autor: Janule
BILL
Zírám na Filipa, v hlavě se mi mele binec z toho, co nám před chvílí řekl, a marně se snažím ho nějak urovnat. Otočím se na Toma, abych viděl, jak na to reaguje, ale jeho výraz je nejspíš podobnej tomu mýmu. Překvapení, trochu strach, nedůvěra, váhání… prostě tak nějak, jak člověk vypadá, když se dozví v jednom okamžiku tolik šílenejch zpráv. Jedna z nich na mě přímo křičí, bliká mi v hlavě jako neonovej nápis, nemůžu se ho zbavit, ať se snažím, jak chci. Přestože nám Filip řekl, že o nás všechno ví, neřekl, co to všechno vlastně je… Co když je to něco úplně jinýho, než si myslím? Nebo je to jenom nějaká léčka… něco, co si na nás vymyslel, a teď se dobře baví tím, jak nás nachytal… musím z něj opatrně dostat, o co jde.
„Co přesně myslíš tím, že o nás víš, File?“ zeptám se a vyzývavě čekám, co mi odpoví.
„Ty mi nevěříš?“ zvedne udiveně obočí náš vědec, je vidět, že ho moje reakce překvapila. „Tak já vám tady doslova zachraňuju zadky, aby se to všechno smázlo… a vy…“ zarazí se. „No jo… vlastně. Chápu, musíš bejt opatrnej… správně děláš,“ pomalu se zklidní Filip, vypadal dost rozčileně. „Jasně… potřebuješ nějakej důkaz, že nekecám, co? Dobře, tak já na něco přijdu…“ zamyslí se Fil, dá si hlavu do dlaní a usilovně přemýšlí. „Tak třeba…“ váhá… „třeba tohle. Sabine. Byla tvoje milenka jen na oko, chodila s tebou, ale nikdy jsi s ní nic neměl,“ koukne na mě, co já na to.
Snažím se nedat najevo vůbec nic, ale moc dobře mi to nejde. „Nestačí?“ zeptá se Filip, přikývne a přemýšlí dál. „Jo! Už to mám!“ usměje se. „Tvoje první cesta časem,“ kývne na mě, aby bylo jasno, s kým mluví, „nebyla z toho důvodu, žes chtěl zpátky bratra, jak jsi mi vždycky tvrdil, ale jel sis tam pro někoho, koho jsi miloval, a kdo miloval tebe, jen jste si to předtím nestačili říct, je to tak? Tom ti nechal tři dopisy, ve kterých ti vyznával lásku. První pusa padla na oslavě vašich osmnáctin… stačí, nebo chceš i nějaký podrobnosti?“ vítězně se zubí, a mně už nezbývá, než uznat, že je opravdu informovanej. Ty podrobnosti doufám neví, snad si dělal jen srandu…
„Kdo ti to všechno řekl?“ zeptám se, tohle mě vážně zajímá. Doufám, že to nebyl ani jeden z nás…
„On,“ pronese Filip, aniž by mě nechal dokončit myšlenku a kývne hlavou k Tomovi. Panebože… Co ho to napadlo? Otočím hlavu ke svému bratrovi, ale ten se jen obranně zaksichtí, jako že za nic nemůže. Blonďák naproti nám ho ale nenechá se ani nadechnout, a hned pokračuje. „Když to na vás prasklo, Tom bydlel zrovna u mě, stavěli jsme novýho Bédu, a on mi to všechno vyprávěl. Stejně už neměl co zkazit,“ zdůvodnil Filip. Prasklo… bydlel u Filipa… cože?
„Tom bydlel s tebou?“ udiveně se podívám na svý stejně vyděšený dvojče, pak zase zpátky na Filipa. Doprčic, to jsou věci…
„Jo, musel… k tobě a tvý manželce se už do baráku nevešel,“ zabije mě Fil další větou.
„Cože?!“ vykulím na něj oči a úplně mi zatrne u žaludku, skoro se mi udělá špatně. „Manželce?!“ nevěřícně vykřikneme s Tomem v jednom okamžiku. To snad nemyslí vážně… už si z nás fakt dělá srandu, ne? A pěkně blbou srandu…
„Jo, musel ses oženit,“ potvrdí mi Filip skoro s úsměvem, a mně spadne brada.
„Ty vole…“ vydechne Tom vedle mě. „To jako že nějakou zase zbouchnul, jo?“ řekne Tom přesně to, co mě taky napadlo jako první, slyším v jeho hlase žárlivej podtón. Filip na nás chvilku blbě čumí, a pak se najednou rozchechtá.
„Ježiš ne, vy paka, nemusel se ženit, protože nějakou zbouchnul, to bylo jinak,“ zubí se na nás. „Hele, nebude lepší, když to vezmu všechno popořádku? Takhle to nemá cenu, to se v tom budem motat pořád dokolečka,“ navrhne a čeká, co my na to. Jsme tak v šoku, že bychom mu stejně odsouhlasili cokoliv…
„Jo… možná to bude lepší,“ uznám, že má pravdu, takový zprávy musí člověk nějak vstřebat, a ne hned dostat další ránu do týla. Tak já se tam v tý jeho realitě oženil… no to jsem zvědavej, jak mě k tomu někdo dokázal donutit…
TOM
Bill mě nejspíš podvědomě chytne za ruku, zatímco se Filip chystá nám začít povídat tu svou šílenou storku s ženatým Billem, kterou tady načal, a přisune se blíž ke mně. Jestli se nakonec ukáže, že nás tahal za fusekli, tak ho osobně zabiju a na tý zahradě ho vážně zakopu. Akorát bude problém se Scottym, ten ho tutově vyčmuchá a vyhrabe… leda bych ho zalil do betonu… mohli bychom postavit na zahradě bazén, už jsem na to myslel v létě, když byly ty šílený vedra… tam by se mrtvola perfektně schovala…
„Už konečně aspoň trošku chápu, jak ses musel cítit, když jsem ti tenkrát vyprávěl o svý cestě časem,“ špitne Bill vedle mýho ucha a vytrhne mě tak z úvah o vraždě Filipa Ledgernse, na kterou se chystám. „Jak je možný, žes mě nenechal rovnou zavřít do cvokárny?“ udiveně se na mě zadívá.
„Protože tě miluju, ty trdlo,“ odpovím mu s úsměvem, a až v tu chvíli si uvědomím, že je tady taky Filip. Rychle na něj mrknu, ale ten se jen lehce a chápavě usměje, aby mě uklidnil. Zvláštní… před cizím člověkem říct, co cítím ke svýmu dvojčeti… ale jak je vidět, Filip už v tomhle vůbec není cizí. Ani ho to nijak nepobuřuje… nejspíš nakonec mluví pravdu, což je ze všeho nejhorší…
„Tome?“ obrátí se na mě. „Můžu tě o něco poprosit?“ zeptá se.
„Jo, cokoliv chceš,“ odpovím, ale absolutně netuším, co mám očekávat… jestli mě naštve…
„Můžeš mi prosím tě půjčit svůj mobil?“ Čekal jsem všechno možný, ale tohle? Nicméně pokrčím rameny, sáhnu do kalhot a podám mu svůj zbrusu novej mobil přes stůl. Sice nevím, na co ho potřebuje, ale asi k tomu má nějakej důvod. Nejsem si jistej, jestli s ním bude umět zacházet, je to úplně novej typ. Ten starej mi ukradli, když jsem se vracel z flámu s Gustavem, je to asi čtrnáct dní… nějakej hajzl si na mě počkal v temný uličce, kde jsem měl zaparkovaný auto, a prostě mi ho vyfouk z kapsy mikiny, když šel kolem mě. Tak tak jsem uhnul jeho tvrdý pěsti, měl na ní boxera. Snažil jsem se za ním běžet, ale pak jsem nad tím mávnul rukou, nestálo to za to… dostal jsem od operátora tenhle poslední výkřik moderní techniky, a ještě s ním pořádně neumím zacházet. Kontakty mi tam stáhnul Bill od sebe, ale to je tak všechno, co se s ním zatím dělo.
„Fajn, díky,“ mrkne na mě Filip, můj mobil položí před sebe na stolek vedle dopisu, na kterým je moje jméno, a začne.
„Když jsem se tu dneska ráno ve tři objevil, nemohl jsem už usnout, tak jsem se šel hned mrknout na internet, jak ta situace vypadá tady, a dovedete si představit, jak jsem si oddechl, když jsem zjistil, že nic z toho se tu nestalo,“ zadívá se na nás, a když jen přikývneme, pokračuje. „Nechápu sice proč, jakej to má důvod, to pak ještě probereme, ale vážně mi spadl kámen ze srdce. Dejvova zlomená noha je proti tomu, co se dělo tam, srandovní prkotina, to mi věřte,“ řekne zcela vážně, a já se začínám pomalu bát, co na nás ještě vybalí.
„Ale k věci,“ pokračuje Filip, „vezmu to od začátku, jak jsem slíbil… pokusím se stručně. Takže… všechno to začalo v pátek sedmnáctýho července. Ten den odjeli dělníci domů na víkend, já jel připravit naše na to, že se budu ženit, a Vallinka zůstala sama v domě. To byla největší chyba, měl jsem ji vzít s sebou, ale na to pak už bylo pozdě. Když jsem přijel ve dvě hodiny ráno zpátky, už jsem našel dům v plamenech. Vytáhl jsem Vall z hořící laboratoře, a když jsme se dostali k lesu, vzadu v hale vybouchly obě auta a bylo po baráku. Nezbylo nic… jenom trosky a popel. Odvezli nás každýho do jiný nemocnice, a když jsem se po operaci přeražený nohy probral, řekli mi, že Vall nepřežila.“ Filip sotva mluví, je vidět, že jsou to pro něj pořád živý emoce. „Ani jsem nevěděl, že byla těhotná,“ vzdychne si, „asi mi to radši neřekli, ale je to lepší, byl bych na tom nejspíš o hodně hůř,“ dodá. „No, ale zpátky k věci. Další dny mi tak nějak splývají, moc si nepamatuju, až do dne, kdy za mou do nemocnice přišel Tom,“ mrkne na mě. „Tam se zrodil plán postavit znovu Bédu. Věděl jsem, že to bude těžký, protože všechny plány k němu shořely s domem, ale protože mám fotografickou paměť, byl jsem odhodlanej to alespoň zkusit. Chtěl jsem Vallinku zpátky… Tom to celý financoval,“ ocení mou snahu Filip a já se jen ušklíbnu. Jasně… kdo jinej taky, ne? Starej mecenáš Tom… celej já. Fil ale pokračuje dál.
„V novinách z toho bylo pěkný pozdvižení, Vallinky otec vás přes média obvinil, že jste mu zabili dceru, nebylo to lehký období. Pak to ale utichlo, já se jel léčit k našim do Berlína a plánoval jsem, jak dál. Vám vyšlo nový album, všechno vypadalo, že se to zklidnilo, Gustav se oženil, tak jako tady, a vyrazili jste na tour. Já se samozřejmě nedozvěděl, co se u vás doma děje, všechno jste tajili, ale Tom mi to pak vyprávěl, takže vám to stručně nastíním. Sociálka vám jednou brzo ráno udělala nehlášenou kontrolu, a jak se potom ukázalo, bylo to na základě anonymu. Někdo jim napsal, že spolu spíte, a že Dejv žije v domácnosti, která je pro výchovu dítěte nevhodná. Bohužel, baba, co k vám běžně chodí, byla dost všímavá, a koukala po detailech, všude po tvým bytě viděla Tomovo oblečení, vyslýchala Dejva, a když se ve finále ukázalo, že Tom spí zamčenej v tvojí ložnici,“ mrkne na Billa, „a už to vypadalo, že bude fakt průšvih a zabavěj vám kluka, sáhnul jsi k naprosto zoufalýmu činu. Ve snaze to za každou cenu zachránit, jsi jí nakecal, že se budeš ženit,“ udělá Filip efektní pauzu, ale my už ani nejsme překvapený, tak jen tupě čumíme, a čekáme, co z něj ještě vypadne. Doufám, že tohle je jedna z těch nejhorších věcí, horší si nedovedu představit. Ale Filip hned pokračuje, aby to nezdržoval. Šokuje mě hned první větou…
„Jediná vhodná kandidátka na nevěstu byla v tu chvíli Sabine,“ zvedne k nám oči, asi čeká, že se budeme divit, ale nějak nám došla pára… Sabine a Billova žena? To je neskutečný… v jednom životě mě picne, v druhým mi ukradne lásku, co je to za ženskou, proboha? Musím si na ni dávat bacha… ještě že zakotvila u Franka. Bill mi jen stiskne ruku, asi aby mě nějak utěšil, ale představa, jak stojí se Sabine u oltáře, mi způsobuje zimnici. Muselo jim to slušet, sakra práce. Radši to ani nechci poslouchat, natož si to představovat.
„Takže jsi jim řekl jméno nevěsty a datum svatby,“ pokračuje Filip, „a to byl začátek všeho… báby ti to spolkly, ale doporučily, aby se Tom radši odstěhoval z domu, a vy jste v zájmu Dejva poslechli. Sabine jste nějak ukecali, že souhlasila se svatbou, a Tom se nastěhoval ke mně do baráku, kterej jsme koupili, abych měl kde vyrábět Bédu. Co vím, tak vás potom začal někdo odposlouchávat, poslal vám mejl s nahrávkou rozhovoru a fotkama vaší vily, kde se podepsal jako Devil, ale o tom už podrobnosti vyprávět nebudu, je to všechno tady,“ ukázal na dopis ležící na stole. „V každým případě jste kvůli němu pořídili vyšší plot a zabezpečení, a tady byste to měli urychleně zařídit taky, protože ten někdo, je zřejmě připravenej udělat to samý co tam, akorát k tomu zřejmě nemá podmínky. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč to ještě všechno nezačalo. Nebo snad jo?“ zvedne k nám oči, a čeká, co my na to.
„Ne… aspoň já nic nevím,“ otočím se na Billa, ale ten mi to jen potvrdí. „Nikdo nás nekontaktoval, sociálka tady byla před měsícem, a všechno bylo v pohodě?“ Bill mi to kýváním potvrzuje.
„Fajn, to jsem rád, aspoň budeme moct podniknout nějaký preventivní kroky,“ oddychne si. „No… svatba proběhla, byl jsem tam, sice z donucení, ale nebylo to špatný,“ zazubí se na nás, ale my na něj oba vrhnem jenom vražedný pohledy, ta představa je pořád stejně strašná, ať si to užil nebo ne. „Pak byl chvilku klid, Bill se Sabine a Dejvem odjeli na svatební cestu na Novej Zéland, všechno už vypadalo dobře, až před čtrnácti dny Tomovi někdo ukradl mobil.“
„Fakt?“ vyhrknu. „No mně taky, tenhle je novej,“ ukážu na telefon, co leží na stole.
„Měl jsi v něm něco důležitýho?“ zeptá se ostražitě Filip.
„Ne, teda aspoň o tom nevím,“ pokrčím rameny. „Vždycky počítám s tím, že mi ho může někdo čmajznout, takže v něm nic důležitýho nenechávám,“ vysvětlím.
„To je dobře… protože tam jsi v něm měl video, který ten večer točil Gustav, a který pak někdo zveřejnil na internetu.“
„Gustav? Když mi ukradli mobil, taky jsem byl na flámu s Gustavem, ale nic jsme netočili,“ zamyslím se. „Potkali jsme jednu známou s kamarádkou, tak jsme s nima chvíli popili,“ vykecám, než mi dojde, že jsem měl radši mlčet.
„Jakou známou?“ ozve se vedle mě typicky žárlivej Billův tón. No jo… nic jsem mu neřekl, aby zase nebyla scénka.
„Sylvii,“ odpovím, „Markovu ženu, tu si pamatuješ, ne? Hlásila se ke mně, tak mi bylo blbý si k nim nesednout, když nás pozvaly. Gustav se potřeboval chvíli pobavit taky s někým jiným, než s tou svojí teroristkou,“ svedu to na našeho bubeníka. Ta jeho stíhačka ho drží pořád doma, musel jsem ho trošku vyvenčit, aby nebyl tak pod pantoflem. On by si nechal od ní klidně i zabavit bubny, kdyby prohlásila, že to dítěti prospěje. Nechápu ho, ale co s ním? Láska ho totálně otupila. Ani ten Georg nebyl tak zblbej do Vanessy, když s ní začal chodit.
„Sylvii?“ povytáhne obočí Filip. „Zvláštní… úplně stejně jako tam,“ kývne hlavou trochu dozadu, jako by chtěl naznačit minulost, která je ale současně něčím, co nikdy nebylo. Tím, že změnil běh dějin, to smazal. To je taky jediná úleva.
„Pokračuj, Filipe, co to bylo za video?“ zeptá se netrpělivě Bill.
„No… bylo to takový… jak bych to řekl… vy jste už v tý době věděli, kdo je Devil, takže když Tom potkal jeho manželku, využil toho a…“
„Cože?“ dojde mi, co právě řekl. Manželku Devila? „Takže Devil je Mark?“ zeptám se nahlas.
„Jo… přesně, ten, co to všechno zavinil, je váš bývalej právník Mark,“ potvrdí moje obavy Filip a pokračuje. „Tys totiž ten večer nechal natočit Gustava, jak mu balíš a osaháváš ženu,“ v klidu pronese, aniž by tušil, jak žárlivý je moje dvojče. Úplně slyším, jak se vedle mě Bill zhluboka nadechl, aby nezačal kňučet, křičet nebo něco podobnýho. „Bylo to jen jako,“ rychle dodá Fil, když si všimne Billova brunátnýho výrazu. „Na kameru… měla to bejt pomsta Markovi za to, co vám způsobil. Nechal vás sledovat, ten anonym na sociálku byl taky jeho dílo… chtěl jsi mu to poslat až těsně předtím, než bude hotovej Béda, ale nějak se to vymklo kontrole, a tím, že se to dostalo na internet, se spustila lavina.“
„Dovedu si to představit,“ zašeptal jsem si pod fousy. Známe Marka a jeho chorobnou žárlivost. Musel bejt šíleně nasranej, takže předpokládám, že zaútočil. Ale jak?
„Tak už to vyklop,“ řekne Bill. „Něco nám provedl, že jo? To on mohl za to, že o nás všichni věděli…“ konstatuje fakt, skoro bez emocí, jako by mu konečně došel rozsah tý katastrofy.
„Jo, Mark zveřejnil v Bildu vaši fotku… ona to byla součást nějakýho videa, který natočil kdysi po koncertě v šatně… líbali jste se a… no… prostě… Bill měl ruku v tvých kalhotách?“ otočí se Filip na mě, trošku mu zčervenaly tváře.
„Do prdele!“ vydechne Bill. „Takže on si nás točil!“
„Ten hajzl!“ procedím mezi zuby.
„Na základě tý fotky pak přišli ze sociálky se soudním rozhodnutím a odvezli Dejva zpátky do Bambulky,“ dokončí to Filip tou nejhorší věcí, co mohl říct. Oba jsme s Billem zůstali zírat, jako by spadl z višně. Tak to je ta jeho katastrofa, o který mluvil na začátku… sebrali nám Davídka. Panebože…
Instinktivně sáhnu do kapsy, ale pak si uvědomím, že můj mobil leží na stole mezi námi. Než se ale stačím natáhnout, abych si ho vzal, Filip po něm rychle hmátne a strčí si ho za záda.
„Ne!“ vyhrkne, když vidí můj naštvanej pohled. „Nebudeš mu volat!“ výhrůžně na mě zavrčí.
„Jak víš, co chci udělat?“ překvapeně na něj zírám.
„Varoval jsi mě. Než jsi mi dal tenhle dopis, řekl jsi doslova: „Až nám budeš vyprávět, kdo to všechno zavinil, seber mi mobil, abych tomu hajzlovi nezavolal, a neposral to i tam.“ Je vidět, že sám sebe perfektně znáš,“ usměje se vítězně Filip, a je nejspíš rád, že mi zabránil způsobit další katastrofu. Vedle mě se ale v tu chvíli ozvalo něco, co mi nápadně připomnělo vzlyk… otočím se k Billovi, abych zjistil, co se děje, a srdce mi udělá kotrmelec. Bill brečí… bože… asi ho vzala ta poslední část s Davídkem.
„Pojď sem, kocourku,“ obejmu ho chlácholivě, přitáhnu si ho k sobě a hladím ho po zádech. „To je dobrý, nic takovýho se nestalo, pššššt,“ snažím se uklidnit jeho vzlyky, a hladím ho po vlasech, zatímco mi brečí na rameno.
„Ale…“ fňukne to moje černovlasý kotě, „ale… co když… co když se to stane?“ vykoktá nakonec a zadívá se mi těma svýma ubrečenýma kukadlama do očí. „Co když nám Davídka opravdu vezmou…?“
„To se nesmí stát. To nedovolím,“ utvrzuju i sám sebe, když tahle slova říkám. „Uděláme všechno pro to, abychom ho zastavili,“ dodám, a mrknu na Filipa.
„Jo… tady v tom máš všechno podrobně vypsaný, je tam i strategie, kterou jsi vymyslel, takže si to přečti, a pak uvidíme,“ ukáže Filip na dopis na stole. Jen němě přikývnu, když zaslechnu zdálky volání.
„Tatííííííííí, strejdóóóóó! Mě už to nebavííííííí, mám žízeň a chci čůraaaaaaaaaat!“ Bill se v tu chvíli napřímí, jako by do něj uhodil blesk, usměje se se slzami v očích, a rychle mě pustí.
„Už jdu!“ radostně zavolá směrem k ložnici, a je na něm vidět, jak si oddechl, když si uvědomil, že tahle noční můra je naštěstí někde v propadlišti času. Zmizel v ložnici jak žíznivá čára, aby se postaral o svýho syna, a já si konečně můžu sednout a přečíst si, co jsem sám sobě napsal…
autor: Janule
betaread: Áďa
Ten konec z BIllim mě tak dojal .. já prostě miluju tuhle povidku Januli .. je to tak dokonalí 🙂 a hozně se mi líbí když Tom řiká Billimu kocourku 🙂 prostě krasný a doufám že teď už bude všechno v pořadku a jenom krasný 🙂
Davídek je prostě něco! Naprosto mě dostává to "KOCOURKU" 😀 je to rozkošný ♥ a Filip je prostě někdo!!! On je skvělej ♥ těším se na další díl, doufám, že to do příští neděle přežiju, jak jsem na to natěšená 😀 ♥
U téhle povídky se vždycky usmívám jako přiblbík 🙂 Moje nej nej nej olbííbeněějšíí povídka…miluju ji a doufám, že už bude klid a budou mít jen tu životní pohodu 🙂 A Fil krásnýho synáčka, na kterýho se šíleně těším 🙂
No tak tenhle díl byl skvělej, ale jsem si jistá, že ten další bude ještě lepší. Jestli tam teda bude vypsaný to, co Tom sám sobě napsal. Jako u těch jeho úvah vždycky chcípám smíchy×D chudáka Fila chtěl zabetonovat×D ale jako doufám, že v týhle realitě se to nestane, musí tomu nějak zabránit.
Jé, tak Sab je s Frankem, to mam radost!
A ten Tom s tim mobilem mě pobawil, takej cholerik XD
Janule? Doufám, že nás neošidíš o ten Tomův dopis. Já bych tak ráda slyšela, co si Tom sepsal! 🙂 Zarazilo mě, když mu Filip sebral mobil a vysvětlení mě tedy naprosto položilo. 🙂 Je vidět, že Tom myslel na všechno! 🙂 Teda alespoň doufám, že se to zase nezvrhne!!! :)))
Filip byl vážně roztomilej, když se dvojčatům všechno pokoušel vysvětlit, ale nedivím se, že na něj hoši hleděli s otevřenými tlamičkami. 🙂 A jak na sebe průběžně žárlili, to jsou takový truhlíci, ty dva. 🙂 Ale smích mě přešel, když jsem si připomněla, co že to vlastně zažili nezažili. 🙂 Hrůza pomyslet. Tak snad se všechno vyřeší, jsem vážně napjatá, co Tom vymyslel za strategii, znáš mě, nikdy na nic sama nepřijdu, všechno potřebuji naservírovat na stříbrném podnose. 😉
Bezvadnej dílek, ohromně jsem si to čteníčko užila! 🙂
Bojím se toho, aby Tomův ukradený mobil ještě nepohnul něčím nesprávným směrem. Ale možná všechno vidím až moc černě, co? Doufám v to, že teď už bude všechno v naprostém pořádku a bude to v klidu. Každopádně, tenhle díl byl výborný! Je zvláštní to takhle číst všechno pohromadě.. všechny ty díly, všechno to špatné, co se v nich událo..
Bude dopis… nebude dopis… jsem na to hrozně zvědavá:-) Ač už jsem se minule smířila s tím, že nám obsah zůstane navždy skryt, naděje ještě není úplně fuč. Uvidíme, uvidíme:-)
Zajímavé, jak se všechno odehrálo i v téhle současnosti, jen bez těch fatálních částí. Snad to vydrží, už by mělo, když to pohlídali ze všech stran. Do třetice všeho dobrého – to je jedna věc, a po tom všem už si zaslouží klid a mír:-) To shrnutí se hodilo, osvěžila jsem si, co všechno se tam vlastně událo, a jak to bylo neuvěřitelně propletený.
tak jsem zvědavá, co udělaj s tim Markem… přece se ho nebudou celej život bát… Já osobně bych ho třeba majzla pánvičkou po hlavě! xD Zasloužil by si to, i když v tomhle životě vlastně ještě nic neudělal, hajzl je to stejnej.
Ale Tom má koukám taky mírný psychopatický sklony 😀 Zalejt chudáka Filipa do betonu… 😀
Vrrr. Januleee .. Já se zblázním … To je faaakt děs ! Tak já se tu 7 dnů těším na dopis, který Tom sám sobě napsal a já se ho ani teď nedočkám joo ? 😀 Né promiň že tu "držkuju" ale je to myšleno ze srandy a pro pobavení.
Chudák Billí on si všechno bere. Zajímalo by mě jestli tam přiběhnul a přitulil se k Davídkovi nebo co .. Ale podle jeho vzlikání bych tipovala že ho v tuhle chvíli mačká a Davídek se může „počůrat“ pokud teda čurání měl 😀 – upřímně si myslím že si to vymyslel, protože měj čurání a žízeň v jeden okamžik a to se moc nestává.
To je strašný, ale jen co si dočtu jeden díl chci hned pokračování .. Prostě to je jak droga … Já už končím nebo to tu budu psát do dalšího dílu …
to je krásne Bill je úžasný ocinko a Tomí tiež. Janule opísala si ich tak nádherne citlivo, nedokážem sa odtrhnúť. Tento príbeh bude z tých, ktoré budem čítať dokola, akurát vynechám tú hnusnú realitu, kde zobrali Davídka 🙂
Ufff, vážně to ze mě všechno spadlo. Jenom vážně doufám, že už se teď nic nepokazí. Pomalu se blížím ke konci povídky, tak doufám, že to nedopadne špatně.