From the inside out 18. (1/2)

Ve čtvrtek ráno bylo ve Starbucks ticho a klid a Tom se opřel zadkem o nerezový pult, jakmile byly všechny ranní povinnosti splněny, rozděleny mezi něj a Danice. Zatímco pracovali, Danice mu podala plný report o její návštěvě klubu, dvou hezkých holkách, se kterými málem uspěla, a večeru, který šel do kytek.

„To je smutné,“ okomentoval to Tom a opřel se zády o lokty. „Konečně jsi to vzdala se Sloane, jo?“

„Já ne-“ Danice se načepýřila, a pak se její kulatý obličej roztáhl do úšklebku. „Hezký pokus, Tome. Takže co ty? Měl jsi v poslední době úspěch?“ Zeptala se přímo.

Tom na ni pohlédl koutkem oka. Byl testován, to dokázal říct podle toho, jak na něj byly fixovány její tmavé oči čekající na odpověď. „Co tím myslíš, Danice? Jestli jsem se v poslední době s někým vyspal? Nebo jestli jsem si někde užil?“

Danice pokrčila rameny, ale její výraz byl všeříkající. „Obojí. Jedno z toho. Ty víš, co tím myslím, Tome.“

„Možná ano,“ řekl Tom úmyslně. „Ty si myslíš, že už víš, kdo to je, co?“ Mohlo jej to klepnout přes prsty, ale cítil se na menší risk. V obchodě se něco dělo, a jeho to znepokojovalo. To, co mu o tom včera večer pověděl Bill, nebylo ani zdaleka tak zajímavé, jako věci, které neřekl. Bylo to, jako by Billovi bylo řečeno, aby s nikým žádné informace nesdílel, a vzhledem k jeho pracovní morálce by to ani neudělal.

„Takže je to pravda?“ Danice si z čela odhrnula krátkou ofinu. „Chodíš s Billem, že?“

„Ty jsi ta poslední osoba, které tohle musím říkat, ale když jsem to naposledy kontroloval, být gay není zločin.“ Tom se napřímil ze své uvolněné pozice. „Takže? Je tady nějaký problém?“

Danice se zatvářila zamyšleně. „Předtím jsem tě viděla s holkama… bisexuál?“

„Jo,“ potvrdil Tom a překřížil si ruce na hrudi. Pohledem jí dal jasně najevo, že ví, že se něco děje, a nijak neustoupí. Ne, když se to týkalo jeho i Billa. „Řeknu to znovu, je tady nějaký problém?“

„No, mohla bych říct něco jako, že je to špatný nápad, mít vztah mezi spolupracovníky, ale není moje místo něco takového říkat.“ Danice sevřela rty. „Ani bych to neřekla.“

Tom se na ni ušklíbl. „Ne, když seš celá žhavá do Sloane,“ souhlasil.

Danice to nechala být. „Jen se ujisti, že dál děláš svou práci jako vedoucí směny, okay?“

„Huh.“ Tom na ni zíral, a pak explodoval. „Co to má, kčertu, znamenat, Danice? Co přesně tady naznačuješ?“

„Uklidni se…“ Danice se rozšířily oči a ona zvedla ruce. „Páni, Tome, uklidni se…“

„Co jsi tím myslela?“ pokračoval, krátce pomyslel na to, že je rád za momentálně prázdný obchod. Nejspíš by vybouchl, i kdyby tam zrovna byli zákazníci. „Děje se tady něco, o čem nevím? Někdo, kdo možná šíří nějaké hnusné malé zvěsti, možná? No tak, dal jsem tobě nebo Michelle někdy důvod k tomu, abyste mě pokáraly? Tohle je neuvěřitelné…“

„Nikdo tě z ničeho neobviňuje,“ řekla Danice klidně stále se zvednutýma rukama. „Promiň, Tome. Podívej… jen jsem tě chtěla varovat. Neoficiálně, okay?“

Tom kypěl. „Kdyby to bylo neoficiální, měla ses o tom zmínit mimo obchod,“ zamumlal, pohupoval se přitom na chodidlech. Ruce měl po stranách zaťaté v pěst. „Kdo sakra něco takového řekl, Danice?“

„Omlouvám se,“ řekla Danice a odvrátila pohled. „Opravdu jsem o tom neměla začínat.“

Tom polkl naštvanou odpověď, o které věděl, že ji nemůže říct.

Vstupní dveře se otevřely, a oni se oba přesunuli na svá místa, aby přivítali svého prvního zákazníka.

***

To ráno bylo pro Billa ještě o trochu obtížnější bez Toma Kaulitze, který by mu poskytl hřejivou pobídku, nezbytnou pro opuštění postele. Billovi se to nakonec nějak podařilo. Schoulil se před svým počítačem ve starých, odrbaných teplákách, s jednou nohou zastrčenou pod sebou, se Sloane na telefonu a s esejí otevřenou na obrazovce.

„Co děláš?“ Řekla Sloane se zvědavostí v hlase na druhém konci linky. Skončila s detailním popisováním večera s holkama a sexy kluka, kolem kterého prošla, a nyní se jasně pokoušela vytáhnout nějaké podrobnosti z něj.

Bill přepínal mezi esejí a přístupem na internet, uvažoval, že by se opět připojil online a musel si připomenout, že na tom nezáleží, Tom je stále ještě v práci. „Více věcí najednou,“ odpověděl. „Neslyšíš, jak píšu?“

Sloane si odfrkla. „Nuda,“ prohlásila. „Poslouchej, Bille… Myslím, že se u nás v obchodě něco děje.“

Bill náhle ztichl a ztuhl, byl rád, že Sloane nemůže vidět jeho výraz. Nejenže byl příšerný lhář, ale Sloane ho až příliš dobře znala.

„Co tím myslíš?“ Zeptal se se strachem, že jej prozradí i hlas.

„Tia mi včera říkala, že si ji zavolaly, aby se jí zeptaly na její zkušenosti se zacházením s penězi, a jestli měla někdy problém s některým z vedoucích.“

Bill ze sebe vydal neurčitý zvuk. „To je nejspíš důvod, proč byla včera Michelle v takové náladě.“

„Jo, bylo to docela zlověstné, že?“ Sloane se odmlčela. „Páni… někdo je v průšvihu, že? Panebože…“

„To je v pořádku,“ ujistil ji Bill, zatímco sám zažíval pocit, že to až tak v pořádku není. Přemýšlel, jestli on byl první, koho si Michelle zavolala do kanceláře, ale cítil se lépe, když věděl, že nebyl jediný. „Ty jsi nikdy neměla problém s penězi a nejsi vedoucí. Nemyslím si, že si musíš dělat nějaké starosti.“

„Zajímalo by mě, kdo to je.“ Ze zvuku jejího hlasu si Bill mohl Sloane představit na židli u jejího počítače, nebo možná rozvalenou na posteli žvýkající si spodní ret. „Ach, Bille… Bille, tys dříve byl vedoucím směny, že?“

„Ne v tomhle obchodě,“ ujistil ji Bill, ale přemýšlel, jestli to byl důvod, proč se jej Michelle vyptávala. Neměl žádné problémy se zacházením s penězi, pokud věděl, ale také věděl, že Tia tím byla známá.

„Zajímalo by mě, jestli… ach, zajímalo by mě, jestli si projde kontrolou i Tom,“ řekla Sloane, nyní znepokojeně.

„Neměla bys dělat předčasné závěry,“ řekl Bill pevně. „Jsem si jistý, že to nic není. „Ale jestli ano, pak ty se nemáš čeho bát.“

„Ach… tohle se mi nelíbí, Bille… co když se jako další budou vyptávat mě?“

Bill si na své židli poposedl a protáhl si krk. Dveře měl pootevřené a on měl pocit, že na chodbě zahlédl pohyb. „Řekneš pravdu, to je všechno.“

„Od tebe to zní nechutně jednoduše,“ řekla Sloane vesele. „Hele, nech si svůj rozvrh otevřený, okay? Neviděla jsem tě jen tak pro zábavu už věčnost a moc ráda bych brzo něco podnikla.“

Bill pohlédl ne svůj kalendář připnutý ke stolu. „Zavolám ti,“ slíbil. Kromě toho, že se snažil mimo práci nacpat co nejvíce času s Tomem, nemohl říct, že by měl nějaké pevné plány. „Chceš mi udělat make-up?“

„Ach můj bože!“ Sloane vypískla, zněla nesmírně vzrušeně. „Ty bys mě nechal?“

„Jo?“ Odvážil se Bill, zatahal si za ušní lalůček a snažil se sevřít zuby nad okamžitým zábleskem úsměvu v reakci nad Sloaniným nadšením. „Zkoušel jsem pár věcí, ale nemyslím, že jsem našel něco, co bych byl já, víš?“

„Pak se mnou počítej!“ Zašvitořila Sloane.

Bill se tiše rozesmál. „Uděláme to brzy.“ Někdy, až nebude moct dorazit k Tomovi, pomyslel si, nechá Sloane, aby ho udělala krásným. Už se jej několikrát ptala ve výjimečných případech, kdy se večer chystali do klubu, ale vždycky ji odmítl, příliš se bál vyčnívat. Před Tomem neměl dost sebevědomí k tomu být hezký.

Teď, když tu byl Tom a pořád mu říkal, jak je nádherný, neschopen sundat z něj ruce…

„A Bille…“ Na druhé straně linky Sloane zaváhala, nakonec tiše pokračovala: „Pokud si potřebuješ promluvit, jsem tady vždycky pro tebe, víš?“

„Já vím,“ odpověděl Bill s nakrčeným obočím. Co tím myslela? I tak to bylo dobré vědět. „Myslím, že už musím končit… Uvidíme se později.“

„Jasně, později.“ Linka se s kliknutím přerušila.

Bill si palcem pohrával s bezdrátovým telefonem a na okamžik zazíral do neurčita. Nevěděl, co dělat s tím, co se dělo v práci, ale zároveň to vypadalo, že se s tím nedá dělat vůbec nic. Odpověděl na Michelliny otázky, jak nejlépe uměl, pravdivě, a dobrovolně neřekl nic nepatřičného. Skutečnost, že Tia byla taky tázána, znamenalo, že to nebyl problém specificky jen Billův, alespoň ne nutně. Mohl dýchat trochu volněji.

Místo toho, aby byl uklidněn, si Bill vzpomněl na Aaronovu ušklíbající se tvář a na jeho poznámku o tom, aby se neobtěžoval s nasazením zástěry. Bill pevně sevřel pěst, až plast telefonu zapraskal. Nakonec telefon odložil.

autor: fyredancer