran. Nemohl se dočkat zítřka. Proto se přikryl peřinou až po bradu a rychle zavřel oči, aby měl zítřek co nejdřív. Pomalu s úsměvem na rtech usínal.
To Tom, když vešel do sesterny, se taky na chvíli natáhnul na pohovku a ztěžka vydechl. Nechtěl spěchat. Měl před sebou přeci jenom celou noc. Nikdo ho nemůže vyrušit, protože je tu sám. Sám s pacienty. Sám s Billem, a to byla jeho chvíle.
Chtěl ale ještě počkat. Chtěl, aby jeho bratr opravdu usnul a on měl lepší příležitost pro vykonání jeho plánu. Jeho sladké pomsty.
Když si aspoň trošku natáhl kostru a odpočinul si z tak nabitého dne, se pomalu zvedl z pohovky a napustil si do varné konvice vodu a nechal si tak udělat kávu. Měl na ni prostě chuť.
Nachystal si hrníček, a když konvice klapla na znamení, že je voda uvařená, podlil si přichystaný hrníček s kávou. Dal si do ní ještě trošku mléka, a pak spolu s ní se usadil zpátky na pohovku.
Když v klidu seděl a neměl už žádné starosti, v klidu si v hlavě přehrával všechno, jak udělá. Chtěl to mít dokonalé promyšlené bez nějaké chybičky. Přitom pomalu upíjel svou kávu.
Už velmi brzy se nebude muset přetvařovat a hrát si na něco, co není. Hrát nějakou hloupou hru, a konečně bude moct Billovi ukázat jeho pravou tvář, a hlavně mu to všechno tvrdě předhodit jako hotovou věc.
Pomalu i Tom dopíjel svou kávu a jeho myšlenky každou chvíli nezůstanou pouze myšlenkami, ale především realitou. Když Tom polknul poslední doušek kávy, uklidil po sobě hrníček a rozhlídnul se po sesterně. Jeho oči utkvěly na hodinách visících na zdi. Už byl čas…
Už byl na sesterně dost dlouho, a věděl, že v tuhle noční hodinu jeho bratr určitě spí. Přesto očima těkal po prázdné místnosti. Něco mu chybělo, než se rozejde k jeho pokoji. Něco tomu scházelo…
Jenže nevěděl co. Pořád přemýšlel, co vlastně hledá, ale ve chvíli kdy se jeho oči zastavily na jedné skříňce, došlo mu, co mu chybí. Škodolibě se pro sebe usmál a pomalu přistoupil blíž. Otevřel malou skříňku, sklonil se níž a z jejího obsahu vytáhl ne moc dlouhý, ale na to dost pevný provaz. Tohle byla věc, kterou hledal!
Musel se pro sebe znovu usmát, jelikož se mu jeho plán líbil čím dál tím víc. Schoval si proto provaz do kapsy kalhot a skousnul si spodní ret. Je čas jít…
„Těš se bratříčku, pomsta bude sladká.“ Špitnul si sám pro sebe Tom ještě předtím, než vyšel ze sesterny, kterou vzápětí také zamknul a jeho kroky směřovaly k pokoji jeho bratra. K pokoji Billa.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
neeee zase to takhle utnout a já už myslela že se to ko¨nečně dozvim a ono nic 😀
ne, ne, ne, ne….ještě jednou ne…x(
Až do teď jsem si myslela,že ho Tom nechá,aby se do něho totálně zaláskoval,a pak ho odkopne,ale teď už si myslím,že mu udělá něco mnohem horšího.Řekla bych,že ho asi opravdu znásilní,a ještě se mu vysměje,že ho nikdy nemiloval…=(
oooo….no tak! 😀 takhle to useknout…xD
mám představu o tom,co Toman provede…hoah…jsem..natěšená? nejspíš xD
[3]: čteš mi myšlenky? 😀 tohle stejný mě napadlo taky 😀
No jakoo :D:D Já potřebuju velice nutně pokračovánííííí honéém 😀